ONLINE: Amerika volí prezidenta. Tipněte si, kdo zvítězí

V den prvního výročí teroristického útoku Hamásu proti Izraeli ze 7. října se k tématu vyjádřili oba kandidáti, ani jeden z nich ale nebyl příliš konkrétní v tom, jak konflikt řešit.

Republikánský kandidát Donald Trump ve svém vystoupení vzpomněl na 1200 zabitých lidí i na více než dvě stovky unesených. Prohlásil, že pokud se stane prezidentem, budou vztahy mezi USA a Izraelem „silnější a bližší než kdy dříve“, zatímco své rivalce v minulosti vyčetl, že je málo proizraelská.

On sám dal najevo, že stojí za Izraelem v jeho politice zlikvidování teroristické organizace Hamás, byť tento cíl označil za nerealistický i mluvčí izraelské armády Daniel Hagari. „Musíte dokončit, co jste začali. A musíte to udělat rychle,“ vzkázal Trump izraelské vládě. Utrpení civilistů v Pásmu Gazy nezmínil.

Kandidátka demokratů by po svém zvolení nejspíš vesměs pokračovala v Bidenově politice, i když se v detailech liší. Na první pohled zmiňuje častěji než Biden utrpení civilistů v Gaze, které v březnu označila za nelidské. Ve svém projevu v den výročí mluvila o humanitární krizi v Gaze a zdůraznila, že dohoda o příměří a propuštění rukojmích je jednou z nejvyšších priorit administrativy Joea Bidena.

„Tvrdím, že Izrael má právo se bránit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ my bychom se bránili –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a záleží na tom, jak to udělá. Bylo zabito příliš mnoho nevinných Palestinců. Tato válka musí skončit,“ citoval ji server Al-Monitor.

Pro Harrisovou jde o zvlášť citlivé téma, protože ke zvolení by jí mohla pomoct i relativně početná menšina amerických Arabů. V jednom z rozhodujících států – v Michiganu – tvoří asi čtyři procenta populace, a pokud by se rozhodli nepřijít k volbám, pro viceprezidentku by to mohlo znamenat osudovou ztrátu.

V Ballanyte v Severní Karolíně, jednom z rozhodujících států, dochází k nečekanému rozkolu. Řada mladých černošských mužů odmítá podpořit Kamalu Harrisovou. Potvrzují tak celonárodní trend, kdy podpora demokratů u černochů oslabuje, byť si u nich nadále drží jasnou většinu.

„Generace mojí mámy umírala za to, abychom my mohli volit. Střílelo se na ně, brutálně je bili a ponižovali. A můj syn teď tohle právo hodí do koše,“ stěžuje si Seznam Zprávám žena, která se představila jako Miss Eli. Vzápětí vzdorovitě dodá: „Ne, ne. To se nestane. Já ho k těm volbám dotáhnu,“ mluví o svém synu Joshuovi.

Je plná emocí a výbojné energie. „Navíc, když může vyhrát rasista a bigot Trump!“

Joshua se nad jejími slovy trpce zasměje. „S mámou to mám teď nahnuté. Cestou do kostela mě vždy motivuje a peskuje,“ říká mi po konci mše.

Ptám se ho na důvody jeho „rebelie“. Chvíli se zamyslí, než spustí. „Kamala jako prokurátorka v Kalifornii nechala zavřít spoustu mých bratrů jen za to, že kouřili marihuanu. V mé generaci tohle přitom patří do naší kultury, našeho životního stylu. Říkali jí vrchní policistka.“ Bez hlasů, jako je ten jeho, může být cesta Harrisové k vítězství složitá.

Donalda Trumpa Joshua rád nemá. Označuje ho za lháře a hulváta. Nelíbí se mu, že by například přikročil k masové deportaci imigrantů. „Ale je fakt, že za něj bylo všechno daleko levnější. Za Bidena je život těžší,“ dodá.

Joshua není rozhodně sám, kdo se v této komunitě takto cítí. „Slýchám, že (Harrisová) strčila spoustu černochů do vězení. Já si osobně myslím, že žena nemůže být prezidentem. Ostatní chlapi ji prostě převálcují,“ prohodí holič Mekhi na druhém konci města.

I on vzpomíná, že za Trumpa „bylo všechno levnější“. Právě kvůli nižším nákladům se do Charlotte před dekádou přestěhoval z New Jersey. Vypráví, že tam za studio (pokoj s kuchyní, pozn. red.) platil kolem tří tisíc dolarů. Tady dá za stejné ubytování jen 1200.

Blíží se zase jedny takzvaně nejdůležitější volby ze všech. Jenže tentokrát je to skoro i pravda, píše v komentáři Jan Lipold.

Jak by zvolení jednoho nebo druhého kandidáta ovlivnilo konfliktní regiony ve světě, rozebírali Milan Rokos a Kateřina Křováková.

Pensylvánie je na počet obyvatel největší ze sedmi amerických států, které budou letos reálně rozhodovat o vítězi prezidentských voleb. Tomu odpovídá i vítězná cena: 19 hlasů ve sboru volitelů o 538 lidech, kteří vzhledem k americkému volebnímu systému nakonec formálně prezidenta volí.

Souboj mezi republikánem Donaldem Trumpem a demokratkou Kamalou Harrisovou je tam navíc mimořádně těsný. Ani poslední vážené průměry pensylvánských průzkumů neukázaly favorita. Zatímco v některých dalších rozhodujících státech má jeden z kandidátů alespoň nepatrnou výhodu, v Pensylvánii to neplatí.

Může za to demografické složení tamních obyvatel. Jde o tradičně průmyslový stát, kterému proto dominuje pracující třída. Ta v minulosti hlasovala spíš pro demokraty (proto byla také Pensylvánie „jejich“ státem), ale v posledních letech slyší na politiku Trumpových republikánů.

Zásadní část obyvatel Pensylvánie žije ve velkých městech (hlavně Filadelfie a její předměstí, ale také Pittsburgh), což nahrává demokratům. Na druhou stranu je tam i vysoký podíl venkovského obyvatelstva, které pracuje v zemědělství. Je tam také největší podíl seniorů ze všech rozhodujících států. Státu dominují běloši, ale roste i podíl etnických menšin.

Dosavadní prezident Joe Biden dlouho čelil otázkám, které se týkaly jeho zdravotního stavu a schopností vykonávat další mandát.

Tyto pochybnosti zesílily po debatě s republikánským kandidátem Donaldem Trumpem na konci června, během níž byl výkon tehdy ještě osmdesátiletého prezidenta často kritizován – komentátoři poukazovali na jeho časté ztrácení nitě, chraplavý hlas a problémy s plynulým vyjadřováním.

Tlak na Bidenovo odstoupení z kandidatury postupně narůstal a v polovině července už více než 30 významných demokratů veřejně vyzvalo stávajícího prezidenta k uvolnění prostoru pro jiného kandidáta.

Nakonec 21. července Biden oznámil na sociálních sítích, že z prezidentského klání odstupuje, a jako svou nástupkyni podpořil viceprezidentku Kamalu Harrisovou.

„Modlím se za to, aby (Trump) vyhrál. Musíme být zase v bezpečí, potřebujeme lepší ekonomiku a ohlídat hranice,“ říká Seznam Zprávám seniorka Debbie před sportovní halou v Milwaukee, největším městě amerického státu Wisconsin, kde se v tu chvíli chystal mítink Donalda Trumpa.

S manželem Danem mají Trumpa za upřímného politika, který odvedl skvělou práci. Ne se vším prý ale souhlasí. „No to Bože chraň. Na svou svatbu bych ho nepozval,“ říká Dan o vlastnostech exprezidenta a jeho slovníku. Oba odsuzují i útok na Kapitol z 6. ledna 2021. Trumpovi, který své příznivce podněcoval konspiračními teoriemi o zfalšovaných volbách, však odpovědnost nepřičítají.

„Občas plácá hlouposti, když mluví. Přeříkává se, ale pokud jde o politiku a Ameriku na prvním místě, je to ten pravý,“ vstupuje nám pak do řeči učitelka v důchodu Naomi a její manžel Paul. Jsou z předměstí Milwaukee a s Debbie a Danem se poznali teprve před chvílí v baru. Padli si do oka a rozhodli se vystát frontu na Trumpův mítink společně.

Všichni čtyři už mají odvoleno (některé státy umožňují předčasné nebo korespondenční hlasování) a za svým výběrem si stojí.

„Když byl Trump v Bílém domě, všechno bylo levnější a fungovalo lépe,“ tvrdí skalní republikánka Naomi. Když pak mluví o tom, že je odpůrkyně „vraždění dětí“, tedy možnosti umělého přerušení těhotenství, dojme se a má na krajíčku.

Naominu víru v Trumpa nenahlodá ani má otázka na všechny jeho soudní procesy. Vše je podle ní spojené se snahou odstranit exprezidenta z politiky.

Evropané by v křesle amerického prezidenta preferovali Kamalu Harrisovou, ukázala série průzkumů veřejného mínění výzkumných ústavů Gallup, Verian, Iro research, Sotomo a Ipsos konaných v posledním měsíci. Výzkum pracoval s hypotetickou otázkou „Kdybyste měl/a volit v amerických volbách prezidenta, koho byste volil/a"?

Stejně jako v předchozích letech by většina západní a zejména severní Evropy s velkým náskokem hlasovala pro demokratickou kandidátku. Na opačném konci škály jsou Rusko, Srbsko, Gruzie a Maďarsko, kde preferují republikána Donalda Trumpa.

Předtím než se ve Spojených státech v úterý oficiálně otevřely volební místnosti, už odvolily miliony voličů prostřednictvím předčasného osobního hlasování nebo korespondenčně.

Distribuci korespondenčních lístků zahájila 11. září 2024 Alabama. K 31. říjnu odevzdalo své hlasy přes 64 550 126 voličů po celých Spojených státech, teď odhady mluví už o více než 75 milionech.

Stát Georgia, který patří ke skupině států považovaných za klíčové pro výsledek voleb, hlásil už za první den hlasování před řádným termínem voleb rekordní účast voličů. Hlas přišlo odevzdat přes 250 000 lidí, což je téměř dvojnásobek počtu z prvního dne hlasování před čtyřmi lety.

Ve volbách v roce 2020 se do předčasného hlasování zapojily dvě třetiny amerických voličů. Trend, který se v americké politice objevuje v posledních desetiletích, posílila pandemie covidu-19.

Vzhledem k volebnímu systému, ve kterém Američané čistě z ústavního hlediska nevolí hlavu státu přímo, o prezidentovi v konečném důsledku zpravidla rozhoduje jen hrstka z 50 amerických států. Letos jich je sedm a Severní Karolína je zajímavá v tom, že její ztráta by pro Donalda Trumpa znamenala největší varování.

Proč?

Republikánský kandidát tam zvítězil ve všech prezidentských volbách od roku 1976 s jedinou výjimkou – v roce 2008 o pouhé tři desetiny procentního bodu slavil Barack Obama. Při jeho obhajobě i v dalších dvou volbách byly výsledky vždycky těsné, ale Severní Karolína se držela staré republikánské tradice.

Americká CNN tak má za to, že triumf demokratů v Severní Karolíně by zvýšil pravděpodobnost Kamaly Harrisové na zisk Bílého domu na 95 procent. Pokud tu prohraje, zvyšuje to statistickou pravděpodobnost, že neuspěl ani jinde.

Demokraté už dlouho doufají, že se stát trvaleji přikloní na jejich stranu, kvůli demografickým změnám. V Severní Karolíně se totiž daří univerzitnímu vzdělávání, tamní vysoké školy nabírají na prestiži – zejména Duke University v Durhamu server U.S. News v žebříčku zařadil na dělené šesté místo po boku třeba i světoznámého kalifornského Caltechu.

Univerzity pak produkují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, které se přizpůsobuje i trh práce. Data ukazují, že v průmyslu moderních technologií tam pracuje osm procent lidí.

Průměrná vzdělanost lidí ve státě tedy roste. Podle některých analýz je přitom dosažený stupeň vzdělání nejlepší faktor, na jehož základě lze odhadovat, pro koho bude daný volič hlasovat. A platí, že vzdělanější voliči dávají častěji přednost demokratům.

Na druhou stranu republikáni se mohou spolehnout na venkov, který je v Severní Karolíně početnější než jinde. Politologové navíc upozorňují na to, že na rozdíl od jiných států tam ještě republikáni nedosahují na svá maxima. Jinými slovy: Zůstávají tam demokratičtí voliči, kteří by podle svého demografického profilu mohli snadno přejít k republikánům.

Demokraté neskrývají velkou nervozitu a úzkost z toho, že by Donald Trump mohl Kamalu Harrisovou porazit stejně jako Hillary Clintonovou. „V roce 2016 pro nás byla porážka Hillary devastující,“ vzpomíná pro Seznam Zprávy Alice Piferová s tím, že prezidentství získal podle ní „mizogynní“ Trump, který mimo jiné tehdy o ženách mluvil jako o „povalečkách“ a chlubil se tím, jak jim klidně strkal ruku rovnou do rozkroku, protože to jako celebrita mohl udělat.

„Představa, že by porazil i druhou ženu usilující o prezidentství, je nesnesitelná,“ hrozí se Trumpova potenciálního vítězství Piferová a dodává: „Bojím se, že je v této zemi ještě stále příliš mnoho sexistů a rasistů.“

Přesto kvituje pokrok, byť pomalý a často frustrující, jaký americká společnost za jejího života udělala. Připomíná, že za jejího dětství ženy samy nemohly například žádat o bankovní půjčky, kupovat domy či pracovat jako právničky, lékařky nebo snad jako ředitelky významných soukromých a státních společností.

Průzkumy před letošními volbami ukazují vysoké rozdíly mezi preferencemi amerických žen a mužů. Ženy ve velkém preferují Kamalu Harrisovou. Přispívá k tomu i rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v roce 2022 zrušil soudní verdikt zajišťující federální právo na interrupci. Stalo se to zásluhou soudců nominovaných Donaldem Trumpem.

Podle průzkumu deníku USA Today a Suffolk University viceprezidentka svého rivala u žen poráží v poměru 53 : 36. Vede i u bílých žen, a to o tři procenta. V této skupině přitom Trump v roce 2020 vyhrál nad Joem Bidenem o 12 procent.

Kamala Harrisová může získat šéfovskou pozici v Bílém domě nikoli jen jako první žena, ale také první osoba, které vše prostě spadne do klína, píše ve svém komentáři publicista Teodor Marjanovič.

Demokratická kandidátka Kamala Harrisová se objevila v reklamě na moderní futuristické aréně Sphere v Las Vegas. Kulovitá stavba je vysoká 111 metrů a široká 157 metrů.

Las Vegas je největší město státu Nevada, nejmenšího ze sedmi států, které letošní volby rozhodnou. Pro Harrisovou je klíčové mobilizovat ve městě levicově smýšlející voliče, aby vyvážila zisky Donalda Trumpa na nevadském venkově.

Stalo se to zatím jen pětkrát v historii, ale v případě úspěchu Donalda Trumpa s tím většina komentátorů počítá i letos. Vítězem amerických prezidentských voleb nemusí vždy být automaticky ten, komu odevzdá svůj hlas většina volících Američanů.

Jak je to možné?

Může za to volební systém, kdy prezidenta fakticky nevybírají Američané přímo, ale do funkce ho potvrzuje tzv. sbor volitelů. Ten má 538 členů, kteří reprezentují všech 50 amerických států a obvod hlavního města Washingtonu.

Počet volitelů za jednotlivé státy se rovná součtu jejich zástupců ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu. Proto jsou zvýhodněny početně menší státy – na rozdíl od Sněmovny totiž mají v Senátu obrovská Kalifornie i „trpaslík“ Wyoming dva zástupce. To je úmysl amerických „otců zakladatelů“ – má to být jednak výrazem toho, že Spojené státy jsou federací, ale cílem autorů ústavy byla i snaha zvýhodnit venkov před městy.

Pokud tedy jeden kandidát těsně zvítězí v několika menších státech, posbírá hodně volitelů a málo hlasů. Jeho protikandidát tak může výrazně zvítězit v několika větších státech, kde posbírá hodně hlasů, ale k tomu relativně málo volitelů.

Z toho pak plyne možný nesoulad mezi vítězem přímého hlasování a zvoleným prezidentem. V tomto století ze systému profitují republikáni – v roce 2000 pomohl Georgi Bushovi mladšímu a v roce 2016 Donaldu Trumpovi.

Z takzvaných focus groups vědkyni Mileně Batanové z Harvardské univerzity vyplynul před prezidentskými volbami jeden jasný trend: Ženy se politicky posunuly více doleva, zatímco muži doprava. Zvlášť mladí muži.

Batanová zkoumá, jak moc se v Americe rozšířil fenomén osamělosti, kterou umocnila pandemie koronaviru a později dlouhé období inflace. „Potkala jsem řadu mladých psychicky zdeptaných mužů. Pandemie je připravila o práci i o úspory a inflace jejich mizérii jen prodloužila,“ říká Seznam Zprávám Batanová v bostonské Cambridgi jen kousek od kampusu Harvardovy univerzity.

Dává za příklad nejmenovaného 26letého muže, který se musel uskromnit. Plat se mu totiž v posledních pár letech nijak nezvýšil, naopak nájem a ostatní náklady vzrostly. Tento muž přestal chodit do restaurací, na koncerty či do kina a raději se „stáhl“ do svého bytu.

„Nemohl ani pozvat holku na rande, neměl na to. V izolaci svého bytu se prakticky věnoval jen tomu, že surfoval na internet nebo se díval na reely na instagramu,“ popisuje Batanová.

Výsledek? Muž se nejen propadl do tíživé osamělosti, ale začal se nenávidět. Do jeho města Greenville v Severní Karolíně ale nedávno přijel Donald Trump. Muž se vydal na jeho mítink a domů se prý vrátil „nabušený“ energií a sebevědomím. Republikán mu měl svou rázností a sliby o návratu velikosti „vlít novou krev do žil“.

„Po tom mítinku mi tento mladík řekl, že se opět cítil jako chlap, který dobude svět a už se nebude schovávat doma,“ vypráví Batanová.

Podrobnější informace o státech, které rozhodnou o výsledku voleb, zobrazíte po jejich rozkliknutí na mapě.