Málomluvný voják je poslední hrází proti pádu „jistoty“ poválečného Rakouska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Starší paní se vrací z Vídně zpátky na venkov. Ve vlaku popisuje, jak se měla u příbuzných a jak skvělé výstavy je možné v hlavním městě vidět. Když však přijde řeč na nedělní volby, spontánně reaguje: „Bylo by strašné, kdyby vyhrál Kickl!“

Herbert Kickl je předsedou strany FPÖ (Svobodní), která patří k populistické pravicové scéně, brojí proti migrantům a Green Dealu a na evropské úrovni nejvíc spolupracuje s Alternativou pro Německo (AfD).

Pokud během září způsobily ve východním Německu šok troje zemské volby, které AfD buď vyhrála, anebo získala 30 procent hlasů, o to větší poprask může způsobit FPÖ, která je nejpopulárnější stranou Rakouska už od roku 2022 a ještě před týdnem jí jeden z průzkumů sliboval 29 procent.

Kdo zabrání tomu, aby FPÖ poprvé v historii vyhrála „velké“ volby? Na takovou otázku se těžko hledá odpověď.

Přesto v Rakousku vládne klid. Přispěly k tomu povodně, po kterých se na týden zastavila kampaň. Také z toho důvodu se počátkem volebního týdne stalo hlavním tématem obyčejné vyvěšení billboardů s profilem sportovně vyhlížejícího muže, které informují, že jde o „Karla Nehammera, kancléře Rakouska“, a zároveň velkými písmeny uvádějí slogan „Srovnání to jistí“ (Der Vergleich macht sicher).

Mediálním analytikům je jasné, o co jde. Nehammerova lidová strana (ÖVP) odpovídá na kampaň Svobodných. I do nejmenších obcí pronikl počátkem září billboard s portrétem Herberta Kickla a velkým nápisem „Jediný“ (Der Einzige), který byl později vystřídán sloganem „Společný kancléř“ (Gemeinsam Kanzler).

Bývalý voják Nehammer přinejmenším fyzicky nápadně převyšuje Kickla, drobného brýlatého chlapíka, který ani v nejmenším nepřipomíná dosavadní charismatické lídry FPÖ Jörga Haidera nebo Heinze-Christiana Stracheho.

Před pár lety by nikoho ani nenapadlo, že to bude právě Nehammer, kdo se postaví „modré záplavě“ hlasů pro autoritářskou FPÖ, která dokonce i podle německého týdeníku Die Zeit hrozí zničit druhou Rakouskou republiku, od války řízenou výhradně lidovci nebo sociálními demokraty (SPÖ).

Málomluvný voják se do velké politiky dostal za kancléře Sebastiana Kurze (2017–2021), nejdříve v roli generálního tajemníka strany, poté ministra vnitra. Osvědčil se tím, že dokázal ustát každý skandál, který se na stranu či vládu řítil.

Ani on však nemohl odvrátit korupční aféru, po níž Kurz rezignoval. Dalo se však spolehnout, že se v těžkých časech nezhroutí, a tak ho straničtí vůdci jmenovali kancléřem.

Zázraky v boji o voliče od Nehammera nikdo z expertů nečekal, a tak mu příliš neuškodilo ani to, že podpora lidovců poklesla v květnu na nejnižší historickou úroveň pod 20 procent. Postupně však uplatnil mediální trénink, který mu zajistili lidé z okolí jeho tchána, bývalého moderátora státní televize Petera Nidetzkého.

Nehammer slíbil voličům nižší daně a vyšší rodinné dávky, které ovšem budou omezeny v případě migrantů, a dříve desetiprocentní náskok Svobodných se začal tenčit. V posledních průzkumech už byli lidovci o jeden nebo dva procentní body zpátky.

„Teď půjde o 500 tisíc voličů, kteří se budou rozhodovat mezi ÖVP a FPÖ. To je ohromný potenciál,“ předpověděl politický poradce deníku Kronen Zeitung Thomas Hofer. Zdánlivý klid předvolební diskuze znamená, že šance zastavit Kickla sice existuje, jen se k ní nikdo nechce otevřeně přiznat.

V kruzích pravicových politiků, podnikatelů a žurnalistů se ovšem nepovažuje vítězství FPÖ za takovou katastrofu jako například triumf AfD v německém Durynsku.

Na rozdíl od Alternativy jsou totiž Svobodní stranou, která má nepřerušenou sedmdesátiletou historii s kořeny ještě v Rakousku-Uhersku a už několikrát byla ve spolkové vládě jako menší partner. Kickl má sice špatnou pověst jako radikál, se kterým se nedá mluvit, ale lidovci dosud nevyloučili, že bez něho by do koalice se Svobodnými zase šli.

Jednoznačně to napsal komentátor Die Presse Christian Ortner. Dosavadní vládní koalice lidovců a Zelených byla tak nevýkonná, „že se Rakousko kvůli pět let klesajícímu ekonomickému výkonu dostalo na poslední místo v Evropě“. Prý za to mohli i Zelení, kteří chtěli obětovat růst na „oltář svého náboženství“.

Odehnat strach z nástupu radikální pravice proto může rovněž úvaha, že koalice lidovců a populistické FPÖ, která se může kromě boje s migrací shodnout i na liberálně-ekonomických reformách, bude koneckonců menším zlem než dosavadní nefunkční Nehammerův kabinet.

Koncem druhé republiky ovšem nemusí být jen vítězství Svobodných, ale i samotná vyhlídka, že lidovci a socialisté nedostanou poprvé od války většinu hlasů. Pád totiž neprožila jen ÖVP, na 20 procentech se ocitla také SPÖ se svým novým předsedou Andreasem Bablerem.

Hlasy levicových voličů jí berou nejen Zelení (v průzkumech okolo deseti procent), ale také Strana piva a znovuvzkříšení komunisté. Obě strany jsou v průzkumech těsně pod čtyřmi procenty, jež zaručují vstup do Národní rady.

Porážku sociální demokracie připouštějí i spříznění publicisté, kteří už také začali hledat viníky. Například podle deníku Der Standard je Babler, muž z dělnických poměrů, který to zatím nejdále dotáhl na starostu města Traiskirchen, v médiích „systematicky odepisován“. Například víc než o jeho volebním programu se píše o skandálech jeho strany.

„Trápit Bablera se stalo mediálním sportem sezony,“ uvedl vydavatel týdeníku Falter Armin Thurnher. Der Standard uzavírá, že se Babler stal nepohodlným pro rakouské boháče, ke kterým patří většina vlastníků médií, protože chce zavést majetkové daně.

Přesto šéf socialistů zůstává další z nadějí, které pomáhají zmírnit obavy části Rakouska z budoucnosti. Může na poslední chvíli přesvědčit část voličů pivní a komunistické strany, a zařídit tak, že hlasy jejich zbylých příznivců propadnou.

Ani v takovém případě sice lidovci a socialisté nezachrání společnou většinu hlasů, ale přesto budou mít v Národní radě většinu poslanců. Pak bude možné pod taktovkou lidovců opakovat nejčastější scénář druhé republiky – velkou koalici dvou tradičních stran. Poměry se opět vrátí k navyklému pořádku.