Článek
Prezidentské volby pravděpodobně vyhrál Donald Trump. Všechny hlasy sice ještě nejsou sečteny a Kamala Harrisová v tuto chvíli ještě neuznala porážku, ale měla by. Průběžné výsledky hovoří jasně. Pokud nevyjde najevo nějaký nečekaný, šokující fakt, měla by soupeři blahopřát a národ vyzvat, aby staronovou hlavu státu respektoval.
Neboli přesně to, co by Trump, pokud by prohrál, nejspíš neudělal. Porážku z listopadu 2020 neuznal nikdy. Místo toho vedl kampaň postavenou na rozdělování společnosti a šíření nepravd. Byl čtyři roky velmi „neprezidentský“, počínaje rozněcováním davu před vpádem na Kapitol v lednu 2021 přes odsouzení za falšování účetních záznamů až po verbální hrubost.
Volby v USA 2024
V pořadí 60. volba prezidenta Spojených států amerických proběhla v úterý 5. listopadu 2024. Sledujte průběžné výsledky voleb ve kterých má blízko ke svému druhému zvolení Donald Trump, který poráží ve světem sledovaném duelu Kamalu Harrisovou. Podívejte se na speciální vysílání k volbám v USA, kde mluvili odborníci, novináři i politici.
Aktuální dění sledujeme v online reportáži
Bez ohledu na to všechno má a musí Harrisová co nejdřív uznat výsledek. A voliči doufat, že Trump lépe pochopí text prezidentské přísahy: „Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat úřad prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit ústavu Spojených států.“
Což po dosavadních zkušenostech bohužel není pravděpodobné.
Trumpovo první prezidentství charakterizovala nevypočitatelnost, sebestřednost a chaos ve slovech a často i skutcích. Nic příliš nenasvědčuje tomu, že se to změní, že se ve svém druhém a posledním mandátu Donald Trump změní – k lepšímu.
Tenhle pohled ale většina amerických voličů nesdílela. Nebo ne natolik, aby kvůli němu volila Harrisovou. Přitakali heslu „Trump to opraví“, prostě cítili, že „za Trumpa bylo líp“ – ať už jde o jejich životní úroveň, jistoty, bezpečí i pocit toho, že „Amerika je velká“.
Trump nikdy nenabízel a nenabízí žádné velké reformy, zato plný vagon nostalgie po starých dobrých časech, ať už si pod tím voliči představí cokoli.
Inscenuje permanentní spektákl, to je podstata jeho zacházení s emocí i s mocí. A znovu to fungovalo, znovu vyhrál.
K jeho vítězství přispěly i politické chyby demokratů. Zprvu logická, ale postupně stále méně udržitelná sázka na obhajobu prezidenta Bidena a jeho pozdní nahrazení viceprezidentkou Harrisovou. Jenže tomu, kdo chtěl volit „silného lídra“, se při pohledu na výběr kandidátů markantně nabízel spíš Trump než ona.
„Hlasujte pro svobodu“, vyzývalo příliš lakonické a málo úderné heslo kampaně Kamaly Harrisové. (Srovnejte to třeba s Obamovou „Change“.) Totéž, tedy že hlasují pro svobodu, si navíc pochopitelně myslela většina voličů Donalda Trumpa – tedy kromě těch, kdo otevřeně volají po diktatuře a zotročení.
Demokratická strana za čtyři roky nedokázala představit kandidáta, který by Trumpovi vyrazil jeho trumfy z rukou. To je její smutná vizitka.
Pro největší demokracii světa je teď klíčové nedopustit krizi nástupnictví. Nepropadat se do permanentního zpochybňování svobodných voleb a počítat s tím, že stejně tak svobodné a nezpochybnitelné budou ty další a další.
Ano, pro ty, kdo Trumpa nevolili nebo se – v Americe i v Evropě – jeho návratu z dobrých důvodů obávají, to dnes možná znamená „spolknout žábu“. Ale svět bude pořád stejný jako dřív, jen s jiným nájemníkem Bílého domu.
