Z místa, kde Pavlovi nepřejí: „Vůbec nebyl v televizi a najednou chce být prezident“

„No, jak vidíte, nejsme tak úplně normální vesnice,“ rozesměje se v altánku za obecním úřadem muž v kulichu. Je půl desáté ráno, se sousedy popíjejí pivo a mudrují o životě.

Má pravdu. Vřesová je spíš podniková ubytovna Sokolovské uhelné než malebná víska. Obec tvoří čtyři pětipatrové paneláky, dětské a sportovní hřiště, pár garáží a třípatrový panelák „naležato“, v němž sídlí obecní úřad, pošta, kinosál, hospoda a obchod s potravinami.

Za domem mají obyvatelé Vřesové povrchové hnědouhelné doly, před ním pak rozsáhlý průmyslový komplex Sokolovské uhelné. Z okna se dívají na komíny, turbíny a obří chladicí věže, z nichž se valí bílá pára. Ještě před pár lety se tu elektrická energie a teplo vyráběly z hnědého uhlí (resp. energoplynu, zplyněného hnědého uhlí). Dým byl šedivý, nedalo se tu moc dýchat a komplex patřil mezi jedny z největších producentů oxidu uhličitého.

Teď hlavní blok spaluje ekologičtější zemní plyn, ale v důsledku jeho zdražení omezil výrobu. Následovalo velké propouštění, což má na život ve Vřesové velký dopad.

Muž s kulichem je třiašedesátiletý Jirka. V obci žije pětadvacet let. Dřív pracoval jako výškový montér. „Stavěl jsem třeba tamtu chladicí věž,“ ukazuje přes silnici na impozantní dvaadevadesát metrů vysokou stavbu. Léta už je bez práce. V jeho věku a s podlomeným zdravím (pobírá invalidní důchod) ho prý těžko někdo zaměstná.

„Proč tu všichni volí Babiše? Jednoduchý. Tahle vláda je katastrofa. Fialový pětihnus. Už vykřikujou, že udělají škrty. Potřebují prachy a budou snižovat dávky. To by Babiš nikdy nedopustil,“ vysvětluje Jiří, který je na penězích od státu závislý. Že prezident o tom nerozhoduje, Jiřímu nevadí.

„Lampasák může řídit akorát armádu. Nemá se co montovat do politiky. Ať je klidně ministrem obrany. Neměli tam dávat tu ženskou, vždyť to je absurdní, aby ženská vedla vojáky,“ míní.

Soused Zbyněk, sedmapadesátiletý řidič na šachtě, mu přitakává. „V prvním kole jsem nebyl, teď půjdu. Babiš je mi fuk, ale furt lepší než ten voják, co dělal zapisovatele v NATO,“ zmiňuje výrok šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, který v jednom diskuzním pořadu ponížil Pavlovu funkci předsedy vojenského výboru NATO na „dělal nějaké zápisy“.

Ve Vřesové má kampaň Andreje Babiše značný úspěch. Lidé tu jeho rovnicím „Pavel–vláda–škrty“ nebo „generál–voják–válka“ masově uvěřili. Petra Pavla považují za vládního kandidáta a bojí se, že zatáhne zemi do války.

„Nás všech devět v rodině jsme Babiše volili,“ svěřuje se sedmačtyřicetiletá Silvia Pástrová, uklízečka zaměstnaná v Sokolovské uhelné. Proč?

„Všechno zná, všechno ví, pomáhá lidem. Nechce, aby byla vojna,“ vypočítává. V čem konkrétně jí Andrej Babiš pomohl? „Mně asi ne, ale tak jako obecně. Třeba zastropoval ty energie,“ vzpomene si Silvie. Že to udělala Fialova vláda, to je prý vedlejší. „Babiš jim radil, aby to udělali,“ namítá. Silvie přiznává, že při uvažování o volbě prezidenta hrají roli peníze. „Babiš je lidem rozdával. Pavla moc neznám, a tudíž nevím, co od něj čekat,“ vysvětluje.

Oslovuji další ženu postávající u paneláku. Je ochotna se o svých volebních preferencích bavit, pokud splním tři podmínky. Žádná fotografie, žádné příjmení a že jí pomůžu vynést novou sedačku do nejvyššího patra. Splněno. V obýváku se představuje jako Erika, je jí jedenapadesát let a pracuje jako prodavačka.

„V prvním kole jsem volit nebyla. Vůbec politiku nesleduju, ale štve mě, jak tuta vláda (Fialova) zadlužuje republiku,“ rozhazuje rukama. Tu předešlou (Babišovu) prý omlouvá covidová situace.

Ohledně druhého kola to má prý padesát na padesát, jestli vůbec o víkendu k volbám půjde. A pokud ano, tak je to opět padesát na padesát, komu hodí hlas.

„Já o tom Pavlovi pomalu nic nevím. Na jednu stranu je hezký, že tam je nějaká nová tvář, na druhou se bojím, že nás zatáhne do války,“ přiznává Erika své obavy a strachy.

„Vím, že asi nemá pravomoc nás do války zatáhnout, ale jak to furt slyším dokola, že je generál, že má k válce blízko, že jí bude chtít, tak mám takový podvědomý reflex, který mě od jeho volby odrazuje,“ popisuje své pocity.

Pak zavolá vedle do pokoje a ptá se dcery Terezy, jak vlastně ona volila.

„V prvním kole jsem nebyla, neměla jsem čas, ale k druhému chci jít,“ objasňuje dvaadvacetiletá Tereza zaměstnaná jako tiskařka v porcelánce.

„Mám jasno: Babiše. Je lepší než Pavel, který působí trochu arogantně a vede nás do války,“ zmíní taktéž. Zprávy o prezidentských volbách čerpají ženy ze sociálních sítí a internetu, na zprávy v televizi se nedívají ani je nečtou.

Opakem Eriky je Helena Hybáriová. „Tentokrát jsem ty volby úplně prožívala. Bylo to napínavý. Byla jsem si jistá, že vyhraje Babiš, takže mě to docela překvapilo, že to tak nedopadlo,“ popisuje bývalá dělnice a uklízečka ze Sokolovské uhelné. Andreje Babiše volila zatím vždy, protože prý dobře vystupuje, umí jednat s lidmi a je zcestovalý.

Ale hlavně: „Sedí mi ten jeho natural. Že jde do všeho naplno. Že všechny porazí, umí se probojovat, má svůj názor. Ne jako generál, který je sice sympatický, ale mluví opatrně a tak, jako by nechtěl udělat nějakou chybu,“ domnívá se.

V hodnocení generála ve výslužbě, oproti chlapům v altánu, tak příkrá ale není. „Když vyhraje, smířím se s tím. Ale radši bych, aby to byl Babiš,“ usmívá se.

Ve Vřesové žije kolem čtyř set obyvatel a ráz určuje Sokolovská uhelná. Vlastní zdejší byty i pozemky a bez jejího svolení tu nelze nic postavit. Je tu dominantním zaměstnavatelem, určuje výši platů i nájmů. V posledních letech propouští a na životě v obci je to znát. Nezaměstnanost se pohybuje kolem 15 procent a exekuce tu má víc než polovina dospělých.

„Nezaměstnanost je vysoká. Každý den řešíme nové a nové požadavky o místa,“ popisuje realitu posledním měsíců místostarostka Zlata Pelcová. „Žijí tu sociálně slabší lidé s nízkou pracovní kvalifikací, pro které je velký problém třeba jen dojíždění. Většina tu nemá auta a autobusy do Chodova, Sokolova nebo Karlových Varů stojí dost peněz,“ vysvětluje.

Zmiňuje hlavně starší lidi a ženy na mateřské. „Sama, když jsem byla na mateřské, tak jsem na pracovním úřadě horko těžko hledala práci. Tady se většinou pracuje ve třísměnném provozu a získat ranní směnu, kterou matky můžou dělat, je nesmírně těžké,“ popisuje vlastní zkušenost. „Co vím, tak v okolí taky propouštějí. Na Sokolovsku a Karlovarsku je práce málo.“

Platy za méně kvalifikovanou práci se pohybují mezi 20–25 tisíci korunami hrubého měsíčně. Průměrná hrubá měsíční mzda v Karlovarském kraji byla ke konci roku 2022 bezmála 40 tisíc korun, čímž stále zůstává regionem s nejnižší mzdovou úrovní.

Vedle obecního úřadu postávají s lopatou v ruce a trakařem u nohou manželé Michal a Věra Zikmundovi. Oba desetiletí pracovali v Sokolovské uhelné, před šedesátkou byli ale propuštěni. Jsou rádi za to, že si mohou přivydělat aspoň u obce.

„Na pracáku si jen odkecaj svoje, ať prý zavoláme tam a tam, ale je jasný, že nám před důchodem nikdo práci nedá,“ popisují.

Když tedy Zikmundovi slyší od Andreje Babiše slova o tom, že Petr Pavel je kandidát vlády, která je asociální, bere lidem peníze a dává je Ukrajinu, mají v nadcházející volbě jasno.

„Vezměte si, kolik lidí je tu bez práce, kolik jich živoří… a ty miliardy ne, aby je vláda rozdělila mezi naše lidi, kteří musejí na sociálky, na pracáky, žádat o podpory jak žebráci, ale dávají se na Ukrajinu,“ říkají.

Ukrajincům sice fandí, ale má se jim prý posílat jen tolik, aby to nepoškodilo republiku.

Vracím se do altánu. Chlapi mezitím vzpomínají na mládí a rekapitulují, jak se jim život za poslední desetiletí vlastně změnil. „Co se bydlení týče, tak skoro vůbec. V bytě mám stále lino ze šedesátých let a původní plechovou kuchyňskou linku,“ konstatují.

V mobilu mi ukazují fotky vlhkých map na stěnách. Do bytu jim zatéká voda. Během šedesáti let paneláky přetřeli na oranžovo-meruňkovou, vyměnili okna a litinová topení nahradili plechovými. „Takže než se to doma vytopí, tak to trvá o hodně dýl,“ ušklebují se ironicky.