Harrisové pomáhá na cestě do Bílého domu osvědčené duo

O post prezidentky Spojených států se po osmi letech uchází žena. Kamalu Harrisovou k nominaci Demokratické strany vyneslo odstoupení Joea Bidena, jemuž v úřadu dělala viceprezidentku.

Její kampaň, která v posledních měsících přidělala nejednomu republikánovi vrásky na čele, řídí dvě ženy: Minyon Mooreová a Sheila Nixová.

Kdo jsou klíčové poradkyně, které usilují o to, aby Harrisová 5. listopadu porazila republikánského kandidáta Donalda Trumpa?

Demokratická strana si již před několika desetiletími dala za cíl, aby její vedení lépe odráželo voličskou základnu, tedy aby se do klubu postarších bílých heterosexuálních mužů dostaly ženy a zástupci menšin.

Programu se ujala Minyon Mooreová, nyní šestašedesátiletá rodačka z Chicaga. Pro demokraty pracuje již čtyřicet let. Sama nikdy nikam nekandidovala, nedávala projevy ani se příliš nevyhřívala na výsluní, ale pomáhala prošlapat cestu, aby se toho všeho dostalo jiným ženám a příslušníkům menšin.

Na začátku kariéry byla spíš aktivistkou než profesionální volební manažerkou. První zkušenosti sbírala jako poradkyně reverenda Jesseho Jacksona, který se o demokratickou prezidentskou nominaci ucházel v letech 1984 a 1988. 

Mooreová byla v jeho službách úspěšná. Podceňovaný lidskoprávní aktivista s indiánskými i afroamerickými předky, který v žádném případě nebyl tradičním politikem, skončil ve svých prvních primárkách třetí, o čtyři roky později druhý.

Od té doby se Mooreová dostala k mnohem významnější práci. Působila v administrativě prezidenta Billa Clintona, kdy měla v Bílém domě na starosti nejdřív úřad pro styk s veřejností, posléze se stala šéfkou politického oddělení. Clintonově manželce Hillary posléze v roce 2008 pomáhala v senátní kampani a v roce 2016 i v (tehdy neúspěšném) souboji s Donaldem Trumpem.

Poté se připojila k demokratické operaci z roku 2020, která měla za cíl dostat do Bílého domu Joea Bidena. Měla na starost kampaň dvojky demokratické kandidátky Kamaly Harrisové, která se stala vůbec první ženou na viceprezidentském postu.

Už to lze označit za mimořádný úspěch snah o větší zastoupení žen, které Mooreová celou kariéru uvnitř Demokratické strany tlačila. Po Bidenově červencovém odstoupení se jí nicméně otevřela cesta, jak své snahy o proměnu v nejvyšších patrech americké politiky posunout ještě o stupeň dál: dostat ženu, navíc tmavé barvy pleti, až do Oválné pracovny.

Minyon Mooreová je členkou výkonného výboru Demokratického národního výboru (DNC) a coby předsedkyně zorganizovala v rodném Chicagu nominační sjezd. Komentátoři akci označili za úspěšnou, jelikož se stranu, která se jen o několik týdnů dříve hádala ohledně Bidenovy kandidatury, podařilo sjednotit za Harrisovou.

Přesně to demokraté potřebovali –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dát viceprezidentce, která neprošla primárkami, silný mandát.

„Role paní Mooreové, která dohlížela na sjezd, vyžadovala, aby se vzdálila od soukromých schůzek a postranních telefonátů, které byly charakteristické pro její profesní kariéru,“ napsal například list The New York Times.

Právě z dlouhodobé zákulisní práce, kdy si vytvořila celou řadu spojenců, přitom síla Mooreové vychází.

„Pravděpodobně byste mohli vzít pytel kamení, hodit ho na sjezdu do vzduchu a kámen vždy spadne na někoho, kdo vám bude vyprávět příběh o tom, jak mu Minyon Mooreová tiše pomohla, tiše ho postrčila, tiše ho dostala na místo, kde nyní velmi silným způsobem získává vliv,“ řekla pro NYT někdejší organizátorka demokratických sjezdů Jotaka Eaddyová.

Získat na svou stranu voliče je samozřejmě ještě mnohem náročnější, nicméně kampaň se pod taktovkou Mooreové opírá o stejná témata a ideály, jimž věří, a míří na typ voličů, který je stejný jako lidé, s nimiž úspěšně pracuje celý život –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na ženy a příslušníky menšin.

„Sázím na americký lid a voliče. Mohu být idealistkou, ale nakonec musí rozhodnout voliči,“ řekla k tomu sama Mooreová. „Vím, že Amerika urazila dlouhou cestu. Takže pravdou je, že to, v co nadále doufám a v čem jsem optimistická, je, že Amerika je chytřejší, pokud jde o inkluzi.“

I během posledních let, která strávila vedením kampaní, zůstala Mooreová svým způsobem aktivistkou. Předloni byla členkou správní rady Black Lives Matter Global Network, nadace, která má za cíl mediálně podporovat stejnojmenné hnutí za práva Afroameričanů protestující proti policejní brutalitě, rasové nerovnosti a systematickému rasismu.

„Velmi dobře jsem se seznámila s politikou lidí odlišné barvy pleti, s politikou černochů. Když vejdu do místnosti, a nevidím u stolu Američany asijského původu, nikoho z komunity LGBTQ, černošky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a někdy ani bělochy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, říkám si: ‚Dobře, tak co je na tomhle stole špatně?‘“ vysvětlila svůj celoživotní přístup. „Byla jsem vyškolena, abych viděla, kdo u stolu nesedí, a to pro mě bylo důležitým měřítkem pro to, jakým stylem dnes ráda vedu lidi.“

Zatímco Minyon Mooreová má na starosti spíše témata a politiky kampaně Kamaly Harrisové, její podobu a organizaci viceprezidentka svěřila 62leté Sheile Nixové.

Za téměř tři desetiletí působení ve státní správě a advokacii je Nixová vlivnou osobností americké politiky. Její kariéra zahrnuje pozici první šéfky štábu floridského senátora Billa Nelsona a působení ve funkci šéfky štábu a legislativní ředitelky senátora Boba Kerreyho z Nebrasky. Pracovala také jako ředitelka pro rozpočet v Demokratickém výboru pro senátní kampaně.

K prezidentským volbám se poprvé dostala v roce 2012, kdy vedla viceprezidentskou kampaň Joea Bidena.

Po úspěšných volbách dostala i pozici v administrativě, kdy vedla štáb druhé dámy Jill Bidenové.

Znovu Biden Nixovou oslovil, když v roce 2020 sestavoval tým pro svůj boj o Oválnou pracovnu. Stejně jako Mooreová pracovala pro kandidátku na viceprezidentku Kamalu Harrisovou.

A spolupráci ženy obnovily i letos. Všechny pojí stejný pohled na svět ve smyslu inkluze menšin. Oddanost sociálním otázkám je u Nixové podle její někdejší šéfky Jill Bidenové patrná z jejího vedení neziskové kampaně ONE, kde řídila úsilí o prosazování boje proti chudobě a nemocem, zejména v Africe.

Nixová vedla také nadaci Tusk Philanthropies, kde se zaměřovala na iniciativy týkající se mobilního hlasování a přístupu k volbám. Tvrdila, že tento způsob hlasování by mohl zpřístupnit volební proces zejména těm, kteří se potýkají s překážkami při běžném hlasování.