ONLINE: Už jen hodiny a bude rozhodnuto. Amerika volí prezidenta

Georgie patří ke státům, které se v roce 2020 přiklonily na stranu Joea Bidena poměrně nečekaně. Pro demokratického prezidenta se vyslovila poprvé od časů Billa Clintona, a to jen velmi těsně.

Třetinu obyvatel Georgie tvoří Afroameričané, což je jeden z největších podílů v zemi. Právě oni mají velkou zásluhu na tom, že před čtyřmi lety stát „zmodral“.

Jejich podpora je pro Harrisovou klíčová. V průzkumech se u této skupiny pohybuje na hodnotách podpory přibližně kolem 85 %. Joe Biden se před čtyřmi lety ovšem mohl těšit ze zisku vyššího přibližně o sedm procentních bodů. To je dostatečný rozdíl na zvrácení těsné většiny z minulých voleb.

Stará generace Afroameričanů je k demokratům loajální. Problém nastává u mladších černošských voličů. Ti v mnoha případech zvažují volbu Donalda Trumpa. Pokud se skutečně od demokratů odkloní, mohou Harrisovou zachránit ženy, které podle průzkumů ve velkém preferují právě ji, navíc jsou zřejmě vysoce motivované k volbám opravdu přijít.

Donald Trump zamířil k zisku republikánské nominace do prezidentských voleb velmi přímočaře. O podpoře, kterou má, v podstatě nebylo pochyb, a tak si dostatečný počet delegátů zajistil už v první polovině března.

Podívejte se na jeho několikaměsíční cestu k volebnímu úterý.

V Evropské komisi už několik měsíců pracuje speciální task force, tým, který připravuje hlavní unijní instituci na nového vládce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo vládkyni –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bílého domu. Jde o skupinu vysokých úředníků a expertů na americkou politiku, jejichž cílem je nachystat škálu reakcí na možné americké kroky.

Motivem sestavení týmu se staly výhrůžky Donalda Trumpa, že „napaří“ na evropské zboží do Ameriky vysoké clo, a poučení Evropanů, že to už jednou v roli prezidenta udělal. V roce 2018 překvapil EU dovozními tarify na evropskou ocel a hliník. Letos v průběhu kampaně vyhrožoval zatížením všeho, včetně cla na kontinentální „zlato“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ evropská auta.

Důvodem je, že se republikánovi nelíbí negativní bilance USA v obchodu přes Atlantik. Trump kvůli tomu nazval Evropu „mini Čínou“.

Tým Evropské komise, která má v zahraničním obchodě exkluzivní pravomoci, proto nachystal možné odvetné kroky, pokud nová americká administrativa splní výhrůžky. Trumpa by měly ideálně odradit a obě strany přimět usednout za jednací stůl.

„Poslouží to jako arzenál také pro případ, že by vůči nám k nepřátelské ochraně amerického zboží sáhla demokratka Kamala Harrisová,“ řekl Seznam Zprávám úředník Evropské komise blízký expertnímu týmu na Ameriku. Překvapování se totiž netýká jen republikánů, pokračovalo i pod demokratem Joem Bidenem.

Pamětníci vědí, že v Evropě jsme se vždy ve středu ráno po amerických volbách budili a při puštění televize jsme už znali jméno nového amerického prezidenta. Vše změnila pandemie covidu-19, kdy jsme v roce 2020 na potvrzení vítězství Joea Bidena čekali čtyři dny. A letos to může být podobné.

Proč?

Prvním faktorem, který sčítání protahuje, je velikost volebních místností. Zatímco v České republice jsme zvyklí na velmi hustou síť, ve Spojených státech je jich podstatně méně a odevzdaných hlasů na jednu místnost je tedy výrazně více. Nijak neobvyklé nejsou ani snímky dlouhých front voličů čekajících na možnost odevzdat svůj hlas.

Počet volebních místností navíc dlouhodobě klesá a počet lístků, které musí volební komisaři sečíst v každé místnosti, úměrně tomu roste.

Kvůli pandemii a rovněž kvůli dlouhým frontám zavedla většina států možnost hlasovat prostřednictvím pošty a také předčasné odevzdání hlasovacích lístků, což je druhý faktor komplikující sčítání.

Dobře to lze ukázat na největším, a tedy nejdůležitějším ze sedmičky klíčových států, na Pensylvánii.

V některých státech lze hlasovací lístky zaslané poštou ověřit předem a poté je v den voleb rychle sečíst, často prostřednictvím automatizovaných systémů. Pensylvánské zákony však zakazují jakékoli zpracování hlasů až do samotného dne voleb. Když tedy po uzavření volebních místností začne sčítání hlasů, nejsou ještě všechny tyto předčasně odevzdané obálky ani ověřeny.

Ale například Nevada, další z klíčových států, ani nebude mít 5. listopadu všechny hlasy k dispozici. Úředníci v Las Vegas a okolí přijímají i pozdě doručené korespondenční hlasovací lístky. Pokud lístky s poštovním razítkem do 5. listopadu dorazí do čtyř dnů, komise je musí započítat. V případě těsného výsledku tak nemusí být o nevadském vítězi ještě dlouho jasno.

Amerického prezidenta fakticky nevolí přímo občané, ale tzv. sbor volitelů, kteří jsou jednotlivým kandidátům přidělováni na základě výsledků voleb v jednotlivých státech.

Kvůli tomuto systému, který navíc zvýhodňuje na obyvatelstvo méně početné státy před většími, má v konečném důsledku na výběr šéfa Bílého domu největší vliv jen hrstka států, kde jsou síly mezi demokraty a republikány vyrovnané. V ostatních se předem očekává v podstatě jasné vítězství jedné nebo druhé strany.

Analytici se shodují, že v letošních volbách je klíčových sedm států vyznačených na mapě níže oranžovou barvou. Jde o Nevadu a Arizonu na jihozápadě USA, Severní Karolínu a Georgii na jihovýchodě (souhrnně se jim říká sun belt, tedy slunečný pás) a pak Wisconsin, Michigan a Pensylvánii na severu (rust belt, tedy rezavý pás).

O rozhodujících státech podrobně:

Od zvláštního zpravodaje v Pensylvánii Eduarda Freislera

Chuck podporuje Donalda Trumpa, Abigail svůj hlas odevzdá Kamale Harrisové. Politika mezi tyto dva letité sousedy vrazila nesmiřitelný klín. Žijí v sousedství známém jako Manchester Beach v okrese Erie na severozápadě Pensylvánie, jednom z rozhodujících států letošních voleb. Hned u břehu jezera.

„Trump zničí naši demokracii, naše instituce. Teď řekl, že my demokraté jsme pro něj větší zlo než nepřátelé Ameriky v zahraničí a že by proti nám měla klidně zakročit i armáda,“ říká mi Abigail na prahu dveří s odkazem na nedávný rozhovor bývalého prezidenta na pravicové televizi Fox News.

Donald Trump mimo jiné řekl, že by se národní garda či přímo armáda měly o volební noci vypořádat s „vnitřním nepřítelem“, kterým myslel domácí „radikální levicové šílence“. Podle něj představují pro Ameriku větší hrozbu než Rusko nebo Čína.

Abigail podobná slova považuje za extrémně nebezpečná, protože Trumpa podle ní poslouchají lidé jako její soused Chuck. „On už mluví úplně stejně. Ostatně Fox News od něj slyším den co den. Může na mě snad jednou zaútočit? Vždyť jsem ten vnitřní nepřítel, kterého je nutné zpracovat, ne?“

Klepu na Chuckovy dveře, abych si vyslechl jeho postoj. Otevře, nechce se ale o politice vůbec bavit. Jen řekne, že liberálové „zničí“ Ameriku, a je proto nutné se proti nim bránit. Když se ho ještě zeptám na Abigail, odsekne: „Ta se úplně zbláznila!“

Trump také mluvil o tom, že první den v úřadu povládne jako diktátor. Řada jeho příznivců s tím nemá problém. „Měl by jím být ale delší čas, aby tuhle zemi rychle postavil na nohy,“ říká mi později Corry z jasně republikánského státu Arkansas. „Co taky s tou bandou liberálů dělat? Vždyť se nechovají jako Američani!“ dodává.

Viceprezident zejména funguje jako druhá nejvyšší funkce exekutivy a v případě, že prezident nemůže nadále zastávat svou funkci, přebírá jeho pravomoci. Také ale hraje zásadní roli v kampaních kandidátů.

Viceprezident by totiž měl v nejlepším případě oslovit skupiny voličů, u nichž uchazeč o oválnou pracovnu neboduje – může jít o rozdílnou věkovou, etnickou či sociální skupinu. Vedle toho nicméně musí působit i jako věrný partner kandidáta a podporovat jeho postoje.

Právě snahu rozšířit záběr voličů letošní výběr Kamaly Harrisové pravděpodobně nenaplní. Kandidát na viceprezidenta Tim Walz jí u mnoha voličů vyloženě nepomůže, ale pomohl jí alespoň uklidnit vlastní stranu a kampani neuškodil. To je ostatně hlavní devíza, kterou analytici v souvislosti s výběrem viceprezidenta zmiňují.

Ani Trumpův viceprezident J. D. Vance mu zřejmě nepřinese příliš nových voličů. Jedna ze skupin, které by totiž bývalý prezident potřeboval oslovit, jsou ženy a jeho výběr mu v tomto ohledu spíše ubral, když se v kampani dostaly na přetřes jeho starší výroky.

Kampaň Kamaly Harrisové, která v posledních měsících přidělala nejednomu republikánovi vrásky na čele, řídí dvě ženy: Minyon Mooreová a Sheila Nixová.

Mooreová, nyní šestašedesátiletá rodačka z Chicaga, pro demokraty pracuje již 40 let. Sama nikdy nikam nekandidovala, nedávala projevy ani se příliš nevyhřívala na výsluní, ale pomáhala prošlapat cestu, aby se toho všeho dostalo jiným ženám a příslušníkům menšin. Působila v administrativě prezidenta Billa Clintona a podílela se na kampani jeho ženy Hillary Clintonové nebo později Joea Bidena.

Zatímco Mooreová má na starosti spíše témata a politiky kampaně, její podobu a organizaci viceprezidentka svěřila 62leté Nixové.

Za téměř tři desetiletí působení ve státní správě a advokacii je Nixová vlivnou osobností americké politiky. K prezidentským volbám se poprvé dostala v roce 2012, kdy vedla viceprezidentskou kampaň Joea Bidena.

Volební účast v amerických prezidentských volbách se v posledních letech pohybovala okolo 60 procent. Až v roce 2020 výrazně narostla. Důvodem byla zejména vyhrocená atmosféra po čtyřech letech republikána Donalda Trumpa u moci, která vedla k nevídané mobilizaci jak jeho příznivců, tak odpůrců.

Bez ohledu na vítěze prezidentských voleb ve Spojených státech bude muset Evropa přijmout větší zodpovědnost za svoji bezpečnost. Před dnešním odletem do Srbska to novinářům řekl český premiér Petr Fiala (ODS). V zájmu Česka je podle něj mít co nejlepší vztahy s USA, ať už se prezidentem stane republikán Donald Trump, nebo demokratka Kamala Harrisová.

Američané ve volbách rozhodují, zda se Harrisová stane první prezidentkou v amerických dějinách, nebo se do čela země po čtyřleté pauze vrátí Trump. „Česká republika počítá s oběma variantami,“ uvedl dnes Fiala. Dodal, že se Česko v obou případech bude snažit o co nejlepší vztahy se Spojenými státy.

Bez ohledu na výsledek prezidentských voleb v USA bude muset Evropa do budoucna přijmout mnohem větší zodpovědnost za svoji bezpečnost, domnívá se Fiala. „Bude v tom muset udělat mnohem víc, než v minulosti udělala,“ uvedl. Řada lídrů evropských zemí si to podle něj uvědomuje.

V této souvislosti zmínil, že Česko dává na obranu konečně dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP). „Další státy se k tomu přidávají, ale budeme v tom muset pokračovat bez ohledu na to, jestli budou mít Spojené státy prezidenta nebo prezidentku,“ uvedl Fiala.

V letošním státním rozpočtu je poprvé od vstupu ČR do NATO na obranu vyčleněna částka přesahující dvě procenta HDP.

Vedle prezidenta volí Američané i Kongres, tedy všech 435 členů Sněmovny reprezentantů a 34 z celkových 100 členů Senátu. V dolní komoře zatím drží těsnou většinu republikáni, v horní komoře demokraté.

Volby pravděpodobně změní situaci přinejmenším v jedné komoře.

Senát

Demokraté mají v Senátu v současnosti 51 zástupců (spolu s nezávislými). Senátní obvody, o kterých se letos rozhoduje, ale častěji patří do republikánských států. A hned tři demokratičtí senátoři reprezentují státy, kde v prezidentských volbách dvakrát za sebou zvítězil Donald Trump.

S téměř absolutní jistotou demokraté ztratí senátora v Západní Virginii. Joe Manchin, který je formálně nezávislý, ale spolupracuje s demokraty, už neobhajuje. On sám ve venkovském, původně těžařském státě platil za určitý fenomén, který čerpal z historické spřízněnosti státu s demokraty, jež je ale už dávno tatam. Demokraté nenašli dost silnou náhradu, a tak se toto křeslo letos přesune do republikánské kolonky.

V o něco jednodušší pozici je demokratický senátor Jon Tester z Montany. Už několikrát prokázal, že dokáže oslovit republikánské voliče i v náročné kampani. Jeho domovská Montana navíc víc než za konzervativní platí spíše za libertariánský stát, s čímž Tester umí pracovat. Analytici se ale většinou shodují, že letos bude klání nad jeho síly. Obhajoba senátorského mandátu v roce prezidentských voleb je obecně považovaná za těžší.

Pokud odečteme Manchina a Testera, demokraté mohou pomýšlet maximálně na to, že jim v Senátu zůstane 49 hlasů. V takovém případě by jim k zachování většiny nestačila ani obhajoba Bílého domu - v Senátu v případě rovnosti hlasů rozhoduje viceprezident.

A to je v obtížné situaci ještě jeden demokratický senátor - Sherrod Brown z Ohia. Průzkumy ho dlouho mírně favorizovaly, ale v posledních dnech se přiklonily na stranu jeho republikánského soupeře. Brown je pověstný svou schopností napojit se na dělnické voliče, kterých je v Ohiu hodně, a tak by mohl překvapit.

Potenciálně ohrožených může být ale i několik demokratických křesel v prezidentsky nerozhodnutých státech. Dosud vládnoucí strana těžce bojovala například ve Wisconsinu, Michiganu, Pensylvánii nebo Nevadě. A příležitost na zisk dosud republikánského křesla nemá prakticky žádnou, může doufat ve spíše málo reálná překvapení na Floridě nebo v Texasu.

Sněmovna reprezentantů

V dolní komoře je situace hůř předvídatelná. Jednak je volebních obvodů mnohem víc a jednak je volba také mnohem víc provázaná s výsledky prezidentských voleb. Analytici a výzkumníci předvídají těsný výsledek.

Rozhodovat se v tomto případě nebude tolik v tzv. swing states prezidentských voleb, ale spíše v jasně demokratických nebo republikánských státech. I tam se nachází obvody, kde jsou síly vyrovnané: republikáni obhajují v obvodech, kde před čtyřmi lety vítězil Biden, a demokraté tam, kde vyhrál Trump.

Pro převahu ve Sněmovně reprezentantů tak může být zásadních několik obvodů v Kalifornii nebo New Yorku. Frustrující může být to, že právě tyto státy patří při sčítání k těm nejpomalejším.

Donald Trump a jeho manželka Melania odevzdali svůj hlas v Mandel Recreation Center v Palm Beach na Floridě, necelé čtyři míle od jeho domova v Mar-a-Lago.

Ve své typické červené čepici předstoupil před média. „Cítím se velmi sebevědomě… a vypadá to, že se republikáni ukázali v síle,“ řekl novinářům. Zároveň dodal, že byl poctěn, když viděl, že fronty jsou pěkně dlouhé. „Slyšel jsem, že si vedeme velmi dobře.“

Na otázku, zda by mohl dnes večer uznat porážku, Trump odpověděl: „Slyším o státech, kde mám velký náskok. Jsem přesvědčen, že vyhraju volby.“ Zároveň však vyjádřil frustraci z toho, že může chvíli trvat, než budou výsledky sečteny.

Trump si nadále stěžoval, jak dlouho bude trvat sečtení výsledků vzhledem k tomu, že „všechny ty peníze utratili za stroje“, přičemž jako příklad rychlých voleb uvedl francouzské volby.

Arizona je podle posledních průzkumů rozhodujícím státem, který je nejvíc nakloněný Trumpovi. Ostatně k demokratům se v roce 2020 přiklonila poprvé od roku 1952.

Stát leží na hranicích s Mexikem, a tak není divu, že pro více než 30 % obyvatelstva státu je migrace hlavním kritériem, podle něhož určují svého favorita. Arizoňané zároveň věří, že ochranu vnějších hranic lépe zajistí Trump než Harrisová.

Donald Trump to dobře ví. Když navštívil druhé největší arizonské město Tucson po tom, co sám popsal jako „monumentální vítězství nad soudružkou Kamalou Harrisovou v prezidentské debatě“, migraci věnoval značnou část svého mítinku. Trump barvitě popisoval příběhy lidí, kteří byli sexuálně napadeni přistěhovalci.

Arizoňané ale před volbami široce debatovali také o reprodukčních právech, což by mohlo nahrát zase Harrisové. Demokratka upozorňuje na to, že právo na interrupce bylo ve státě v průběhu dubna úplně zrušeno, když se obnovil dávný zákon, a viní z toho svého soupeře v boji o Bílý dům.

Arizona nakonec starý zákon zrušila, Harrisová o něm přesto v kampani mluvila. Slibuje, že scénář z tohoto státu se nebude smět opakovat. Právo chce zanést do federálních zákonů. V Arizoně se navíc v den voleb hlasuje o úpravě místní ústavy, která by měla garantovat právo na interrupce. To může Harrisové pomoci s mobilizací zdejších voličů.

Ze své volební cesty si odnesl jednu převládající emoci: Ti, kteří fandí Kamale Harrisové, cítí velkou úzkost a strach z případného vítězství Donalda Trumpa.

Jerry Lindauer nedávno vyrazil na cestu malým autobusem do předměstí okolo města Filadelfie, kde žije.

Do okresů považovaných za klíčové pro celý stát Pensylvánie se vydal na takzvaný canvassing – obcházel jednotlivé domy, klepal na dveře a snažil se jejich nájemce či majitele přesvědčit, aby v nadcházejících volbách podpořili Kamalu Harrisovou. V posledních týdnech se tento 76letý muž zúčastnil desítek takových akcí.

Je přesvědčen, že Trump by jako prezident „dokončil svůj projekt destrukce americké demokracie“. Po Trumpově nástupu k moci začal Jerry trpět posttraumatickým stresovým syndromem. Při zmínce jména bývalého prezidenta pociťuje úzkosti a extrémní stres.

„A nejsem sám. Snad každý druhý demokrat cítí strach z toho, že by to Trump nakonec celé vyhrál,“ řekl. Stejné pocity jako Jerry cítí i další demokraté, jak se reportér Seznam Zpráv osobně přesvědčil ve Spojených státech.

Od zvláštního zpravodaje na Floridě Filipa Harzera

V miamské čtvrti Little Haiti se fronty netvoří. Republikány kontrolovaná Florida umožnila voličům předčasné i korespondenční hlasování.

V jednom z klíčových států v Nevadě jsou ve hře hlasy šesti z celkem 538 volitelů. Server BBC News napsal, že do Nevady, kde ani republikáni, ani demokraté nemají jasnou převahu, zamířilo i hodně aktivistů ze sousední a převážně demokratické Kalifornie, kteří se snaží místní na poslední chvíli přimět k tomu, aby šli hlasovat.

Například ve východní části Las Vegas se dnes sešlo asi 150 dobrovolníků, kteří podporují Harrisovou. „Musel jsem se do té práce fyzicky vložit, ne jen vypisovat šeky nebo se hádat u stolu,“ líčil novinářům Peter Brock z kalifornského Fairfaxu. Věří, že se mu v Nevadě podařilo přesvědčit alespoň některé voliče, že mají hlasovat pro šedesátiletou viceprezidentku, zároveň ale připouští, že mezi lidmi, které potkal, byla často také znát velká únava z předvolební kampaně.

Další Kaliforňanka, Laura Ponchicková z Los Angeles, vyjádřila překvapení, že ještě v pondělí bylo tolik voličů nerozhodnutých. Setkání s nimi si podle svých slov užívala. „Opravdu jsem se připravovala na nejhorší. Mám pocit, že tyto volby byly velmi vyhrocené a v každém to probudilo to špatné. Nakonec ale byli lidé mnohem vlídnější, než jsem čekala,“ poznamenala.

List The New York Times uvádí, že v 3,2milionové Nevadě měl podle předvolebních průzkumů drobný náskok Trump, ale od Harrisové ho dělil méně než jeden procentní bod.

Interrupce jsou jedním z hlavních volebních témat. Především rezonují společností od roku 2022, kdy americký Nejvyšší soud zrušil federálně zaručené právo na umělý potrat. Nyní si každý americký stát tvoří v této otázce vlastní legislativu. Výsledkem je, že 13 států zakazuje interrupce téměř ve všech případech a dalších osm je výrazně omezuje.

Donald Trump v posledních měsících lavíroval ve své kampani mezi podporou celofederálního zákazu interrupcí a naopak přesvědčováním o tom, že o něco takového usilovat nebude. Soupeřka mu připomínala, že to byly právě jeho nominace do Nejvyššího soudu, které Američanky v roce 2022 o toto právo na federální úrovni připravily.

Pro šedesátiletou viceprezidentku je ovšem téma interrupcí jedním z klíčových. Opakovaně zdůrazňuje, že ženy si mají „o svém těle rozhodovat samy“ a nemá jim do toho mluvit vláda. Slibuje také, že by se jako prezidentka postavila proti případnému zákonu, který by chtěl potraty zakázat na celostátní úrovni. Velká část žen právě kvůli otázce interrupcí zvažuje, že svůj hlas Trumpovi nehodí, jak ukazují data.

Při pohledu na skandály, šokující prohlášení a kriminální kauzy Donalda Trumpa by se mohlo zdát, že je republikánský kandidát odepsaný. Realita je ale jiná. Trump může stále triumfovat, a to dokonce drtivě.