V Evropě se rýsuje politický otřes. Čeká se volební vzestup populistů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropský parlament se po volbách, které začnou přesně za měsíc, může proměnit nejvíce od konce 70. let. Podle dosavadních průzkumů nálad mezi 400 miliony voličů v něm totiž výrazně posílí euroskeptická uskupení.

Tentokrát se bude rozhodovat o 720 křeslech (nyní jich je 705) a co se velikosti jednotlivých frakcí týče, na prvních dvou místech i nadále zůstanou lidovci (EPP) a socialisté (S&D).

S nezanedbatelnými zisky ale mohou počítat krajně pravicová Identita a demokracie (ID) i Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Tratit na jejich úkor budou liberálové z Renew a Zelení, kteří by podle dosavadních predikcí mohli přijít dokonce o třetinu mandátů.

Politolog Jan Kovář z pražského Ústavu mezinárodních vztahů nicméně nevěří, že by posílení euroskeptici a populisté byli schopní vytvořit jednu silnou europarlamentní frakci.

„Jedním z jejich nosných témat je etnocentrismus a nacionalismus. Proto se pak těžce spolupracuje na evropské úrovni, protože tam hraje roli i ekonomický nacionalismus – podporovat se mají domácí podniky proti těm ostatním. A zde si už vůdci, jako jsou Tomio Okamura a Matteo Salvini, přestávají rozumět,“ přiblížil pro Seznam Zprávy s odkazem na předsedy české SPD a italské vládní strany Liga.

Že populisté „nejsou jednotní a jsou neschopní spolupracovat“, je přesvědčena i nizozemská europoslankyně Sophie in 't Veldová, kterou server Politico zařadil mezi ty, jež se po červnových volbách vyplatí sledovat, pokud budou do europarlamentu zvoleni.

„Antievropské strany teď utichly se svými požadavky na odchod z EU, snaží se ale Unii rozložit zevnitř,“ uvedla liberální politička v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Přeskupení sil v europarlamentu může vést také k novým koalicím. Do voleb zbývá ještě měsíc, už delší dobu se ale spekuluje o tom, že by největší EPP mohla občas spolupracovat i s reformisty z ECR, mezi něž se řadí čeští občanští demokraté, a ID.

Tato hypotetická varianta se nezamlouvá evropským socialistům, jejichž představitelé dopředu avizovali, že s ECR a krajní pravicí po volbách k jednacímu stolu rozhodně neusednou.

Německý europoslanec Peter Liese z CDU, která je součástí EPP, upozornil, že se pravicové strany napříč Evropou liší. „Nemůžeme házet německou Alternativu pro Německo do stejného koše jako například ODS v České republice, která dříve byla euroskeptickou, ale nyní zjevně není,“ řekl serveru Euronews.

Populistické či antievropské strany mohou vyhrát hned v devíti členských zemích Evropské unie. Týká se to především středoevropských států, ale i Francie, Itálie či části Beneluxu. V dalších devíti se pak čeká, že skončí na druhém či třetím místě.

Panevropský think tank European Council on Foreign Relations (ECFR) v souvislosti s očekávanými výsledky psal o „ostré odbočce doprava“, která podle něj bude zřejmě mít významný dopad například v zahraniční politice Unie.

Podle politologa Kováře ale není pravděpodobné, že by se nějak výrazně měnil postoj sedmadvacítky k válce na Ukrajině. „Evropský parlament má vzhledem k zahraniční politice poměrně malé pravomoce. Větší vliv má složení Rady, a to se odvíjí od národních voleb v členských státech,“ vysvětlil. Evropská rada je nejdůležitější orgán EU, kde jsou zastoupeni šéfové vlád členských států.

Viditelnější může povolební vývoj být u otázek životního prostředí, resp. klimatické změny.

V té souvislosti je řeč hlavně o ambiciózní Zelené dohodě pro Evropu, známé jako Green Deal. Například rakouští krajně pravicoví Svobodní (FPÖ) jdou do voleb s plánem ji zrušit.

Rovněž české ANO, které míří k domácímu vítězství, se vůči dohodě ostře vymezuje a označuje ji za „zelené šílenství“. Hnutí Andreje Babiše, součást frakce Renew, je i proti migraci, což je další z klíčových témat populistických a antievropských stran napříč Unií.

Proti přistěhovalectví je například separatistický Vlámský zájem, který má nakročeno k vítězství v Belgii. Právě migraci považuje Jan Kovář za zásadní faktor ve vzestupu antiunijních stran.

„Akademické výzkumy ukazují, že čím víc se snaží pravicové strany vypustit rybník krajně pravicovým stranám tím, že přijímají krajně restriktivní migrační opatření a politiky, tím víc narůstá síla krajní pravice. Strategie vypouštění rybníku je neefektivní,“ upozornil politolog s tím, že roli hraje i méně strategické hlasování. „Přece jen nejde o národní vlády, hlasujete tak pro toho, kdo vám v tématu, které je pro vás klíčové, nejvíce vyhovuje.“

Ve Francii by krajně pravicové Národní sdružení (RN) Marine Le Penové mohlo liberální stranu prezidenta Emmanuela Macrona porazit o 10 až 13 procentních bodů. Představitelé sdružení se staví hlavně proti migraci muslimů. Pikantní je, že za RN kandiduje Fabrice Leggeri, do roku 2022 šéf Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex).

V Nizozemsku míří k vítězství – stejně jako v parlamentních volbách – krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse.

Zdaleka nejradikálnější je v protiimigrační rétorice Alternativa pro Německo (AfD). Začátkem roku vyšlo najevo, že se několik vlivných členů AfD loni v listopadu zúčastnilo tajné schůzky, kde se řešily možnosti deportace milionů lidí s přistěhovaleckým původem, a to i těch s německým občanstvím, a za použití násilí. Následně se od strany distancovala nejvýraznější postava francouzské RN Marine Le Penová.

Straně kvůli skandálu spadly preference, potíže tím ale nekončí. Dvojka kandidátky Petr Bystroň čelí čerstvému podezření, že dostával úplatky od proruské sítě. Politik českého původu to popřel.

A jedničce kandidátky a europoslanci Maximilianu Krahovi policie zadržela jednoho ze spolupracovníků. Podle vyšetřovatelů měl rodák z Číny sledovat pro Peking čínskou opozici a předávat informace o chodu europarlamentu.

Část stran, jimž průzkumy předpovídají úspěch, pak odmítá i některá společná evropská pravidla, která prosazuje Evropská komise vedená Ursulou von der Leyenovou.

Patří mezi ně například Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána či slovenský Směr Roberta Fica.

Připomeňme, že Budapešť dlouhodobě čelí kritice kvůli ohrožení právního státu. Vládnoucí strana jde do voleb mimo jiné s billboardy, na nichž je heslo „Netancujme, jak oni pískají“ doplněno fotografiemi von der Leyenové a Alexandra Sorose, syna známého miliardáře George Sorose.

Europoslanci Fideszu jsou po vyloučení z EPP vedeni jako nezařazení, Orbán se ale nechal slyšet, že po červnových volbách chce zamířit do ECR. To se ale kvůli Orbánovu proruskému postoji příliš nezamlouvá ODS, jak už v únoru napsal server Aktuálně.cz.

Veronika Vrecionová, dvojka kandidátky koalice SPOLU, nyní Seznam Zprávám řekla, že spekulací ohledně vývoje po evropských volbách zaznamenala několik. „Podle nálady uvnitř naší frakce ECR nepovažuji za pravděpodobné, že by ke vstupu Fidesz do ECR došlo a tento krok by rozhodně neměl mou podporu. Nedovedu si představit, že bych seděla ve frakci s představiteli strany, která má zcela odlišnou pozici k ruské agresi na Ukrajině,“ reagovala na dotaz.

Slovenský Směr pak má od loňského října pozastavené členství ve frakci S&D, a to kvůli tomu, že vládne s nacionalistickou SNS.

Největší změna, k níž v Evropském parlamentu dojde, nebude podle politologa Kováře ani tak odpovědí na vzestup krajní pravice, ale obecně pravice a konzervativní pravice. „ECR bude určitě silnější, včetně Italů, naší ODS atd. Změna se spíš než v zahraniční politice může udát například v environmentální politice,“ uzavřel.

S přispěním Lucie Stuchlíkové.