Zeman za sebou nechává diplomaticky spálenou zemi. Svět mu nezapomněl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tento pátek bude prezident Miloš Zeman naposledy hostit ceremonii k státnímu svátku 28. října a rozdávat vyznamenání. Řád Bílého lva má i pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

Ten si pro metál osobně nepřijede. Svou zemi neopustí, dokud tam neutichnou zbraně, to je dané. Na Pražský hrad ale nedorazí ani ukrajinský velvyslanec, jeho nejpřirozenější zástupce v cizině. Možná jste si toho nevšimli, ale žádný ukrajinský velvyslanec v Česku už třetí měsíc není. Jen chargé d`affaires, tedy fakticky člověk bez pověření prezidenta Zelenského coby prezidenta země.

Podobně jako Ukrajina má v Česku jen diplomata v hodnosti „šaržíka“ dokonce i náš nejdůležitější spojenec USA. A tento stav trvá bezmála už dva roky. Shodou okolností, Ukrajinu i USA v minulosti Zeman vysloveně urážel a šel naopak na ruku nepřátelským vlivům z východu. Plnohodnotní zástupci Washingtonu i Kyjeva teď zjevně do blízkosti Zemana nespěchají. Dost možná dokonce tyto země čekají až na nového vládce Pražského hradu, aby jejich noví ambasadoři složili pověřovací listiny do jeho či jejích rukou. A začali tak novou éru.

Zjevně tak nezabrala ani vynucená Zemanova geopolitická otočka vůči Rusku, která přišla pět minut po dvanácté, tedy až po samotné invazi na Ukrajinu. A Miloš Zeman za sebou 8. března 2023 zanechá diplomaticky spálenou zemi.

Kolem vyznamenání pro Zelenského se chodí po špičkách. Mluvčí Jiří Ovčáček na dotaz Seznam Zpráv, kdo z ukrajinských zástupců si pro metál přijde na Hrad, nereagoval, stejně tak ukrajinské velvyslanectví v Praze. „Zřejmě to bude ukrajinský chargé d`affaires, ale ještě to není definitivně potvrzené,“ uvedl zdroj blízký Hradu.

Pro nejvyšší státní vyznamenání země, která stojí po boku Ukrajiny od prvních dní ruské invaze, zásobuje ji zbraněmi za miliardy korun a poskytla útočiště statisícům ukrajinských žen a dětí, si tak k Zemanovi přijde zřejmě „jen“ chargé d`affaires, tedy – ve vší úctě k Vitaliji Usatyjovi, který nyní tuto funkci zastává, diplomatický poddůstojník.

Prezident Zeman avizoval vyznamenání pro Zelenského už letos v březnu, jen pár dní po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Podle informací Seznam Zpráv Hrad na ceremoniálu 28. října chtěl manželku Zelenského Olenu, která svého muže v zahraničí už opakovaně zastoupila.

Naposledy, jen před pár dny – začátkem října, ostatně navštívila Zelenská Polsko, aby tam na bezpečnostní konferenci ve Varšavě poděkovala za podporu nejen polským politikům, ale i každému „polskému daňovému poplatníkovi“. Zelenská také v minulosti v zastoupení svého muže navštívila Bílý dům.

Ukrajinská diplomatická „superstar“ Jevhen Perebyjnis, který si Čechy po ruské invazi získal nejen svou skvělou češtinou, z Prahy odjel už v srpnu. O novém jménu se zatím nešeptá ani v zákulisí – dříve se přitom spekulovalo poměrně živě o tom, že do Prahy zamíří někdo z nejbližšího okruhu poradců Zelenského.

Perebyjnise v létě Kyjev stáhl spolu s ukrajinským ambasadorem v Německu – a v Berlíně už od září úřaduje nový velvyslanec.

Ještě více o tichém zákulisním napětí vypráví čekání na nového amerického velvyslance. Ten poslední odjel už začátkem roku 2021, kdy ve funkci prezidenta USA skončil Donald Trump. Od té doby se v čele amerického velvyslanectví v Praze vystřídali už tři chargé d`affaires, tedy znovu nižší diplomaté, které vysílá „jen“ ministerstvo zahraničí, nikoli prezident.

V létě sice Bílý dům oznámil nominaci na ambasadora v Česku, ale zatím se nic neděje – špičkový investor v IT Bijan Sabet ještě nepodstoupil ani slyšení v Senátu, které předchází jmenování velvyslanců v USA.

Pohled do okolních zemí ve střední Evropě přitom odkryje americké ambasády obsazené novými velvyslanci s pověřením od administrativy prezidenta Joe Bidena v Německu, Rakousku, Polsku a také na Slovensku či dále i v Maďarsku. Jen Česko se v regionu zatím nedočkalo.

Kdo by mohl nahradit Miloše Zemana:

Pokud vztahy dvou zemí spadnou z úrovně velvyslanců o stupeň níž, je to vždycky špatné znamení, i když se diplomaticky vysvětluje praktickými či technickými argumenty. A ať už značí otevřený diplomatický střet, nebo jen tichou zákulisní tenzi, která tak vyplave na povrch.

Jisté je jedno. Že se Česko, někdejší prozápadní premiant regionu, ocitlo na konci pomyslné fronty na plnohodnotné zastoupení ze strany klíčových a spojeneckých zemí, nemůže jít za českou vládou.

Kabinet Petra Fialy stojí při Ukrajině neochvějně a zrovna na konci října se má několik ministrů vypravit do ostřelovaného Kyjeva. Stejně tak nízké zastoupení na ambasádě ostře kontrastuje s velmi intenzivními vztahy mezi Prahou a Washingtonem. V posledních týdnech se dle očekávání rozjela jednání o největší armádní zakázce v české historii – o pořízení supermoderních amerických stíhaček F-35 pro českou armádu.

Zeman čelil za celé své vládnutí kritice za orientaci na východ, zejména autoritářskou Čínu a Rusko. A z pohledu západních spojenců se dostával do stále větší diplomatické izolace, která se dnes zřejmě projevuje třeba tichým, navenek nenápadným nespěcháním s vysíláním nových velvyslanců ze strany zemí, s nimiž byl v konfliktu.

Zeman zašel – zejména z dnešního pohledu – opravdu ve své zahraniční politice až absurdně daleko. Opravdu nešlo jen o pragmatické vztahy a hledání nějaké rovnováhy mezi politikou a byznysovými zájmy. Nemělo by se zapomínat, že například v roce 2014 v čínské státní televizi, ovládané komunistickou cenzurou, mluvil Zeman o tom, že by se chtěl od Pekingu učit, jak stabilizovat společnost.

Stejně tak potírání protestů Čechů při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2016 bylo ponížením celé země a její stále čerstvého demokratického profilu. Jakoby si Čína mohla s Českem najednou dělat, co se jí zlíbí, a mstila se za havlovskou zahraniční politiku, která v Česku zakořenila soucit s Tibetem a čínskými disidenty.

A nutno říct, že jediná entita, která ze Zemanovy pročínské politiky a dělání pomyšlení čínským komunistům těžila, byla v zásadě skupina PPF miliardáře Petra Kellnera, která v té době v zemi uspěla se svým splátkovým systémem Home Credit. Dnes již zesnulý Petr Kellner ostatně zpravidla nechyběl na Zemanových cestách do Číny.

Ještě větší katastrofa je ale Zemanova politika vůči Rusku. Prezidentův dlouholetý lobbing za odevzdání jaderné elektrárny Dukovany do rukou ruského státního Rosatomu je z pohledu války na Ukrajině i energetické krize způsobené ruským vydíráním Západu opravdu státnickým selháním.

Zemanovu zahraniční politiku hájí muž, který ji sledoval z první řady a zároveň se na ní podílel – šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře a jeden z nejzkušenějších českých diplomatů Rudolf Jindrák. Vyzdvihuje jiné aspekty jeho zahraniční politiky, než jsou proruské a pročínské aktivity.

„Izrael a jeho podpora, byla to pro prezidenta Miloše Zemana trvalá a viditelná priorita, vyzdvihl bych i vynikající vztahy se sousedy, včetně osobních vztahů s prezidenty těchto zemí, boj proti terorismu či podporu našim vojenským misím nejenom v Afghánistánu,“ říká Seznam Zprávám.

K dobru je nepochybně třeba Zemanovi přičíst, že za angažmá českých vojáků na citlivých misích se postavil i v ten nejkřehčí okamžik – když v roce 2018 zemřeli tři čeští vojáci v Afghánistánu a nepochybně hrozilo, že se česká veřejnost proti české účasti v daleké cizině po boku USA postaví.

Inventura Zemanovy diplomacie ukazuje, že za svá dvě funkční období absolvoval 84 zahraničních cest. Značný je pokles jeho cestování v druhém období – z 84 jich za posledních pět let bylo pouze 23. Důvodem jsou nepochybně covidový lockdown v zásadě celého světa a vážné zdravotní problémy. Ty ale v případě Zemana do jisté míry překryly i to, že by v posledních letech kdekoli na Západě byl málo vítaný host.

Každopádně nikdy se Miloš Zeman nedočkal vytouženého přijetí v Bílém domě, a to ani za prezidenta Donalda Trumpa, kterého neochvějně podporoval.

Zemanovi do konce volebního období zbývá už jen pár měsíců, podle Jindráka jsou ještě v plánu některé další diplomatické aktivity – oficiální cesta do Srbska, státní návštěva indonéského prezidenta či prezidenta Spojených arabských emirátů. V rovině plánu má být i setkání s moldavskou prezidentkou a momentálně „hvězdou“ evropské politiky Maiou Sanduovou. Seznam Zprávy minulý týden shodou okolností Moldavsko navštívily a v politickém zákulisí tam ale zaznívaly hlasy, že prozápadní Sanduová, prezidentka země sousedící s Ukrajinou, se do setkání se Zemanem kvůli jeho někdejším proruským postojům nehrne.

Zdá se, že Zeman si z funkce odnese i napětí, které přinesl do vztahů Česka se západními spojenci. Nemá totiž už dnes žádné „přímé dědice“ – i jeho někdejší spojenectví s expremiérem Andrejem Babišem (ANO) se přetrhlo právě na geopolitickém poli nejpozději po aféře Vrbětice a následným zátahem na ruskou špionáž působící v Praze.

Ve startovním poli prezidentských kandidátů a zejména mezi favority také nejsou zahraničněpolitičtí extrémisté. Aktuální „line-up“, například bez Tomia Okamury či jiného silného kandidáta SPD a populistů, naznačuje, že se možná dokonce stane zázrak a zahraničněpolitická orientace Česka se poprvé v přímé volbě nestane nesnesitelně pálivou ingrediencí kampaně.

Velká zodpovědnost v tomto směru leží na Andreji Babišovi či „jeho“ kandidátovi. Silná slova se od nich v kampani dají čekat zejména na adresu EU a nepochybně v souvislosti s válkou na Ukrajině a jejími sociálními aspekty. Jak daleko Babiš zajde, otestuje až ostrá fáze kampaně. Každopádně laťka je hodně nízko – ať už jde o protiněmecký inzerát v den voleb v roce 2013 či antiimigrační billboardy Miloše Zemana v roce 2018.

Zemanův nástupce na Pražském hradě bude mít historickou příležitost otočit historické sídlo českých králů po dlouhých dvaceti letech, kdy mu postupně vládli „nejlepší nepřátelé“ složitých porevolučních časů Václav Klaus a Miloš Zeman, jednoznačně na západ.