Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podle volebního štábu Donalda Trumpa to měl být „rozhovor století“. Do dějin se tak ale nezapíše. Elon Musk nebyl nikdy dobrý řečník. Jeho charisma spočívá spíš v tom, co dokázal vybudovat a v čem uspěl, zejména v byznyse. Odvaha a vizionářství, to byl vždycky hlavní obsah značky Elon Musk.
Jako člověk je komplikovaný, problematický, to samozřejmě dobře víme. Ale stejně je vždycky překvapivé, jak je jeho veřejný projev nejistý a neumělý. Působí to rušivě a je to iritující pro všechny bez ohledu na to, jestli jste jeho fanoušci, nebo odpůrci.
A Donald Trump je prostě Donald Trump.
Kombinace obou nesourodých, v mnohém až protikladných mužů by mohla být zajímavá možná v televizním rozhovoru. Kamera a dobře nasvícené studio umějí dělat divy. Ale jako „rádio“ ve formě takzvaného „prostoru“ na Muskově síti X se to skoro nedalo vydržet.
Jak napsal Wall Street Journal, bylo to jako poslouchat cizí telefonní hovor, navíc chvílemi pronásledovaný technickými potížemi. Podle údajů sítě X rozhovor poslouchalo do úterního rána našeho času asi 16 milionů lidí, za pár dní to určitě budou desítky milionů. Avšak odhaduju, že pečlivých posluchačů více než dvouhodinového přenosu bude o dva, spíš o tři řády méně.
Musk poslední měsíce hodně kritizuje tradiční média. Často i oprávněně. Ale teď si jako moderátor mohl vyzkoušet, že tvořit dobrý obsah není snadné. U rozhovorů je podstatné to, co zajímavého nebo nového zazní. Co takzvaně „dělá zprávy“.
V rozhovoru Muska s Trumpem skoro nic takového nezaznělo. Zpravodajsky byly zajímavé snad jen dvě věci: že se rozhovor vůbec uskutečnil a že stejně jako v minulosti Muskova síť událost nezvládla po technické stránce.
Muskovo ego, založené na inženýrské dokonalosti (taky máte před očima záběry jeho ladně a superpřesně přistávajících raket SpaceX?), muselo dostat bolestivý zásah, když volební štáb Kamaly Harrisové odmítl jeho pozvání k podobnému rozhovoru slovy o „sebestředných bohatých lidech, kteří v roce 2024 ani nezvládnou udělat livestream“.
Co tedy v rozhovoru zaznělo? Jistě se dočkáme přesnějších analýz, nepochybně i ověření faktů. Je skoro jisté, že Trump opět mnohokrát lhal, nebo aspoň hodně zkresloval realitu. Řekl i spoustu hloupostí a vět, které nedávaly žádný smysl. Ale celkově byl relativně ve formě, pokud tak můžeme nazvat to, že po většinu času dokázal „udržet myšlenku“ a ve větší části jeho odpovědí bylo aspoň jasné, co chce říct.
Po jednom poslechu a přečtení automatického přepisu mě osobně zaujaly tyto momenty:
Atentát v Butleru. Trump sám sebe pochválil za příkladnou reakci na pokus o atentát, která podle něj „inspirovala“ mnoho Američanů. Nekritizoval ochranku a tajnou službu, jen řekl, že se „určitě poučí z chyb“. Naopak přítomné agenty pochválil za rychlost a odvahu.
Vztahy s Putinem. Putin je „drsný“ a „chytrý“ a Trump s ním má dobré vztahy. Jako už mnohokrát předtím Trump tvrdil, že kdyby byl prezidentem, tak Putin by na Ukrajinu vůbec nezaútočil. Jako prezident ho před tím podle svých slov osobně varoval. Trump rozehrál svou oblíbenou polohu hospodského vejtahy. Například: „Elone, já každého z nich dobře znám. Znám Putina, znám prezidenta Si, znám Kim Čong-una ze Severní Koreje. Znám každého z nich. (…) Jsou na vrcholu svých sil. Jsou drsní. Jsou chytří, zlí a budou chránit svou zemi. A svou zemi milují, pravděpodobně ano. Je to jen jiná forma lásky, ale musí svou zemi chránit. Jsou to drsní lidé na vrcholu svých sil. A když vidí Kamalu nebo když vidí Bidena, Spícího Joea, tak tomu ani nemohou uvěřit.“
O Kamale Harrisové. Musk prohlásil, že problém začal už její výchovou, protože otec Harrisové byl „marxistický ekonom“. Trump řekl, že Harrisová je „horší než Bernie Sanders, je radikální poblázněná levičačka“.
O velkých projektech, probouzejících americkou hrdost. Musk se pokusil Trumpa ukázat jako vizionáře, který by mohl Ameriku posunout třeba k vybudování základny na Měsíci nebo vyslání astronautů na Mars. Ale Trumpova reakce by se asi dala nejlépe pojmenovat jako „zmatený, nekonkrétní souhlas“. Oba se shodli na tom, že Čína má fungující vysokorychlostní železnici, zatímco v USA tahle infrastruktura chybí. Zmíněny byly i Muskovy oblíbené tunely, které by mohly propojit velká americká města.
Ale znovu – nedá se říct, že by během více než dvouhodinového rozhovoru zaznělo něco opravdu zajímavého. Víc než o Trumpovi jsme se, myslím, dozvěděli o Elonu Muskovi. Aspoň v náznacích máme odpověď na to, proč se obdivovaný a úspěšný inovátor dostal do zcela nedůstojné role Trumpova přitakávače a přihrávače servilních otázek.
Stalo se to proto, že Muskovo ego postrádá pocit uznání a důležitosti. Kdo ví, možná kdyby v létě 2021 pozval prezident Biden Muska do Bílého domu na jednání šéfů automobilek o elektromobilitě (tehdy produkce Tesly významně převyšovala produkci elektroaut všech ostatních výrobců!), povídal by si teď nejbohatší muž světa s Kamalou Harrisovou.
Anebo ne, nevíme. Ale jisté je, že Trump a Musk na sebe prostě „zbyli“.
Z mnoha Muskových vyjádření čouhala ukřivděnost a uražená ješitnost. A ano, jak sám řekl, je zároveň mužem, který kdysi čekal šest hodin ve frontě, aby si během prezidentské kampaně mohl potřást rukou s Barackem Obamou.
Proč „historicky umírněný demokrat“ tak vehementně, až legračně velkolepě podporuje muže, který má asi ze všech amerických prezidentů vůbec nejhorší charakterové vlastnosti?
Musk musí nutně vědět, že jeho romanticky zamilované štěbetání na někdejším Twitteru skončí stejně jako všechna Trumpova politická spojenectví ošklivou havárií. Spíš dříve než později.
Proč to dělá? Prostě proto, že chce ukázat svou důležitost a vliv. Chce být tím, komu se v angličtině říká „kingmaker“. Jeho ego je omámené tím, že právě on by mohl být mužem, který Trumpa dostane podruhé do Bílého domu.
Touží po funkci poradce či člena výboru, který se bude zabývat „efektivitou vlády“, tedy tím, jak Amerika nakládá s penězi daňových poplatníků? I to v rozhovoru padlo. A oba muži se navzájem zdvořile ujistili, že mají zájem.
Ale to rozhodně není ten důvod. Musk nemá na žádnou takovou práci čas, ale hlavně trpělivost. Nestačí mu, že už dokázal víc, než by naprostá většina z nás dokázala za několik životů. Jeho tragédií je, že neskonale touží po uznání i v tom, k čemu nemá ani ten nejmenší talent a schopnosti.
Jak řekl už před lety, touží být komikem, jakkoli nemá žádný smysl pro humor, který by byl srozumitelný někomu jinému než jemu samotnému. Přesto souhlasil v roce 2021 s moderováním sobotního pořadu Saturday Night Live a pak i s živým vystoupením se slavným komikem Davem Chapellem. Když ho publikum vybučelo, řekl, že to byl jeden z nejhorších okamžiků v životě.
Ale stejně se nepoučil.
Touží po tom být uznávaným veřejným intelektuálem, myslitelem a filozofem, který vidí smysl ve společenských změnách a přichází s idejemi, které mění svět. Ale když má tyto ideje jasně a přesně formulovat, jsou až směšně neoriginální a jalové.
A konečně, touží být někým, kdo dokáže vést zajímavé a inspirativní rozhovory s důležitými lidmi. Teď po zážitku s Donaldem Trumpem víme, že i v tom je sotva podprůměrný.
