Svět v napětí: Jak může zahýbat průběhem válek Trump a jak Harrisová

Ať už vyhraje blížící se prezidentské volby v USA Kamala Harrisová, nebo Donald Trump, jedno je jasné: dopady zvolení nového šéfa Bílého domu pocítí celý svět.

Zatímco u demokratky se očekává, že bude pokračovat ve šlépějích současného prezidenta Joea Bidena s tím, že role USA musí zůstat v neklidných dobách silná, republikán razí krédo „amerikanismus, nikoliv globalismus“.

Výsledek klání, které se koná už za necelý týden, tak netrpělivě vyhlížejí nejen v Bruselu či Kyjevě, ale také na Blízkém východě i Tchaj-wanu.

Jak se prezidentští kandidáti staví ke konfliktům, které hýbou současným světem? Připravili jsme přehled toho, jak by mohlo zvolení Trumpa, nebo naopak Harrisové ovlivnit vývoj ruské války na Ukrajině i izraelských operací v Pásmu Gazy a Libanonu. A také jaký by Bílý dům zaujal postoj k Íránu či napjatým vztahům mezi Čínou a Tchaj-wanem.

Pro málokterou zemi na světě je výsledek amerických voleb tak důležitý, jako pro Ukrajinu, která se už více než dva a půl roku brání ruské agresi a je závislá na materiální pomoci Západu v čele se Spojenými státy.

Z Kyjeva dlouhodobě zaznívají obavy, že by případný nástup Donalda Trumpa mohl ohrozit podporu ze strany Washingtonu. I proto prý Ukrajinci usilovali o to získat souhlas Bílého domu se svým „vítězným plánem“ ještě předtím, než se v listopadu odehrají prezidentské volby (psali jsme zde).

Prezident Volodymyr Zelenskyj se při své zářijové návštěvě Spojených států setkal s oběma kandidáty, od nichž v minulosti zazněly na adresu ukrajinsko-ruské války velmi odlišné názory.

Prvně si Zelenskyj sjednal schůzku s viceprezidentkou Harrisovou, za což ho Trump obvinil z toho, že si vybírá „oblíbence“, upozornila tehdy stanice NBC. Navrch vzkázal, že Ukrajina zanikla a jako taková už neexistuje. „Jakákoliv dohoda, dokonce i ta nejhorší, by byla lepší než to, co je teď,“ nastínil svou pozici vůči napadené zemi.

Think tank Atlantic Council píše, že na Ukrajině vládne strach z Trumpových vágních plánů týkajících se vyjednání míru s Ruskem, jelikož by podle mnohých mohly obsahovat i návrh nepřípustných teritoriálních ústupků.

Podle Comfort Eroové, šéfky neziskové organizace International Crisis Group, se kterou mluvila stanice BBC, hrozí, že pokud by Trump zvítězil, mohl by se pokusit uzavřít dohodu s Moskvou bez účasti Kyjeva.

V zářijové debatě stanice ABC se republikánský kandidát dvakrát vyhnul moderátorově otázce ohledně důležitosti ukrajinského vítězství nad Ruskem. Místo toho zopakoval svou mantru, že kdyby si to usmyslel, dokázal by mír vyjednat velmi rychle, klidně ještě před nástupem do prezidentského úřadu.

Harrisová jeho slova smetla ze stolu a řekla, že ruský prezident je „diktátor, který by (Trumpa) slupnul k obědu“. Vzkázala také, že Trumpovy výroky o tom, že Ukrajina by se výměnou za mír mohla vzdát části území, nejsou skutečnými mírovými návrhy, ale „návrhy na kapitulaci“.

Ve zmiňované zářijové debatě se držela linie, kterou nastolil Biden, a slíbila podporovat Ukrajinu tak dlouho, „jak jen to bude potřeba“.

„Spojené státy nepodporují Ukrajinu z milosrdenství, ale proto, že je to v jejich strategickém zájmu,“ vzkázala Harrisová na setkání se Zelenským a zdůraznila, že podpora napadené země je důležitá nejen z pohledu jejího vlastního přežití, ale také celkové bezpečnosti v rámci NATO.

I Bidenova administrativa nicméně čas od času za počínání ve vztahu k válce na Ukrajině sklízí kritiku. Někteří ji obviňují z toho, že je v posílání zbraní příliš pomalá a nerozhodná.

Kyjev se také Washington už delší dobu, avšak zatím bez úspěchu, snaží přesvědčit, aby mu povolil útočit dodanými zbraněmi dlouhého doletu na cíle na ruském území. Váhavý je Bidenův tým, také co se pozvání Ukrajiny do NATO týče, upozornil nedávno s odkazem na své zdroje server Politico.

Zda by se postoj Bílého domu k těmto otázkám pod vedením Harrisové proměnil, zůstává v tuto chvíli nejasné.

V den výročí masakru ze 7. října se k tématu vyjádřili oba kandidáti, ani jeden z nich ale nebyl příliš konkrétní v tom, jak konflikt řešit.

Trump už na svou soupeřku zaútočil kvůli tomu, že je podle něj málo proizraelská, Harrisová ale zjevně nemá zájem na tom, aby se blízkovýchodní konflikt dostal mezi hlavní témata volební kampaně. Když její projev nedávno narušili propalestinští demonstranti, odpověděla jim, že když budou takto pokračovat, vyhraje volby její soupeř.

Trump ve svém vystoupení v golfovém resortu Doral v Miami vzpomněl na 1200 zabitých lidí při teroristickém útoku 7. října i na více než dvě stovky unesených. Prohlásil, že pokud se stane prezidentem, budou vztahy mezi USA a Izraelem „silnější a bližší než kdy dříve“.

Dal najevo, že stojí za Izraelem v jeho politice zlikvidování teroristické organizace Hamás, byť tento cíl označil za nerealistický i mluvčí izraelské armády Daniel Hagari. „Musíte dokončit, co jste začali. A musíte to udělat rychle,“ vzkázal Trump izraelské vládě.

„Chceme skutečný mír, a ten může v regionu nastat jen tehdy, pokud bude poražený Hamás,“ přidal se kandidát na viceprezidenta J. D. Vance. Ani jeden z republikánských kandidátů vůbec nezmínil utrpení civilistů v Pásmu Gazy, o němž už několikrát mluvila Harrisová.

Kandidátka demokratů se k situaci na Blízkém východě vyjádřila při ceremonii zasazování stromů. Mluvila o humanitární krizi v Gaze a zdůraznila, že dohoda o příměří a propuštění rukojmích je jednou z nejvyšších priorit administrativy Joea Bidena.

„Tvrdím, že Izrael má právo se bránit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ my bychom se bránili –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a záleží na tom, jak to udělá. Bylo zabito příliš mnoho nevinných Palestinců. Tato válka musí skončit,“ citoval ji server Al-Monitor.

Na otázku televize CBS, zda mají Spojené státy v premiéru Netanjahuovi skutečného spojence, přímo neodpověděla. Řekla jen, že důležité je spojenectví mezi americkým a izraelským lidem.

Rozdílný je i přístup kandidátů k protestujícím propalestinským studentům na amerických univerzitách. Zatímco Trump a Vance mluví o „toxickém jedu antisemitismu“, Harrisová sice řekla, že s demonstranty v některých věcech nesouhlasí, zároveň ale chápe jejich emoce.

Harrisová by po svém zvolení nejspíš vesměs pokračovala v Bidenově politice, i když se v detailech liší. Na první pohled zmiňuje častěji než Biden utrpení civilistů v Gaze, které v březnu označila za nelidské. Když vystupoval v Kongresu Netanjahu, Harrisová se věnovala kampani. Hned druhý den se s ním ale sešla. Zjevně si uvědomuje myšlenkové rozdělení Demokratické strany.

Pokud Donald Trump zvítězí v prezidentských volbách, dá se očekávat podstatně tvrdší postoj vůči Íránu, a to včetně uvalení nových sankcí i cílených leteckých úderů. J. D. Vance si stěžoval, že Washington zavalil Teherán miliardami dolarů, aby mu ulevil od sankcí, a tím mu podle něj umožnil financovat teroristické organizace, jako je Hamás.

Trump už ostatně tvrdý postoj předvedl při svém prvním mandátu, kdy jednostranně vypověděl mezinárodní smlouvu o kontrole íránského jaderného programu, známou pod zkratkou JCPOA.

Harrisová byla v té době –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stejně jako celá Demokratická strana –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pro zachování smlouvy, kterou i podle izraelských bezpečnostních představitelů Teherán dodržoval. Premiér Netanjahu ale proti ní brojil a spojence našel právě v Trumpovi. Výsledkem je, že Írán nyní obohacuje uran více než dříve a od výroby jaderné zbraně ho žádní mezinárodní kontroloři neodrazují.

Pro úplnost je nicméně třeba dodat, že se smlouva zabývala pouze jádrem a neřešila už vývoj íránských balistických raket, na který poukazovali její odpůrci.

Harrisová k Íránu řekla, že nedopustí, aby kdy získal jadernou zbraň. Tuto otázku označila za jednu ze svých hlavních priorit. Na otázku CBS, která zahraniční země je největším protivníkem Spojených států, pak překvapivě uvedla právě Írán. Není ale jisté, zda by přikročila k útoku na Islámskou republiku v okamžiku, kdy by měla důkaz o tom, že se snaží jadernou pumu vyrobit.

Na rozdíl od Blízkého východu nebo války na Ukrajině jde o téma, které zůstává v prezidentské kampani poněkud ve stínu. Během svého mandátu ho vítěz prezidentského klání bude muset bezpochyby řešit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ očekává se, že Čína zvýší tlak s cílem dosáhnout sjednocení s Tchaj-wanem.

Analytici Richard C. Bush a Ryan Hass ve svém článku pro think tank Brookings připomínají, že Trump se v minulosti vždy stavěl k podpoře Tchaj-wanu skepticky a že v otázkách zahraniční politiky často uplatňuje transakční přístup. „Zaměřuje se na měřitelné faktory, jako je obchodní bilance, úroveň výdajů partnerské země na obranu nebo příchozí investice z partnerské země,“ píší autoři článku. Pokud by jejich slova platila i v případě sporů Tchaj-wanu s Čínou, měl by dát Trump za pravdu spíše velmoci než státu s 23 miliony obyvatel.

Trump by tak o osudu Tchaj-wanu mohl vyjednávat s Čínou a chtít vyměnit nezávislost ostrova za ekonomické výhody pro USA. „Někteří čínští experti se však domnívají, že Čína nebude ochotna přijmout dohody navržené Spojenými státy,“ podotýká Bonny Linová z Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Podobný přístup už Trump zkoušel se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem a neuspěl.

Harrisová podle nich naopak zdůrazňuje důležitost amerických bezpečnostních závazků vůči spojencům a partnerům a prosazování globálních principů, jako je zákaz použití síly k obsazení území. Během nynější Bidenovy administrativy Spojené státy prohloubily s Tchaj-wanem ekonomické vztahy, posílily bezpečnostní spolupráci i mezinárodní postavení ostrova.

Trump se během svého mandátu snažil navíc zlepšovat vztahy se svým čínským protějškem. Podle poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona dokonce povzbuzoval Si Ťin-pchinga k budování koncentračních táborů v Sin-ťiangu. Jeho výroky pak opakovaně naznačovaly, že Tchaj-wan je příliš malý a vzdálený na to, aby ho USA v případě napadení měly povinnost bránit.