Žantovský: Tušíme, jak Trumpovi lidé uvažují o zastavení války na Ukrajině

Podle někdejšího velvyslance v USA a prezidentova poradce Michaela Žantovského je největším otazníkem Trumpovo chování vůči Ukrajině. „Není lehké si představit, co Trump zamýšlí. Z rozhovorů s některými jeho možnými budoucími spolupracovníky víme, že jeho rétorické tvrzení o dosažení míru do 24 hodin poté, co bude zvolen, se téměř jistě nenaplní,“ říká.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy pak nastínil i oblasti, ve kterých se pohled Donalda Trumpa protíná se směřováním Evropského parlamentu, zároveň upozornil na možné hrozby. Nastínil i svůj názor na případné sbližování Donalda Trumpa s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Vítězství Donalda Trumpa vzbuzovalo v některých politicích a odbornících na mezinárodní vztahy obavy. Naplnil se jeho znovuzvolením „černý scénář“?

Nedomnívám se, že je užitečné uvažovat v černobílých kategoriích. Scénář, který se naplnil, s sebou pro Evropu nese jistě celou řadu problémů a také některé hrozby, zároveň ale možná otevírá i některé příležitosti. Hlavní výzvou pro Evropu teď je, aby nalezla optimální způsob vztahu s novou americkou administrativou. Protože s tím, co se stalo, udělat nic nemůžeme.

Na co by se teď měli čeští, případně evropští politici zaměřit?

Určitě bychom si měli nalézt kontakty v nové administrativě, což je základní diplomatický úkol. Troufám si ale říct, že na tom už celá řada lidí pracovala nebo pracuje. Zároveň je nutné, aby si Evropa stanovila hlavní priority. Jistě mezi ně patří zachování transatlantické vazby, což je i základní předpoklad naší obrany, stejně jako zachování a posílení Severoatlantické aliance.

Musíme se připravit také na nelehké diskuze ohledně vzájemného obchodu. Protože dvacetiprocentní cla, kterými Trump hrozí, neznamenají jenom hrozbu pro naši ekonomiku, ale pokud by přerostla třeba v obchodní válku, pochopitelně by poškodila i Spojené státy. Víme, že Trump je obchodník, který vyjednává způsobem „něco za něco“. Musíme proto hledat optimální rovinu zachování a pokud možno posílení obchodních vztahů. Prohlášení o dvacetiprocentních clech je ale podle mě nutné vnímat jako hrozbu, ne jako něco, k čemu skutečně dojde.

Z našeho pohledu je nejpalčivějším problémem válka na Ukrajině. Jaký vývoj v tomto směru můžeme očekávat?

Otázka Ukrajiny je samozřejmě nejsložitější, protože není lehké si představit, co Trump zamýšlí. Z rozhovorů s některými jeho možnými budoucími spolupracovníky víme, že jeho rétorické tvrzení o dosažení míru do 24 hodin poté, co bude zvolen, se téměř jistě nenaplní. Tušíme, že lidé kolem něj uvažují o něčem, co by vypadalo jako zastavení nebo zamrznutí konfliktu na současné linii následované obnovením procesu dohodnuté kontroly a správy nad spornými územími v podobě, jakou známe z minských dohod z první fáze rusko-ukrajinského konfliktu.

Ve hře by tak mohlo být dodržování nenásilí a také ochrana práv zejména ruskojazyčného obyvatelstva na územích, která jsou pod kontrolou Ukrajiny a která si Rusko nárokuje. Otázkou je, jestli bude Ukrajina ochotna tímto směrem vyjednávat. Stejně tak záleží i na ochotě Ruska. Putin totiž zatím trval na splnění všech cílů své takzvané speciální vojenské operace, což by v podstatě znamenalo úplné podrobení Ukrajiny.

Donald Trump se ale obecně tváří tak, že vyjednávání s Putinem pro něj nebude problém. Jak moc reálné je jejich sbližování?

Mluvčí ruského prezidenta Peskov se už nechal slyšet, že Putin neplánuje Trumpovi ani pogratulovat a nadále považuje Spojené státy za nepřátelskou zemi. Proto si myslím, že to s dohodou a sbližováním nebude zas tak hrozné. Ostatně i v tom jeho prvním prezidentském období se tyto obavy nenaplnily a já bych chtěl věřit, že tomu tak bude i nadále.

Dá se ale očekávat, že k nějaké komunikaci mezi Putinem a Trumpem dojde. Rétorika a postoj Donalda Trumpa se liší od našeho postoje, postoje většiny evropských zemí i Bidenovy administrativy. Trump je obchodník, který se při jednání s partnery nebo protivníky příliš neřídí morálními hledisky. Jeho základním principem je transakce – to znamená jednat s každým. A tímto způsobem bude zřejmě připraven i ke komunikaci s ruským prezidentem. Ale zase, k tomu jsou zapotřebí dva. A já v téhle chvíli skutečně nevím, jak se k tomu staví Putin.

Na začátku jste zmínil, že Trumpovo vítězství může vedle hrozeb znamenat i příležitosti. Měl jste na mysli něco konkrétního?

Domnívám se, ale jde skutečně o oblast spekulací, že Donald Trump bude jaksi náchylný i k větší otevřenosti západní ekonomiky vůči inovacím a k menšímu stupni regulace. To pro nás samozřejmě bude vytvářet konkurenční hrozby, ale pokud se jim postavíme, budeme na tom moci vydělat i my.

Není tajemstvím, že Donald Trump není nadšeným stoupencem zeleného směřování americké ekonomiky, což se po volbách do Evropského parlamentu začíná čím dál víc projevovat i v Evropě. V tomto ohledu je proto možné si představovat nějaké synergie, ze kterých budou mít obě strany oceánu prospěch. Ale říkám to velmi opatrně.

Jako jednu z hlavních „evropských spojek“ Donalda Trumpa můžeme vnímat maďarského premiéra Viktora Orbána, o kterém staronový prezident mluví jako o příteli a silném politikovi. Měly by státy střední Evropy zapracovat na sbližování s Trumpem i proto, aby americký prezident neupínal pohled čistě na muže, který jezdí do Ruska potřást si rukou s Vladimirem Putinem?

Myslím si, že určitě budeme chtít předložit nové americké administrativě a přímo prezidentu Trumpovi alternativní pohled ze středu Evropy. Budeme v tom mít určitě spojence a podporu z polské strany, která má tradičně ve Washingtonu docela významný vliv. My ani další evropské země nemůžeme dopustit, aby Trump viděl svět a Evropu podle Orbána.