Bidenovy šance v klíčových státech srážejí třaskavá témata

Když Joe Biden v roce 2020 vyhrál prezidentské volby, získal šest ze sedmi klíčových států, takzvaných swing states.

Ty mají tradičně a historicky podporu obyvatelstva ve volbě politických zástupců vyrovnaně rozloženou mezi demokraty a republikány. S ohledem na americký volební systém tak reálně rozhodují o vítězi voleb.

I když před čtyřmi lety nezvítězil s velkým náskokem, úspěch to byl důležitý. Průzkumy, které vycházejí v posledních týdnech, nicméně naznačují, že letos Biden takový výsledek vůbec nemá jistý a o každý hlas bude muset s republikánským kandidátem bojovat možná urputněji, než je zvykem.

Jedním ze zmíněných průzkumů je nedávný materiál z dílny Cook Political Report, podle jehož průměru Biden ve swing states zaostává za Donaldem Trumpem o tři procentní body. Potenciální prohru mu data přisoudila v celkem šesti státech ze sedmi. A v posledním, Wisconsinu, který v roce 2016 volil Trumpa a v roce 2020 jeho, výsledky ukazují remízu.

Průzkum jen potvrzuje to, co jiné ukazují již déle. Nutno však podotknout, že výsledná data jsou doslova o fous lepší než třeba ta, se kterými již o něco dříve přišel list The New York Times (NYT). Podle toho Trump v první polovině května vedl v průměru o čtyři procentní body.

Taková čísla Bidenův tábor příliš nepotěšila. A jak napsal list Financial Times, zvýšila obavy ohledně vyhlídek na znovuzvolení.

„Pokud mohu soudit, (Bidenova kampaň) dělá vše, co je třeba, co se týče šíření svého sdělení. Velmi dobře pracuje se sociálními sítěmi a pořádá akce v jednotlivých státech. Prostě se to ale nedaří,“ řekl k tomu stratég demokratů Jim Manley, který situaci označil za „frustrující, znepokojující a trochu děsivou“.

Kamenem úrazu jsou podle amerických médií ekonomická situace v zemi a přístup, který prezident zaujal v případě dění na Blízkém východě. Tam své síly měří Izrael a hnutí Hamás, zatímco civilisté v Pásmu Gazy čelí humanitární krizi a dalším nebezpečím, které již mnohé z nich stály život.

Spojené státy jsou dlouhodobě velkým spojencem židovského státu. Po říjnovém brutálním útoku teroristů z Hamásu, kteří na jihu Izraele zavraždili na 1200 lidí a stovky dalších odvlekli do zajetí, Washington svůj postoj ještě upevnil a nepolevuje ani navzdory panující nevoli.

Ta se objevila s postupnou eskalací situace, která přinesla silnější propalestinské hlasy ve veřejném prostoru a v USA například i propalestinské demonstrace na vysokých školách.

Právě mezi mladými, kteří ho před lety dostali do Bílého domu, si nyní Biden vede hůře než dříve. Poštval proti sobě i voliče z etnických menšin, mezi které patří třeba arabští Američané, jejichž silná komunita se nachází i v Michiganu, jednom z rozhodujících států, ve kterých dnes úřadující prezident ztrácí.

Podle již zmiňovaného průzkumu NYT dnes mají Trump a Biden mezi voliči ve věku 18–29 let a Hispánci v podstatě stejný počet hlasů, přestože právě u těchto skupin získal Biden v roce 2020 převahu.

Trump pak boduje také u více než 20 % černošských voličů, což by v případě stejného výsledku u voleb byla nejvyšší podpora černochů pro jakéhokoliv republikánského prezidentského kandidáta za posledních 60 let.

Co se týče ekonomiky, pro zhruba čtvrtinu Američanů zůstává spolu s životními náklady tím nejdůležitějším tématem. Více než polovina voličů se pak i nadále domnívá, že je ekonomická situace v zemi špatná, přestože došlo ke zmírnění inflace, ukončení zvyšování úrokových sazeb a k výraznému růstu akciových trhů.

I z tohoto důvodu tak Bidenova administrativa ve svém vystupování trvá na tom, že se americké ekonomice daří dobře. U mnoha voličů s tímto přístupem ale úspěchy nesklízí.

„Znepokojuje mě, když stále vidím, jak z Bílého domu vychází tiskové zprávy, kde se říká, že je na tom ekonomika dobře,“ řekl listu The New York Times například 32letý Jacob Sprague.

„Je to opravdu divné, protože platím více na daních, na potravinách, na bydlení i na pohonných hmotách. Nemám z toho tak dobrý pocit,“ dodal muž, který v roce 2020 Bidena volil, nyní již tuto volbu ale opakovat neplánuje.

Průzkum od tandemu Bloomberg/Morning Consult pak dokonce ukázal, že více než polovina voličů (51 %) ve swing states si myslí, že ekonomika země byla lepší za éry exprezidenta Trumpa. V případě Bidena jde pouze o 36 %.

Byť by se mohlo zdát, že Trumpovi se daří lépe na všech frontách, není tomu tak. Biden si ve stejném průzkumu připsal vedení například v tématu klimatické změny.

Pravděpodobný republikánský kandidát se pak bude potýkat s tématem potratů, které se pro něj stalo ošemetným, jak Seznam Zprávy napsaly už dříve.

Starosti budou Trumpovi zřejmě přidělávat i právní problémy, se kterými bojuje a nějaký čas ještě bojovat bude.

Právě kolem nich však postavil svou nynější kampaň a obviňuje státní zástupce i soudce, kteří se jeho případy zabývají, že pracují na Bidenův příkaz, aby poškodili jeho šance na vítězství.

Biden mezitím Trumpa označuje za hrozbu pro demokracii, přičemž se odvolává na jeho roli při nepokojích v Kapitolu 6. ledna. To, jak se zdá, určitým způsobem i zabírá; někteří voliči ze swing states již vyjádřili obavy, že by bývalý prezident mohl odmítnout opustit svůj úřad na konci druhého funkčního období, pokud bude v listopadu do Bílého domu opět zvolen.

Do voleb však stále zbývá necelých šest měsíců, a je tedy stále čas na to, aby se aktuální předpovědi změnily. Historicky navíc průzkumy v takto rané fázi nemusí nutně vypovídat o konečném výsledku a současný dílčí „úspěch“ Trumpa mezi tradičně demokratickými voliči nemusí stát na pevných základech.

Voliči, kteří se odvracejí od Bidena, navíc nemusí nutně přeběhnout do „druhého tábora“ a problémy mohou úřadujícímu prezidentovi způsobit hlavně tím, že k volbám nedorazí vůbec. Průzkumy ve spojení s volbami ostatně ukazují, že mezi Američany panuje historicky nízké volební nadšení.

Také v tomto ohledu je nicméně stále prostor ke změnám a přesvědčování. Příležitost k tomu oba kandidáti budou mít třeba i koncem června, kdy se odehraje jejich první debata.