V archivu leží osobní spis vojáka Petra Pavla. Generál k němu klíč nedá

Kandidát na prezidenta Petr Pavel nevidí důvod, proč by měl dávat na veřejnost další dokumenty o své vojenské kariéře, které jsou uloženy v archivech. Říká, že o sobě už sdělil více než ostatní soupeři v přímé volbě.

Ve hře je však ještě jeden spis o Pavlově vojenské minulosti, který je však pro badatele nepřístupný. Je uložen ve Vojenském ústředním archivu a aby bylo možné do něho nahlédnout, je nutný generálův souhlas.

„Jsou tam věci kdykoliv publikovatelné, ale na druhou stranu i věci čistě osobní a já nemám jediný důvod je někde zveřejňovat,“ sdělil však Petr Pavel Seznam Zprávám. „Když se podíváte na ostatní kandidáty, nikdo toho o sobě nezveřejnil tolik, co já,“ uvedl generál.

Dodává, že vše z jeho minulosti už mnohokrát prověřil Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby. A tyto státní instituce jsou podle něj dostatečnými garanty, že v archivech neexistuje nic, „kvůli čemu by byl bezpečnostním rizikem a byl vydíratelný“.

Pavlova vojenská minulost je jedním z výrazných témat kampaně před prezidentskými volbami. Zvláště jde o účast tohoto bývalého profesionálního vojáka ve tříletém zpravodajském kurzu, který započal ještě za komunistického režimu, v roce 1988.

Podle některých názorů se Pavel tehdy připravoval na práci špiona, který měl být vysazen na Západě, on sám tvrdí, že ne, že směřoval do vojenské diplomacie.

Zatím všechny archivní materiály, nad kterými se rozvířila veřejná diskuze, pocházejí z  Archivu bezpečnostních složek. Jde jak o dokumenty, které o sobě už dříve Petr Pavel sám zveřejnil, tak také o dokumenty dodatečně zpřístupněné, které v minulých měsících publikovaly Seznam Zprávy.

Že existuje ještě osobní spis Petra Pavla uložený ve Vojenském ústředním archivu, však připomínají někteří historici. Konkrétně jde o Správní archiv Armády ČR v Olomouci, který je součástí Vojenského ústředního archivu. Správní archiv je ale neveřejný a nahlédnout by do něj bylo možné jen s úředně ověřeným souhlasem samotného Petra Pavla.

Ředitel olomouckého archivu Mojmír Sklenovský v obecné rovině pro Seznam Zprávy vysvětlil, že základním rozdílem oproti osobním spisům, které jsou o vojácích uloženy v Archivu bezpečnostních složek (ABS), je v tom, že archiv v Olomouci zahrnuje daleko delší období. Celou vojenskou kariéru. Nikoliv jen období do 1. ledna 1991, jako je tomu u ABS, ale až do odchodu příslušného vojáka z armády.

U Petra Pavla by tak měl tento spis obsahovat dokumenty do 30. listopadu 2018, kdy armádní generál svůj služební poměr u Armády ČR ukončil a odešel do zálohy. Z celé předchozí éry by o něm měly být nadále archivovány návrhy na personální opatření, hodnocení vojáka, hlášení osobních změn, informace o studiu a tak dále.

Základní otázkou je, zda olomoucký spis může vydat i něco dalšího - zda může obsahovat vícero dokumentů z ostře sledovaného předlistopdového období.

Třeba vojenský historik Jiří Fidler vyjádřil pro Seznam Zprávy názor, že se spisy v obou archivech mohou lišit, dokonce i významně, ale také mohou být naprosto totožné. „Dopředu to říct ale nelze,“ uvedl.

V zásadě podobný názor vyjádřil i ředitel olomouckého archivu Sklenovský. „Oba osobní spisy k předrevoluční éře by měly být identické. Nicméně zda tomu tak je, nebo ne, lze hodnověrně potvrdit jen v případě, že jsou oba spisy k dispozici a provede se kontrola zapsaných položek s fyzickou přítomností dokumentů v jednotlivých spisech. Až poté můžeme hovořit o identitě,“ vysvětluje šéf Správního archivu Armády ČR.

Petr Pavel možnost „prověrky“ olomouckého spisu v rozhovoru s reportérem sice nijak striktně neodmítl, ale zároveň k tomu nevidí důvod.

Říká, že svůj osobní spis viděl mnohokrát, nic nového tam podle něj není. A za klíčovou pak považuje i skutečnost, že spis už dříve opakovaně pročítali lidé z Národního bezpečnostního úřadu, když mu dělali bezpečnostní prověrky na různé stupně utajení.

„Takže domnívat se, že by v mém osobním spise mohlo být něco, co by opakovaně neprošlo rukama pracovníků NBÚ, případně i dalších bezpečnostních orgánů, to je naivní,“ prohlásil pro Seznam Zpráv prezidentský kandidát. Uvedl, že je nadstandardně transparentní, ale nechtěl by se prý dostat do situace, kdy o něm budou kolovat další dokumenty, které on považuje už za ryze osobní.

„Není třeba o sobě zveřejňovat informace, které se týkají třeba platových výměrů či mého periodického hodnocení po roce 1991, protože to byly věci služebního charakteru a není důvod, aby se s nimi seznamovala široká veřejnost,“ uvedl Petr Pavel.

Seznam Zprávy se obrátily i na Národní bezpečnostní úřad, zda může garantovat, že veřejně nepřístupný olomoucký osobní spis Petra Pavla byl jeho úředníky řádně a důkladně prověřen a není v něm nic, co by někdy v budoucnu mohlo možného budoucího prezidenta zkompromitovat.

Bezpečnostní ředitel NBÚ Jaromír Kadlec se ke konkrétním osobám vyjadřovat nechtěl, jen popsal obecné principy.

„V obecné rovině lze uvést, že Národní bezpečnostní úřad v jednotlivých bezpečnostních řízeních postupuje vždy v souladu s obecně závaznými právními předpisy a při ověřování, zda konkrétní osoba splňuje podmínky pro vydání osvědčení pro přístup k utajovaným informacím, postupuje vždy tak, aby byl úplně a přesně zjištěn stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí,“ reagoval Kadlec ryze právnickou hantýrkou, přičemž slovo garance v jeho stanovisku nezaznělo.

Pozn.: Po publikaci textu tým Petra Pavla považoval za nutné dodatečně zdůraznit, že zmíněný osobní spis „podléhá ochraně osobních údajů podle GDPR, protože obsahuje citlivé informace nejen o Petru Pavlovi, ale i o jeho rodinných příslušnících“.