„Nechala zavřít moje bratry.“ Harrisová zápolí s nezájmem mladých černochů

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našeho zvláštního zpravodaje v USA/

Cestou autem do kostela vypráví Afroameričanka Eli svému synovi Joshuovi příběh o jeho babičce a sklenici plné žvýkačkových kuliček.

Když se šla tato dnes už zesnulá žena v 60. letech minulého století zaregistrovat k volbám, bílý úředník jí dal podmínku: spočítat všechny kuličky sklenici bez toho, aby ji otevřela. To byl samozřejmě nemožný úkol, kterým jí chtěl dát najevo, že - i přes své čerstvé právo volit - nemá šanci zadat své jméno do registru.

Je to jeden z příběhů, který má Joshuu přesvědčit, aby těžce vybojované volební právo využil a podpořil Kamalu Harrisovou. On to ale zatím, k údivu a vzteku své matky, neplánuje.

Tohle je předměstí známé jako Ballanyte u města Charlotte v Severní Karolíně, státu z takzvaného hluboké jihu, který je letos považován za jeden ze sedmičky „kolísavých“. I zde se bude rozhodovat o příštím šéfovi Bílého domu.

Podle průzkumů jsou tu šance obou kandidátů víceméně vyrovnané. Pro potenciální vítězství Kamaly Harrisové jsou ale zásadní hlasy afroamerických voličů, tradiční základny demokratů.

Uvnitř této komunity nicméně dochází k nečekanému rozkolu, kdy řada mladých černošských mužů odmítá Harrisovou podpořit.

„Generace mojí mámy umírala za to, abychom my mohli volit. Střílelo se na ně, brutálně je bili a ponižovali. A můj syn teď tohle právo hodí do koše,“ zlobí se žena, která se mi představí jako Miss Eli. Vzápětí vzdorovitě dodá: „Ne, ne. To se nestane. Já ho k těm volbám dotáhnu.“

Je plná emocí a výbojné energie. „Navíc, když může vyhrát rasista a bigot Trump!“

Joshua se nad jejími slovy trpce zasměje. „S mámou to mám teď nahnuté. Cestou do kostela mě vždy motivuje a peskuje,“ říká mi po konci mše.

Ptám se ho na důvody jeho „rebelie“. Chvíli se zamyslí, než spustí. „Kamala jako prokurátorka v Kalifornii nechala zavřít spoustu mých bratrů jen za to, že kouřili marihuanu. V mé generaci tohle přitom patří do naší kultury, našeho životního stylu. Říkali jí vrchní policistka.“

Donalda Trumpa rád nemá. Označuje ho za lháře a hulváta. Nelíbí se mu, že by například přikročil k masové deportaci imigrantů. „Ale je fakt, že za něj bylo všechno daleko levnější. Za Bidena je život těžší,“ dodá.

Joshua není rozhodně sám, kdo se v této komunitě takto cítí. Po mši jedu na druhý konec města do „Holičství uznávaných gentlemanů“, podniku proslulého tím, že má otevřeno 24 hodin denně.

Dám se do řeči s holičem Mekhim. „Slýchám, že (Harrisová) strčila spoustu černochů do vězení. Já si osobně myslím, že žena nemůže být prezidentem. Ostatní chlapi ji prostě převálcují,“ prohodí.

Na dotaz, zda tedy bude volit Trumpa, se Mekhi zašlebí. „Nevím. On je utržený ze řetězu. Říká spoustu ohavných věcí, ale za jeho prezidentství bylo všechno levnější,“ přidává.

Právě kvůli nižším nákladům se do Charlotte před dekádou přestěhoval z New Jersey. Vypráví, že tam za studio (pokoj s kuchyní, pozn. red.) platil kolem tří tisíc dolarů. Tady dá za stejné ubytování jen 1200.

Během dne narazím na spoustu dalších přistěhovalců ze států jako New Jersey, New York, Pensylvánie či Maryland. Do Charlotte a Severní Karolíny je kromě dostupného a prostornějšího bydlení přitahuje i daleko příjemnější počasí, nižší daně a pracovní příležitosti.

Právě v tomto státě se nachází takzvaný Research Triangle, oblast mezi městy Raleigh, Durham a Chapel Hill, kde lze najít desítky technologických a biotechnologických společností. A ty do svých řad přitáhly vysoce vzdělané, sekulární, mladé lidi. Tedy elektorát spíše nakloněný demokratům.

Demografický posun lze vypozorovat i v Charlotte. Centru místní přezdívají „malý Manhattan“, přilehlá předměstí pak zaznamenala obrovský rozvoj.

„Já se tu narodila, ale na okraji města se už vůbec nevyznám. A navíc tu začíná být přelidněno,“ svěřuje se penzistka Emma, která si přivydělává jako řidička kyvadlové dopravy mezi jedním z hotelů a letištěm. Tradičně volí republikány, letošní volby ale vynechá. „Pro pracující třídu nic neudělá ani Trump, ani Harrisová,“ dodá.

I proto si demokraté - s ohledem na liberálnější skladbu voličů a neochotu některých umírněných republikánů se voleb zúčastnit - dělají velké naděje, že by Severní Karolínu mohli získat.

Jenže vrásky na čele jim dělají právě černošští muži. Většina z nich zřejmě Harrisovou volit bude, zatím to ale vypadá, že viceprezidentka nedosáhne výsledku Joea Bidena, natož pak Baracka Obamy, kterému se tu v roce 2008 podařilo těsně zvítězit.

Mekhi si pamatuje tehdejší euforii. Byl malý kluk, ale v jeho vzpomínkách o Obamovi všichni mluvili, v oknech domů visely jeho portréty, lidé nosili trička a kšiltovky s jeho jménem.

Něco takového se ve spojitosti s Kamalou Harrisovou neděje. V holičství, kde Mekhi pracuje, nevládne žádné velké nadšení. Mekhiho kolega jen poznamená, že mu je Kamala „lhostejná“. „Barack, to bylo úplné zjevení. Šli volit všichni. Kamala není Obama,“ poznamená.

Z televize, kde běží přímý přenos zápasu amerického fotbalu, v komerčních pauzách několikrát zazní negativní spot namířený proti Trumpovi.

Stejně jako v dalších „swing states“, i zde má Harrisová nad Trumpem v tomto ohledu převahu. Na kampaň vybrala daleko více peněz, vedle reklamních spotů tak mohla otevřít i mnohem více volebních poboček než její politický rival. V nich jsou často aktivní právě starší Afroameričanky jako matka Joshuy.

Tento elektorát je navíc velmi aktivní a zatím v některých klíčových oblastech dominuje předčasnému hlasování. Vedle pohnuté historie z dob segregace, kterou Severní Karolína striktně uplatňovala, mezi nimi panuje i solidarita s kandidátkou černé pleti a odpor k Donaldu Trumpovi.

Kampaň Harrisové si je rovněž dobře vědoma, že Severní Karolína je státem s rozhlehlým venkovem se spoustou malých konzervativních okresů. Do některých z nich zavítala kvůli svému projektu o rostoucí osamělosti v USA Milena Batanova, výzkumnice při Harvardově univerzitě.

„Našla jsem tam řadu lidí, kteří v poslední době opravdu ekonomicky trpěli a trpí kvůli inflaci. Trump je pro ně tak trochu spásou. Věří, že vše vrátí do stavu, jak tomu bylo před pandemií,“ říká mi v bostonské čtvrti Cambridge, kde své průzkumy právě zpracovává.

Podle ní se přitom k Trumpovi kloní i řada černošských a také hispánských mužů. „Pokud bych si měla tipnout vítěze a vzít v potaz jen to, co jsem slyšela na venkově v Severní Karolíně, tak bych řekla, že vyhraje Trump,“ dodává.

I proto se starší černošské ženy tak moc zlobí na své syny a snaží se je přesvědčit, aby svůj současný postoj změnili. Zdá se přitom, že na tyto muže „dotírají“ i mladé černošky, které se v mnoha státech k volbám rekordně registrují.

Na Central Avenue v Charlotte, kde žije početná černošská komunita, jsem například narazil na černošský pár v jednom z bister lemující tuto ulici vedoucí až k centru města

„Nevím, nevím. Kamala nemá moc zkušeností,“ začne mladý Afroameričan. Jeho přítelkyně z něj nespustí oči, našpulí rty a několikrát nevěřícně zakroutí hlavou. „Ty se mi snad zdáš. Kvůli vaší hrdosti to může Kamala prohrát,“ vyčte mu.