Pandořina skříňka, skončí to u soudu. Kandidáti na Hrad hodnotí válečnou daň

Seznam Zprávy spustily předvolební projekt „Otázka pro příštího prezidenta“. Pravidelně oslovujeme několik kandidátů s otázkou, která nám v daný čas připadá jako ta nejdůležitější. Nebo nám na ni chybí jasné odpovědi.

Cílem projektu je postupně vytvořit databázi názorů prezidentských kandidátů na témata, jež v předvolební době hýbala veřejným prostorem. Neptáme se pouze na otázky, které spadají do prezidentských pravomocí, ale zajímají nás i osobní názory kandidátů na důležité oblasti politiky.

Pravidelně se budeme obracet na tři uchazeče o Hrad, kterým průzkumy stabilně přisuzují největší šanci na vítězství – na Petra Pavla, Andreje Babiše a Danuši Nerudovou. Každý týden ale oslovujeme i další kandidáty podle našeho výběru. Výběr první trojice i dalších kandidátů provádíme na základě unikátního modelu Seznam Zpráv – takzvaného poll of polls, který bere v úvahu předvolební průzkumy tří agentur.

Jako první téma nás zajímalo, jak by se kandidáti v době krize popasovali s otázkou daní, kdyby to bylo na nich. Souhlasí s takzvanou windfall tax, tedy daní z neočekávaných zisků pro velké banky a energetické firmy? Tu vláda navrhla ve výši 60 procent, platit má od příštího roku do roku 2025.

Sněmovnou prošel vládní návrh na mimořádnou válečnou daň. Kdybyste ji navrhoval/a vy, jaké by měla parametry? A měly by se v současné situaci zvyšovat i jiné daně?

Windfall tax vnímám jako „z nouze ctnost“, která neřeší podstatu hlavního problému, tedy ozdravení veřejných financí. Je ale třeba reagovat na mimořádnou situaci. Nepodporuji retroaktivitu daně, protože není fér měnit pravidla v průběhu běžícího roku, o to spíše až teď na samotném konci roku. Také bych zastával princip nižší sazby a větší základny, tedy počtu daňových subjektů. S čím nesouhlasím vůbec, je způsob, jak vláda návrh komunikovala veřejnosti. Nedokázala udržet jednotný postoj, kabinet se na jednotlivých parametrech rozhádal, což působí nedůvěryhodně. Co se týká zvyšování jiných daní, preferenci by měly mít úspory na výdajové straně rozpočtu, teprve po jejich vyčerpání by bylo vhodné hledat prostředky na příjmové straně.

Windfall tax se nepovedla a skončí tak, že ji zaplatí hlavně ČEZ. Vláda měla zastropovat ceny u výrobců. Kdyby to udělala, když jsme to navrhovali, nemuseli by lidé platit nesmyslné částky za energie a neměli bychom jednu z nejvyšších inflací v EU. Vláda se ale rozhodla, že energetickým firmám nechá letošní rekordní zisky. Navíc vymyslela komplikovaný daňový mechanismus, který zpochybňují už i její ministři. Podle všeho jde o dvojí zdanění a dá se čekat, že to skončí u soudu. Nejhorší ale je, že to stejně nebude fungovat a očekávané miliardy se nevyberou. Některé firmy už ohlásily odchod z ČR a další budou optimalizovat.

Vláda musí správně nastavit výši sazby windfall tax. Pokud bude příliš vysoká, tak společnosti začnou daňově plánovat a část z nich odejde do daňově výhodnějších zemí. Na dani se pak nevybere tolik, kolik ministr Stanjura původně předpokládal. V dané situaci bych považovala za výsměch voličům, kdyby se v prvním kroku vláda nepokusila nejdříve provést revizi agend, které stát vykonává. Kdyby se na základě toho nepokusila odstranit brutální resortismus a nezaměřila se na přehodnocení výdajové strany rozpočtu. Teprve potom můžeme vést diskuzi o zvyšování daní.

Státní rozpočet potřebuje stabilizovat, což vyžaduje srovnat výdaje a příjmy. Sice nestačí, ale mimořádná daň je jednou z cest. Uvítal bych i tady konzistentnější přístup. Bylo by lépe, kdyby banky z čistého úrokového výnosu odvedly stejnou částku. Nad hranicí šesti miliard se to bude týkat nejspíše jen šesti největších českých bank, mimořádné dani se tak asi vyhnou banky českých majitelů. Navíc bych do úvahy vzal i další sektory, jako telekomunikace.

Daň nemusela být tak vysoká, firmy se jí budou snažit vyhnout. Sporné je, jestli se vládě potřebných 85 miliard podaří vybrat od těch, kdo enormně vydělali na krizi. Pokud by vláda zasáhla dříve zákonem o cenách, nemusela by otevírat Pandořinu skříňku zpětného zdanění. I zařazení změny v systému paušální daně mohlo počkat, bude to další minus do rozpočtu. Vážný problém deficitu veřejných financí způsobilo zrušení superhrubé mzdy, které zůstalo bez řešení. Nadto vláda vyhazuje z okna dalších 60 miliard. Kdyby to nedělala, nepotřebovala by tak velký balík peněz. Na to jsem je ale upozornil už při poradě ekonomických ministrů.

Tato daň měla být účinná už za rok 2022. Daňovou přirážku pro mimořádně ziskové společnosti ve výši 60 % považuji za férovou a souhlasím s jejím nastavením. Tato daň by měla generovat okolo 85 miliard korun ročně, a pokud bude skutečně sloužit k získání prostředků na kompenzaci cen energií pro občany a firmy, považuji ji za legitimní. Není možné, aby se část společnosti propadala do chudoby a některé firmy krachovaly, zatímco velké korporace na situaci bez zásluhy vydělávají. Co se týče jiných daní, dlouhodobě kritizuji zrušení výpočtu daně ze superhrubé mzdy. A je možné zavřít i jiné „daňové díry“, například možnost nezdaňovat kapitálové zisky.

Osobně bych se primárně snažil zavádění takové daně vyhnout. Představuje totiž nebezpečný precedens, jakési otevření Pandořiny skříňky, protože budoucí vlády budou moci tímto způsobem zatížit jakýkoliv sektor, když bude potřeba dodatečný rozpočtový zdroj. Trh je na zavádění takových instrumentů citlivý, což ukazuje například i ohlášený odchod společnosti EP Commodities z českého trhu. Pokud bych takovou daň navrhoval, vycházel bych zejména z příslušného nařízení Rady EU. Co se zvyšování jiných daní týče, zaměřil bych se na daně nepřímé. Je třeba vždy pečlivě zvažovat dopady zavádění jakýchkoliv daní a usilovat o stabilitu, ne aby se daně měnily několikrát každý rok.

AKTUALIZOVÁNO: Aktualizovali jsme o odpovědi Petra Pavla.