Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Průzkumy hovoří jasně: budou to zřejmě ty nejnapínavější volby v historii USA.
Rozhodne zřejmě jen pár desítek tisíc hlasů nerozhodnutých voličů v klíčových státech, takzvaných swing states.
Jedná se o „hrstku“ Američanů, kteří se podle průzkumů mimo jiné vyznačují nedůvěrou k oběma kandidátům.
Jak je strhnout na svou stranu? A jakým největším výzvám Donald Trump a Kamala Harrisová čelí?
KAMALA HARRISOVÁ
Do historie prezidentských kampaní se už zapsala nesmazatelně. Upozaděná viceprezidentka ještě nedávno bojující s nízkou popularitou dokázala po odstoupení Joea Bidena z prezidentského klání rychle sjednotit Demokratickou stranu, její oblíbenost vylétla z 32 na současných 48 procent a průzkumy a jejich trendy otočila ve svůj prospěch.
Zatímco Biden na Trumpa ve všech sedmi „swing states“ ztrácel a začalo se dokonce mluvit o tom, že by mohl přijít i o demokratické bašty, jakými jsou Minnesota a Virginie, Harrisová v obou státech suverénně vede a v sedmičce těch klíčových svádí s republikánským kandidátem vyrovnanou bitvu. Trump se navíc může obávat, že by mohl prohrát v tradičně spíše konzervativní Severní Karolíně, Arizoně a Georgii.
Volební mítinky Kamaly Harrisové se přitom nesou v bouřlivé atmosféře. Viceprezidentka dokáže lehce zaplnit kdejakou arénu. Skeptické či přímo apatické demokratické voliče dokázala jednoduše nadchnout.
Podle mnohých navíc porazila Trumpa během nedávné prezidentské debaty, vyhýbá se výraznějším chybám a přešlapům, nenamočila se do žádného skandálu.
Trump je na druhé straně usvědčeným zločincem, byl rovněž uznán vinným ze sexuálního napadení. Speciální poradce ministerstva spravedlnosti pak před pár dny odtajnil nové důkazy v procesu známém jako 6. leden, v němž bývalého prezidenta obviňuje ze snahy nezákonně zvrátit volby z roku 2020.
Republikánský kandidát snad každý druhý den řekne něco šokujícího. Navrhuje například, aby byla zrušena americká ústava, aby byl člověk potrestán za kritiku Nejvyššího soudu USA a svoji soupeřku označuje za slabomyslnou. Dosud se neomluvil za vyvrácené tvrzení, že haitští přistěhovalci ve městě Springfield v Ohiu pojídají sousedům psy a kočky.
Souboj je však stále vyrovnaný, oba kandidáti mají více méně 50procentní šanci na zisk Bílého domu. Zde jsou tři důvody, proč Harrisová i přes své mírné vedení v celostátních průzkumech a Trumpovy hendikepy není rozhodně favoritkou tohoto klání.
Méně početná Obamova koalice
Bývalý prezident Barack Obama v roce 2008 dokázal ke svému historickému vítězství dojít za pomoci Afroameričanů, Latinos, mladých voličů do 29 let a žen. Tomuto elektorálnímu uskupení se od té doby říká Obamova koalice a každý demokratický kandidát na prezidenta je s ní poměřován.
Kamala Harrisová s největší pravděpodobností od těchto voličů – stejně jako Joe Biden a Hillary Clintonová – získá více hlasů než její republikánský rival. Zvlášť u žen si zatím vede nadmíru dobře. Problém je ale v tom, že je tato koalice celkově o něco méně početná.
Obama například získal 95 procent černošských hlasů, Harrisová se zatím pohybuje kolem 85 procent. Ještě hůře je na tom současná viceprezidenta u Latinos. Nad Trumpem sice podle průzkumu televize NBC, Telemundo a CNBC vede o 14 procentních bodů, před čtyřmi lety ale tento rozdíl ve prospěch demokrata činil 33 % a ve volbách v roce 2012, kdy svůj mandát obhajoval Obama, dokonce 44 %.
Malá velká rebelie černošských mladíků
Část mladých černochů uniká dosahu demokratky Kamaly Harrisové v boji o Bílý dům. K údivu starší generace Afroameričanů se přiklánějí k Donaldu Trumpovi. Černošské hlasy jsou přitom pro případné vítězství demokratů zásadní.
Steve Kornacki, datový expert stanice MSNBC, to vysvětluje především klesající podporou u hispánských mužů. Ti své hlasy zatím dělí mezi oba kandidáty rovnoměrně.
„V dnešním světě je důležité mít v Bílém domě silného vůdce. A tím je pro mě Trump. Pod jeho vedením nebude USA nikdo zpochybňovat,“ řekl Seznam Zprávám mexický přistěhovalec Miguel Cabrera z Kalifornie, který nedávno získal americké občanství a bude moci letos poprvé volit.
Demokraty označuje za „komunistické byrokraty“, jejichž politika USA oslabuje. „Chtějí všechny podporovat s tím, že se má každý z nás mít dobře. Jdou proti samotnému duchu USA. Ten je snad o tom, že se můžete dostat na vrchol svým umem, pílí a odříkáním. Záleží na vás a ne na nějaké vládě,“ dodal.
Ekonomika a imigrace
Hospodářský stav země je tématem, které snad v každém průzkumu trápí nejvíce voličů. Harrisová je přitom dvojkou nepopulárního prezidenta Bidena. Za jeho vlády USA zažily vysokou inflaci, která se odrazila ve vysokých cenách za potraviny, benzin i hypotéky. Za Trumpa se lidé, jak opakovaně ukazují průzkumy, měli lépe.
Jak zjistil průzkum listu The New York Times a Siena College téměř tři čtvrtiny respondentů musely v poslední roce vinou inflace občas šetřit při nákupu potravin a jen 25 procent je se současnou americkou ekonomikou spokojeno.
I proto při otázce, kdo je lepší pro ekonomiku, stále většina voličů upřednostňuje republikána.
Podobně navrch má Trump i v dalším ožehavém tématu: imigraci. Harrisová se sice snaží profilovat jako kandidát, který je proti nelegálnímu přistěhovalectví do země a nedávno navštívila i jižní hranici s Mexikem, přesto musí voličům lépe vysvětlit, proč se za Bidenovy administrativy do USA dostával rekordní počet ilegálních imigrantů a co s tím ona sama hodlá dělat.
PR kandidát
Většina expertů – včetně některých na pravicové televizi Fox News, jež se netají svými sympatiemi k Trumpovi – Harrisovou označila za jednoznačnou vítězku zářijové televizní debaty. Přesto se to v průzkumech neprojevilo tak, jak tomu bylo zvykem v minulosti. Důvod je možné hledat v tom, že mnozí Kamalu Harrisovou vnímají jako málo autentickou. Jinými slovy je podle kritiků příliš „strojená“.
Někteří odborníci jí tak vyčítají to, že by se měla v některých klíčových tématech jasně vymezit a neodbíhat od nepříjemných otázek novinářů. Zatím je stále hlavně projekcí představ a snů svých voličů, jak říká republikánský stratég Frank Luntz.
Jinak řečeno: na všechno kývne, všechno slíbí. V satirické scénce legendárního zábavného pořadu Saturday Night Live (SNL) herečka Maya Rudolphová, jež Harrisovou znázorňuje, to s pomocí scenáristů show vystihla následovně: „Moje kampaň je jako píseň Espresso od Sabriny Carpenter. Text je vágní, ale rytmus šlape.“
Proč o prezidentovi rozhoduje jen několik států?
Amerického prezidenta fakticky nevolí přímo občané, ale tzv. Sbor volitelů, kteří jsou jednotlivým kandidátům přidělováni na základě výsledků voleb v jednotlivých státech. Vítěz potřebuje 270 z 538 volitelských hlasů.
Kvůli tomuto systému (který navíc zvýhodňuje na obyvatelstvo méně početné státy před většími) má v konečném důsledku na výběr šéfa Bílého domu největší vliv jen hrstka států, kde jsou síly mezi demokraty a republikány vyrovnané.
Analytici se shodují, že v prezidentských volbách 2024 to bylo sedm států vyznačených na mapě níže oranžovou barvou. Jde o Nevadu a Arizonu na jihozápadě USA, Severní Karolínu a Georgii na jihovýchodě (souhrnně se jim říká sun belt, tedy slunečný pás) a pak Wisconsin, Michigan a Pensylvánii na severu (rust belt, tedy rezavý pás).
O rozhodujících státech podrobně:
DONALD TRUMP
V Americe říkají politikovi schopnému přežít jakýkoliv skandál „teflonový“. Nic se na něj nepřilepí, nic ho nezamaže, nic ho nezničí. Donald Trump může být bez přehánění označen za archetyp teflonového politika. Nejenže přežil aféry, které by kohokoliv jiného už dávno politicky odrovnaly, některé z nich dokonce využil ve svůj prospěch.
Newyorská porota ho například letos v květnu uznala vinným z falšování finančních záznamů ve snaze zamlčet před voliči aféru s pornoherečkou Stormy Daniels těsně před hlasováním v roce 2016. Trump rozjel kampaň, kde se líčí jako oběť soudní, politické a byrokratické zlovůle. U jeho stoupenců to zabralo.
Namísto zdiskreditovaného kandidáta je v jejich očích populárním desperátem, osobností, která bojuje proti škodlivému systému. Doprovází to agresivními projevy, kde svým politickým a jiným odpůrcům slibuje odplatu. Prohlašuje, že pokud se opět stane prezidentem, své kritiky nechá zavřít.
Navzdory naléhání stranických kolegů a mecenášů, aby se při projevech držel svých nejsilnějších témat, jakými jsou ekonomika, inflace a imigrace, Trump sklouzává k rétorickému stylu plnému hněvu, osobních útoků a konspiračních teorií.
Deník The New York Times tento způsob vedení kampaně popsal v textu, v němž autoři píší o tom, že Trumpovy projevy jsou stále delší, naštvanější, temnější a méně a méně srozumitelné. To prý vyvolává otázky ohledně věku Donalda Trumpa, kterému bylo v červnu 78 let.
Podobná rétorika se přitom nezamlouvá umírněných voličům včetně těch v Republikánské straně. Pokud Trump svůj styl nedokáže zjemnit, může přijít o hlasy Američanů žijících na předměstí a především potom o podporu většiny žen.
Ženy + předměstí
Pokud Trump dominuje u mužů, u žen se propadá a propadá. Těm se hrubě nelíbí, jak Trump mluví o Harrisové. Opakovaně napadá její vzhled, smích a inteligenci. Nedávno ji na mítinku v Pensylvánii označil za mentálně narušenou s tím, že se tak už „narodila“.
„Nechápu to. Takhle otevřeně si ženské voličky proti sobě poštvávat, nazývat ty, které poslouchají (Taylor) Swift, za hlupačky, pronášet hlášky o bezdětných kočičích ženách, to tento důležitý elektorát tak akorát vytočíte,“ řekl Seznam Zprávám profesor masové komunikace Joel Penney z Montclair Univerzity v New Jersey. Připomněl tak Trumpovy útoky na populární americkou zpěvačku, která se veřejně postavila za Harrisovou, a slova Trumpova viceprezidentského kandidáta J. D. Vance. Ten Harrisovou označil za „bezdětnou kočičí ženu“.
„Kočičí ženy“ v boji o Bílý dům
Miliony lidí už sdílely video, kde republikánský kandidát na viceprezidenta J. D. Vance útočí na Kamalu Harrisovou kvůli tomu, že nemá biologické děti. Rodinná politika je jedním z ústředních témat americké kampaně.
Výše zmíněný Frank Luntz na televizi CNBC už před měsícem řekl, že pro takzvané focus groups složené z nerozhodnutých voličů nemohl sehnat žádné voličky mladší 27 let. Usuzoval, že ty už v drtivě většině přešly na stranu Harrisové.
Ženy už jsou navíc dostatečně motivované jít k volbám, aby bránily svá reprodukční práva. Nejvyšší soud totiž v červnu roku 2022 po půl století zrušil právo na potraty. Trump se přitom chlubí, že na tento soudní stolec prosadil tři konzervativní soudce a o změnu zákona se tak zasloužil.
„Bude to tsunami,“ řekl nedávno na CNN o účasti žen v těchto volbách liberální dokumentární filmař Michael Moore, který se politicky aktivně angažuje.
Nesnesitelná povaha
S Trumpovou rétorikou je úzce spojena jeho vznětlivá povaha. Příznivcům sice útočný řečnický styl bez filtru imponuje, u širšího elektorátu je tomu ale naopak. Potvrzuje to řada průzkumu, jako například ten nedávno zhotovený Pew Research Center. Respondenti v něm Harrisovou před Trumpem upřednostnili v otázkách jako psychická vyrovnanost, smysl pro humor a nakonec i v dotazu, kdo je podle nich lepším osobnostním vzorem.
Trump věří, že mu volby vyhraje „ekonomická nostalgie“ po časech, kdy byl prezidentem, pohled do nedávné minulosti je pro něj ale varováním. Republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney v roce 2012 porážel Baracka Obamu při dotazu, kdo by zemi hospodářsky vedl lépe. Když ale došlo na charakter, dali přednost Obamovi. Ten nakonec volby s přehledem vyhrál.
„Mám o svou zemi velké obavy. Myslím, že když Trump tyto volby prohraje, jeho příznivci se uchýlí k násilí kvůli jeho nenávistné a především vylhané rétorice. Nemohu uvěřit, že tato slova vypouštím z úst, ale taková je situace, realisticky vzato,“ svěřila se Seznam Zprávám Newyorčanka Florence Parkerová.
6. leden
Z focus groups s nerozhodnutými voliči, které si zvou přední americká média, pro Trumpa vyvstává další zásadní problém. Exprezident ho zřejmě nevyřeší, jelikož by musel zbořit základní pilíř svého příběhu rebela stavícího se proti zkorumpovanému systému.
Řada nerozhodnutých voličů se nedokáže přenést přes události ze 6. ledna 2021, kdy dav Trumpových stoupenců vpadl do Kapitolu. Televize CNN přitom přinesla svůj průzkum, který odhalil, že téma demokracie a jejího ohrožení je hned za ekonomikou důvodem, proč jít k volbám.
Trump útok na Kapitol, samotný symbol americké demokracie, nikdy neodsoudil, neuznal ani svou porážku ve volbách roku 2020. Znepokojivé je, že exprezident označuje podobně i letošní volby – tedy, že demokraté mohou vyhrát pouze podvodem.
Neústupná Trumpova tvrzení, že mu demokraté ukradli minulé volby, což vyvrátily desítky soudů po celé zemi včetně těch konzervativních, a zpochybňování integrity těch letošních, se negativně odráží především mezi vzdělanými voliči.
Kamala Harrisová u skupiny bílých Američanů s univerzitním diplomem nad Trumpem vede o 18 %. Žádný demokrat takových čísel přitom v minulosti nikdy nedosáhl.