Volby pohledem východoněmeckých sociologů: Větší šok, než se čekalo

„V situaci bezpečnostní nejistoty, obav z budoucnosti, z destabilizace a polarizace Německa chtěli lidé změnu. A i když každý cítí, že věci musí fungovat lépe, velká kolice CDU s SPD pro většinu lidí představuje jakousi kotvu uprostřed politického spektra,“ říká Seznam Zprávám Axel Salheiser, ředitel výzkumu v Institutu pro demokracii a občanskou společnost v durynské Jeně.

Naráží na to, že právě konzervativní unie CDU/CSU a sociálnědemokratická SPD mají v nově zvoleném Spolkovém sněmu šanci na většinu. Dohromady získaly 328 z 630 poslanců, tedy o dvanáct víc, než je potřeba.

Lídr CDU Friedrich Merz už v neděli večer slíbil, že s vyjednáváním nebude otálet a že chce mít koalici hotovou do Velikonoc, tedy do dvou měsíců. Dle Salheisera jde o realistický termín.

„Očekávám, že černo-červená koalice vznikne velmi brzy, kolem Velikonoc. Nemyslím si, že by koaliční jednání mohla selhat. Máme tu příklad z Rakouska, jež ukazuje, že jiná cesta není,“ pokračuje německý sociolog s odkazem na stranické barvy CDU a SPD.

Rýsující se Merzova „velká koalice“ bude mít každopádně silnou opozici. Mimo vládu zřejmě zůstanou Zelení, proti nimž se staví bavorská CSU. Zleva pak bude opozicí vládě postkomunistická Levice (Die Linke) s 64 mandáty, zprava radikální Alternativa pro Německo (AfD) se 152 poslanci.

Obě partaje budou mít díky nové politické konstelaci ve Spolkovém sněmu dohromady něco málo přes třetinu hlasů, což znamená takzvanou blokační menšinu.

Společně mohou blokovat důležitá rozhodnutí Bundestagu, které vyžadují dvoutřetinovou podporu – například změnu ústavy (základního zákona), v níž je zakotvená i dluhová brzda. Nové vládě to tak může zkomplikovat navyšování výdajů na obranu.

Poměrům v Bundestagu navíc dává vysokou legitimitu rekordní volební účast. V neděli hlasovalo 82 procent voličů. Tak vysoká účast byla naposledy v roce 1987, tedy ještě před sjednocením Německa.

Dle sociologa Ulfa Bohmanna z Technické univerzity v Saské Kamenici za tím stojí mobilizace obou táborů – nejen voličů AfD, ale i jejich odpůrců. „Velká část lidí šla volit s vědomím, že AfD je reálnou hrozbou pro liberální demokracii,“ vysvětluje Bohmann pohnutky pro Seznam Zprávy. Na druhé straně dokázala AfD oslovit nespokojené voliče, kteří se cítí opomíjeni tradičními stranami.

Bohmann uvádí, že taková dynamika je znakem prohlubující se politické polarizace. „AfD už není jen protestní stranou. Stává se pevnou součástí politického systému, i když s ní většina ostatních stran odmítá spolupracovat,“ podotýká.

Rekordní zisky – nad 38 procent – AfD zaznamenala jak v Bohmannově Sasku, tak v Salheiserově Durynsku. V obou spolkových zemích přitom tamní pobočky kontrarozvědky BfV klasifikují AfD jako pravicově extremistickou stranu.

Partaj v kampani sázela na tvrdý přístup k migrační politice a paradoxně nejvíce uspěla v těch oblastech Německa, kde je přistěhovalectví cizinců nejnižší.

Sociolog Bohmann to vysvětluje fenoménem „imaginární hrozby“. „Lidé v regionech, kde je málo přímých zkušeností s migrací, čerpají informace hlavně z médií a sociálních sítí, kde AfD systematicky posiluje narativ ohrožení německé identity,“ říká.

„Paradoxně by ale východní Německo mohlo z migrace obrovsky ekonomicky těžit. Stále trpí odlivem lidí do západního Německa. Potřebují pracovní sílu, jinak se města a regiony budou dále vylidňovat, ale právě zde je největší odpor vůči přistěhovalectví,“ dodává Ulf Bohmann z Technické univerzity v Saské Kamenici.

Kromě migrace dle něj ve východním Německu hrál roli i celkový pocit ekonomické nejistoty. Byť se Spolkové republice jako celku daří relativně dobře, ve východních spolkových zemích jsou mzdy stále nižší než na západě a mnozí lidé mají pocit, že hospodářský růst nevede ke zlepšení jejich životní úrovně. „AfD dokázala tento pocit nejistoty politicky zužitkovat lépe než ostatní strany,“ upozorňuje Bohmann.

Dle durynského sociologa Axela Salheisera není úspěch AfD překvapivý, ale jeho rozsah označil za „šokující“. „AfD těží především z neschopnosti demokratických stran nabídnout přesvědčivá řešení klíčových problémů – ať už jde o ekonomickou nerovnost mezi západem a východem země, nebo sociální nejistotu,“ potvrzuje to, co řekl už jeho saský kolega.

Připomíná, že nejde jen o reálné problémy, ale i o ty, které AfD účinně vytváří pomocí propagandy a agitace. „AfD dokáže manipulovat s veřejnou debatou a odvádět pozornost od jiných témat směrem k otázkám migrace a bezpečnosti,“ vysvětluje.

Volební kampaň navíc poznamenala série útoků s podezřením na islamistická pozadí, což vyvolalo obavy o bezpečnost a AfD umožnilo téma silně akcentovat.

Salheiser v té souvislosti upozorňuje na paradox ostatních stran – ačkoliv ty jako CDU začaly v kampani používat tvrdší rétoriku ohledně migrace, voliči dali přednost „originálu“, tedy AfD. „Když CDU začne kopírovat rétoriku AfD, voliči si řeknou: ‚Proč volit napodobeninu, když můžeme mít skutečnou AfD?‘“ přibližuje durynský expert.

Právě v Durynsku se výrazně dařilo i postkomunistické Levici, která tam má tradici – téměř 14 let zemskou vládu vedl její politik Bodo Ramelow. V neděli získala Levice v Durynsku téměř 16 procent, v Sasku to bylo bezmála 13 procent a celostátně osm, což je oproti roku 2021 výrazné posílení.

Dle Axela Salheisera spočívá úspěch Levice v jejím očištění se od vnitřních sporů po odchodu radikálnějšího křídla Sahry Wagenknechotvé. V kampani také partaj kladla důraz na sociální nerovnosti, dostupné bydlení a vyšší zdanění bohatých.

Popularitu si i díky tvrdým postojům vůči AfD získala hlavní tvář strany Heidi Reichinshoferová. „Na sociálních sítích, zejména na TikToku, měla obrovský dosah, což pomohlo mobilizovat mladé voliče,“ uzavírá Salheiser.