Trumpův volební parťák vystrašil Ukrajinu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vidina návratu republikána Donalda Trumpa do Bílého domu znervózňuje velkou část evropských lídrů už delší dobu. Klidné je nenechávala zejména jeho silná prohlášení o příliš velké pomoci, která nyní ze Spojených států míří na Ukrajinu, nebo jeho opakované náznaky, že členy NATO považuje spíše za vyžírky, které jen vyčerpávají americké zdroje.

A pak si za svého potenciálního viceprezidenta vybral senátora J. D. Vance. Jednoho z největších zastánců politiky izolacionismu, tedy minimálního amerického angažmá v zahraničí, uvnitř Republikánské strany.

„Společně zajistíme, aby se naši spojenci podíleli na zajištění světového míru. Už žádné volňásky pro země, které zrazují štědrost amerických daňových poplatníků,“ pronesl devětatřicetiletý politik ve středu v projevu na republikánském sjezdu. Zjevně tak narážel například na dlouhodobě nevyrovnané výdaje USA a evropských členů NATO na obranu.

„Naše děti budeme posílat do války jen tehdy, když budeme muset. Ale když udeříme, tak pořádně,“ dodal Vance v projevu, ve kterém zároveň formálně přijal roli Trumpovy dvojky pro listopadové prezidentské volby.

Zmínil i potřebu postavit se za americké korporace a americký průmysl, čímž se znovu přihlásil k Trumpově dlouholetému programu „Amerika na prvním místě“.

„Pro nás je to špatné, pro Ukrajinu je to ale strašná zpráva,“ cituje britský list The Guardian pod podmínkou anonymity vysoce postaveného evropského diplomata ve Washingtonu. „Vance není náš spojenec,“ dodal zdroj.

Byl to právě Vance, kdo v Senátu sehrál hlavní roli ve snahách zmařit návrh zákona o pomoci Ukrajině na začátku letošního roku. A přestože tato snaha nakonec ztroskotala, politik tehdy novinářům řekl, že se podařilo dát Evropě a zbytku světa jasně najevo, že USA nemohou donekonečna vypisovat bianco šeky.

Jak ale upozorňuje server Politico, většina peněz určených pro Ukrajinu ani neopouští USA. Velká část z nich putuje k americkým dodavatelům obranných zařízení nebo jde přímo na americké vojenské operace.

Hned v únoru pak Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci prohlásil, že schopnost Spojených států podpořit Ukrajinu v boji proti ruské invazi je omezená vzhledem k americkým výrobním kapacitám zbraní. Není podle něj reálné, aby USA nadále pokračovaly v poskytování pomoci Ukrajině na stejné úrovni.

„Volba Vance je pro nás jasným signálem,“ cituje web Financial Times Innu Sovsunovou, ukrajinskou zákonodárkyni z liberální strany Golos, podle které bude Ukrajina v případě Trumpova vítězství ve volbách muset promyslet novou strategii komunikace s Američany.

Republikánský tandem mezitím tlačí na to, aby lídři Ruska a Ukrajiny vyjednali konec války. Již dlouho ale panují obavy, že Trump by jakožto možný budoucí prezident USA mohl podpořit dohodu, v jejímž rámci by Ukrajinci přišli o části území, což Kyjev označuje za nepřípustné.

„Nemyslím si, že Vladimir Putin představuje pro Evropu existenční hrozbu, a pokud ano, opět to naznačuje, že Evropa musí převzít agresivnější roli ve své vlastní bezpečnosti,“ hlásal Vance, který v Mnichově vynechal setkání s ukrajinským prezidentem, protože si prý nemyslel, že by se na něm dozvěděl něco nového.

Právě obecné kritiky evropských zemí či celého NATO se pak senátor po Trumpově vzoru dopouští také. Třeba v dubnovém projevu na půdě amerického Senátu vytkl Evropě, že nevydává dostatečné prostředky na obranu, tedy dvě procenta HDP, na kterých se členové NATO dohodli jako na společném cíli do roku 2024.

V tom, že tento závazek některé země neplní, ale vidí problémy i jiní, přičemž „hříšníků“ je momentálně osm. Minimálně na úrovni jednotlivých států NATO ale není a nikdy nebylo možné spoléhat, že USA tu vždy budou a vždy budou moct zasáhnout. Kdyby nyní došlo třeba ke konfliktu v okolí Tchaj-wanu, USA nebudou moci plně fungovat na dvou místech najednou.

A právě vůči Asii, kde hraje prim konkurenční Čína, by chtěl Vance podle všeho více zaměřit strategickou pozornost USA. Ve východní Asii podle něj leží budoucnost americké zahraniční politiky na příštích 40 let a Evropa si to musí uvědomit.

Pokud tak bude v listopadu zvolen viceprezidentem, lze očekávat, že bude prosazovat, aby se politika soustředila na ekonomiku a Washington vyvíjel tlak na Peking.

Trump ale zřejmě neplánuje dávat nic „zadarmo“ ani Tchaj-wanu, na který si čínští představitelé dlouhodobě dělají zálusk a k jehož potenciální obraně se Joe Biden hlásí.

V rozhovoru pro agenturu Bloomberg z tohoto týdne Trump požadoval, aby samosprávný ostrov za ochranu ze strany USA platil.

„Víte, nejsme (pro Tchaj-wan) nic jiného než pojišťovna,“ sdělil republikánský prezidentský kandidát. Ve stejném rozhovoru se navíc vyhnul otázce, zda bude ostrov bránit před případnými vojenskými akcemi Pekingu, a obvinil Tchaj-wan, že připravuje USA o průmysl počítačových čipů (o tchajwanské důležitosti v této oblasti jsme psali zde).

„Myslím, že Vance byl vybrán přinejmenším částečně kvůli své zahraniční a obchodní politice,“ uvedla pro The Guardian Emma Ashfordová, vedoucí pracovnice programu Reimagining US Grand Strategy ve Stimsonově centru ve Washingtonu.

„Vance je do značné míry představitelem tohoto nového pravicového křídla, které se v Republikánské straně rozrůstá. Jsou nacionalističtější, poněkud protekcionističtější, protiimigrační… Trump byl tím, kdo to v roce 2016 do značné míry inicioval, a Vance se stal jedním z jeho vůdců v Kongresu,“ přiblížila odbornice.

Jeho jmenování tak podle webu CNN pohřbilo naděje některých amerických spojenců, že by Trump v případě svého znovuzvolení mohl zmírnit svůj zahraničněpolitický postoj.