„Trumpa jsem se nejdřív bál, ale teď už ne.“ Jak se cítí američtí Ukrajinci

/Od našeho zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/

„Mělo by to skončit. Lidi a zejména děti se nesmí zabíjet. Musí se to zastavit,“ říká mi padesátnice Helena na newyorské Deváté ulici. Příjmení prozradit nechce. Na sobě má modrý kabát, žlutomodrou šálu a odznáček s ukrajinským státním znakem.

O válce na Ukrajině se bavíme pár dní po amerických prezidentských volbách, které vyhrál Donald Trump. Ten se přitom nijak netajil aspirací konflikt co nejdřív ukončit, klidně i na úkor Kyjeva.

Helena se přistěhovala do New Yorku ze západoukrajinského Lvova před 23 lety a během té doby získala americké občanství. Koho letos volila, říct nechce, ale opakuje, že je „srdcem s Ukrajinou“.

„Moje rodina tam zůstala. Já tam často jezdím a vracím se domů,“ říká. Od zvoleného prezidenta Trumpa očekává, že se mu podaří válku rychle zastavit. O podmínkách míru se nezmiňuje.

Mluvíme spolu kousek od pomyslné hranice „Ukrajinské vesnice“ čili sousedství v manhattanské čtvrti East Village. Ukrajinci se do „Malé Ukrajiny“ začali stěhovat už ve 20. století při útěku před sovětským režimem a jejich tradice, kulturu i kuchyni na Manhattanu pomáhá udržovat hned několik restaurací.

Ve vyhlášené, 70 let staré Veselce je úplně plno a na volný stůl se stojí fronta až ven. Štěstí tak zkouším za rohem v malé jídelně Streecha čili ukrajinsky Setkání. Nad talířem s varenyky se seznamuji s padesátníkem Oleksandrem, knězem z místního ukrajinského katolického kostela sv. Jiří.

Původně je z Krymu, po ruské okupaci poloostrova v roce 2014 se přestěhoval na západní Ukrajinu a nakonec před čtyřmi lety do Ameriky. Anglicky se zatím nedomluví, tak to zkoušíme polsky. O politice se nejdřív bavit nechce, nakonec se ale nad borščem rozmluví.

„Zvolení Donalda Trumpa jsem se nejdřív bál,“ říká opatrně. „Měl jsem strach z názorů jeho viceprezidentského kandidáta J. D. Vance,“ říká a hned doplňuje, že tenhle strach je zažehnaný: „Slyšel jsem, že nebude mít na zahraniční politiku žádný vliv, takže s Trumpem problém nemám.“

Trumpův příští viceprezident Vance v rozhovoru z konce října odmítl ruského diktátora Vladimira Putina označit za nepřítele, jde podle něj spíš o konkurenta. Už v září mluvil o mírovém plánu pro Ukrajinu ve stylu dosavadní rétoriky Kremlu. Má dojít k dohodě Trumpa s Rusy, Ukrajinci a Evropany na tom, že si Rusko ponechá dobyté ukrajinské území a na dnešní frontové linii se zřídí demilitarizovaná zóna. Kyjev by se pak deklaroval jako neutrální.

Návrat Trumpa do Bílého domu podle Oleksandra pomůže hlavně Americe a její ekonomice. Duchovní zároveň nevěří, že by šla válka ukončit během 24 hodin, tak jak ještě před volbami sliboval Trump. Obavy má i z toho, jak (ne)trvalý může případný „Trumpův mír“ být. Právě v této obavě se promítá i nepředvídatelnost bývalého a budoucího amerického prezidenta v mezinárodních vztazích.

Podle kněze Oleksandra, který má o newyorské komunitě přehled, je pro Donalda Trumpa většina zdejších Ukrajinců s volebním právem. Americké Ukrajince ostatně popsal jako dlouhodobě konzervativní i list The Washington Post. Hlavně co se se sociálních a ekonomických otázek týče.

Jiný pocit má z výsledků amerických voleb další americký Ukrajinec Oleksandr – jednadvacetiletý Oleksandr Taran – se kterým se scházím v kavárně na Manhattanu o několik čtvrtí dál. Mladík vede neziskovou organizaci Svitanok, která má pobočky v New Yorku, Washingtonu a v Miami a soustředí se hlavně boj s ruskou propagandou ve Spojených státech. Pořádá také protesty a spojuje místní komunitu.

Svitanok znamená ukrajinsky svítání – docela symbolický název pro odhalování metod ruské hybridní války. „Díky našim zkušenostem s ruskou propagandou na Ukrajině jsme schopni tyto praktiky odhalit a bojovat proti nim zde v Americe, aby neovlivňovaly americkou veřejnost,“ říká Oleksandr Taran.

„Je to nekonečné. Nemáme institucionální financování, ale máme dobrovolnické týmy a snažíme se čelit téhle obří mašinérii,“ dodává.

Původem je Taran z Kyjeva a do USA přišel před osmi lety. „Když začala ruská invaze, byl jsem v New Yorku. Okamžitě jsme vyšli do ulic a začali s protesty. Naše organizace se vlastně zformovala z těchto protestů,“ vzpomíná na únor 2022.

Pocity z prezidentských voleb má Oleksandr Taran smíšené. „Rétoriku Donalda Trumpa, ale i demokratů vnímáme jako záruku americké podpory Ukrajině,“ začíná nejdřív s tou optimističtější emocí, a pak pokračuje už chmurněji: „Ale od Trumpa a republikánů jsme slyšeli i výroky o rychlém dosažení míru s Ruskem. Pro nás je klíčové, aby mír byl spravedlivý, ne aby to bylo něco, co by vzniklo na základě podmínek teroristického režimu.“

„Putinův režim je režim válečných zločinců,“ nedává Taran prostor pro otazníky.

Zklamaný je z toho, jak malou roli zahraniční politika hrála pro americké voliče. „Je ohromující, jak tu zahraniční politika stojí mimo hlavní témata. Ekonomika je pro Američany důležitější než osa diktátorů, kteří vedou válku proti Západu,“ dodává s obavami.

Do Svítání je zapojená i válečná uprchlice Maryja Havryljuk. „Přijela jsem sem ve dvaceti a teď už je mi třiadvacet. Letí to,“ říká. Pochází ze západoukrajinské Lvovské oblasti a v Americe si našla práci v účetnictví.

Volný čas věnuje práci pro ukrajinskou komunitu a také upozorňováním na to, čemu její vlast čelí. O roce 2022 mluví mladá žena jako o zcela zlomovém pro její pohled na svět. „Tehdy jsem si myslela, že nepřežiju, ale přesto jsem tu. Dala jsem si tehdy slib, že pro Ukrajinu a Ukrajince udělám všechno, co bude v mých silách,“ líčí.

Sama už o obavách a nejistotě z dalšího vývoje mluví jako o samozřejmosti, protože je to konstantní pocit, na který si jako Ukrajinka prostě musela zvyknout.

Překvapilo ji ale, jak rozdílné byly reakce newyorské ukrajinské komunity na volební výsledky. „Některým se ulevilo a cítí naději, jiní se hned začali bát, skoro jako by se připravovali na nejhorší,“ říká. „Ten rozdíl je takový obraz toho, jak polarizované jsou názory tady v USA,“ dodává Maryja Havryljuk.

Úplně jiný svět než rušné manhattanské ulice s mrakodrapy je v Brighton Beach, v takzvané Malé Oděse. Jde o čtvrť v nejjižnější části Brooklynu na pobřeží Atlantiku, která se v 70. letech proměnila z newyorského letoviska v centrum migrace z východní Evropy, hlavně ze Sovětského svazu.

Nový domov tu na poloostrově Coney Island našli hlavně Židé prchající před antisemitismem a ekonomickými problémy. S sebou si přinesli tradice, kulturu i jazyk.

A právě ruština je na místní promenádě podél písčité pláže slyšet na každém kroku. Rusky tu štěbetají hlavně hloučky seniorek oblečených na první pohled ve výstředním východoevropském stylu. Nechybí ani svítivě růžová a fialová barva, kabelky s řetízky, leopardí vzory a imitace kožešin.

Jazyk však automaticky neznamená národnost a mezi místními Rusy žijí i Ukrajinci. Na listopadovém sluníčku s pohledem na Atlantik se vyhřívá seniorka Jelena. Někdejší radiotechničku přivedly z Kyjeva do Ameriky před pětadvaceti lety politické turbulence a nedostatek práce.

„Měla jsem ale hlavně jeden urgentní důvod – můj syn potřeboval lékařskou péči, která nebyla na Ukrajině dostupná. Bylo to hlavně kvůli rodině, dcera už tu totiž byla,“ vysvětluje důvod emigrace do Států. O Ukrajině si stále udržuje přehled. „Já už tam 25 let nežiju, ale stále je to můj domov. Kyjev si nezaslouží bombardování,“ začne sama o válce s Ruskem.

Konflikt se podle ní promítá i do mezilidských vztahů mezi Rusy a Ukrajinci v Brighton Beach. „Dřív tu byli hlavně Rusové a Židé, teď přibývá Ukrajinců a také lidí z Uzbekistánu. Vidíte, tamhle je obchod pojmenovaný Taškent,“ ukazuje na večerku. „Vztahy dřív byly lepší, válka je ovlivnila i tady,“ dodává.

I Jelena zaregistrovala omílané prohlášení Donalda Trumpa o tom, že válku dokáže zastavit během jediného dne. „Doufám, že to splní. Když to takhle říkal a myslí to vážně, tak přeci musí mít nějaký plán. Já si ze všeho nejvíc přeju, aby byl mír,“ říká dojatě na téma zastavení ruské agrese na druhé straně Atlantského oceánu.