„Prokázal pevný politický postoj.“ Kandidát na Hrad byl od 19 let v KSČ

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Velice ambiciózní člověk, čistě kariérista.“

Tak si ze studijních let vybavuje Tomáše Zimu – nyní jednoho z kandidátů na příštího prezidenta republiky – jeho bývalý spolužák z medicíny Václav Sinevič.

Dnešní spolumajitel grafického studia Marvil byl ve druhé polovině 80. let s Tomášem Zimou v jednom ročníku na tehdejší Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (dnes I. lékařská fakulta UK).

Má snahu posoudit bývalého spolužáka korektně. „Choval se jako takový typický svazácký šéfík a bolševik, i nás lákal do strany. Na druhou stranu nemohu říct, že bych od něj, na rozdíl od jiných funkcionářů, zažil nějakou křivárnu,“ říká Václav Sinevič. „Že by se po někom z titulu své funkce vozil,“ dodává.

Pozdější dlouholetý rektor Univerzity Karlovy, respektovaný profesor v oblasti lékařské chemie a biochemie, vynikal na samém sklonku éry totalitního režimu mezi mladými mediky politickou angažovaností.

Ještě na gymnáziu, v roce 1984, kdy mu nebylo ani 18 let, se stal kandidátem na vstup do KSČ. Bylo to v době, kdy v Moskvě Jurije Andropova střídal Konstantin Černěnko a zdaleka ještě nezačala Gorbačovova „perestrojka“. V Československu vládli tvrdou rukou stalinisté kolem Gustáva Husáka.

Do strany pak Tomáš vstoupil v létě 1986, po ukončení druhého ročníku vysokoškolského studia. Když byl přijímán, nebylo mu ještě ani 20 let.

Lze to vyčíst ze stranických dokumentů k Zimově přihlášce do strany, které jsou uloženy v Národním archivu České republiky a redakce Seznam Zpráv je prostudovala.

Nejde však jen o Tomáše Zimu. Předlistopadová minulost zvažovaných kandidátů na prezidenta se stává jedním z témat rozjíždějící se kampaně. A těch, kteří mají komunistickou minulost, je více - ať jde o miliardáře a poslance Andreje Babiše či generála ve výslužbě Petra Pavla.

Tomáš Zima to na konci komunistického režimu dotáhl až na předsedu fakultního výboru SSM. Ve funkci dle pamětníků tehdy vystřídal pozdějšího známého lékaře, nedávno tragicky zesnulého Leoše Středu.

Spolužáci si Tomáše Zimu vybavují jako organizačně velmi zdatného, inteligentního ale také jako člověka s až chorobnou touhou stát vždy v čele.

„Je schopen se prosadit za každého režimu, pořád měl potřebu se drát do vedoucích pozic,“ vzpomíná další z kolegů z ročníku na medicíně Vratislav Řehák. Vybavuje si, jak jeho kolega z fakulty velel i četě na vojenské katedře.

Z dokumentů uložených v Národním archivu vyplývá, že Zima svou přihlášku do KSČ podal na konci května 1986. Jedním ze tří ručitelů, kteří garantovali jeho politickou uvědomělost a oddanost věci socialismu, byla bývalá ředitelka a učitelka občanské nauky z gymnázia.

„Vždycky se zajímal o dění u nás i ve světě a svůj pevný politický postoj prokázal v celém svém jednání. Jako předseda ŠO SSM ji vedl naprosto spolehlivě a bez problémů získával svazáky pro plnění plánovaných úkolů a akcí,“ uvedla v dokumentech na jeho adresu.

Velmi dobré vysvědčení mu vystavila i fakultní organizace KSČ, kde se Tomáš Zima do té doby angažoval v roli kandidáta. „Tomáš Zima má energické vystupování, dovede přesvědčit mladé lidi o správnosti politiky strany,“ stojí v hodnotícím textu.

Jistou kaňkou v jinak vzorovém kandidátském profilu představoval Zimův strýc, emigrant žijící v Kanadě. V dalších aspektech ale už adept splnil nároky strany bez problémů.

„Soudruh Zima je ateista a náboženství považuje za nevědecké učení, “ uvedl také zástupce partajní organizace, která vstup Tomáše Zimy odsouhlasila.

Sám Tomáš Zima v ručně psaném životopise, přiloženém k přihlášce do KSČ, vyzdvihl všechny své dosavadní úspěchy, včetně odznaku „Za pracovní úspěchy“ od Městského výboru SSM a čestného uznání od pražského primátora.

Následné hlasování o přijetí Tomáše Zimy do strany proběhlo 17. června 1986. Ze 79 přítomných členů stranické buňky byli všichni pro, nikdo proti. Zimovo přijetí do partaje definitivně potvrdil 6. srpna 1986 i OV KSČ na Praze 2.

Tomáš Zima dostal hned jako první stranický úkol pokračovat v aktivní činnosti v SSM, ve funkci předsedy ročníkového výboru a „perspektivně přejít do fakultního výboru SSM“. Což, jak už bylo uvedeno, splnil, a svazákům na fakultě posléze i šéfoval.

Jak se Tomáš Zima stavěl k politickým otázkám v době sametové revoluce, nelze jednoznačně dohledat. Třeba už citovaný spolužák Vratislav Řehák – jeden ze zástupců studentů během listopadových událostí – tvrdí, že dodnes vlastně žádné politické názory Tomáše Zimy nezná.

„Během sametu zmizel tak jako řada dalších, kteří čekali, zda bude foukat z východu, nebo ze západu,“ vybavuje si Řehák.

Tomáš Zima o sobě dříve uvedl, že se zasazoval o povolení zlomové studentské demonstrace 17. listopadu v Praze na Albertově. Zda je to pravda, nevědí ani tehdejší vysocí svazáčtí funkcionáři.

Faktem je, že se účastnil i jednání Městské vysokoškolské rady SSM, která nakonec na organizaci osudové akce spolupracovala s nezávislými studenty.

„On (Tomáš Zima) vždy v rámci SSM patřil k těm progresivnějším, ale také racionálnějším. Nebyl to radikál jako třeba Martin Mejstřík, který chtěl SSM zrušit. U něj a u dalších, včetně mě, převažovaly spíše úvahy o transformaci SSM na politickou stranu. Mysleli jsme, že to celé půjde cestou evoluce, že přijde nějaká reforma po vzoru roku 1968, nečekali jsme revoluci,“ říká nynější manažer a podnikatel Jan Prádler, jenž byl v revolučním období místopředsedou celopražské městské organizace SSM.

Tomáš Zima se dnes prezentuje jako člověk oddaný demokracii, zastánce západního směřování. Jeho bývalí spolužáci i v této souvislosti nechápou, jak mohl vysoce inteligentní člověk v 80. letech vstupovat do KSČ.

„V té době o tom režimu už přece nemohl mít nikdo žádné iluze. Z jeho strany to byl jen čirý pragmatismus,“ soudí i po letech Vratislav Řehák. Myslí si také, že více jak 30 let po revoluci by si Česko zasloužilo „nekomunistického“ prezidenta.

Nevidí důvod, proč ještě dnes spoléhat na staré kádry.

Když je teď bývalý rektor Univerzity Karlovy na svou komunistickou minulost tázán, mluví do médií o tom, že své členství v KSČ nikdy neskrýval, všichni o něm vědí. Připomíná, že i navzdory této historické „zátěži“ dokázal opakovaně uspět při volbě děkana lékařské fakulty a rektora univerzity.

Seznam Zprávy Tomáše Zimu oslovily s dotazy, zda svůj vstup do KSČ bere jako osobní selhání. Zima se odpovědi vyhnul.

„Mnohokrát jsem se k tématu vyjádřil. Je na lidech, zda chtějí řešit minulost, nebo budoucnost. Dejme jim odpovědi na jejich současné problémy. Tomu se chci věnovat,“ reagoval stroze.

V úspěšnou prezidentskou kandidaturu Tomáše Zimy ale kupodivu nevěří ani lidé, kteří se s ním znají z prostředí vrcholných orgánů SSM.

Třeba nynější známý advokát a sportovní funkcionář Miroslav Jansta. Se Zimou byli před revolucí ve zmíněné Městské vysokoškolské radě SSM, teď Jansta vyjadřuje přesvědčení, že prezidentská kandidatura Zimovi zničí dosavadní velmi úspěšnou kariéru.

„Já znám Tomáše asi od roku 1986, jsme kamarádi. On je skvělý ve svém oboru, má mezinárodní renomé, je nesmírně pracovitý a organizačně schopný, ale tu jeho kandidaturu nechápu, dokonce ji odsuzuji. Sám jsem mu to řekl, jsem k němu otevřený. On není žádný politik a nemá na to ani charisma. Špatně skončí a bude za lúzra,“ vidí Jansta negativně prezidentskou kandidaturu svého bývalého svazáckého kolegy.

S přispěním Tomáše Perglera.