Hlavní obsah

Harrisová může rozbít „nejtvrdší“ skleněný strop. I díky tomu, že ho ignoruje

Foto: X.com/KamalaHarris

Kamala Harrisová.

V USA stále platí předpoklad, že funkce prezidenta je mužská práce. Političky, které předcházely Kamale Harrisové, se ale zasloužily o to, že se tento postoj mění. A ona tak teď má větší šanci usednout v Bílém domě, míní expertka.

Článek

„Společně jsme udělali spoustu trhlin v tom nejvyšším a nejtvrdším skleněném stropě,“ prohlásila v létě bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. A dodala, že je na Kamale Harrisové, aby jej konečně prorazila.

Clintonová byla vůbec první ženou, která ve Spojených státech získala prezidentskou nominaci jedné ze dvou klíčových politických stran. V roce 2016 vyrazila do souboje o Bílý dům s Donaldem Trumpem. Ten nad ní ale nakonec zvítězil a její sen stát se první americkou prezidentkou se rozplynul.

Šanci připsat si historické prvenství - a získat kontrolu nad nejdůležitějším úřadem v zemi - má nyní viceprezidentka Harrisová, která v kampani na poslední chvíli vystřídala současného prezidenta Joea Bidena.

Zda se jí podaří dokonat proces, který odstartovaly její politické předchůdkyně, a onen „nejvyšší“ skleněný strop v zemi rozbít, zůstává v tuto chvíli nejasné.

Podle politoložky Josephine Harmonové z Northeastern University v Bostonu má Harrisová větší šance usednout v Oválné pracovně Bílého domu, než měla Clintonová. Jedním z důvodů je podle ní i to, že v kampani neklade přílišný důraz na genderový aspekt.

„Výslovně se nevyjadřuje o tom, že by mohla být první prezidentkou, že by prolomila skleněný strop tak, jak to dělala Clintonová,“ vysvětluje politoložka v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Kamala Harrisová

Foto: Bílý dům/Flickr

Kamala Harrisová.

  • Narodila se v roce 1964 v Oaklandu v Kalifornii do rodiny přistěhovalců - matka pochází z Indie, otec z Jamajky. Když jí bylo pět, rodiče se rozvedli a Harrisovou vychovávala převážně matka, občanskoprávní aktivistka a výzkumnice v oblasti rakoviny.

Když se moderátorka stanice CNN snažila Harrisovou přimět, aby o tomto tématu promluvila, vzkázala, že kandiduje, protože je kvalifikovaná, nikoliv proto, že usiluje o historické prvenství. A dodala, že místo toho, aby se soustředila na pohlaví nebo rasu, chce být prezidentkou „všech Američanů“.

Podle Harmonové se Harrisová - navzdory tomu, že mnoho jejích podporovatelů tvoří ženy - snaží v kampani cílit na co nejširší spektrum voličů. Svými zmínkami, že vlastní zbraň, nebo zdůrazňováním toho, že působila v oblasti vymáhání práva, se snaží oslovit mužskou demografickou skupinu, i tu konzervativněji orientovanou, tvrdí politoložka.

Podle zahraničních pozorovatelů by její přístup mohl slavit úspěch. Komentátorka deníku The Guardian Emma Brockes ve svém nedávném textu zmiňuje, že Harrisové tým možná přišel na nejlepší strategii, jak rozbít skleněný strop - úplně ho ignorovat.

Jak v textu pro časopis Time upozorňuje historička Melissa Blairová, přístup, který razí Harrisová, není v americké politice novinkou, ale odrazem feministického myšlení, které se v minulosti ukázalo jako efektivnější. Ten zdůrazňuje odlišnost žen od mužů a jejich specifickou roli v rámci společnosti, často spojovanou s mateřstvím a staráním se o domácnost.

Reportáž z USA

Zprávy nasvědčující časům prosperity považuje řada voličů ve venkovské západní Pensylvánii jen za čísla. „A pokud to pravda je, Kamala Harrisová to rozdělí imigrantům a černochům,“ říká pro Seznam Zprávy Jessica Campbell.

„Tím, že se vyhýbá skutečnosti, že by byla první ženou v Oválné pracovně, zdůrazňuje, že má všechna práva kandidovat na prezidentku, jelikož je občanem - stejně jako každý jiný Američan. Nechce po voličích, aby vnímali její identitu první ženy-prezidentky jako něco ‚speciálního‘ nebo jako extra důvod, proč by měla post získat,“ píše Blairová, která se specializuje na historii žen v americké politice.

Ženy, které Kamale dláždily cestu

Větší šanci stát se prezidentkou má Harrisová podle mnohých také díky tomu, že od doby, kdy kandidovala Hillary Clintonová se atmosféra v americké politice, potažmo celé společnosti, výrazně změnila.

„Stále zde, řekla bych, existuje kulturní předpoklad, že být prezidentem je mužská práce. Čím více žen se ale uchází o politické funkce, tím více se normalizuje myšlenka, že prezidentský úřad může zastávat žena,“ podotýká politoložka Harmonová.

Podíl Američanů, kteří mají za to, že muži jsou způsobilejší pro výkon politických funkcí než ženy, v poslední dekádě výrazně poklesl, vyplývá z dat amerického Národního centra pro výzkum veřejného mínění při Univerzitě v Chicagu.

Podle amerických političek, které mluvily s novináři stanice BBC, není Harrisová pod takovým tlakem, jako byla v roce 2016 Clintonová, když čelila vlně kritiky kvůli svého vzhledu, stylu oblékání, dokonce i tomu, jak zní její hlas a vstupovala do kampaně s mnohem větší „zátěží“, než ostatní kandidáti.

Podle politoložky Harmonové jí kandidaturu stěžovala i minulost někdejší první dámy. „Byla terčem nenávistné kampaně ze strany nového křídla republikánů, pro které (manželé) Clintonovi představovali všechno, čím opovrhovali. Kvůli tomu, že byla vdaná za prezidenta, ji mnozí odmítali, protože nechtěli politickou dynastii,“ míní.

Ženy pro Kamalu, Navahové pro Donalda

Těsnější to tam snad být nemohlo. Před čtyřmi lety zvítězil Joe Biden ve třech ze čtyř klíčových států tzv. slunečního pásu o tisíce hlasů. Kamala Harrisová by na něj ráda navázala. Čtěte třetí část analýzy SZ o tzv. swing states.

Demokratické političky oslovené BBC připomínají, že mnozí hodnotili nejen její profesní, ale také rodinný život. Kritizovali například za to, že se svým manželem zůstávala i přesto, že jí byl nevěrný s někdejší stážistkou Monikou Lewinskou, říká zástupkyně Demokratického národního výboru z Ohia Deloris Hudsonová.

V souvislosti s Harrisové kandidaturou se často zmiňují i jména dalších žen, které jí měly „prošlapat“ cestu do Bílého domu.

Za jednu z nich bývá označována Shirley Chisholmová, která se v 70. letech stala první černošskou političkou v USA ucházející se o prezidentskou nominaci Demokratické strany. Stejně jako nyní Harrisová, ani ona ve své kampani nedávala důraz na gender či rasu.

„Nejsem kandidátka černošské Ameriky, přestože jsem černoška a jsem na to hrdá. Nejsem kandidátka ženského hnutí v této zemi, přestože jsem žena… Jsem kandidátka všech Američanů,“ vzkázala, když v roce 1972 oznámila svou kandidaturu.

O další praskliny ve skleněném stropu se v 80. letech postarala Geraldine Ferrarová, jediná demokratická politička, která byla před Harrisovou vybrána jako kandidátka na viceprezidentku. Mimochodem, stejně jako Harrisová, i ona byla dcerou přistěhovalců a před vstupem do politiky působila jako státní zástupkyně.

Foto: Profimedia.cz

Geraldine Ferrarová a Walter Mondale na snímku z roku 1984.

„Výběrem ženy do souboje o druhý nejvyšší úřad v naší zemi, jste vyslali všem Američanům silný signál: Neexistují žádné dveře, které bychom nemohli odemknout,“ vzkázala ve svém nominačním projevu. Kandidatura po boku Waltera Mondalea zůstává dodnes milníkem pro politickou reprezentaci žen v USA.

Na republikánské straně si prvenství připsala Sarah Palinová, která v roce 2008 kandidovala po boku Johna McCaina.

V předvolební kampani často hovořila o své roli manželky a matky a symbolizovala zejména konzervativní hodnoty. O případném statusu viceprezidentky a pozici žen v politice příliš nemluvila. I přes to všechno je i ona často zmiňována jako jedna z žen, které pomáhaly Harrisové vydláždit cestu. Ostatně i ona sama se kdysi v tomto smyslu vyjádřila:

„Vylezte na ramena Geraldine Ferrarové a moje a z nejúžasnějšího pohledu ve svém životě uvažujte o lekcích, které jsme se naučily,“ vzkázala Harrisové v roce 2020, když si ji za svou viceprezidentku vybral Biden.

Zda se Harrisová uspěje a jako první žena usedne v Bílém domě, ukáží výsledky voleb už za několik málo dní.

Politoložka Harmonová odhaduje, že pokud se tak stane, bude to mít obrovský dopad na postavení žen v americké politice a společnosti.

„Myslím, že by to bylo velmi významné ve smyslu americké kultury jako takové, v ohledu na to, kdo může a měl by být prezidentem. Vidět něco takového by mělo na dospívající dívky velký dopad. Normalizovalo by to myšlenku, že ženy mohou zastávat nejvyšší funkci a dělat to dobře, jako je tomu v mnoha evropských zemích,“ uzavírá.

Doporučované