Nejen Oválná pracovna, ale i bunkr a bowling. Co vše skrývá Bílý dům?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bílý dům je symbolem americké vlády, historie a moci. Jeho výstavba sahá k samotným počátkům Spojených států amerických, kdy nově vzniklý stát potřeboval reprezentativní sídlo pro prezidenta. O místu, kde bude v novém hlavním městě Washington stát, rozhodl dva roky po svém zvolení prezident George Washington.

Sám v něm ale nakonec nikdy nepobýval. 13. října 1792 sice byl u položení základního kamene, dokončení velkolepé rezidence se však nedožil.

Myšlenku vybudování hlavního města, kde by sídlili všichni američtí prezidenti, měl prezident Washington už od své inaugurace. Plány nové metropole včetně prezidentského paláce měl vypracovat inženýr a urbanista Pierre Charles L'Enfant. Ten pro sídlo navrhl stavbu zhruba pětkrát větší, než je ta současná. Po jeho nedobrovolném odchodu z pozice hlavního tvůrce Washingtonu se nakonec architekt Bílého domu vybíral skrze soutěž.

Celkem bylo podáno devět návrhů. Jeden z nich anonymně podal i tehdy ještě budoucí prezident Thomas Jefferson. Nakonec ale zvítězil návrh irského architekta Jamese Hobana. Po osmi letech od začátku výstavby se 1. listopadu 1800 stále ještě nedokončená budova dočkala svých prvních obyvatel - prezidenta Johna Adamse s manželkou Abigail.

Původní interiéry Bílého domu byly strohé a kancelář prezidenta zdaleka neměla dnešní okázalost. První dáma Abigail Adams dokonce sušila prádlo ve Východním sále, který je dnes vyhrazen slavnostním událostem a setkáním s představiteli jiných zemí.

Už třetí obyvatel Bílého domu musel řešit jeho kompletní přestavbu. V roce 1814 totiž sídlo prezidentů zachvátil zničující požár, když byl během britsko-americké války zapálen britskými vojáky. Zůstaly jen ohořelé stěny a z původního vybavení se dochovaly pouze dva předměty. Zaměstnanci zachránili obraz George Washingtona a později se ještě Američanům dostala zpět za války ukradená šperkovnice.

Tento požár v podstatě zahájil řadu přestaveb a úprav, které měly za cíl budovu posílit, přizpůsobit moderním požadavkům a zároveň zachovat její historický ráz.

Přelomovou změnou pak prošel Bílý dům v roce 1902 za prezidenta Theodora Roosevelta. Ten se na popud své manželky, která nebyla ráda, že v druhém patře rezidence sousedí kanceláře s ložnicemi, rozhodl o přistavění západního křídla. Tím oddělil veřejné prostory pro oficiální účely od těch rodinných. S tímto krokem souvisí i vznik snad dnes nejznámější místnosti washingtonského sídla prezidentů - oválné pracovny.

Málokdo ví, že Oválná pracovna se nenachází v centrální rezidenci, ale v přístavbě známé jako západní křídlo. Navíc má sama zajímavou historii. První Oválná pracovna stála uprostřed tohoto „kancelářského“ křídla a nechal ji roku 1909 postavit Rooseveltův nástupce, prezident William Howard Taft. O dvacet let později byla pracovna i celá přístavba poškozena požárem, tehdy prošla první rekonstrukcí.

Nedlouho nato se dokonce dočkala stěhování. A to za vlády Franklina Delano Roosevelta, který se snažil co nejvíce navýšit kapacity křídla, aniž by se zvětšila zdánlivá velikost budovy. S touto změnou se Oválná pracovna roku 1933 přesunula do rozšířeného jihovýchodního rohu západního křídla a nabídla tak snazší přístup do rezidence. Na tomto místě už zůstala dodnes.

Na začátku 40. let 20. století se na druhé straně pozemku přistavovalo ještě východní křídlo. Díky němu získala kancelář prezidenta nové prostory pro kanceláře, jejichž část v historii využily i některé první dámy.

Poslední, ovšem dosti výraznou proměnu zažil Bílý dům za prezidenta Harryho Trumana na přelomu 40. a 50. let. Prezident totiž zjistil, že budova má vážné strukturální problémy a hrozí její zřícení.

Aby mu Bílý dům doslova nespadl na hlavu, v roce 1948 začala důkladná rekonstrukce, při níž byla budova prakticky kompletně vyklizena. Uvnitř ji stavbaři zpevnili ocelovým rámem, aby se zachovaly její vnější historické zdi a dům byl přitom stabilní. Celá rekonstrukce trvala čtyři roky a přinesla také modernizaci interiérů a technického vybavení, včetně rozvodu elektřiny, vody a topení.

Kromě přestaveb prošel Bílý dům v průběhu let i mnoha dalšími změnami. Dá se říci, že každá prezidentská rodina tu zanechala svou stopu, i když třeba odlišným způsobem.

Někdo se ujal renovování pokojů – například Modrý pokoj, který slouží k recepcím, prošel změnami pod Jacqueline Kennedy, Thelmou Nixon a Hillary Clinton.

Další přidali do sbírky Bílého domu umělecká díla, portréty a nábytek. Třeba Michelle Obama obohatila sbírku o první dílo afroamerické ženy, konkrétně obraz Almy Thomas s názvem Vzkříšení. Melania Trump zase získala sochu Floor Frame od amerického umělce s japonskými kořeny Isama Noguchiho.

Opomenuty nezůstaly ani venkovní projekty na pozemcích Bílého domu. Claudia Johnson dohlížela na vytvoření dětské zahrady a Gerald Ford se zasadil o venkovní bazén.

Prezidenti si také vždy podle svého vkusu a potřeb přeměňují oválnou pracovnu. Pokud se podíváte na fotografie z období vlády různých prezidentů, všimnete si, že se tu mění koberec, závěsy, nábytek a obrazy. Část vybavení někteří prezidenti „recyklují“ po svých předchůdcích. Například Joe Biden ve své pracovně využil žluté závěsy a modrý koberec po Billu Clintonovi.

Co se zde ovšem málokdy mění, je pracovní stůl. Poslední prezidenti využívají takzvaný Resolute desk. Ten patří mezi vybavení Bílého domu už od roku 1880, kdy jej prezidentu Rutherfordu Hayesovi darovala britská královna Viktorie. Svůj název nese po britské fregatě HMS Resolute, z jejíchž trámů je vyroben.

I když v oválné pracovně jej poprvé použil až John F. Kennedy. Po něm u něj sedávali, alespoň na chvilku, už všichni prezidenti kromě tří - Lyndona Johnsona, Richarda Nixona a Geralda Forda.

Dnes činí rozloha samotné budovy Bílého domu přibližně 5100 metrů čtverečních, přičemž celý areál včetně zahrad pokrývá plochu o rozloze 7,3 hektaru. Samotná prezidentská rezidence má šest pater, která zahrnují dvě podzemní podlaží, hlavní přízemí, státní patro, druhé a třetí poschodí.

Hlavní přízemí rezidence spojuje východní a západní křídlo. Kromě ordinací doktora, květinářství a bowlingové dráhy tu najdete oválnou vstupní místnost zvanou Diplomatický salon (Diplomatic Reception Room), kde prezident přijímá zahraniční velvyslance.

První patro se nazývá „státním“, jelikož se tu konají státní recepce. Nachází se tu slavnostní místnosti jako Východní sál, Zelený pokoj či Modrý pokoj.

Ve druhém patře rezidence má své soukromé apartmány prezidentská rodina. Jsou tu ložnice, jídelna, kuchyně a další místnosti, jejichž účely se mohou měnit s jejími obyvateli.

Třetí poschodí pak slouží jako relaxační prostor pro prezidentskou rodinu. Je tu například posilovna nebo hudební místnost.

Západní křídlo je srdcem vládních rozhodnutí a komunikace se světem. Řeší se tu každodenní politické otázky a plánují strategie. Kromě slavné oválné pracovny tu jsou kanceláře poradců, místnost k vládním schůzím, ale také krizový velín, kterému se říká „Situační místnost“. Právě ten nechal naposledy zrekonstruovat prezident Joe Biden v roce 2023. V chodbě ze západního křídla se nachází i známá místnost pro tiskové konference.

Východní křídlo lze najít na opačné straně komplexu a slouží jako kancelářský prostor pro první dámu a její zaměstnance. Tato část Bílého domu byla postavena během druhé světové války, aby skryla podzemní bunkr pro nouzové situace. Využili ho někteří klíčoví představitelé Spojených států například během teroristických útoků 11. září 2001.

A když už je řeč o nouzových situacích, je asi jasné, že Bílý dům patří k nejlépe zabezpečeným budovám na světě, pokud není tou nejstřeženější vůbec. Pod nepřetržitým dohledem je nejen celý areál, ale i obloha nad ním. Kdo by se pokoušel neplánovaně proletět v okolí 24–28 kilometrů, byl by v nejlepším případě vyprovozen armádními letouny pryč.

Kolem pozemku Bílého domu se napíná čtyři metry vysoký plot, který je vybavený tlakovými senzory. Díky svým hlubokým základům je také odolný proti výbuchům či jinému mechanickému proniknutí. Okna Bílého domu chrání nejsilnější dostupné neprůstřelné sklo.

Ačkoliv není veřejně známo, kolik agentů střeží Bílý dům, jen při procházce kolem areálu narazíte na několik ozbrojenců a uvidíte tým sniperů na střeše rezidence. Samozřejmě řada dalších zabezpečovacích systémů je obestřena tajemstvím. Existují různé konspirace například o tom, kam vedou případné únikové tunely z Bílého domu. Jisté jsou ale jen ty, které spojují rezidenci s už zmíněným bunkrem pod východním křídlem, a druhý, který spojuje východní křídlo a nedalekou budovou Ministerstva financí.