Článek
Ministerstvem vnitra odmítnutí kandidáti na prezidenta Karel Janeček a Karel Diviš našli ve svých peticích příklady lidí, které podle nich je možné ztotožnit, přesto je ministerstvo neuznalo. Paradoxně jedním z nich má být přímo Karel Janeček.
„Víme s jistotou, že mnohé podpisy byly vyřazeny neoprávněně. Je velmi vtipné, že jedním z neuznaných podpisů je můj vlastní,“ uvedl Janeček.
Jako důkaz předložil snímek svého občanského průkazu vedle podpisu na petičním archu a rozhodnutí Ministerstva vnitra o odmítnutí tohoto podpisu.
Spor je o ledabyle napsanou číslici 2 na začátku čísla Janečkova občanského průkazu. Stroj ministerstva přečetl číslici 2 jako 1, a protože systém takové číslo občanského průkazu nezná, byl podpis vyřazen.
„S ohledem na to, že Ministerstvo vnitra je účastníkem řízení v rámci soudního přezkumu u Nejvyššího správního soudu, nebudeme se do ukončení tohoto řízení k rozhodnutím o registraci či odmítnutí kandidátních listin pro prezidentské volby 2023 vyjadřovat,“ uvedla Hana Malá z tiskového odboru resortu.
Janeček považuje za nezbytné, aby Nejvyšší správní soud postup ministerstva při kontrole podpisových archů přezkoumal. Ve středu proto osobně u soudu podal odvolání.
Zároveň požádal, aby se kvůli pochybnostem o ústavnosti normy jeho podnětem zabýval i Ústavní soud.
„Aktuální právní úprava dle přesvědčení navrhovatele (Karla Janečka) vytváří nerovné prostředí v politické/volební soutěži a omezuje ‚občanské‘ kandidáty v přístupu k veřejným funkcím. Právní úprava je ve svém důsledku dle názoru navrhovatele protiústavní,“ stojí v návrhu.
Janeček poukazuje například na to, že zákon o volbě prezidenta republiky stanovuje rozdílně rozsah povinných údajů u navrhujících poslanců a senátorů oproti občanům, kteří podepisují petiční archy.
Poslanec či senátor je povinen připojit pouze jméno, příjmení, funkci a podpis. Občané vedle jména a příjmení připojují datum narození, adresu a číslo občanského či cestovního dokladu.
Janeček kritizuje také princip namátkových kontrol údajů ve dvou kolech, pokaždé na vzorku 8 500 podpisů.
„Požadavek Ústavy na dosažení nejméně 50 000 platných podpisů je zcela zřejmý a není možné jej zákonnou normou nahradit způsobem, který dosažení této mety zjišťuje pouze pravděpodobně, zhruba, snad,“ míní Janeček.
Obdobně reagoval i tým Karla Diviše. I oni prošli své petiční archy a tvrdí, že našli příklady, které jsou sporné. „Například členka mého týmu vyplnila místo trvalé adresy adresu, na které žije,“ uvedl Diviš. Podle něj ale ostatní údaje jako číslo občanského průkazu byly správné, a mohlo tedy dojít k jejímu ztotožnění a započtení.
Pokud však některý z údajů chybí nebo není úplný, podle zákona se podpis do celkového počtu nezapočítá. U podpisů musí podporovatel uvést své jméno a příjmení, datum narození, místo trvalého bydliště, číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu a vlastnoruční podpis.
Ministerstvo vnitra odmítlo zaregistrovat kandidátní listinu Janečka a Diviše právě kvůli vysoké chybovosti v odevzdaných podpisech.
Například u Janečka ministerstvo uvedlo, že ze 74 208 podpisů započetlo po kontrole vybraných vzorků 48 091 podpisů. K registraci jich potřeboval 50 000.
Podivy nad rozdíly v chybovosti
Oba kandidáti se pak shodně pozastavují nad rozdíly v chybovosti oproti jejich uznaných konkurentům. Podivují se, že pokud by měli všichni kandidáti rovné podmínky, měla by chybovost být obdobná.
„Nejsme blázniví, abychom ty podpisy nezkontrolovali. Bez přístupu do registru obyvatel jsme ale neměli šanci odhalit chyby typu, že někdo není v evidenci obyvatel,“ uvedl Diviš.
On sám měl v prvním vzorku 1207 petentů, u kterých se jako důvod neuznání objevilo: „Občan v evidenci nenalezen: neexistuje nikdo se zapsanými údaji.“ Ve druhém vzorku jich pak bylo 1244. Karel Janeček měl takových případů 1879, respektive 1773.
Naopak Danuše Nerudová jen 136 a Petr Pavel dokonce 100. Podle odmítnutých kandidátů není možné, aby rozdíl byl tak markantní, když legálně nemohl nikdo zkontrolovat, zda dotyční skutečně existují.
AKTUALIZACE: Rozšířili jsme o návrh Karla Janečka, aby se záležitostí zabýval i Ústavní soud.
Jak se kontrolovaly podpisy
Ministerstvo vnitra ověřuje správnost údajů na peticích namátkově na náhodném vzorku 8500 občanů na každé petici. Pokud je počet chybných podpisů pod tři procenta, odečte jen zjištěné chybné záznamy.
Pokud zjistí chybovost tří procent a více podpisů, provede kontrolu u dalšího, stejně velkého vzorku. Pokud má druhý kontrolní vzorek chybovost pod tři procenta, vnitro do celkového počtu podpisů opět nezapočítá pouze ty záznamy, u kterých zjistilo chyby.
Pokud ale chybovost přesáhne tříprocentní hranici včetně i u druhého vzorku, odečte ministerstvo od celkového počtu na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích. Postup vychází ze zákona o volbě prezidenta republiky. (Zdroj: ČTK)
