Desetiprocentní clo na všechno. Trumpovy plány otřásly Evropou

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Blahobyt Evropy nestojí jenom na exportu. Přesto se starý kontinent těší skutečné prosperitě jen v období, když vývoz zboží do zemí mimo EU ročně přesahuje o 200-300 miliard eur objem dovozu.

Bylo to ovšem naposledy v období 2014–2019, kdy mohly evropské státy bez starostí přerozdělovat své obchodní přebytky do sociálních systémů, investic a také nakupovat spotřební zboží z ostatních světadílů.

Návrat starých zlatých časů ovšem nebude samozřejmostí, pokud republikánský uchazeč o Bílý dům Donald Trump v listopadu vyhraje prezidentské volby a naplní sliby, které už stihl dát americkým voličům.

Výstřely ve městě Butler exprezidenta jenom zranily, přesto probudily politiky i manažery na celém světě. Připomněly totiž, že šance na Trumpovo zvolení rostou, a tento dojem ještě potvrdilo odstoupení jeho demokratického soupeře Joe Bidena. Proto podle komentátora deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Patricka Bernaua mají neformální večerní schůzky německých manažerů v posledních týdnech jediné téma: jak to bude dál s exportem do Ameriky.

Trump v kampani slibuje, že jedním opatřením ochrání americkou výrobu a zároveň vylepší příjmy státní pokladny. A to zavedením desetiprocentního cla na veškerý dovoz ze všech zemí.

Evropský export do Ameriky obstarává hlavně Německo, zároveň jsou Němci vývozními šampiony díky tomu, že si zajistili širokou síť subdodavatelů v okolních zemích včetně Česka.

Díky tomu vyváží EU do Ameriky podle Eurostatu zboží za 500–600 miliard eur ročně. Pokud tedy Evropu zasáhne hospodářská krize, může se z ní přes Spojené státy „vyexportovat“.

Ostatní státy v tom hrají mnohem menší roli. Američané odeberou stejný objem evropského zboží, jako nakoupí Čína, Turecko, Japonsko, Korea, Indie a Rusko dohromady, a právě díky rostoucí poptávce v Americe se mohla evropská prosperita rozjet po krizi 2008–2013, a také v současné krizi drží evropské podniky nad vodou jedině odbyt za oceánem.

To je důležité tím spíše, že mezinárodní obchod trpí všemožnými politickými a válečnými konflikty. Po brexitu se porušily vazby s Velkou Británií, embargo omezilo na třetinu export do Ruska, který byl jen částečně nahrazen přeprodáváním zboží přes Turecko, před světem se uzavírá také Čína, která pomohla vytáhnou trn z paty při minulé krizi.

Starý kontinent vždycky zachránila Amerika. Pokud ale zavede protekcionistická opatření, budou Evropané při překonávání krize odkázáni pouze sami na sebe.

Již citovaný redaktor Bernau připomíná, že se při večerních schůzkách manažerů neozývá nejčastěji jméno Trump. „Se samotným Trumpem by německé podniky dopadly ještě dobře, myslí si mnozí,“ uvádí novinář.

Také během minulého prezidentství v letech 2017–2020 totiž Trump využíval rétoriku o celních válkách s Čínou a Evropou, ovšem při konfliktu s EU šlo reálně pouze o to, podpořit výrobce letadel Boeing proti Airbusu.

To je názor, který sdílí také tuzemský ekonom Petr Bartoň z DatarunCZ: „Deset procent nakonec nemusí být pro Evropu, ale pro Čínu a další asijské země.“ Předpokládá, že výhrůžky Evropě skončí, až volební kampaň vystřídá každodenní „nudná“ agenda.

Němečtí manažeři ovšem častěji zmiňují jméno „Trumpova celníka“ Roberta Lighthizera (76 let), o kterém se spekuluje jako o budoucím ministru financí. Ten měl na starost obchodní války už v minulém Trumpově období. Pokud získá klíčové postavení i v možné příští administrativě, těžko očekávat, že právě on po volbách zapomene na své ideologické přesvědčení, podle kterého jsou cla tradičním principem politiky amerických republikánů.

Lighthizer v roce 2019 dojednal novou verzi obchodní dohody NAFTA mezi Spojenými státy, Kanadou a Mexikem a po podpisu neopomněl zmínit, že využití takových bilaterálních dohod vylučuje široké mezinárodní dohody, jakou se stala Světová obchodní organizace (WTO).

Pokud tedy bude WTO proti americkým clům protestovat, mohou ji Spojené státy v klidu ignorovat a fakticky tak světovou organizaci odsoudit k bezvýznamnosti.

„Desetiprocentní clo na všechno by bylo pro Evropu špatné,“ připouští ekonom Bartoň, přesto věří, že by se s ním Evropa nakonec dokázala vypořádat. „Konkrétně Německo by mohlo výrobky svého průmyslu uplatnit jinde.“

Upozorňuje, že větší potíže mohou mít spíše méně vyspělé ekonomiky, které například sázejí na vývoz potravin, jako je španělská šunka nebo italské víno.

Expert odkazuje na skutečnost, že podle Eurostatu se mezi velké příjemce evropského zboží začaly v posledních letech počítat také Indie, Korea a Brazílie, když do každé z těchto zemí se vyváží víc než do Ruska.

Roste export na západní Balkán a v časech před krizí se objevily nové možnosti také v Africe. „Hlavně jde o to, abychom si pod rouškou vysoké celní sazby v Americe nevytvářeli alibi pro to, že se nesnažíme zlepšit svou produktivitu a konkurenceschopnost,“ dodává ekonom.