Trump a diktátor? No, a co má být! Mezi voliči, kteří vzdávají demokracii

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našeho zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/

Na stožáru se třepotá americká vlajka a hned pod ní ta s nápisem Trump. Na odlehlém venkově v konzervativním státě Arkansas poměrně častý jev. Republikánský kandidát Donald Trump tady má neotřesitelnou pozici a na 99 procent tu vyhraje nadcházející prezidentské volby.

Obyvatelé tohoto kraje hustých lesů a hlubokých roklí mi dávají nahlédnout do motivů, které je 5. listopadu přivedou k volebním urnám. Často tak činí s neúprosnou naléhavostí.

„Trump by to měl vzít do rukou na víc než čtyři roky. Jedině on dokáže Ameriku spravit. Ta naše země je jako dům, do kterého zatéká, je zčásti vyrabovaný a plný krys,“ říká mi Corry Garret na svém pozemku rozsáhlé farmy mezi městečky Greers Ferry a Clinton v centrálním Arkansasu.

Dá se do dlouhé litanie o tom, že se z demokratů stala nedemokratická strana, která Ameriku ničí svou ekonomickou agendou, otevřenými hranicemi a neschopností zajistit ve městech bezpečnost a pořádek.

Zeptám se, zdali chce Corry vůbec žít v pluralitní demokracii. „Jakápak demokracie? Jestli to má být o tom, jak demokrati ve snaze udržet si své funkce rozdávají všem možným minoritám a imigrantům peníze daňových poplatníků, tak v tom já opravdu žít nechci.“

Jaký systém by tedy uvítal?

„Trump říká, že by byl diktátorem jen první den coby prezident. Měl by jím být ale delší čas, aby tuhle zemi rychle postavil na nohy.“

Diktátorem? zeptám se.

„No a co má být! Co taky s tou bandou liberálů dělat? Vždyť se nechovají jako Američani!“

Ještě chci vědět, co by Trump měl s demokraty, kterých je z celkové americké populace nejméně 40 procent, tedy „udělat“. Corry opáčí: „Tolik jich není. A pokud zase nedojde na podvod, tyhle volby to ukážou.“

O den později mi svou vizi, byť o poznání méně radikální, představuje Nick Taylor. Před několika lety se přestěhoval ze San Francisca do srdce rurálního Arkansasu. Jak říká, přivedla ho sem touha po svobodě a prostoru. Zdá se, že tyto dva pojmy jsou pro něj jedno a totéž.

„Chtěl jsem se udělat pro sebe a vybudovat si tady tak trochu své impérium. Demokrati by mi to ve svých státech zdanili a určitě zahrnuli nejrůznějšími regulacemi,“ říká v brzkém ránu, kdy nad jeho pozemkem, jehož součástí je přilehlé jezírko, vychází slunce.

„V San Franciscu jsem ani nemohl používat okapovou vodu, protože chtěli, abych ji kupoval od města. Tady si mohu klidně vykopat studnu,“ pokračuje, aby mi ukázal rozdíl mezi svobodu a nesvobodou.

Z „Frisca“, jak se městu slangově říká, ho ale prý především vyhnal pohled na „hordy“ bezdomovců, kriminalita a fakt, že údajně přicházel o velkou část výdělku na nejrůznější sociální programy.

Souzní v tu chvíli se svou ženou Risou. „Město si bralo z našich peněz až třetinu a pak se nám nelíbila kritická rasová teorie ve školách nebo to, že už ve školkách se mluví o třetím pohlaví,“ zlobí se žena, jejíž rodiče přišli z Filipín.

Zeptám se, co jí konkrétně vadí na kritické rasové teorii. Teorie známá pod zkratkou CRT dává mimo jiné společenskou strukturu do souvislosti s rasou a etnicitou. CRT tak rovněž hlásá, že v USA stále existuje systematický rasismus. „Proč by měly naše děti být neustále nahlíženy přes svou rasu?“ ptá se Risa. I proto si svou dceru a syna Taylorovi vzali do „domácí výuky“.

Risa bude volit Trumpa, protože ten tyto „experimenty“ zarazí. Nick se sice považuje za libertariána, i on ale nakonec republikánského kandidáta zřejmě podpoří. Nejvíce kritizuje imigrační systém. „Musíme vědět, kdo se sem chce dostat. A pak taky přece není naše státní kasa bezedná.“

Nick mě ještě toho dne proveze po svém pozemku v elektrickém autě od firmy Tesla. Říká mu „zvíře“. Zajedeme se podívat na jeho prasata a krávy.

Nick plánuje, že poblíž vybuduje komerční kuchyni a brzy u ní otevře špičkovou restauraci, kde bude prodávat steaky, párky a prosciutto. Stejně jako farmářem a řemeslníkem je Nick i vášnivým lovcem, rybářem a kuchařem. Na této samotě vyznává, jak říká, rozmáchlý životní styl.

Na druhý den pokračuji po klikatých cestách centrálního Arkansasu. Zdejší silnice plné zákrut, kopců a serpentin si pochvalují motorkáři ze sousedních států jako Kansas a Oklahoma, kde je krajina spíše plochá.

Postřehnu farmu, kde její majitel nabízí vetešnický prodej včetně dvou aut a zamířím na jeho pozemek. Je plný vraků aut, častý rys zdejších farem.

Přivítá mě zhruba třicetiletý muž. Představí se jako Mike. Má dlouhý seznam důvodů, proč bude volit Trumpa. Zmíní ryzí kapitalismus, postoj proti interrupcím, víru v Boha a vlastenectví. „Raději budeme mrtví, ale vestoje, než živí na kolenou,“ pronese.

Do argumentů, které v Arkansasu od „trumpovců“ slyším, Mike zanese i občanskou válku Severu proti Jihu z let 1861 až 1865. „Určitě tě liberální učitelé učili o tom, že šlo o zrušení otroctví, viď?“ zeptá se.

Přikývnu. „Ale tak to není. Jde hlavně o to, že Sever zcela porušil práva na sebeurčení Jihu. A navíc, my tady z bavlny vyráběli oblečky, které se elitám na severu sakra líbily,“ řekne Mike a doprovodí svá slova malým, sarkastickým tanečním krokem.

Na předních dveřích jeho domu si všimnu vlajky Konfederace. Tato zástava seperatistických, jižanských států vlaje v okolí na mnoha dalších staveních. Mnozí tu hrůzy otroctví zlehčují, nebo dokonce tvrdí, že si tehdy černoši pomohli k lepšímu životu.

Když namítnu, že chytat lidi do okovů a pod bičem je nutit k těžké práci bez finanční odměny, určitě není žádný krásný život, setkám se s ironickým úsměškem, nebo poznámkou, že jsem si prostě prošel „liberální doktrínou“.

Ptám se „trumpistů“ ale hlavně na to, zdali jim nevadí, že je jejich kandidát odsouzeným zločincem. Chci také vědět, co říkají na roli exprezidenta při nepokojích ze 6. ledna 2021, nebo na fakt, že jeho nejbližší političtí spojenci ho označují za fašistu. Zmíním jeho slova o „vnitřním nepříteli“, kterého je případně nutné zpacifikovat za pomocí armády. Hláška namířená proti demokratům.

„No, tak ten přece existuje. Vždyť se ho dvakrát pokusili zabít,“ připomene Risa Taylorová dva neúspěšné pokusy o atentát na Donalda Trumpa.

Vše ostatní ona i další stoupenci republikána označí za fake news, nebo odkáží na zkorumpované soudy, demokratické politické špičky a takzvaný hluboký byrokratický stát. Donald Trump je podle nich obětí a hrdinou zároveň. Někteří ho bez váhání označí za spasitele.

„V tomhle nebezpečném světě je nutné mít v Bílém domě silného vůdce a tady u nás se začít chovat tvrdě a narovinu. Pokud budeme pořád chodit po špičkách kolem problémů s ekonomikou, imigrací a zločinností, nepřežijeme,“ uzavírá Mike.