Článek
„Bezpečnostní služba VW hrála politickou roli. Když byl někdo členem odborů tak jako já, tak bezpečnostní služba zpracovala seznamy se jmény a ty předala represivnímu aparátu,“ vyprávěl německým médiím čtyřiasedmdesátiletý Lucio Bellentani, který tehdy pro Volkswagen v Brazílii pracoval. Přímo v továrně byl člen zakázané komunistické strany zatčen koncem července 1972, následně byl dva roky vězněn a opakovaně podroben mučení ze strany brazilských bezpečnostních složek.
„Někdy se probudím křikem. Stane se to vždy, když se přes den zasazuji za vyrovnání se s obdobím vojenské diktatury. I dnes v noci tomu tak bylo. Zdálo se mi, že mě stejně jako tehdy znovu mučili,“ uvedl Bellentani, kterého podle jeho slov policisté bili už v areálu automobilky, čemuž ale tamní bezpečnostní služba jen přihlížela.
Volkswagen si k neslavné kapitole svých dějin nechal zpracovat studii od historika Christophera Koppera z univerzity v Bielefeldu, která podle automobilky došla k závěru, že za pochybení mohli jednotliví zaměstnanci. Podle firmy se nenašly žádné důkazy svědčící o institucionální spolupráci brazilského Volkswagenu s tamním vojenským režimem.
Takovýto výklad tehdejších událostí ale paradoxně odmítá sám autor studie Kopper. „Našel jsem důkazy, že bezpečnostní služba spolupracovala s tajnou policií. A že o tom po celou dobu bylo informováno představenstvo brazilského VW i jeho šéf,“ říká s tím, že bezpečnostní služba předávala brazilským složkám informace o protirežimně naladěných zaměstnancích a jejich činnosti.
Případem se zabývá i brazilská justice. Kolektivního odškodnění se u ní domáhá 12 bývalých zaměstnanců německé automobilky, kteří tvrdí, že byli za vědomí Volkswagenu zatčeni v jeho továrně a posléze mučeni. Další desítky pracovníků byly podle žaloby vedeny na černé listině.
Automobilka v Brazílii působí od roku 1953 a zaměstnává zde na 20 tisíc lidí. V zemi vládla v letech 1964 až 1985 vojenská junta. Během této doby přišly nejméně stovky lidí o život a tisíce se staly obětí mučení.
