Článek
Prezidentské volby pravděpodobně vyhrál Donald Trump. Všechny hlasy sice ještě nejsou sečteny a Kamala Harrisová v tuto chvíli ještě neuznala porážku, ale měla by. Průběžné výsledky hovoří jasně. Pokud nevyjde najevo nějaký nečekaný, šokující fakt, měla by soupeři blahopřát a národ vyzvat, aby staronovou hlavu státu respektoval.
Neboli přesně to, co by Trump, pokud by prohrál, nejspíš neudělal. Porážku z listopadu 2020 neuznal nikdy. Místo toho vedl kampaň postavenou na rozdělování společnosti a šíření nepravd. Byl čtyři roky velmi „neprezidentský“, počínaje rozněcováním davu před vpádem na Kapitol v lednu 2021 přes odsouzení za falšování účetních záznamů až po verbální hrubost.
Volby v USA 2024
V pořadí 60. volba prezidenta Spojených států amerických proběhla v úterý 5. listopadu 2024. V pořadí 47. prezidentem Spojených států se stane Donald Trump, který ve světem sledovaném duelu porazil Kamalu Harrisovou, v úřadu 20. ledna 2025 vystřídá Joea Bidena. Podívejte se na výsledky voleb nebo co říká premiér Fiala ke zvolení Trumpa.
Mohlo by vás zajímat:
Bez ohledu na to všechno má a musí Harrisová co nejdřív uznat výsledek. A voliči doufat, že Trump lépe pochopí text prezidentské přísahy: „Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat úřad prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit ústavu Spojených států.“
Což po dosavadních zkušenostech bohužel není pravděpodobné.
Trumpovo první prezidentství charakterizovala nevypočitatelnost, sebestřednost a chaos ve slovech a často i skutcích. Nic příliš nenasvědčuje tomu, že se to změní, že se ve svém druhém a posledním mandátu Donald Trump změní – k lepšímu.
Tenhle pohled ale většina amerických voličů nesdílela. Nebo ne natolik, aby kvůli němu volila Harrisovou. Přitakali heslu „Trump to opraví“, prostě cítili, že „za Trumpa bylo líp“ – ať už jde o jejich životní úroveň, jistoty, bezpečí i pocit toho, že „Amerika je velká“.
Trump nikdy nenabízel a nenabízí žádné velké reformy, zato plný vagon nostalgie po starých dobrých časech, ať už si pod tím voliči představí cokoli.
Inscenuje permanentní spektákl, to je podstata jeho zacházení s emocí i s mocí. A znovu to fungovalo, znovu vyhrál.
K jeho vítězství přispěly i politické chyby demokratů. Zprvu logická, ale postupně stále méně udržitelná sázka na obhajobu prezidenta Bidena a jeho pozdní nahrazení viceprezidentkou Harrisovou. Jenže tomu, kdo chtěl volit „silného lídra“, se při pohledu na výběr kandidátů markantně nabízel spíš Trump než ona.
„Hlasujte pro svobodu“, vyzývalo příliš lakonické a málo úderné heslo kampaně Kamaly Harrisové. (Srovnejte to třeba s Obamovou „Change“.) Totéž, tedy že hlasují pro svobodu, si navíc pochopitelně myslela většina voličů Donalda Trumpa – tedy kromě těch, kdo otevřeně volají po diktatuře a zotročení.
Demokratická strana za čtyři roky nedokázala představit kandidáta, který by Trumpovi vyrazil jeho trumfy z rukou. To je její smutná vizitka.
Pro největší demokracii světa je teď klíčové nedopustit krizi nástupnictví. Nepropadat se do permanentního zpochybňování svobodných voleb a počítat s tím, že stejně tak svobodné a nezpochybnitelné budou ty další a další.
Ano, pro ty, kdo Trumpa nevolili nebo se – v Americe i v Evropě – jeho návratu z dobrých důvodů obávají, to dnes možná znamená „spolknout žábu“. Ale svět bude pořád stejný jako dřív, jen s jiným nájemníkem Bílého domu.
