Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na světovou scénu se vrací člověk, který svým spojencům nahání hrůzu. A který u tradičních rivalů, totalitních režimů, jako jsou Rusko nebo Čína, naopak vyvolává pocit úlevy. Nic dobrého z toho pro nás, svobodnou část planety, zrovna neplyne. Stejně je ale namístě položit si otázku, jestli lze v širším smyslu nacházet na Donaldu Trumpovi také něco kladného.
Lze. A není ani těžké to vysledovat.
Americká zahraniční politika se obvykle hájila bojem za svobodu a lidská práva, i když se pak někdy spíš řídila národními, konkrétně třeba ekonomickými nebo zejména energetickými zájmy. Nebyla to ale jen slupka. USA se v mnohých částech světa vlivově prosazovaly, zároveň ale napomáhaly svobodným médiím a občanské společnosti, aby se tam mohly rozvíjet, popřípadě aby vůbec mohly vzniknout. To s Trumpem, charakterově pokřiveným narcisem, jemuž jsou hodnoty ukradené, patrně padá. Je to člověk pomstychtivý, nesolidární, nepředvídatelný, sebestředný a na hony vzdálený čemukoliv, co by se dalo nazvat ušlechtilostí či úctou k ideálům.
Leckoho zejména v rozvojových částech planety tak čeká úkol, aby se s tím naučil žít a projevil větší vynalézavost, pokud jde o obhajobu svobody. Což však může být tu a tam dobře.
Také Evropa se bude muset o sebe lépe postarat. Dosud platilo, že pokud by se stala terčem agrese, Spojené státy ji ochrání – stejně jako za první a druhé světové války. Trump ale šokoval řečmi, v jádru nehoráznými, že nepomůže nikomu ze spojenců v NATO, kdo neplatí dohodnutá dvě procenta HDP na obranu. Jistěže je nynější větší důraz na vojenské rozpočty i důsledkem ruského útoku na Ukrajinu, ale ruku na srdce, nemá na tom určitý, možná dost značný podíl také právě destruktivní Donald Trump?
Kdekdo ve světě si zvykl jej srovnávat s Vladimirem Putinem, zvlášť když nedávno dal najevo svůj územní apetit ohledně Panamského průplavu, Kanady a Grónska. Jenže paralela s kremelským vládcem je přemrštěná. Žádnou válku na způsob ukrajinské nebo dříve třeba čečenské Trump během svého prvního mandátu nerozjel a ani to nevypadá, že by to měl v úmyslu v mandátu druhém.
Výhledy americké zahraniční politiky pod Trumpem
Pro Ukrajinu má „mírové návrhy“ a tvrdí, že válku ukončí jedním telefonátem. Současnou americkou administrativu opakovaně pranýřoval, že je málo proizraelská. Jak může zvolení Donalda Trumpa ovlivnit počínání USA ve světě?
Za jeho řečmi o vojenském připojení Kanady je samozřejmě jen nátlak, aby se země podvolila obchodním zájmům USA. To zase tak velké drama není. I velkopanské snění o připojení Grónska k Americe je především vzkazem Putinovi, aby ho náhodou nenapadlo tam směrovat svou rozpínavost, a tomu můžeme potichu zatleskat. A pokud jde o průplav, není načase si připustit, že by bylo jen dobře, kdyby globální tepnu ztratila zpod své kontroly Panama, která nedávno zrušila své diplomatické uznání demokratického Tchaj-wanu a teď se jen podbízí Číně?
Svět se kvůli Trumpovi stává drsnějším zejména pro malé země na pomezí zájmů, jako je i Česko, zároveň ale vlastně přehlednějším. Nastupující šéf Bílého domu je prostě někým na způsob politiků z 19. století, kteří dokázali přemýšlet jen v politicky hrubých, uzurpátorských intencích. Připomíná spíš Otto von Bismarcka, autoritářského německého kancléře, jenž svoje velikášství prosazoval mrazivým mocenským kalkulem. Trump sice není hned zrovna „klaďasem“, jenže přiznejme si, k Putinovi má stále ještě daleko.
A ještě něco. Druhé Trumpovo zvolení loni na podzim podtrhlo to, o čem se začalo hovořit už za éry Baracka Obamy. Že příliš šlapat na plyn progresivismu, zejména genderového nebo třeba protipolicejního, voliče nakonec odpuzuje – stejně jako například strhávání soch lidí, kteří se o leccos zasloužili, ale protože žili ve své době, tak na svých statcích třeba využívali otrockou práci. Nejenže takové přepisování dějin voličům nevoní, ale dokonce je štve do té míry, že pak houfněji chodí k volbám, aby mohli dát svůj vztek najevo.
V Trumpovi se tento hněv čitelně zhmotnil, přitom ale stále v zásadě bublá v rámci ústavního pořádku, tedy pomineme-li útok na Kapitol ze 6. ledna 2021. Cynicky, ba až škodolibě řečeno, Trumpův volební triumf zůstává příležitostí pro levicově smýšlející lidi nejen v Americe, jak přehodnotit progresivistické mety.
Kladných stránek staronového prezidenta USA je málo a jsou sporné. Světu však nabízejí možnost, jak jich v rámci možností využít ve svůj prospěch.
