„Ptal jsem se ráno ženy, jestli se to opravdu stalo.“ Rozhovor s Petrem Pavlem

Potkali jsme se dopoledne v sídle jeho dosavadního volebního štábu. Před sérií jeho televizních vystoupení a také před plánovaným telefonátem s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Nepřekvapivě klidný, koncentrovaný, s doznívajícím kašlem a hrnkem horkého čaje dosedl Petr Pavel ke stolu připraven odpovídat. Pro začátek velká změna oproti posledním deseti letům s prezidentem Milošem Zemanem.

„Miloš Zeman bohužel přinesl do naší politiky hrubost, zákulisní tahy, nevraživost a také dost velkou hodnotovou degradaci,“ říká během rozhovoru a já přemýšlím, jak se jim asi po takové definici bude v příštích dnech navazovat vzájemná komunikace týkající se předání úřadu. Na to má Petr Pavel a jeho tým ještě necelých šest týdnů času.

O čem se mluví v rozhovoru:

Je neděle, den po vaší historické výhře – jste zvolen prezidentem s nejvyšším počtem hlasů, 3,36 milionu. První, co vás dneska ráno napadlo? „Jsem prezident - a co dál?“

Ptal jsem se ženy, jestli se to opravdu stalo. Probudili jsme se a já jsem si říkal, že to včera byla obrovská vlna dojmů a emocí, že to člověk vstřebává pomalu. Zpětně to teprve dochází. Člověk si uvědomuje spoustu věcí, které ho včera a předevčírem ještě nenapadly, že tak změní jeho život. Ale ne že by mě to zaskočilo. Počítal jsem s tím, že se tato varianta může stát. Věděl jsem do detailů, co to bude obnášet – a jsem na to připraven. Dnešní ráno tedy nebylo takové tvrdé probuzení do reality.

V jakém stavu po éře Miloše Zemana i po té divoké intenzivní kampani Andreje Babiše přebíráte Českou republiku?

Obávám se, že dost rozjitřenou. Na jedné straně také plnou očekávání a nadějí, na druhé straně možná někdy těžko naplnitelných. Což je celá citlivá atmosféra, protože naděje, očekávání čekají na naplnění. A jestli někteří lidé budou mít méně trpělivosti v tom jejich očekávání změn, pak mohou poměrně rychle ve svém nadšení vychladnout. Doufám, že se to nestane a že budeme schopni kousek po kousku dávat na vědomí, že ta atmosféra se opravdu může rychle změnit. A že i celková změna atmosféry může být začátkem, že se na věci začneme dívat pozitivněji než dosud. A že v té atmosféře se některé věci budou dařit. Věřím tomu, že to jde. Udělám pro to vše, co bude v mých silách.

Včera jste řekl, že byste nechtěl, abychom prožívali blbou náladu, jak kdysi dávno označil stav ve společnosti Václav Havel. Že byste chtěl, abychom byli pohodovou zemí. Váš mandát je pětiletý. Kdy myslíte, že lidé začnou vnímat změnu reality a řeknou, že to je pohoda?

Samozřejmě, že to nebude ze dne na den. Právě už na té atmosféře, kdy lidé uvidí změnu v komunikaci prezidenta k občanům, kdy uvidí změnu v komunikaci k médiím, nakonec i změnu komunikace mezi politiky samotnými, orientace na řešení skutečných problémů a méně osočování a obviňování. Věřím tomu, že toto všechno jsou věci, které lidé ucítí velmi rychle. A v okamžiku, kdy taková atmosféra nastane a převládne atmosféra spíš hledání konstruktivních řešení a cest, jak věci udělat, než jak je nedělat, tak to může uvolnit takový proud, který potom už do značné míry běží samospádem, protože v lidech to je a vlastně jenom čekali kolikrát na impuls. V té atmosféře, kterou jsme měli, tak se jim do toho ani nechtělo. Byli z toho otrávení, demotivovaní. A tohle se dá změnit poměrně rychle. A samozřejmě, změna celé země na zemi, která bude pohodová, která bude spíš pozitivně orientovaná, než negativně, to bude asi chtít delší dobu. Pět let není krátká doba, aby se to nedalo alespoň nastartovat a dostat do takových kolejí, ve kterých to potom už pojede dál.

Vaše heslo v kampani bylo „Klid a řád“. Někdo se tomu vysmíval, nejenom Andrej Babiš, že to v lidech evokuje komunistický „klid na práci“, nebo unifikaci názorů, neprotestování. Jaký klid a řád máte na mysli?

Já jsem to tak nikdy nevnímal. Bral jsem to tak, že tím slovem řád jsem spíš sledoval pravidla, která by měla platit v každé normální fungující společnosti a která jsou respektovaná všemi stejně. Platí pro všechny. To je prostředí, ve kterém vzniká klid a pohoda, protože lidé vědí, že se na svůj stát mohou spolehnout, protože funguje i pro ně. A nebyla to žádná reminiscence na normalizaci nebo jakoukoliv jinou dobu. Nebo dokonce nastavování nějakých vojenských pořádků. Ani to ne. Byla to reakce na to, co jsem slyšel od lidí nejčastěji, když jsem za ty poslední čtyři roky projížděl republiku. Mnoho lidí si stěžovalo, že v řadě věcí je binec, že to prostě nefunguje tak, jak by mělo, že se nedoberou svých práv, nebo že se jim nedostává sluchu, protože jim nikdo naslouchat nechce. Pak z toho opravdu plyne, že jsou nespokojení, nechtějí chodit k volbám, nechtějí se účastnit veřejného života. Což je samozřejmě škoda, takže tam je směřováno to heslo.

Podpořilo vás ve volbách 58 procent voličů, vašeho protikandidáta 42 procent. Rozdíl mezi vámi je veliký, milion hlasů. Nicméně i těch 42 procent hlasů proti vám je nemalá část společnosti. Čím myslíte, že ji Andrej Babiš v souboji s vámi získal?

Určitě to nebude jenom tím, že by jim sliboval něco, co sám kolikrát nemůže ani splnit. Ale částečně asi ano. Rozumím tomu, že mnoho lidí, kteří žijí v lokalitách, kde kvalita života není dostačující, tak že se potom chytají každého stébla. A když je tu někdo, kdo bez konkrétních údajů řekne, že se o ně postará, že na rozdíl od vlády, která na ně kašle, on jim dá, co potřebují, tak se to určitě poslouchá hezky. Ale druhá věc je, jestli je schopen to nakonec splnit. Jsem přesvědčen, že prezident zase tolik možností, jak rychle změnit život lidí, kteří se cítí frustrovaní, nemá. Na druhou stranu má ale řadu nástrojů, jak o tom začít mluvit s vládou, ale i s nimi. To je to, o co se budu snažit hned od prvních dní. Nevnímám voliče Andreje Babiše jako ty, kdo ztratili nebo prohráli volby, ale vnímám je jako lidi, kteří mají jiný názor, jiná očekávání, ale to neznamená, že zůstanou bokem. Jsem připraven hned, jakmile se na tom domluvíme, začít s cestami po krajích, abych si skutečně ověřil to, jak opatření vlády dopadají na lidi, v čem vidí mezery, zlepšení…

A chcete to dělat až po nástupu na Hrad 9. března, nebo už teď po zvolení?

Myslím, že to mohu začít dělat hned. Myslím, že tomu nic nebrání.

Vypravíte se tedy do nějaké lokality, která je ryze voličskou baštou Andreje Babiše?

Karlovarský kraj, tam by asi bylo dobré začít. Tam je situace asi nejhorší ze všech tří krajů, o kterých se mluví, že mají největší problémy s adaptací. Není nic proti tomu, abych se tam dojel podívat a s těmi lidmi o tom mluvil. Nakonec to bude pokračování toho, co jsem dělal poslední čtyři roky, jenom to trochu zaměřím na konkrétnější věci.

Říkal jste, že Andrej Babiš lidem nabízel de facto iluzi nebo vizi, jak se o ně postará v těžkých časech, ale připouštíte si, že velkou roli proti vám hrál strach z války? Strach z toho, že Andrej Babiš „nezavleče“, ale vy „zavlečete“? To byla slova z jeho kampaně. Lidé se báli mobilizace, v řetězových mailech se šířilo, že jakmile bude prezidentem zvolen generál, tak budou lidé odvedeni na frontu a tak dál. Co vzkážete těmto lidem, kteří se nechali opravdu vystrašit?

To je právě druhá část komunikace s nimi. Jedna je ta, že se budu zajímat o to, jak na ně vládní opatření dopadají a kde vidí možnost pro zlepšení. A druhá, demytizovat ty informace, které se k nim dostávaly. Aby ode mě napřímo slyšeli, jaký je můj přístup k tomu, o co se budu snažit, jak vidím bezpečnostní situaci. Dát jim jasně najevo, že mobilizace, případně jakékoliv zatahování do války je nesmysl. Že nic takového se určitě konat nebude.

V jaké míře nebo v jaké síle můžete to uklidnění dát? Už to bude rok, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu a válčí. Do jaké míry můžete ručit za to, že konflikt nebude eskalovat a nic takového se konat nebude?

Nic není v absolutních hodnotách a samozřejmě ani já nebudu říkat, že je nulová pravděpodobnost, že bychom se někdy stali součástí nějakého většího konfliktu. Dokud jsou síly ve světě rozloženy tak, jak jsou, tak s konflikty je potřeba počítat. Ale zároveň je potřeba lidem zdůrazňovat, že jsme nikdy v minulosti neměli větší bezpečnostní garance, než máme dnes. Že postavení České republiky v rámci NATO nám dává takové možnosti, jak se uchránit konfliktů, jaké v minulosti nebyly. Není důvod se obávat toho, že by se Česká republika mohla kdykoliv stát součástí konfliktu. My bychom naopak měli jako Česká republika zároveň přispívat k tomu, aby se konflikty, které jsou různě kolem nás, dál nerozšířily. Na tom můžeme mít svůj podíl. A v tomto konkrétním případě tím naším podílem je pomoc Ukrajině, tak aby Rusko nezískalo navrch. A to je potřeba lidem vysvětlit, že máme-li se tady cítit bezpečně, tak cestou k tomu je pomoc Ukrajině.

Dnes odpoledne budete telefonovat s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Co mu řeknete jako čerstvě zvolený prezident?

Zaprvé ho ujistím v tom, že na podpoře Ukrajiny ze strany České republiky se nebude nic měnit, naopak budu držet úplně stejnou linii jako držela vláda dosud, protože ji považuji za správnou. Pohovořím s ním o možnosti navštívit v brzké době Ukrajinu, abych mu to mohl říct i osobně.

Znamená to, že česká podpora Ukrajině by měla pokračovat, včetně dodávek zbraní a tak dál?

Přesně tak. Navíc si myslím, že bude dobré mu i říct, že vidím jako jednu z hlavních možností, jak se posunout dál, dobrou přípravu summitu NATO v létě tohoto roku, kde se Ukrajina bude určitě aspoň jedné části účastnit jako partnerský stát.

O tom summitu jste mluvil několikrát v kampani, vždy, když jste glosoval tu takzvanou mírovou iniciativu Andreje Babiše, když „Macron měl volat Bidenovi“ a tak dál. Nicméně, co čekáte od summitu NATO, na který odkazujete vy?

Summit určitě nebude v pozici, kdy by mohl zařídit mír, ale už jenom tím, že se tam členské státy a partnerské státy, které budou přizvány, shodnou na společném postupu, že se shodnou na možná ještě posílení některých bezpečnostních opatření na východě Aliance, shodnou se na některých formách podpory Ukrajiny, ale možná i na některých návrzích, jak pokračovat dál, tak to je velká síla. Přece jenom státy NATO představují padesát procent světového HDP, miliardu občanů této planety. Je to síla, která má velkou váhu. A když se na něčem shodne, tak je to opravdu velká váha ve směru k řešení nějakých problémů. Tady je třeba říct, bez toho, co říkal Andrej Babiš, se samozřejmě také neobejdeme. Ty oboustranné vztahy tam musí být, o tom není pochyb, ale musí probíhat na té platformě, která je standardní a která nakonec nějaké řešení umožňuje. Protože světoví lídři si sice mohou zavolat, mohou řadu věcí prodiskutovat spolu, ale nakonec si to stejně musí odpracovat diplomaté a úředníci pod nimi, aby se ty nápady daly realizovat.

Andrej Babiš hodně vyzdvihoval své předvolební setkání v Paříži s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Dokonce řekl, že od něj slyšel věci, které nemůže říkat. Prezident Macron vám už včera blahopřál, budete se s ním chtít také setkat a případně se dozvědět věci, „které se nedají říkat“? Případně jestli je řeknete.

Já si netroufám tvrdit, v jakém pořadí bude možné domlouvat návštěvy v ostatních státech. Přece jenom státy, které jsou tak profilové, jako je třeba Francie, tak státní návštěvy domlouvají dlouhé měsíce dopředu, a já jsem zatím ještě ani neviděl, jaký je plán zahraničních cest pana prezidenta, jestli je něco domluveno, jestli jsou nějaká pozvání, nebo nejsou. To bude předmětem další práce. Ale myslím si, že asi realističtější bude, že se dřív setkáme na summitu NATO než na dvoustranné návštěvě. Ale i v rámci summitů je čas pro dvoustranná jednání, takže i tam je možné potom si domluvit řadu bilaterálních jednání nebo i v malé skupince. Jinak si v tuto chvíli nedokážu představit žádné jednání, které by mělo proběhnout na úrovni prezidentů mezi ČR a Francií, co by mělo být v nějakém utajeném režimu. Témata, která jsou mezi Francií a Českou republikou, jsou otevřená, není důvod o nich mluvit jako o utajovaných.

Podpora Ukrajiny a dodávky zbraní by podle vás měly pokračovat tak, jak jsou nastaveny. Určitě si ale uvědomujete, že část společnosti tomu není nakloněna, část je dokonce proruská. Kde podle vás vede hranice mezi pro vás přijatelným rozdílným názorem na to, co se děje na Ukrajině, a kde už jde podle vás o kolaboraci s nepřátelským režimem?

Tady je část lidí, kteří mají možná zkreslený názor nebo neúplné informace, a proto se mohou přiklánět k tomu, že ukončit vyzbrojování Ukrajiny může vést k ukončení konfliktu. Tam možná bude stačit poskytnout jim více informací, aby viděli, že ta situace je trochu složitější. Pak tady bude určitě část lidí, kteří jsou jednoznačně na straně Ruska, cítí se být mnohem více inspirováni prezidentem Putinem než kýmkoliv jiným, a těm asi nemá smysl se snažit vysvětlovat, že ta situace je jiná, protože tam ty výchozí pozice jsou naprosto odlišné. Ale s tím se musíme smířit, že v každé společnosti je část lidí, kteří mají jiný názor a nebudou chtít najít shodu.

A jste připravený jít do takové jámy lvové? Podebatovat si s někým, kdo možná vlivem dezinformací vidí válku úplně jinak?

Já si myslím, že ten, kdo to vidí úplně jinak, tak ani nebude chtít debatovat, protože nebude o čem. Ten, kdo chce přemýšlet o argumentech, tam s tím má smysl diskutovat.

Úřadu prezidenta se ujmete 9. března po inauguraci. Máte tedy ještě šest týdnů času. Čím je vyplníte? Už máte konkrétní povinnosti plynoucí ze zvolení?

Povinnosti zatím konkrétně ne, protože veškeré pravomoci jsou v rukou aktuálně sloužícího prezidenta. Na druhou stranu, že bych v těch pěti šesti týdnech neměl co dělat, toho se opravdu nebojím. Budeme muset dát dohromady konkrétněji tým. Budeme se muset bavit o celkovém složení kanceláře prezidenta. Nevím, jak vůbec proběhnou kontakty se současnou kanceláří, protože si to nedovedu představit, jak bude probíhat vzájemná informace o plánech, programu, projektech a složení kanceláře a případném předávání věcí.

Budete iniciátorem těchto domluv? Nebo čekáte, že vám zavolají pánové Mynář nebo Nejedlý?

Jedna věc je na úrovni šéfů týmů, to asi ponechám stávající šéfce týmu, která se tomu bude ještě chvíli věnovat. Ale druhá věc je kontakt s prezidentem samotným. Tam si myslím, že asi nebude od věci, když tu iniciativu udělám já jako první. Prezident Zeman, zatím, co jsem měl možnost vidět jeho vyjádření, tak naznačil, že k takovému jednání je připraven. Myslím, že by to bylo slušné, ale také abychom si nastavili parametry komunikace.

Co tedy plánujete?

Budeme chtít dát dohromady nejen způsob předání, protože předpokládám, že asi bychom chtěli audit fungování a hospodaření kanceláře. Měl bych dopředu obavy, že ne všechno tam je úplně v pořádku. Na prvním místě je dosud ještě nedořešená věc skartace utajovaných dokumentů v rozporu s pravidly, což je docela zásadní a nedokážu si představit, jak převzít spisovnu bez toho, aniž by byly tyto věci dořešeny. Budeme se také bavit o programu, protože program zahájím hned po inauguraci, a měli bychom mít jasno minimálně několik měsíců dopředu, jak to bude vypadat. Budeme také dávat dohromady jak ten pracovní tým, tak i poradní tým. Konzultace už k věcem, které zazněly v kampani a které by měly začít fungovat od prvního okamžiku. Té práce tam je hodně.

Když jsme spolu vedli rozhovor před třemi a půl lety, tak jste si tehdy pochvaloval, jak jste v listopadu 2018, po čtyřiceti letech ve službě, svlékl vojenskou uniformu. Hovořil jste o pocitu svobody, kdy si „člověk konečně sám určuje, co bude dělat, kdy to bude dělat, jak to bude dělat“, že jste to nikdy předtím neměl šanci zažít. Není vám líto, že ten pocit svobody jste zažíval jen čtyři roky?

Trochu je, samozřejmě, že jo. Ale vnímám to tak, že to moje rozhodnutí uzrávalo postupně. Když bych cítil, že na politické scéně jsou lidé, které bych s klidným svědomím volil a zároveň bych věděl, že mají velkou šanci uspět, ani bych zřejmě do něčeho takového nešel. Protože bych měl důvěru v to, co čekám od hlavy státu, že má šanci se tam dostat. Ale když jsem viděl, že Miloš Zeman začal hovořit o Andreji Babišovi, když jsem viděl, jak se Andrej Babiš inspiruje u Viktora Orbána, jakým způsobem přesvědčuje lidi o tom, že on bude tou správnou hlavou státu, tak mě to do značné míry vyděsilo a řekl jsem si, že tohle bych opravdu nechtěl. A v podstatě jsem to bral tak trochu jako povolání zpět do služby. Řekl jsem si, když bude šance s tím něco udělat, tak do té služby znovu půjdu. Když se mezitím v té době ukáže, že kterákoliv z těch politických osobností, které do volby šly a byl bych schopen je volit, bude mít na to, aby vyhrála, tak to bude čestný souboj a já se pak budu dál věnovat tomu, čemu jsem chtěl. Dopadlo to takhle, takže to beru tak, že jsem na dalších pět let připraven znovu naplno sloužit.

Pustím vám ukázku z toho našeho starého rozhovoru. Podívejte se… (v rozhovoru v červnu 2019 Petr Pavel mluvil o tom, že prezidentem by být nechtěl, protože mu k tomu „chybí nátura“, a že jako bývalý voják je přímočařejší, takže by se v politickém prostředí dlouho pohybovat nedokázal.)

Smějete se. Takže: Chyběla vám tehdy „nátura“, „zkušenost z politického prostředí“ a říkal jste, že byste to „dlouho nedokázal“. Jak to vidíte teď? Jak dlouho to dokážete?

Opravdu je důležité to, jak moc a co vás k tomu motivuje. V té době, kdy jsme o tom mluvili, tak pravděpodobnost, že by Andrej Babiš měl reálnou šanci být naším příštím prezidentem, byla spíš vzdáleně teoretická. I proto jsem se nijak ani nehrnul do toho, abych o tom uvažoval. Mě opravdu vyděsil ten konec roku 2019, kdy jsem si uvědomil, a možná i s tou zkušeností, když jsem do Maďarska jezdil jako předseda vojenského výboru NATO a viděl jsem, jak je všechno navázáno na Viktora Orbána. Když jsem jednal tehdy s prezidentem Arpádem a bavili jsme se o věcech, které se týkaly čistě jeho pravomocí, a on mi řekl, že to musí zkonzultovat s premiérem Orbánem. Stejně tak to bylo u ministrů. Stejně tak to bylo u vojáků. Když jsem se potom s kolegy bavil, tak oni mi řekli: No u nás to takhle je, všechno to řídí premiér. Já jsem si říkal, když uvážím osobnostně, jak se choval Andrej Babiš jako boss, měl to vždycky v sobě, a říkal jsem: No tak pokud by byl Andrej Babiš prezidentem, a někdo z hnutí ANO, kdo mu bude stoprocentně loajální, bude premiérem, uvážím kontrasignované pravomoci, tak by opravdu naše země se mohla velice rychle stát druhým a možná na vyšší úroveň postaveným Maďarskem. To mě motivovalo k tomu, že jsem všechny ty výhrady, případně některé nedostatky, které jsem sám cítil, že jsem je potlačil a řekl si, že to nemůžu nechat jen tak.

Motorem pro vaše rozhodnutí byl tedy Andrej Babiš? Čistě Andrej Babiš?

Hlavně to, co reprezentuje, protože Andrej Babiš samozřejmě jako osobnost je asi hlavní tváří toho, ale právě ty jeho vazby na Viktora Orbána, jeho přístup k politice, jeho dosazování lidí do vlivových orgánů, aby měl všude svoje tykadla, to mě na tom strašilo.

Nakolik je vaší nevýhodou, nebo naopak výhodou politická nezkušenost?

Já nemám zkušenost s tou stranickou politikou, to je pravda. Na druhou stranu, mám zkušenost s tou velkou, mezinárodní, která je určitě užitečná. A pokud jde o tu vnitřní, tak já si myslím, že ten deficit dlouhodobé zkušenosti vzájemné interakce politických stran a jednotlivých aktérů vnitřní politiky se dá do určité míry kompenzovat otevřeností a snahou hledat řešení. Nakonec když jsem se pohyboval v těch nejvyšších funkcích v armádě, tak jsem byl v kontaktu s našimi politiky mnohokrát, a to nejen při jednáních obou komor Parlamentu, ale i ve vládě. A myslím si, že zase tak úplně nezkušený jsem také nebyl, abych nevěděl, jak to mezi nimi funguje. Ale já si nemyslím, že by zrovna prezident musel být protřelý vnitřní politikou, protože naopak by ho to mohlo svádět k tomu, že bude hledat určitá zákulisní řešení a aby tahal za nitky, což dělali jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman, protože právě tu dlouholetou zkušenost z té stranické politiky měli. A pokud má být prezident nezávislý a nadstranický, tak je možná lepší, že tyto vazby nemá.

Dokázal byste jednou dvěma větami popsat své tři předchůdce? Václav Havel?

Václav Havel. Velice civilní, neformální, hodnotově orientovaný.

Václav Klaus?

Naopak velice pragmaticky orientovaný, vždycky si ale zachovával úroveň a styl.

Miloš Zeman?

Bohužel přinesl do naší politiky hrubost, zákulisní tahy, nevraživost a také dost velkou hodnotovou degradaci.

Je něco, v čem byste na něj chtěl navázat?

Na Miloše Zemana? Do určité míry na ty jeho výjezdy do krajů, i když spíše jenom z hlediska toho, že je dělal, ale ne na tu formu.

Takže ne jedenáct limuzín, vyklidit náměstí…

To mi na tom připadalo to děsivé. To, že tam jezdil, to, že s lidmi mluvil, to bylo fajn, že měl možnost promluvit s občany, vyslechnout jejich názory, ale na druhou stranu, pokud to bylo děláno stylem červených koberců, tak se ten smysl trochu vytrácel. Ten obsah je na tom důležitý, ne ta forma.

Symbolem éry Miloše Zemana byla i nekomunikace, uzavření Hradu… Jak se v tomto změní Hrad i fungování kanceláře?

Já bych moc rád, aby se Hrad otevřel nejenom fyzicky, to znamená byly odstraněny bariéry na Hradě, ale aby byl Hrad otevřen i informačně, tedy nejenom že bude fungovat na sítích, ale také bude fungovat pravidelně při tiskových brífincích, ale že se otevře i z hlediska konání různých kulturních akcí, seminářů, konferencí, tak aby to bylo místo, které žije a je skutečnou památkou národa.

Andrej Babiš, kterého jste porazil, zůstává poslancem a jako předseda hnutí ANO i reprezentantem nejsilnější opoziční síly v zemi. Jak s ním budete komunikovat?

Už dopředu jsem dal najevo, že se nebudu bránit komunikaci s opozicí. Včera jsem i Andreji Babišovi odpovídal, že bude dobře, když navážeme na ten tón a způsob komunikace, který byl v těch posledních debatách. To znamená způsob, který nebude konfrontační. A já si myslím, že když bude dostatek snahy jim vyjít vstříc, aby mohli říct svoje názory, a potom je konfrontovat s vládou, ne v tom, jestli tedy jsou opoziční, nebo neopoziční, ale jestli jsou správné a vedou k cíli, tak to může přinést i nový vítr komunikace mezi vládou a opozicí.