Babička a bouřlivák. Dvojice, která se snaží dovést Trumpa k vítězství

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Operaci s cílem vrátit bývalého republikánského prezidenta do Bílého domu řídí dvě osobnosti: Susie Wilesová a Chris LaCivita. V některých věcech nemohou být rozdílnější, dohromady vytvořili mašinu, která jede k vytyčenému cíli. Působí jednotně, profesionálně a možná lépe než obě předchozí prezidentské kampaně Donalda Trumpa.

Kdo jsou dva klíčoví poradci, kteří usilují o to, aby Trump 5. listopadu porazil demokratku Kamalu Harrisovou?

Podle vlastních slov „babička, která se věnuje pozorování ptáků a nesnáší záři reflektorů“, podle jiných názorů ohrožení americké demokracie. Tak či tak nejvlivnější žena v Trumpově okolí.

Sedmašedesátiletá Susie Wilesová – dcera slavného sportovního komentátora Pata Summeralla, který i 11 let po smrti drží rekord v počtu uvedených Super Bowlů – si v posledních měsících získala u bývalého amerického prezidenta silnou důvěru a spolu s Chrisem LaCivitou stojí v čele jeho poradců a de facto je manažerkou celé kampaně.

Když Wilesová říká, že nemá ráda záři reflektorů, rozhodně nelže. Označení žena v pozadí na ni sedí dokonale. Sociální sítě má, ale není na nich aktivní, rozhovory nedává, na fotografiích se objevuje jen zřídka. Americký deník The Hill ji dokonce popsal jako „nejmocnějšího republikána, kterého neznáte“.

Její rukopis na kampani však nelze přehlédnout. Ona je hlavním důvodem, proč kampaň šlape jako hodinky. Ona dokázala exprezidentovy šance zvednout i přes volební porážku v roce 2020, jeho roli v útoku na Kapitol, trestní stíhání a v určitou dobu i nepříznivé preference.

Server Politico k tomu v profilu Wilesové dodává: „Ona je důvodem, proč je republikánským kandidátem na prezidenta Donald Trump, a ne Ron DeSantis.“ Wilesová byla totiž dříve spjatá jak s exprezidentem, tak s guvernérem Floridy, o kterém se v jednu dobu mluvilo jako o vážném Trumpovu konkurentovi a předstihl ho i v průzkumech.

Exprezident měl Wilesovou na své straně dříve. V roce 2016 vedla jeho kampaň na Floridě. Outsider Trump tam s její podporou nejdříve ovládl primárky a pak i finální klání proti demokratce Hillary Clintonové. Florida byla tehdy jedním z rozhodujících států, průzkumy tam lehce favorizovaly demokraty. Spletly se.

V roce 2018 Wilesová přešla - údajně na Trumpův popud - k DeSantisovi. Pomohla mu do čela Floridy, čerstvě zvolený guvernér ji ve svém vítězném projevu označil za „nejlepší v oboru“.

O rok později bylo všechno jinak. Napětí mezi DeSantisem a Trumpem rostlo a stejně tak i pnutí ve vztahu DeSantis–Wilesová. To se týkalo zejména obsazování pozic ve floridské Republikánské straně. Sám Trump si totiž za svůj domovský stát také zvolil Floridu a v roce 2019 se hrálo o to, kdo prosadí do vedení místní strany své spojence. Ti guvernérovi přes mocnou Wilesovou neprošli. DeSantis ji propustil a snažil se ji zničit, jak to popsal deník The New York Times (NYT).

Wilesová možná i proto hned zase přeběhla k Trumpovi. V prezidentských volbách v roce 2020 pro něj opět vyhrála Floridu. Mistrovským způsobem, kdy republikán získal o více než milion hlasů více než o čtyři roky dříve, zlepšil svou pozici, přestože jinde ztrácel. Od dalšího roku se Wilesová postavila do čela Trumpova boje za znovuzvolení do Bílého domu.

Loajalitu Wilesové vůči bývalému prezidentovi ocenil třeba i jeho stále vlivnější nejstarší syn, Donald Trump mladší. „Vždy upřednostňuje jeho nejlepší zájem před vším ostatním, což rozhodně nemohu říci o většině politických agentů, které jsem poznal,“ řekl stanici NBC News.

Komentátoři ale spíše než o loajalitě hovoří o geniálním politickém úsudku. Wilesová si zkrátka vybrala toho, u nějž viděla větší potenciál ovládnout Oválnou pracovnu.

Zda se sázku na Donalda Trumpa povede dotáhnout až do vítězného konce, se dozvíme až po volbách, které se konají v úterý 5. listopadu. Vedlejší úkol se jí však povedl bravurně - Wilesová rozdupala prezidentské ambice svého někdejšího šéfa DeSantise.

Wilesová vedle chaotického a výbušného Trumpa představuje velmi klidnou sílu, které bývalý prezident důvěřuje. A právě to jí dává moc.

Nesnaží se brzdit ani potlačovat energii Donalda Trumpa, pouze jí dává ten správný směr. Trumpův průzkumník veřejného mínění Tony Fabrizio její sílu vidí v informacích. „Myslím, že nikdo na naší oběžné dráze nemá takové množství informací jako ona. Nikdo,“ řekl pro Politico.

„Ona ví, kdo je Trump,“ doplnil jej pro stejný server Fernand Amandi, Fabriziův kolega ve službách demokratů. Ti o Wilesové vzhledem k vlivu, který na Trumpa má, hovoří jako o ohrožení americké demokracie.

Wilesová totiž podle různých zdrojů dokáže být nemilosrdná a nepředvídatelná, což umně schovává za babičkovskou image. Pozice v zákulisí jí navíc naprosto vyhovuje. A zatímco ona zná o všech lidech ve svém okolí v podstatě každý detail jejich života, o ní neví nikdo nic.

S jistotou můžeme říct jen to, že Susie Wilesová rozhodně není jen obyčejná babička, která se věnuje pozorování ptáků.

Jestli je Susie Wilesová klidná síla, její nejbližší spolupracovník a druhý z hlavních poradců Donalda Trumpa Chris LaCivita nemůže být od tohoto označení dál.

Osmapadesátiletý politický konzultant je bouřlivák, který nikdy nejde daleko pro urážku a nechá se lehce rozčílit. O této jeho charakterové vlastnosti svědčí incident z roku 2000, kdy vedl kampaň republikána George Allena na senátorský post za Virginii.

Allen podle průzkumů dlouho sváděl vyrovnaný souboj proti obhajujícímu Chucku Robbovi. LaCivita, nervózní z průběhu kampaně, jednoho dne chodil po své kanceláři a, jak to na základě svých zdrojů popisuje server The Daily Beast, naštvaně vykřikoval rozkazy a bodal do zdi svým vlastním mečem.

Volby ale nakonec zvládl úspěšně - s přesvědčivým náskokem téměř pěti procentních bodů. Chuck Robb tehdy ztělesňoval LaCivitova „oblíbeného“ soupeře - mariňáka s bohatou kariérou v armádních kruzích.

LaCivita na sebe před letošní kampaní nejvíce upozornil při prezidentské volbě roku 2004, kdy proti demokratovi Johnu Kerrymu rozpoutal mohutnou kampaň s názvem Swift Boat Veterans for Truth (Veteráni z lodi Swift za pravdu), která měla za cíl zpochybnit Kerryho válečné úspěchy ve vietnamské válce. Dostalo se jí široké publicity a byla nejspíš jednou z příčin, proč nakonec ve volbách slavil obhajující republikán George W. Bush.

Co na tom, že se celá kampaň zpětně ukázala jako vylhaná a pojem „swiftboating“ je dodnes pejorativním označením pro nespravedlivý a nepravdivý politický útok.

Když to funguje, vítězná taktika se nemění. V roce 2024 si LaCivita našel nový cíl: dvojku demokratické kandidátky, minnesotského guvernéra Tima Walze, který 24 let sloužil v Národní gardě.

Kampaň vytáhla na Walze, že opustil svou gardovou jednotku právě ve chvíli, kdy měla být nasazena v Iráku, a že ve svých dřívějších kongresových kampaních nepravdivě naznačoval, že v předchozím nasazení v zámoří zažil boj.

„Bude z něho jméno… Jako terpentýn, až s ním skončíme,“ chlubil se LaCivita v příspěvku na svém účtu na sociální síti X. Jako profilovou fotografii tam používá snímek z devadesátých let, kdy byl sám nasazen ve válce v Perském zálivu. Na fotografii je vidět i medaile purpurového srdce, která je jménem prezidenta udělována zraněným vojákům.

Rétorika kampaně v sobě však schovává jeden velký paradox. Nyní totiž LaCivita slouží muži, který se v minulosti podle NYT vyhnul vojenské službě tvrzením, že má kostní ostruhy, a který později padlé příslušníky americké armády označil za „sráče“ a „ubožáky“.

LaCivita je ale za své služby královsky odměněn, jak v posledních týdnech upozorňují americká média. Jen za poslední dva roky v roli Trumpova poradce si údajně vydělal přes 22 milionů dolarů (víc než půl miliardy korun).

Pro Trumpa jde ovšem o velmi dobře vynaložené peníze. LaCivita převzal vedoucí funkci v Republikánském národním výboru a pomohl tak upevnit Trumpovu pozici ve straně, když dohlížel na reorganizaci štábu tak, aby ve všech klíčových funkcích byli vysoce motivovaní trumpovští loajalisté.

Za jejich pomoci bývalý prezident ovládl republikánské primárky a má nakročeno k návratu do Bílého domu.