Půjdou mladí volit? Někteří už mají jasno, kampaň je ale podle nich divoká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Tam nemá člověk šanci něco změnit, proto jsem radši ani nevolil,“ říká mi student elektromechaniky, zatímco u plotu areálu učiliště ve středočeské Kutné Hoře kouří cigaretu.

Volit neplánuje ani ve druhém kole, v němž se utkají Andrej Babiš a Petr Pavel. „Hodil bych prázdný papír, že s tím nesouhlasím,“ vysvětluje mladík své pohnutky. „Myslím, že jsme pěkně v pr*eli,“ dodává skepticky.

Důvěru v politický systém nemá ani jeho opodál postávající spolužák. I on je přesvědčený, že volby nemají vliv na fungování státu. „Nic se nezmění, dokud nebudu tam nahoře mezi nimi,“ komentuje.

Shodně tvrdí, že ve své škole nevnímají prezidentské volby jako výrazné téma. „Ani učitelé to neřeší, většina jsou stejně komunisti,“ utrousí jeden ze studentů.

Po chvilce si ale vzpomenou, že u nich nedávno proběhlo první kolo studentských voleb, v nichž vyhrála Danuše Nerudová. V reálném hlasování skončila v celém Kutnohorském okresu až třetí. Nejvíce hlasů tu získal Andrej Babiš, který o pět procent porazil Petra Pavla.

Od učiliště mířím směrem do centra města. Přecházím lávku přes říčku Vrchlici, míjím nádraží a před místní sokolovnou zastavuji vysokého dlouhovlasého muže v šedém kabátu a červené šále.

„Ve volbách se úplně nepohybuji. Jak jsem technicky založený člověk, tak je to pro mě ztráta času. Učím se na zkoušky, paragrafy a tak dále,“ vysvětluje mladý elektrikář Kristián s dovětkem, že profesní zkoušky jsou pro něj důležitější, než kdo bude sedět na Hradě.

Procházím kolem chrámu sv. Barbory, jehož špičaté věže se tyčí k nebi a blízká vyhlídka nabízí pohled na široký obzor, uprostřed kterého stoupá k nebi dým z chvaletické uhelné elektrárny.

Nedaleko potkávám skupinu studentů gymnázia, kterým před chvílí skončilo odpolední vyučování.

„Já se moc o politické kampaně nezajímám, hlavně z TikToku vidím takové útržky,“ popisuje studentka Nela. V prvním kole volila Danuši Nerudovou, tom druhém hodlá dát hlas Petru Pavlovi. „Ve škole jsme všichni proti panu Babišovi,“ dodává.

„No ne úplně proti,“ přerušuje ji spolužačka Tereza. „Ale nevolil by ho nikdo z našeho okolí,“ připouští.

To potvrzují i odpovědi dalších studentů gymnázia. Jméno Petr Pavel se stále opakuje. Tomu odpovídá i výsledek nedávných studentských voleb na zhruba 400 školách v Česku. Druhé kolo v nich drtivě vyhrál právě bývalý předseda Vojenského výboru NATO.

Nevadí jim Pavlova minulost v KSČ, případně, že neprojevuje emoce? „Přítel taky nemá emoce,“ reaguje učitelka mateřské školky a studentka pedagogiky Lenka, která s partnerem Tomášem venčí psa.

Opouštím historické uličky a vyrážím směrem k autobusovému nádraží a na místní sídliště.

Před supermarketem potkávám mladou ženu v červené lyžařské bundě, která drží na vodítku bílého pitbula. Představuje se jako Marcela, pracuje v místní mateřské školce. Po chvíli mi prozradí, že by na Pražském hradě chtěla Andreje Babiše. „Mám ho ráda, stojím si za jeho názory a myslím si, že je dobrý kandidát,“ svěřuje se.

Jeho kampaň nepovažuje za štvavou, naopak jí dává smysl. „Myslím, že se jenom brání proti tomu, co se o něm říká. Jako každý,“ vysvětluje.

Když zvony kutnohorských kostelů odbíjejí tři hodiny odpoledne, vydávám se znovu k místnímu učilišti. Na parkovišti před ním vidím mladíka, který se zkříženýma nohama posedává na střeše modré Felicie a kouří doutník. Ptám se ho, kdo je ve volbách jeho favorit.

„Určitě mi nepřijde, že by ani jeden z těch, co tam jsou, byl úplně v pohodě. Každý má něco proti. Největší bizár je ale Andrej, který hází špínu na všechny kolem sebe,“ říká mi ze střechy svého auta Adam, dvacetiletý zaměstnanec obchodu s elektronikou.

Narážka na „házení špíny“ zaznívá dnes už poněkolikáté. Na tom, že kampaně jsou moc agresivní, se shodují téměř všichni z oslovených mladých voličů.

„Je to divoké, přijde mi to už moc přehnané,“ souhlasí i Babišova volička Marcela a dodává, že se jí společnost v jejím okolí zdá silně rozdělená.

Neshody panují i v rodinách. „Doma jsme se shodli, teda kromě babiček, ty mají trošku jiné názory,“ přiznává vysokoškolská studentka historie Markéta.

Přemluvit je za každou cenu se prý nesnaží. „Spíš jim vysvětlit, jak to vidím, než jim to nutit. To si myslím, že nemá cenu,“ shrnuje.