Tragická zkušenost, smlouvy na oko. Firmy hodnotí krach Zemanova čínského snu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před hradeckou fakultní nemocnicí se má čile k světu císařský strom. Měl symbolizovat česko-čínské přátelství, to se dnes už ale kolemjdoucí nedozví. Cedulku, která o spolupráci s Čínskou lidovou republikou informovala, totiž několikrát zničili, před rokem definitivně ukradli a nemocnice už ji nenahradila.

Kromě plakety z areálu před lety zmizelo i centrum čínské medicíny – strom tak zůstává posledním pozůstatkem pokusu o česko-čínskou spolupráci v hradecké nemocnici.

Podobně neslavně dopadla i většina dalších česko-čínských projektů. Miliardové investice s Čínou sliboval především prezident Miloš Zeman, měly se stát výkladní skříní jím tolik vzývané ekonomické diplomacie.

Zeman se ale nyní chystá opustit Hrad, aniž by se sliby naplnily. Seznam Zprávy oslovily firmy, které se účastnily velkolepého podepisování obchodních dohod v roce 2016 na pražském Žofíně za přítomnosti českého i čínského prezidenta. Za požehnání Miloše Zemana tehdy podepsaly smlouvy s Čínou slibující příliv více než 200 miliard korun.

Jak tuto zkušenost ex post hodnotí? Většině zůstala v rukou jen bezcenná memoranda a s Číňany vůbec nijak nespolupracují. A v řadě případů už o to ani nemají zájem.

Jeden příklad za všechny – Číňané slibovali, že od Národního vinařského fondu odkoupí moravské víno v hodnotě necelých sto milionů korun. Jenže do Číny nakonec odešlo jen několik menších kontejnerů s víny, jejichž hodnotu už si ve fondu ani nepamatují.

„Byl předpoklad, že dohodu naplní jedna velká čínská společnost. Nicméně po počátečních obecných příslibech ke spolupráci nedošlo,“ popisuje krach projektu ředitel fondu Jaroslav Machovec.

„Vinařský fond jako instituce po této zkušenosti neplánuje spolupráci s čínskými investory,“ říká Machovec. Případný byznys už si mají případně domluvit sami jednotliví vinaři.

Velká část firem a organizací, které byly s velkou pompou zapojeny do slavnostního podepisování investic, je dnes skoupá na slovo. Z neformální komunikace je znát, že řada z nich se cítí podvedena.

„Zpětně to na mě působí tak, že bylo potřeba, aby se něco podepsalo. Ale ve skutečnosti se nikdy nepočítalo s tím, že se to naplní,“ vysvětluje zástupce jedné z firem, který si přál zůstat v anonymitě.

Nešlo ale jen o firmy – jenom podpis Číňanů zůstal v ruce Jihomoravskému kraji, s nímž Čínská rozvojová banka uzavřela dohodu na investice do infrastruktury ve výši skoro pěti miliard.

Pátrání po tom, co se po podpisu smluv dělo, odhaluje jen kusé kroky. „Existuje usnesení rady kraje z roku 2016, která jmenovala pracovní skupinu pro komunikaci s China Development Bank Corporation, ale ta se nikdy nesešla,“ popisuje mluvčí krajského úřadu Alena Knotková.

Konkrétní projekty se nikdy nedohodly a Čína v kraji neproinvestovala ani korunu. „Čínská banka měla zájem především o megalomanské projekty, další jednání s novým vedením kraje se ani nekonala,“ dodává Knotková.

Jihomoravský kraj tehdy vedl Michal Hašek (ex ČSSD), který podepisoval i smlouvu za vinařský fond. Právě zapojení známých jmen české politiky nebo byznysu bylo pro velkolepé kulisy na Žofíně typické – stejně jako to, že dnes už se k nim nikdo nechce hlásit.

Expremiér Petr Nečas (ODS) například podepsal za SWH Group SE smlouvu na společný nákup větrných farem za 14 miliard korun. Osud projektu je dnes nejasný – firma na dotazy neodpověděla a pokusy o kontakt nechal nezodpovězené i sám Nečas.

Ke své účasti na slavnostním podepisování se nehlásí ani bývalá ministryně průmyslu Marta Nováková (za ANO). Ta – tehdy ještě jako šéfka Svazu obchodu a cestovního ruchu – podepsala dohodu o výstavbě „česko-čínského pavilonu“ v Čchung-čchingu za zhruba 2,6 miliardy. Ten však nikdy nevznikl.

Proč projekt krachl, a zda se na něm vůbec někdy reálně pracovalo, ale není možné zjistit. Nováková na dotazy nereagovala a současné vedení svazu o celé věci nic netuší – v archivech svazu k ní nejsou k dohledání žádné dokumenty.

„Já přišel v září 2018 a za mne žádné aktivity s Číňany neprobíhaly a neprobíhají,“ říká k tomu předseda svazu Tomáš Prouza. A takto by se dalo pokračovat napříč seznamem – Františkovy lázně a.s. memorandum o spolupráci ve výši dvou a půl miliard raději samy ukončily, Evektor smlouvy na prodej malých letadel za více než dvacet miliard také nenaplnil.

Že se „mise Čína“ nezdařila, je zřejmé i z údajů České národní banky. Podle nich byl v roce 2016 – tedy v roce podpisu smluv – stav přímých zahraničních investic z Číny 17 miliard. Peníze v následujících letech ale postupně ubývaly – v roce 2018 už to bylo jen 15 miliard a v roce 2020 už jen 4 miliardy. Pro srovnání, ve stejném roce byl stav přímých investic z Korejské republiky téměř 87 miliard, z Japonska 53 miliard a ze Singapuru 12 miliard.

Že byla deklarovaná částka investic uměle přifouknutá, ukazuje i případ České exportní banky. Dokument mezi ní a China Development bank v hodnotě deseti miliard, který je zahrnutý v celkovém součtu, byl ve skutečnosti jen nezávazným „memorandem porozumění.“ A konečný účet? Čistá nula.

„Jednalo se o nezávazný dokument, který měl za cíl zjednodušit působení českých vývozců na čínském trhu v případě, že by se objevily konkrétní vývozní transakce, u kterých by jedna z předmětných bank figurovala jako poskytoval zdrojů, záruk, či protizáruk,“ vysvětluje mluvčí banky Tomáš Pubrdle.

A dodává: „Od podpisu tohoto nezávazného dokumentu se žádná vývozní transakce do daného teritoria, u které by figurovala ČEB, neobjevila.“

Tři roky po této první vlně investic, které ale nepřišly, se Miloš Zeman vydal na jednu ze svých návštěv Číny. Za jeho přítomnosti Hospodářská komora podepsala obří dohodu s Bank of China ve výši asi 23 miliard pro české exportéry. A zástupci Hradu se dušovali, že tentokrát „už ale opravdu“ peníze přijdou.

Ani z téhle dohody ale nakonec nebylo pro Česko nic. „Neevidujeme žádné projekty podpořené zmiňovaným úvěrovým rámcem,“ říká Miroslav Beneš z odboru vnější komunikace komory.

Spolupráci s Číňany měl navázat i polostátní ČEZ. Mezi nimi a čínským partnerem CGN však proběhla pouze písemná komunikace ohledně výběrového řízení na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech a technologií, které Číňané nabízejí. A ta skončila ve chvíli, kdy vláda rozhodla o tom, že CGN do dukovanského tendru nepřizve.

Když už bylo fiasko nepopiratelné, Zeman se několikrát v médiích vyjádřil na adresu byznysu s Čínou kriticky. Jeden rok dokonce přílivem investic podmiňoval odcestování na summit 17+1, který se ale nakonec neuskutečnil.

Reálně však Zeman i v době, kdy už bylo jasné, že z velkolepých slibů nebude nic, Číně dál nadbíhal. Loni oznámil, že plánuje rozlučkovou cestu do Číny, které nakonec nebyl ze zdravotních důvodů schopen.

Letos v lednu ale alespoň natočil oficiální zdravici pro čínskou ambasádu, kdy přál zemi k novému roku. A to krátce před zahájením olympiády, kterou se například česká vláda rozhodla kvůli porušování lidských práv diplomaticky bojkotovat.

Zatímco čínské investice v Česku zůstaly daleko za očekáváním, Čína na celé akci politicky vydělala. Na Hrad například protlačila Jie Ťien-Minga, šéfa čínské společnosti CEFC, která v Česku slibovala největší investice. A to na post, o kterém si země s mnohem vyššími investicemi mohou nechat jen zdát – zvláštního poradce prezidenta pro ekonomické otázky.

Poradce ovšem záhadně „zmizel“, aby se později ukázalo, že byl v domovské zemi vyšetřován kvůli ekonomické kriminalitě a zatčen. Zeman však tvrdil, že není důvod ho odvolávat. Celá věc vyšuměla do ztracena – o dva roky později, v roce 2020, začal hradní mluvčí Jiří Ovčáček tvrdit, že jde o „vyhaslou záležitost“ a Hrad se tvářil, jako by o zvláštním poradci nikdy neslyšel.

Právě společnost CEFC vedená někdejším politikem Jaroslav Tvrdíkem (ČSSD) byla nakonec jediná, kdo v Česku zrealizoval větší investice, nebo lépe řečeno akvizice. Koupila například fotbalovou Slavii, pivovary Lobkowicz, nemovitosti v centru Prahy, strojírny Žďas nebo podíl v leteckém dopravci Travel Service (dnes součástí Smartwings).

I po jejím působením ale zůstala jistá pachuť. Kromě historky se zmizelým poradcem se ukázalo, že je CEFC silně zadlužená a její byznys převzal státní konglomerát CITIC. Například český zástupce akcionářů ve Smartwings Jiří Šimáně se dnes netají tím, že by chtěl kvůli špatným zkušenostem sňatek s Číňany ukončit.

CEFC, respektive CITIC, vstoupila i do mediální společnosti Médea Jaromíra Soukupa. Ani tenhle obchod ale nevyšel – Soukup loni podíl od Číňanů odkoupil zpět. Někdejší Zemanův přítel, jehož TV Barrandov jednu dobu sloužila jako hradní propagační kanál, dnes o čínském obchodu a Miloši Zemanovi hovoří kriticky.

„Sám s tím mám strašlivou, lidsky i finančně doslova tragickou zkušenost. Já tomu věřil stejně jako spousta dalších lidí, že Číňané tady budou masivně investovat. Nic takového se samozřejmě nestalo a zbyla po nich spoušť. Prezident byl měl vysvětlit, co se stalo a kdo co nesplnil,“ řekl k tomu letos pro Seznam Zprávy Soukup.

Dvě hlavní firmy, které měly z byznysu s Číňany profitovat nejvíce, byly podle hradního seznamu mladoboleslavská Škodovka a banka J&T Ivana Jakaboviče a Patrika Tkáče. Automobilka podepsala dohodu na investice do vývoje hybridních a elektrických automobilů za více než padesát miliard.

Na dotazy firma neodpověděla, v prosinci ale přišla zpráva, že společnost zvažuje odchod z čínského trhu kvůli velké konkurenci a přeorientování na indický trh. Definitivně se má rozhodnout příští rok.

Mlčí i již zmíněná J&T, která si s již zmíněnou CEFC také užila své. V roce 2015 se Číňani stali spoluakcionářem banky a v plánu bylo odkoupit další podíl až na 50 procent. Proti transakci se ale postavila Česká národní banka a z obchodu definitivně sešlo, když se čínská společnost dostala do finančních potíží. CEFC nakonec česko-slovenské finanční skupině dlužili 11,5 miliardy korun. Dluh v roce 2018 zaplatil právě CITIC.

Kromě toho J&T uzavřela dohodu o strategickém partnerství s Ping An Bank o vytvoření fondu ve výši více než sto miliard. A také dohodu o finanční spolupráci s čínskou rozvojovou bankou v celkové hodnotě bezmála dvaceti miliard. Na dotazy ohledně jejich aktuálního osudu společnost neodpověděla, v roce 2018 ale oficiálně uváděla, že projekty se nezrealizovaly.

Kromě v úvodu zmíněného hradeckého stromu česko-čínského přátelství by mělo mít Česko ještě jeden. Vysadil ho osobně Zeman s čínským prezidentem na zámku v Lánech. Jak se daří jemu, ale není možné zjistit – když se reportér Seznam Zpráv letos v říjnu vypravil do Lán na místo, kde symbol úspěchů Zemanovy ekonomické diplomacie stojí, zjistil, že je mimo veřejně přístupné stezky.