Vítězství Donalda Trumpa může zahýbat průběhem válek

Donald Trump. Bývalý prezident USA. A nyní už jistě také příští prezident USA.

Je nepochybné, že výměna v Bílém domě bude mít dopady na dění v nejrůznějších částech světa. A teď se spekuluje, jak velké budou.

Zatímco demokratka Kamala Harrisová se zdála být čitelná a čekalo se, že se v případě zvolení vydá ve šlépějích svého stranického předchůdce Joea Bidena, republikánský vítěz po celou dobu kampaně razil krédo „amerikanismus, nikoliv globalismus“.

Co v předchozích týdnech a měsících řekl o situaci na Ukrajině, Rusku, o spojencích v Evropě či k dění na Blízkém východě? Co si myslí o napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem? A jaký postoj zaujme k Íránu?

Pro málokterou zemi na světě je výsledek amerických voleb tak důležitý jako pro Ukrajinu, která se už téměř tisíc dnů brání ruské agresi a je závislá na materiální pomoci Západu v čele se Spojenými státy.

Z Kyjeva dlouhodobě zaznívaly obavy, že by nástup Donalda Trumpa mohl ohrozit podporu ze strany Washingtonu. I proto prý Ukrajinci usilovali o to získat souhlas Bílého domu se svým „vítězným plánem“ ještě předtím, než se odehrají americké prezidentské volby.

Prezident Volodymyr Zelenskyj se při své zářijové návštěvě Spojených států setkal pro jistotu s oběma kandidáty, od nichž v minulosti zazněly na adresu ukrajinsko-ruské války velmi odlišné názory.

Prvně si Zelenskyj sjednal schůzku s viceprezidentkou Harrisovou, za což ho Trump obvinil z toho, že si vybírá „oblíbence“, upozornila tehdy stanice NBC. Navrch vzkázal, že Ukrajina zanikla a jako taková už neexistuje. „Jakákoliv dohoda, dokonce i ta nejhorší, by byla lepší než to, co je teď,“ nastínil svou pozici vůči napadené zemi.

Think tank Atlantic Council poznamenal, že na Ukrajině vládne strach z Trumpových vágních plánů týkajících se vyjednání míru s Ruskem, jelikož by podle mnohých mohly obsahovat i návrh nepřípustných teritoriálních ústupků.

Podle Comfort Eroové, šéfky neziskové organizace International Crisis Group, se kterou mluvila stanice BBC, hrozí, že by se zvolený prezident Trump mohl pokusit uzavřít dohodu s Moskvou bez účasti Kyjeva.

K tomu je dobré připomenout, že v zářijové debatě stanice ABC se republikánský kandidát dvakrát vyhnul moderátorově otázce ohledně důležitosti ukrajinského vítězství nad Ruskem. Místo toho zopakoval mantru, že kdyby si to usmyslel, dokázal by mír vyjednat velmi rychle, klidně ještě před nástupem do prezidentského úřadu.

Příliš známé nejsou ani názory Donalda Trumpa na členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci. List Financial Times nedávno s odkazem na Trumpovy spojence napsal, že by v krátkodobém horizontu určitě „nebylo na pořadu dne“.

Pokud jde o zasílání zbraní a peněz ukrajinské armádě, podle Trumpa není ani jedno „životně důležitým strategickým národním zájmem USA“.

Pokud by americká pomoc Kyjevu úplně zkolabovala, klesla by hodnota zbraní dodaných na Ukrajinu na 34 miliard eur z plánovaných 59 miliard eur, zjistil výzkum německé univerzity v Kielu.

Jisté je, že spojenci v NATO se na možné Trumpovo prezidentství připravili. Začátkem letošního roku převzali větší roli v koordinaci dodávek zbraní na Ukrajinu; do té doby měl kontrolu Bílý dům, upozornil server Euronews.

Marko Mihkelson, předseda estonského parlamentního výboru pro zahraniční věci, ve středu ve svém příspěvku na X varoval, že Evropa musí být „připravena bojovat za sebe a své přátele“. „Bez ohledu na to, že příštím prezidentem USA je s největší pravděpodobností Donald Trump, Evropa musí udělat vše pro zachování transatlantické aliance. Nejtěžší roky NATO jsou před námi,“ napsal Mihkelson, který je vedoucím estonské delegace v NATO.

Donald Trump se k dění na Blízkém východě vyjádřil v den výročí masakru ze 7. října, nebyl však příliš konkrétní v tom, jak konflikt řešit.

Během svého vystoupení v golfovém resortu Doral v Miami vzpomněl na 1200 zabitých lidí i na více než dvě stovky unesených. Prohlásil, že pokud se stane prezidentem, budou vztahy mezi USA a Izraelem „silnější a bližší než kdy dříve“.

Dal najevo, že stojí za Izraelem v jeho politice zlikvidování teroristické organizace Hamás, byť tento cíl označil za nerealistický i mluvčí izraelské armády Daniel Hagari. „Musíte dokončit, co jste začali. A musíte to udělat rychle,“ vzkázal Trump izraelské vládě.

„Chceme skutečný mír, a ten může v regionu nastat jen tehdy, pokud bude poražený Hamás,“ přidal se kandidát na viceprezidenta J. D. Vance. Ani jeden z republikánských kandidátů během kampaně nijak nezmínil utrpení civilistů v Pásmu Gazy.

Trump nicméně odsoudil protesty propalestinských studentů na amerických univerzitách, mluvil o „toxickém jedu antisemitismu“.

V uplynulých měsících pak Trump opakovaně útočil na americkou administrativu kvůli tomu, že je podle něj málo proizraelská.

Od prezidenta Trumpa se dá očekávat podstatně tvrdší postoj vůči Íránu, než zastává Joe Biden, a to včetně uvalení nových sankcí i cílených leteckých úderů.

J. D. Vance si během kampaně stěžoval, že Washington zavalil Teherán miliardami dolarů, aby mu ulevil od sankcí, a tím mu podle něj umožnil financovat teroristické organizace, jako je Hamás.

Trump už ostatně tvrdý postoj předvedl při svém prvním mandátu, kdy jednostranně vypověděl mezinárodní smlouvu o kontrole íránského jaderného programu, známou pod zkratkou JCPOA. Výsledkem ovšem je, že Írán nyní obohacuje uran více než dříve a od výroby jaderné zbraně ho žádní mezinárodní kontroloři neodrazují.

Pro úplnost je nicméně třeba dodat, že se smlouva zabývala pouze jádrem a neřešila už vývoj íránských balistických raket, na který poukazovali její odpůrci.

Na rozdíl od Blízkého východu nebo války na Ukrajině jde o téma, které v prezidentské kampani zůstalo upozaděno.

Je nepochybné, že Donald Trump ho během svého mandátu bude muset bezpochyby řešit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ očekává se, že Čína zvýší tlak s cílem dosáhnout sjednocení s Tchaj-wanem.

Analytici Richard C. Bush a Ryan Hass ve svém článku pro think tank Brookings napsali, že Trump se v minulosti vždy stavěl k podpoře Tchaj-wanu skepticky a že v otázkách zahraniční politiky často uplatňuje transakční přístup. „Zaměřuje se na měřitelné faktory, jako je obchodní bilance, úroveň výdajů partnerské země na obranu nebo příchozí investice z partnerské země,“ uvedli.

Pokud by jejich slova platila i v případě sporů Tchaj-wanu s Čínou, měl by dát Trump za pravdu spíše velmoci než státu s 23 miliony obyvatel.

Trump by tak o osudu Tchaj-wanu mohl vyjednávat s Čínou a chtít vyměnit nezávislost ostrova za ekonomické výhody pro USA. „Někteří čínští experti se však domnívají, že Čína nebude ochotna přijmout dohody navržené Spojenými státy,“ podotýká Bonny Linová z Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Podobný přístup už Trump zkoušel se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem a neuspěl.

Ještě je nutné připomenout, že Trump se během svého prvního mandátu snažil zlepšovat vztahy se svým čínským protějškem. Podle poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona dokonce povzbuzoval Si Ťin-pchinga k budování koncentračních táborů v Sin-ťiangu. Jeho výroky pak opakovaně naznačovaly, že Tchaj-wan je příliš malý a vzdálený na to, aby ho USA v případě napadení měly povinnost bránit.