Článek
Daruje je postupně lékařům a sestrám plzeňské fakultní nemocnice, kteří pečují o covidové pacienty. Muž je vážně postižený roztroušenou sklerózou.
„Všechen materiál jsem nakoupil z vlastních peněz. V listopadu nám umřela kamarádka Eva na covid a rakovinu. Dělala tu účetní, měl jsem ji hrozně rád. Chtěl jsem odměnit lidi, kteří se o ni starali. Mají teď strašně práce, chtěl jsem jim udělat radost,“ uvedl Kosnar, jemuž ve 27 letech diagnostikovali roztroušenou sklerózu a od 30 let je na vozíku. Do nemocnice odvezl s pečovatelkami čtyři krabice se stovkami svíček. Nemocnice je rozděluje zdravotníkům.
Z invalidního důchodu mu zbude 2000 až 3000 korun měsíčně, z nichž většinu dává do vosku. Nakoupil ho desítky kilogramů a ve výrobě svíček chce pokračovat. „Abych si tím také někdy vydělal na kafe. Když se tu třeba bude konat nějaká akce, tak je budu prodávat. Pomáhá mi hrozně ústav,“ uvedl Kosnar. Počítá, že se mu vynaložené peníze začnou postupně z prodeje za symbolické ceny vracet.
„Rozehřeji vosk a naliji ho do silikonových formiček, kterých mám asi deset - například plástve, zvířata, kytky a mýdla,“ uvedl. Svíčky vyrábí v dílně ústavu, kde další klienti montují pro partnerské firmy například objímky na topenářské trubky a skládají vrtáky do krabiček. „Mám tam vyčleněný koutek,“ uvedl Kosnar, který se před nemocí živil jako zedník i zámečník v Plzni. Svíčky nikdy nedělal, naučil se to letos.
„Klienti, kteří mají šikovné ruce, jsou u nás schopni si i vydělat. Svíčky dělá Láďa ve své volném čase, jinak kompletuje objímky,“ uvedla ředitelka centra Dagmar Terelmešová. Podle vedoucí profesní přípravy a volného času Radky Prokešové se centrum snaží pro každého ze 120 klientů najít práci. „Je potřeba mít ale širší nabídku, protože ne každý zvládne všechno. Když nastoupí nový klient, tak si jako doktor v nemocnici, udělá kolečko. Jde do všech dílen a zjistí, kde mu to nejvíc sedne a tam většinou zůstane,“ dodala.
