Článek
Ve třech vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji - v Předlicích, v Mojžíři i v Chanově - bylo během pátečního odpoledne živo. Děti běhají, lidé postávají na ulici a něco řeší, neustále někdo vykukuje z okna nebo korzuje tam a zase zpátky po ulicích.
Ruch ale podle místních nemá nic společného s volbami a jejich slova potvrzuje i volební účast v daných okrscích. Na ústeckém předměstí, v Předlicích, byla účast 2,49 procenta. K volbám dorazilo jen 24 voličů z necelé tisícovky a každý hlas tak představuje úžasné politické vítězství v dané lokalitě, které je ale v souhrnu nicotné.
V Předlicích například vyhrálo hnutí ANO s šesti hlasy nad občanskými demokraty se čtyřmi hlasy. Do extrému to letos vyskočilo na sídlišti v Chanově u Mostu, kde s přehledem a 83procentním ziskem v okrsku uspěli Piráti. Stačilo jim k tomu 30 hlasů. Účast nebyla ani pětiprocentní.
Volební místnost na škole v Mojžíři. Ze sociálně vyloučené lokality se tam vydalo 87 voličů.
Oproti tomu na sídlišti Mojžíř, které je zhruba sedm kilometrů od centra Ústí nad Labem, zaznamenali osmiprocentní volební účast a zvítězili Starostové a nezávislí s 34 hlasy před SPD a hnutí ANO, které shodně dostaly 13 hlasů.
V Ústeckém kraji přitom byla v krajských volbách průměrná účast 31,3 procenta voličů. Je tak patrné, že se politikům nedaří aktivovat zejména nejchudší lidi.
Sedm voličů
Nechuť lidí z vyloučených lokalit jít volit je dobře znatelná v Předlicích. Na tamní základní škole jsou dva volební okrsky. První kopíruje území domků, o jejichž obyvatelích se mluví jako o starousedlících, druhý okrsek pak území, o kterém se často píše jako o předlickém ghettu.
„Máme tady docela hodně hlasů, odhaduji tak 13 procent, je to víc než normálně,“ hlásí spokojeně volební komisařka v okrsku starousedlíků. Je pátek, zhruba dvě hodiny poté, co se volební místnosti otevřely.
U druhé volební komise způsobí rozruch jen to, že do místnosti někdo vejde. Rázem se trochu poplašeně zvednou oči všech členů komise.
„Zatím odvolilo sedm lidí, a pokud přijdete za další dvě hodiny, tak je možné, že to bude pořád těch sedm lidí,“ líčí tamní volební komisařka trochu nazlobeně.
Zkoušet se bavit s lidmi ve vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji o tom, proč nemají důvěru ve volby a proč volí jen minimum lidí, představuje celkem osvědčený recept, jak je velmi rychle naštvat.
„Co vás to zajímá, jestli půjdeme volit? Co vám je do toho? Máme svobodu, každý může, co chce! Jen se blbě ptáte,“ startuje okamžitě starší paní s jednorázovou rouškou pod bradou, která míří v Mojžíři na zastávku.
O poznání klidnější, vlastně mírně znuděné tři maminky s kočárky, které zdánlivě jen tak postávají na chodníku, volby považují za ztracený čas. „Co se změní? Nic… Za všechno stejně můžeme my, Romové,“ reaguje s ironií nejupovídanější maminka s drdolem.
V Předlicích využilo hlavní ulici Hrbickou, po které jezdí velké množství aut, hnutí SPD. V daném volebním okrsku ovšem hnutí Tomio Okamury nezískalo ani hlas.
Jméno nechce zmínit ani jedna z nich, to ostatně u otázek na politiku nikdo z oslovených ve všech třech navštívených lokalitách.
„Po každých volbách je to jenom horší a neustále vyhrávají lidé, kteří si nás berou do úst,“ navazuje další z postávajících žen. Ohrazuje se zejména vůči rétorice Tomio Okamury, předsedy SPD.
„Tahle půjde ale určitě volit,“ ukážou na procházející starší paní, zástupkyni majority, a pohrdlivě se všechny tři maminky zasmějí. Paní se nejistě otočí a spěchá pryč.
Nevolíme a nezajímáme je
Petr Bažo, který pracuje jako pracovník prevence kriminality v Chanově, kde platí za jednu z nejznámějších tváří, si problém s nízkou volební účastí uvědomuje.
„Samozřejmě chceme, aby se to tady zlepšilo, aby nás někdo poslouchal,“ říká Bažo a dodává, že lidé v Chanově nevidí ve volbách naději - a to je podle něj špatně.
„Politik to dělá pro hlas,“ konstatuje a dodává, že přemýšlí, jak náladu spoluobyvatel změnit.
Společně s dalšími muži si vytáhli stolek před dům spolku Aver Roma, odkud dohlíží na nedalekou volební místnost přes kouřící hrnky s kávou a užívají si slunné odpoledne.
Petr Bažo připomíná, že dřív na sídliště před volbami politici jezdili, poslední roky ale přestali. „Jsou znechucení,“ myslí si kriticky Bažo.
„V Chanově ani nevědí, koho mají volit. Sem nikdo ani neposílá předvolební letáky,“ poznamenává jeden z dalších mužů, co s Petrem Bažem sedí u stolu. Úvahy nad volbami sem tam přerušuje lakonickým příkazem „Roušku!“, to když kolemjdoucí zamíří do vnitřních prostor bez ústenky.
Dva hlasy získala v Předlicích sociální demokracie. Kandidáta propagoval i místní obchod s potravinami.
Další muž u stolu popíjí z hrnečku s logem Komunistické strany Čech a Moravy. „Ano, volím je a volil jsem je i teď,“ říká hrdě, ale zároveň nechce, aby bylo jeho jméno zveřejněné.
A skutečně z volebních výsledků v Chanově vyplývá, že KSČM jeden hlas také získala.
„Přečetl jsem si všechny volební programy všech stran. A jediní komunisti se vůbec nezmiňovali o Romech. Ani na nás neútočí, ani si nás nesnaží předcházet, nedělají z nás výjimku,“ vysvětluje, jak nad svou volbou přemýšlel.
Kupčení? Ano, nevíme, ne
Pocit, že volby jsou marné, představuje příležitost pro kuplíře. Ve vyloučených lokalitách je poměrně časté, že se někdo pokouší voliče uplácet za peníze, ale i za pozvánku na rauty nebo dokonce za „balíček pro děti“ nebo krabičku cigaret.
Během letošních krajských voleb policie v Ústeckém kraji prošetřuje podezření na kupčení s hlasy v Bílině, už před volbami se zabývali podnětem na možné kupčení v lokalitách na sídlišti v Janově a v Mojžíři. Voličům mělo být za hlas nabízeno podle některých informací až tisíc korun.
Další incident se prošetřuje v Havířově, tedy v Moravskoslezském kraji. Lidé na sociálních sítí popisují, že jim za hlas bylo nabídnuto dvě stě korun.
Už dopředu proto byli policisté pod tlakem, aby zajistili hladký průběh voleb.
„V rámci přijatých opatření jsme vycházeli ze zkušeností z předešlých voleb a výkon služby zaměříme i na místa, kde v minulosti bylo zaznamenáno kupování hlasů,“ popsala ve stručnosti Jana Slámová z krajského ředitelství Policie ČR, jak průběh budou hlídat.
A skutečně během pátku ve vyloučených lokalitách byla prakticky nepřetržitě vidět. V okamžiku, kdy například v Mojžíři zahnul za roh automobil státní policie, objevil se na začátku ulice vůz městské policie.
„Je všechno v pořádku?“ zajímali se policisté z kabiny svého auta ve chvíli, kdy si všimli, že se bavíme s lidmi.
Reakce lidí jsou přitom na celé myslitelné škále: „Jo, kupčí se tady, bavili jsme se o tom,“ tvrdily dvě mladší dívky v Mojžíři. „Kdyby nám platili, tak tam jde celé sídliště,“ usmívaly se tři maminky s kočárky. „Ne, o tom nic nevím. Tady se to neděje, nás by si nekoupili, na to jsme hrdí,“ reagovala další žena v Mojžíři.
