Nechrápe si na uších, říkají v „Babišově“ obci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Babiše. Taky Babiše. Já taky. Samozřejmě, že Babiše. U nás všichni Babiše,“ odpovídá unisono před panelákem v Rovné na Sokolovsku skupinka chlapů v montérkách, kteří si vyšli ven zakouřit.

Proč zrovna jeho? „Babiše známe. Nemá rád vládu. Má zkušenosti s financema. Zvedl důchody. Všemu rozumí. Mluví pravdu. Nechce válku,“ vrší důvody jeden přes druhého. Nejmladšímu je třicet, jmenuje se Lukáš Sivák a živí se jako montér solárních panelů. Minulý víkend byl volit poprvé v životě.

„Vůbec jsem tomu nerozuměl, ty obálky a tak, ale byl to dobrý zážitek,“ shrnuje Lukáš. A půjde i k druhému kolu. Vyprovokovala ho k tomu rodina a kamarádi, s nimiž téma prezidentských voleb vcelku probírá. Všichni si vzájemně notují, což je prý bezva.

V obci Rovná v Karlovarském kraji žije něco málo přes tři sta obyvatel a k volbám jich obvykle chodí kolem pětatřiceti procent. Předminulý týden se však cosi změnilo a vhodit svůj hlas přišla bezmála polovina registrovaných voličů. 75 procent (88 hlasů) získal šéf hnutí ANO Andrej Babiš.

„My jsme ho volili všichni v rodině a půjdeme znovu,“ prozrazují mezi paneláky otec a syn Ďurochovi. Šestašedesátiletý Josef říká, že hlavně proto, že Andreje Babiše zná. „O tom druhým jsme toho moc neslyšeli. Víme jen, že nás chce zatáhnout do války a byl bývalý ruský agent,“ vymezuje se proti generálu Petru Pavlovi.

Na námitku, že ani jedno není pravda, Josef jen pokrčí rameny a myslí si své. „A vůbec, na co nám budou dva generálové. Já prostě nechci do maskáčů a ten voják, jak se sakra jmenuje, by nás do nich nutil,“ nemůže si vzpomenout na jméno Petra Pavla.

Pomůže jeho osmadvacetiletý syn, taktéž Josef. „Rozhodně ne toho Pavla. To je kandidát za vládu a vláda dává jen na Ukrajinu. Posílá tam miliardy, tanky, zbraně, všechno a my tady chcípáme hlady,“ vysvětluje, proč i on volil Andreje Babiše a bude ho volit znovu.

Že Petr Pavel není vládní kandidát a že nikoho do maskáčů nutit nebude, si už nevysvětlíme. Přijde totiž pošťačka a předá Josefu staršímu dopis od úřadu. „No, podívejte, kolik dostávám od státu podporu, 4 470 korun. S tím se jako dá žít?“ zlobí se otec a se synem odcházejí domů. Otázka, proč tedy raději nejde pracovat, tak zůstane bez odpovědi.

Obec Rovná, ležící zhruba patnáct kilometrů od Sokolova, není zrovna výstavní vesnička. A přitom být měla. V šedesátých letech ji komunisté vybudovali jako „první socialistickou vesnici“ po vzoru tehdejšího Sovětského svazu. Doprostřed lesů navezli spoustu betonu, postavili paneláky, rozlehlé nákupní centrum s kinosálem, velké studijní centrum a vedle zemědělské družstvo. Vše v „echt“ ošklivé socialistické architektuře. Jenže lidé se do poněkud odříznuté obce Rovná už tehdy moc nehrnuli, nehrnou se ani nyní a výsledkem je zašlá sláva.

Naddimenzované budovy zejí prázdnotou. Dominantou obce je nepřehlédnutelný, sedmipatrový vybydlený panelák. V Rovné funguje pouze skromně zásobovaný obchod s potravinami, pošta a obecní úřad.

„Paní starostka je v práci,“ oznamuje mi účetní na úřadě. Obyvatelé Rovné si na podzim minulého roku zvolili do čela ředitelku místní školy a školky Janu Polívkovou kandidující za nezávislé.

„Je tady hezky, čistý vzduch, jsme tu uprostřed lesů, děti tu mohou běhat, nemusí se bát, že je srazí auto jako ve městě,“ vyjmenovává pozitiva života v Rovné. Pak ovšem přijde velké ale.

„Chybí tu víc lidí, hlavně mladých, aby to tu obživlo. A nejsou ani děti.“ Trend, a to nejen tady, je neúprosný. Vesnice se vylidňují. V Rovné žilo v roce 2001 šest set obyvatel, teď jich je polovina a stále mizí. Lidé utíkají jinam za prací. Zůstávají jen srdcaři a ti bez perspektivy. „Ve školce máme sedm dětí a v jednotřídce (první až třetí třída základní školy) osm. A to můžeme být vůbec rádi, že to tu nezavřeli. Nedaří se ani otevřít místní hospodu, neuživila by se,“ dokresluje starostka Jana Polívková.

To, že tu lidé minulý týden masově zvolili Andreje Babiše, ji vůbec nepřekvapuje. Ve sněmovních volbách tu hnutí ANO zvolila bezmála polovina voličů (46 %). Další skončily SPD (19 %), KSČM (11 %) a Přísaha (5 %). Takzvané tradiční strany si v Rovné skoro neškrtly.

„Žije tu hodně důchodců a lidí, kteří berou nejrůznější sociální dávky, je tu hodně exekucí. A na ty Andrej Babiš dlouhodobě cílí, takže tu má úspěch,“ domnívá se starostka. Podle serveru Mapa exekucí má v Rovné bezmála 40 procent dospělých exekuci. Třetina z nich jich má dokonce deset a více.

Když není hospoda, společenský život se odehrává před místními potravinami. Tam potkávám šestačtyřicetiletého Jaromíra Buriana. Jde si pro lahváče. Hovoří o sobě jako o fanouškovi Andreje Babiše. A má svérázné vysvětlení proč.

„Protože si nechrápe na uších. Prostě ví, o co se jedná. Ví, co chce, a neposlouchá ty jejich parlamentní h*vna,“ vysvětluje. I Jaromír má za to, že Andrej Babiš chce hlavně pro „nás“, a ne pro Ukrajinu nebo Ukrajince. Váží si prý toho, co ve vládě dělá.

Jenže je to víc než rok, co Andrej Babiš už nevládne. „Aha, to jsem nevěděl,“ pokrčí rameny bývalý lesník, který je ovšem dvacet let nezaměstnaný a prý mu tento stav vyhovuje.

Jaromír neví, kdo je v současné době premiér a nezná ani žádného prezidentského kandidáta. Informace o politice se dozvídá výhradně od kamarádů. Internet nemá, televizi nesleduje a v rádiu Blaník se toho prý moc nedozví. „Babiš mi je sympatický, protože ho znám.“ Proto ho půjde volit i ve druhém kole.

Kolem páté odpoledne je před potravinami už vcelku rušno. Místní se s lahváčem v ruce baví o prezidentských volbách.

„Já bych volil asi Babiše, ale nejsem ještě rozhodnutý. Budu se rozhodovat podle debat. Jsem zvědavý, co na sebe nahážou a tak,“ přemýšlí nahlas dvaadvacetiletý Jozef, který dojíždí za prací kontrolora palet do Německa. K volbám půjde poprvé. O volby se nikdy moc nezajímal, tyto ho však začaly bavit. Poslední týdny prý pravidelně kouká na televizi, viděl prezidentské debaty a sledoval i volební studio před prvním kolem.

„Kámoši říkali, že Pavel chce zavést povinnou vojenskou docházku a to nechci,“ tvrdí. Že nic takového Petr Pavel nenavrhoval, to Jozefovi nevadí. Co se k němu dostane, bere prý tak trochu s rezervou. „Já sleduju hlavně Babiše na facebooku. Pavla ne, ani nevím, že ho má,“ dodává.

Do rozlehlé chodby před potraviny přicházejí další místní lidé. S pivem v ruce se zapojují do debaty. Jedenadvacetiletý seřizovač a řidič v kartonárně, padesátiletý dohodář v zemědělském družstvu a další zhruba padesátník pracující v zemědělství. Jak se jim vůbec v Rovné žije? Těžko. Chybí jim třeba doktor. Do obce dojíždí pouze dětský, a to v pondělí a pátek. Vyprávějí historky, jak s nemocnými dětmi musejí dojíždět půlhodiny do Sokolova na pohotovost.

Bez auta se v Rovné člověk neobejde. I za prací se totiž musí dojíždět. Jediný zaměstnavatel v obci je místní zemědělské družstvo, a to příliš lákavých pozic prý nenabízí. Autobus do Sokolova jezdí pětkrát denně. Cesta tam a zpátky vyjde na zhruba stovku. Do Chebu jednou tolik. I proto je prý v obci na české poměry vcelku vysoká, téměř desetiprocentní nezaměstnanost. Dalším důvodem prý je, že se lidem s exekucí nevyplatí legálně pracovat, a tak si přivydělávají bokem.

„Pracuju v Sokolově a jen na benzínu propálím měsíčně osm tisíc,“ krčí rameny padesátník. Jaké jsou v regionu platy? Dohodář má 13 tisíc čistého, padesátník 35 tisíc, seřizovač a řidič mezi 25–32 tisíc dle přesčasů. Nestěžují si však. Náklady na bydlení jsou prý nízké a protože v Rovné není zrovna po večerech co dělat, neutrácejí.

„I proto tu furt všichni volí Babiše, protože nám aspoň něco dal. Ne jak tahle vláda, která bude škrtat,“ shodují se.