Proč máme sklon volit prezidentem „stařečky“? Vyšší věk mají málokde

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Češi mají jedny z nejstarších prezidentů v Evropě. Pokud se podíváme na průměrný věk, ve kterém prezidenti napříč Evropou nastupovali do úřadu, vychází český průměr přes 62 let, tedy pátý nejvyšší na kontinentu. Nejmladším prezidentem byl Václav Havel, který už navíc předtím působil jako prezident Československa.

Když se podíváme třeba do sousedního Polska, zjistíme, že průměrný věk tamních prezidentů je něco málo přes 50 let. Mladší kandidáty si obecně volí také na Slovensku, V Rumunsku, Bulharsku či Francii.

Hlavní důvod? České vnímání prezidenta a jeho postavení ve společnosti. „Díky Masarykovi je u nás pozice prezidenta vnímána trošku jinak než v okolních státech. Masaryk je vždycky zobrazený jako starší, důstojný pán, bělovlasý, bělovousý. Prezidenta vidíme spíše jako stařečka. Tak jsme si ho zafixovali v představě, kdo má tu funkci zastávat,“ říká politolog Petr Just z Metropolitní univerzity.

Některé okolní státy, typicky Slovensko, pak nemají tak silnou prezidentskou tradici. „My ji máme silnou zejména právě díky prvnímu prezidentovi, ke kterému většina lidí v první republice vzhlížela téměř až s božským obdivem,“ dodává Just.

Vliv na české vnímání prezidentské pozice mají také poslední dvě hlavy státu: Václav Klaus a Miloš Zeman. Oba prošli pozicemi předsedy Sněmovny a premiéra vlády. Nejvyšší ústavní role pro ně pak byla vrcholem a závěrem politického života.

„To, že jsou zkušení, dávali jako pozitivum. Hodně na tom stavěli. Říkali, že nejsou jen vytažení z klobouku. Tím nejen oni vytvořili stereotyp, že zastávat politické funkce mají hlavně ti, kteří už mají za sebou poměrně dlouhou část kariéry. A tenhle stereotyp se postupně zakořenil,“ říká k tomu politolog Just.

Vůbec nejstarší prezidenty v Evropě ale mají Řecko a Itálie. Právě na Apeninském poloostrově v lednu zákonodárci zvolili na druhé funkční období Sergia Mattarellu. Jedenaosmdesátiletý politik už ve funkci pokračovat nechtěl, poslanci ale nedokázali najít jiného kandidáta. Druhé funkční období Matterellovi končí v téměř osmaosmdesáti letech.

A výraznou změnu nenabízejí ani kandidáti na Zemanovu pozici. Nejstarší z nich je kandidát SPD Jaroslav Bašta. Pokud by se stal prezidentem, pětiletý mandát by mu skončil téměř ve věku 80 let.

Mnohem větší šance na zisk prezidentského mandátu má ale bývalý premiér Andrej Babiš, kterému je 68 let. Ve stejném věku nastupoval na Pražský hrad Miloš Zeman. Mimochodem, když byl ještě Babiš premiérem, tvořili se Zemanem nejstarší dvojici ve vedení státu v Evropské unii.

Předvolební průzkumy vede armádní generál Petr Pavel. Na začátku listopadu oslavil 61. narozeniny a ve stejném věku nastupoval na Pražský hrad Václav Klaus.

Na opačné straně stojí Danuše Nerudová a Marek Hilšer, kterým je 43, respektive 46 let. Hilšer přitom na prezidenta kandidoval už před pěti lety a dokázal získat podporu více než 450 tisíc voličů.

A věk se může stát i jedním z motivů této prezidentské volby. Poukázat na datum narození svých soupeřů se snaží hlavně Nerudová. Bývalá rektorka Mendelovy univerzity začala připomínat, že nemá žádný problém s komunistickou minulostí. Narodila se totiž až v roce 1979. Dva současní favorité, Pavel a Babiš, jsou ve značně rozdílné pozici.

Nerudová i proto nepřímo téma věku do voleb vnesla. „Už to několikrát zopakovala a i z toho usuzuji, že to bude jedna z hlavních argumentačních linii, kterou bude používat v kampani. Zejména vůči těmto dvěma pánům,“ myslí si Petr Just z Metropolitní univerzity.

Trend stárnutí elit ale můžeme sledovat po celém světě. Typickým příkladem jsou Spojené státy americké. V posledních prezidentských volbách se o Bílý dům utkal republikán Donald Trump, kterého vyzval demokratický prezident Joe Biden. Trumpovi bylo 74 let, Biden je ještě skoro o čtyři roky starší.

Vítěz voleb a současný prezident Biden oslaví v listopadu 80. narozeniny. A třeba jeho stranická kolegyně a předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová je ještě o dva roky starší.

Navíc se nedá vyloučit, že Biden se bude ucházet i o další funkční období. V boji o Bílý dům se dost možná utká se stejným soupeřem. Už před dvěma roky Trump Bidena přitom označoval jako senilního. Kdyby přitom Američané zvolili na druhé funkční období Trumpa, sám by se stal nejstarším americkým prezidentem v historii.

Podle klinického psychologa a psychoterapeuta Adama Suchého jde o trend, který se týká celé západní společnosti. „Naše euroamerická civilizace je narcistní a výkonová, neumíme stárnout a neumíme odcházet včas. K tomu se může například přidávat pocit, že starší kandidáti ještě mají světu co nabídnout, nebo že mohou přispět k návratu starých časů,“ říká.

Věk přitom nebyl dříve v západní společnosti takový problém. Naopak, třeba v osmdesátých letech byl průměrný věk sovětského politbyra přes 70 let, což Západ považoval za neúměrně moc. Tuto „gerontokracii“ ukončil až nástup Michaila Gorbačova. V posledních letech se ale trend rozšířil i na Západ.

Vysoký věk u politiků rovněž vychází z jednoduché biologie. Ještě nikdy v historii se lidé nedožívali tak vysokého věku, a to ani zdaleka. Hlavně díky vyspělé zdravotní péči se tak lidé dožívají mnohem více let, ve kterých stále dokážou být aktivní.

Ještě v roce 1950 se lidé v Severní Americe dožívali průměrně 68 let, což bylo nejvíc na světě. Evropané žili průměrně 61 let, lidé v Asii či Africe v průměru sotva do čtyřiceti.

Stačilo pár desítek let a střední délka života se skokově posunula. Lidé v Evropě či Severní Americe se už běžně dožívají i více než 80 let, výrazně se této hranici přibližuje také Austrálie a Asie. Extrémním příkladem je pak Japonsko, kde se ženy dožívají průměrně téměř 88 let, muži více než 81 let.

Právě vyšší věk však s sebou přináší větší riziko zdravotních komplikací, což se nevyhýbá ani vrcholným státníkům. Příkladem toho může být současný český prezident.

Vůbec nejstaršího prezidenta na světě mají v Kamerunu. Paul Biya oslaví v únoru příštího roku devadesáté narozeniny. Ze světových velmocí má prezidenta mladšího padesáti let pouze Francie – Emanuelovi Macronovi je čtyřicet čtyři. Ruskému prezidentu Putinovi už je sedmdesát, čínský vůdce Si Ťin-pching toto výročí oslaví příští rok.

Svět ale vždy takový nebyl. V již zmiňovaných Spojených státech nastupovali prezidenti Obama či Clinton jen lehce po 45. narozeninách a dodnes jsou v politice aktivní.

„Pokud bude i nadále trvat veřejný či politický tlak na to, aby se do těchto pozic dostávali čím dál starší lidé, je jasné, že to bude pokračovat. Povede to k tomu, že si teď ti mladší ani neškrtnou. A řada na ně dojde až ve chvíli, kdy jim právě bude tolik, kolik těm, kdo dnes vládnou. Nebo to třeba povede i k tomu, že to mladé celkově znechutí,“ říká Petr Just.

Lidé také mají tendenci volit spíše své vrstevníky a na tom se stárnutí populace rovněž odráží. „Pokud máte pocit, že se ze světa stalo hrozné místo a za starých časů bylo lépe, mnohem snadněji naskočíte na populistický slib vrstevníka, že vám někdo něco vrátí. Nevrátí se nic, vše plyne,“ upozorňuje psycholog Adam Suchý.

I mladší kandidáti ale mají šanci dostat se znovu do politického popředí. Podle Justa je jejich hlavní výhodou schopnost využívat pro své kampaně technologie a lépe tak zjišťovat, co si myslí nejen jejich vrstevníci, ale také zástupci starší či mladší generace.

„Starší lidé sice mají více zkušeností, ale jde spíše o bezprostřední zkušenosti, které mohli načerpat na základě osobních zážitků. Ti mladší jich mají méně, ale díky moderním technologiím jsou schopni se ‚přenést i jinam‘ a získávat zkušenosti, byť ne třeba osobní na vlastní kůži,“ myslí si Just. „Třeba v českém prostředí nemají mladí lidé vstup do politiky zavřený,“ dodává.

Podle něj by v budoucnu mohl klesat důraz na životní zkušenosti, těžiště by se mohlo přesunout spíše k technologickým zkušenostem a lepšímu pochopení společenské situace. A právě z toho by mohli těžit mladší kandidáti.

Ani to ale nemusí být automatická spása. „Je třeba vést dialog a ptát se. To se ale bohužel neděje ani v mnohých rodinách a školách, natožpak na politické úrovni. Pokud jsou lidé přesvědčeni, že jejich zkušenosti ze starého světa stačí na řízení toho nového a stále se měnícího, vzniká velký problém,“ upozorňuje psycholog Adam Suchý.