Vítězové a poražení z Německa: Scholz zažil největší debakl od časů Bismarcka

Usměvavý lídr německé CDU v neděli večer ve stranické centrále mluvil o „čase na šampaňské“ a nedělním večeru, který patří oslavám. Ve skutečnosti ale po předčasných parlamentních volbách tolik důvodů k velké radosti neměl.

I když je Friedrich Merz volební vítěz, konzervativní unie CDU/CSU ve volbách mířila k výsledku nad 30 procent, nakonec po sečtení všech hlasů získala „jen“ 28,6 procenta.

Opoziční strana v kampani původně sázela na ekonomiku a prezentovala se jako partaj zkušených politiků, kteří zajistí Německu růst. Po sérii útoků nakonec tématům dominovala migrace, ve které i Merz, ve snaze „přebrat“ body Alternativě pro Německo, výrazně přitvrdil.

Až do noci nebylo jasné, zda bude mít hypotetická koalice křesťanských demokratů se sociálními demokraty (SPD) v Bundestagu většinu. Nakonec ji získala. CDU/CSU se nenabízí žádná jiná možnost k dvoučlenné koalici kromě AfD. Spolupráci s ní ale Merz vyloučil.

Na pravděpodobném příštím kancléři Friedrichu Merzovi bude ležet velká odpovědnost, aby naplnil očekávání Němců. Pokud po Olafu Scholzovi voliče zklame i další vláda „standardních stran“, politický radikalismus může znovu posílit.

Za skutečného vítěze se v Německu nakonec označuje Alternativa pro Německo (AfD), strana, kterou civilní kontrarozvědka BfV podezírá z pravicového extremismu. I když partaj skončila druhá a dveře k podílu na moci má od ostatních stran stále zavřené, oproti roku 2021 výrazně posílila a podařilo se jí a jejím tématům a radikální rétorice mezi voliči „normalizovat“.

Toho si byla v neděli večer vědomá i lídryně AfD Alice Weidelová. Politička považuje zisk kolem 20 procent za „historický výsledek“ a stranu označila za „pevně etablovanou“.

Hned několikrát také řekla, že je AfD připravena podílet se na moci a že může s křesťanskými demokraty jednat o koalici. Alice Weidelová také prohlásila, že pokud německá politika bude pokračovat v zajetých kolejích, stane se její AfD v příštích letech nejsilnější politickou silou v zemi.

Očekávalo se to. Navzdory tomu strana jako by prakticky neměla pud sebezáchovy. Když se loni na konci roku řešilo, kdo bude sociálnědemokratickým kandidátem na kancléře, chvíli to vypadalo, že SPD extrémně nepopulárního Olafa Scholze „odstřelí“.

Jako volební lídr se nabízel mnohem populárnější ministr obrany Boris Pistorius. Politik s lidovou image ale nakonec toporného Scholze nenahradil, což zřejmě osud SPD zpečetilo. Ostatně i podle průzkumu agentury Infratest dimap pro veřejnoprávní ARD, jenž byl zveřejněn v den voleb, byl Pistorius u Němců populárnější než Scholz.

Strana po třech letech u moci a rozpadu vlastní trojkoalice utrpěla jednu z nejhorších volebních proher ve své historii, což bylo znát i na povolebním projevu kancléře Scholze. SPD je s 16,4 procenty poprvé až třetí stranou v pořadí. Horšího výsledku než v neděli dosáhla naposledy v roce 1887, tedy v dobách Německého císařství, kdy říšskou vládu řídil „železný kancléř“ Otto von Bismarck.

„Pro sociálnědemokratickou stranu je to hořký volební výsledek,“ přiznal večer Scholz. Končící kancléř zároveň vyloučil, že by hrál jakoukoli úlohu v pravděpodobných koaličních rozhovorech s CDU/CSU. Spolustraníci mluvili o potřebě generační výměny a ministr Pistorius označil výsledek za „zničující“ a „katastrofický“.

Vysvědčení za účast v Scholzově „semaforové koalici“ dostali i Zelení, kteří oproti roku 2021 oslabili o zhruba dva procentní body na 11,6 procent. Volební lídr Robert Habeck mluvil stroze o „smíšených“ pocitech.

Zelení by rádi znovu zasedli ve vládě. Merzovi nakonec stačí těsná většina pouze s SPD, naopak se Zelenými na většinu nedosáhne. Účast strany na koalici navíc narážela na odpor bavorské CSU, regionální sesterské strany CDU, a jejího lídra Markuse Södera, byť ten po volbách naznačil změnu názoru a spolupráci se Zelenými nevyloučil.

Samotný výsledek 11,6 procent po třech letech vládnutí zároveň dokazuje, že si strana vytvořila pevné voličské jádro, a že ji voliči, pro které je důležitá klimatická politika, dál považují za kompetentní.

Málokdo tomu věřil, ale naznačovaly to poslední průzkumy. Postkomunistická Levice (Die Linke) ještě loni vypadala naprosto odepsaná. Poté, co ji opustila výrazná politička Sahra Wagenknechtová a založila si vlastní hnutí BSW, se straně propadly preference a výrazné ztráty zaznamenala i ve východoněmeckých zemských volbách na konci léta.

Nakonec Levice v parlamentních volbách spoléhala na několik silných kandidátů pro druhý hlas, tedy přímou volbu poslanců. Pokud by totiž získala alespoň tři přímé mandáty, dostala by se do Bundestagu nehledě na to, že by celostátně nepřekročila potřebnou hranici pěti procent.

To ale nakonec nebylo potřeba a straně k výsledku 8,8 procenta zřejmě pomohlo několik faktorů: V kampani se soustředila na sociální otázky jako dostupné bydlení a nastavení daní, ignorovala naopak téma migrace. Proruské konkurentce Sahře Wagenknechtové se vyčerpalo téma „míru“ na Ukrajině a levicové voliče zřejmě zmobilizovalo i nedávné společné hlasování CDU/CSU s AfD ve Spolkovém sněmu.

Až do pozdní noci to bylo napínavé drama, na kterém přitom závisely poměry ve Spolkovém sněmu a matematika nové koalice. Liberální FDP ani zmíněná BSW Sahry Wagenknechtové se ale nakonec do Bundestagu nedostaly.

Pro obě strany to znamená velký neúspěch. U FDP byl očekávatelný - strana doplatila na účast v Scholzově koalici, ze které loni odešla, a dost neslavně už dopadla v loňských zemských volbách.

„Jsem realista. Je samozřejmě možné, že FDP od zítřka kompletně zreorganizuje svou personální a politickou strukturu. Pokud FDP odejde z Bundestagu, je naprosto jasné, že odejdu i z politiky,“ řekl v neděli lídr liberálů Christian Lindner. Už během noci pak oznámil, že se z politiky stahuje.

V čele FDP byl Lindner od roku 2013, kdy strana poprvé vypadla z parlamentu. Ve volbách v roce 2017 dovedl liberály zpět do Bundestagu s výsledkem 10,7 procenta hlasů. Tentokrát to bylo 4,3 procenta, což na poslanecké mandáty opět nestačí.

Mezi poraženými voleb je i Sahra Wagenknechtová. Její nové levicově konzervativní hnutí BSW loni bodovalo v zemských volbách v Sasku, Braniborsku a Durynsku, podílí se na dvou zemských vládách a ještě na podzim mu průzkumy dávaly i 10 procent.

Do Spolkového sněmu to těsně nedotáhlo, získalo 4,97 procenta.

V nedělních volbách nakonec zůstala strana jedné ženy pro voliče velkou neznámou. Téma „míru“ na Ukrajině (zastavení podpory Kyjevu) nezabralo a BSW nedokázala přijít s novými tématy a zůstala špatně čitelná.

Aktualizovali jsme o výsledky po kompletním sečtení hlasů.