Lipavský: Trump rychle přijde na to, že s Putinem se domluvit nejde

Doslova celý svět čeká, jak se čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump postaví k válce na Ukrajině.

„Pro Spojené státy bude nyní hlavním vyzyvatelem Čína. Takže to může vypadat, že by se s Ruskem chtěli domluvit, ale myslím si, že poměrně rychle přijdou na to, že to nejde,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr zahraničí Jan Lipavský.

Evropa i Česko se podle něj budou muset víc zapojit do zajištění vlastní bezpečnosti. Povede se to ale? „Bohužel v situaci, kdy třeba Německo míří k předčasným volbám, to není úplně šťastné. V Evropě trochu postrádáme někoho, kdy by byl skutečným lídrem,“ říká ministr.

Kdy jste se dozvěděl výsledek amerických voleb a jaký byl ten první pocit?

Šel jsem spát někdy před půlnocí a ráno mezi pátou a šestou jsem si to otevřel. A víceméně v tu dobu už bylo jasno. Já samozřejmě můžu mít nějaké politické preference, jak to člověk cítí, ale spíš se na to dívám velmi prakticky z pohledu, jak to ovlivní naši budoucí zahraniční politiku. Demokraté by asi pokračovali víc v té stávající politice, republikáni budou činit poměrně razantní kroky v hospodářské policie a vůči Číně.

Řekl byste, že zvolení Trumpa je větší výzva pro prosazování českých zájmů, než by bylo zvolení Kamaly Harrisové?

Jednoznačně to je výzva pro celou Evropu. Ale když se podíváte na naši zahraniční politiku, tak si myslím, že v celé řadě věcí bude republikánskému vedení konvenovat. A paradoxně naopak tyto postoje nesdílí celá řada hlasitých podporovatelů Donalda Trumpa. Já jsem si nevšiml, že by SPD, komunisti nebo hnutí ANO nadšeně volali po větších výdajích na zbrojení. Což je ale přesně to, co Donald Trump od Evropy, a tedy i od nás, očekává.

Největší otázky vzbuzuje postoj k Ukrajině. Jak vážně máme brát fantazírování, že Trump ukončí válku za 24 hodin?

To musíme vzít velmi vážně a zjistit, co je přesně jeho obsahem. Musíme být připravení vysvětlovat zájmy bezpečnosti, ale zároveň se na nich také podílet.

Hovoří se o tom, že Trumpův plán by mohl spočívat v jakémsi zamražení konfliktu tam, kde teď je. To je podle vás něco, co by přicházelo v úvahu?

Jakékoliv řešení musí být se souhlasem Ukrajiny, nesmí jim to být zvnějšku nadiktováno. O to více, pokud by to obsahovalo nějaké kompromisy, které nabourávají státnost Ukrajiny. Kudy chodím, tudy připomínám rok 1938 a Mnichovskou dohodu. Která nevedla k zastavení Hitlera a nacistické expanze po Evropě. Toho my se nesmíme vůči Ukrajincům dopustit. To jsem říkal a budu říkat i v USA. Pro Spojené státy bude nyní hlavním vyzyvatelem Čína. Takže to může vypadat, že by se s Ruskem chtěli domluvit, ale myslím si, že poměrně rychle přijdou na to, že to nejde.

Že se nejde domluvit s Vladimirem Putinem?

Za poslední tři roky neprojevil žádnou reálnou snahu o to, aby ukončil svoji imperiální expanzi. Všechny ty zmínky o jednání vedou jen k tomu mnichovskému scénáři.

A co pokud se Donald Trump prostě rozhodne, že Ukrajinu přestane podporovat, ať už finančně, nebo technicky, nebo obojí. Jsme jako Evropa vůbec schopní to nějak nahradit?

Jsme, ale musíme mít politickou vůli. Bohužel ve chvíli, kdy třeba Německo míří k předčasným volbám, to není úplně šťastná situace. V Evropě trochu postrádáme někoho, kdy by byl skutečným lídrem. Za Českou republiku mám svědomí čisté - kdyby všechny země v Evropě byly jako my, tak by určitě na tom Ukrajina byla trochu lépe. Ale Amerika teď bude jednoznačně tlačit Evropu do toho, aby dávala víc, a i my musíme být připraveni.

A jsme? Protože to vypadá, že ani letos nenaplníme závazek dávat na obranu alespoň 2 procenta HDP…

Přiznám se, že nevidíme detaily, jak přesně dopadne hospodaření obranné kapitoly. Ale naše vláda to má za prioritu a rozpočet tam směřuje.

A do toho přichází Donald Trump a říká, že bude chtít ještě víc…

To je úplně jiná otázka, jestli ta dvě procenta budou stačit. Na obranu je potřeba dát tolik, abychom se ubránili. A ve světě je opravdu mimořádně nebezpečná situace - Rusko masivně zbrojí, probíhá celá řada hybridních aktivit v Evropě a Rusko má spojence také v Africe a na Blízkém východě, kteří mnohdy nemají co ztratit.

Pokud se Trump stáhne z podpory Ukrajiny, nemůže to vzbudit u evropských občanů tuto emoci - když s tím už nechce nic mít ani Amerika, tak my už vůbec ne? A povzbudit podporovatele Ruska?

Já tedy naprosto odmítám, aby Česko bylo další ruskou gubernií. Evropa a Česko se musí umět ubránit.

Jaké jsou naše kontakty na budoucí republikánskou administrativu? Jak jste se předem připravovali?

Máme kontakty jak po oficiální linii, tak neformálního charakteru. Máme poměrně solidní skupinu lidí, která se pravidelně setkává jak s představiteli demokratů, tak republikánů. Uvidíme, kdo z těch neformálních kontaktů se nakonec v administrativě vyloupne. Není to něco, co se dá vybudovat přes noc, ale Česko má dobrý vklad. Dneska jsem tu třeba přijímal republikánského guvernéra Nebrasky.

Přišla řeč i na to, jestli nám skutečně hrozí cla na dovoz ve výši 20 procent?

Říkal jsem mu, že by bylo mimořádně nešťastné, kdybychom se zapletli do nějaké obchodní války se Spojenými státy. My jsme celní politiku přenesli na úroveň Evropské unie, velmi mě zajímá, jak se k tomu evropští lídři postaví.

Donald Trump má pověst pragmatika, který se na všechno dívá obchodním pohledem. Co od něj očekáváte ve vztahu k Číně?

Kroky směrem k Číně mohou být opravdu razantní, Donald Trump bude podle mě pokračovat v tom, co dělal už za prvního prezidentství. Ale to není ani tak politika, která by vycházela z Trumpa jako takového. To je hluboké strategické myšlení ve Spojených státech, které zastává i řada demokratů. Přemýšlí jako velmoc, strategicky, dívají se, co se může odehrát za 10, 15 nebo 20 let.

Zároveň se domnívám, že Česká republika se svojí velmi pragmatickou a racionální pozicí vůči Číně a kvalitním partnerstvím s Tchaj-wanem má poměrně kvalitní výchozí předpoklady, abychom měli velkou míru porozumění s USA.

Tento týden jste dal na twitter fotku s šéfkou TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou s komentářem, že ve čtvrtek něco představíte. Nakonec šlo o diplomatickou akademii, nicméně ve spoustě lidí to vyvolalo jiná očekávání.

Bylo velmi zajímavé sledovat tu kolektivní fantazii, která se objevila na sociálních sítích.

Ale tak neříkejte, že jste tam s tou provokací – možná oznámí vstup do TOP 09 nebo kandidaturu – trochu nepracovali. Jen aby to voliče nenaštvalo…

Já myslím, že ten tweet byl zcela nevinný, že si do něj celá řada lidí promítla něco, co v něm ve skutečnosti nebylo.

A jak to tedy vypadá s vaší politickou budoucností?

Nezastírám, že se s paní předsedkyní často bavím a že se bavíme i o politice, Topka je mi blízká. Budoucnost je otevřená. V tuhle chvíli jsem ale ještě žádné další kroky neudělal.