Příběh z archivu: Jak manžel Nerudové asistoval u Babišova největšího obchodu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na přelomu let 2008 a 2009 se v Česku zrodil největší zemědělsko-potravinářský konglomerát střední Evropy.

Jeho vznik umožnil antimonopolní úřad, když schválil dohodu, podle níž největší tuzemský koncern Agrofert fúzoval s dvojkou na trhu Agropolem. Zároveň v té době Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dal majiteli Agrofertu Babišovi zelenou, aby ovládl další zemědělský holding První Žatecká a mlékárnu Olma.

Shodou okolností se tak u tohoto milníku nepřímo potkala jména, která se nyní skloňují v souvislosti s prezidentskou volbou.

Konkrétněji: Příslušné schvalující dokumenty podepsal tehdejší místopředseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Robert Neruda, manžel dnešní prezidentské kandidátky a Babišovy soupeřky v přímé volbě.

Robert Neruda, nyní elitní právník a expert přes soutěžní právo, po letech od zmíněných fúzí tvrdí, že jeho role nebyla zásadní. Postupoval prý podle platných předpisů a s Babišem se setkal maximálně během standardního úředního procesu.

„Předpokládám, že některých jednání se spolu s právními zástupci zúčastnil i Andrej Babiš a na těchto jednáních jsme se tak seznámili. Jednání se společně se mnou vždy zúčastnili i další zaměstnanci ÚOHS,“ uvedl Robert Neruda a upřesnil: „Nikdy jsem s panem Babišem nekomunikoval mimo oficiální jednání.“

Ještě méně si na setkání s člověkem, který schválil historickou fúzi, vzpomíná Andrej Babiš. „O tomto nic nevím, v letech 2008 a 2009 jsem se s panem Nerudou nepotkal,“ uvedl.

Připomněl však pozdější schůzku: „Seznámil jsem se s ním v roce 2020, kdy se ucházel o funkci předsedy ÚOHS a byl se u mě tenkrát na Úřadu vlády představit,“ doplnil šéf Agrofertu. Tím připomněl, že před dvěma lety nejspíš oba muži speciální vztahy neměli, protože Neruda v konkurzu podlehl exministrovi Petru Mlsnovi.

Pokud chtěl miliardář Babiš před čtrnácti lety verdikt antimonopolního úřadu nějak ovlivnit ve prospěch svých obchodů, nemusel ostatně oslovit odpovědného úředníka, protože se tehdy scházel přímo s předsedou ÚOHS Martinem Pecinou.

Jejich schůzku z května 2008 v baru na pražském Chodově dokumentuje video odvysílané Českou televizí. A Martin Pecina připustil i častější schůzky, při kterých si prý miliardář stěžoval, jak dlouho řízení o fúzích trvá.

Nakonec si majitel Agrofertu nemohl na přístup antimonopolního úřadu stěžovat, i když je pravda, že jednání o fúzi s První Žateckou i Agropolem trvala sedm respektive pět měsíců. Zároveň si tehdejší odpovědný úředník Robert Neruda kladl podmínky, podle kterých Agrofert musel prodat část získaných podniků. V dokumentech lze dohledat, jak expert ÚOHS upozornil, že „posuzované spojení soutěžitelů vzbuzuje vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže“.

Námitka odpovědného úředníka musí zpětně napadnout každého, kdo podnikne cestu po českém a moravském venkově.

Už od komunistických časů dominují krajině stovky gigantických sil, která obvykle stojí u železničních stanic. V nich sídlí podniky Zemědělského zásobování a nákupu (ZZN), které zajišťují zemědělcům skladovací prostory, vykupují úrodu a dodávají krmné směsi, osiva, průmyslová hnojiva a chemické přípravky proti škůdcům. Spojením Agrofertu a Agropolu se stal Babiš pánem většiny z nich.

Úřad na ochranu hospodářské soutěže proto musel prozkoumat, jestli u některé z komodit nedojde v některém kraji k „vysoké koncentraci trhu“, jestli tedy nově založený konglomerát nezíská v daném zemědělském oboru podíl přes 40 procent. V takovém případě musel Agrofert některé podniky v daném regionu prodat.

Jak důsledně ve zkoumání postupoval Pecinův náměstek Neruda, je otázkou, každopádně výletník po venkově dnes nemusí mít velké pochybnosti o tom, komu patří ohromné betonové silo, na které náhodou narazí. V naprosté většině Agrofertu, anebo firmě, kde má koncern menšinový podíl.

Sila jsou dnes klíčovými body šesti regionálních koncernů, které tvoří Babišovo zemědělské impérium. Tři z nich - AgroZZN, Navos a ZZN Pelhřimov - byly součástí Agrofertu už před rokem 2008, další dva - firmy Cerea a Primagra - Babiš převzal od Agropolu. V šestém z nich - ZZN Polabí - získal při fúzi s Agropolem pětinu akcií, které bránily jeho úplnému ovládnutí. Od Agropolu koupil Agrofert také největší drůbežářský konglomerát v zemi, známou Vodňanskou drůbež, od První Žatecké největší český vepřín Animo.

„Jestliže ÚOHS spojení Agrofertu s Agropolem povolí, může sám sebe zároveň zrušit,“ hodnotila tehdy postup antimonopolního úřadu novinářka Táňa Králová v týdeníku Euro. Nemá totiž podle ní smysl, aby úřad nadále předstíral, že chrání konkurenční prostředí, když umožní spojení dvou největších hráčů, kteří už v té době žádnou alespoň trochu srovnatelnou konkurenci neměli.

Za tehdejším hodnocením si novinářka stojí dodnes. Robert Neruda oponuje s tím, že k ochraně konkurence použil všechny možné prostředky.

„ÚOHS může podle zákona spojení zakázat jen za splnění velice přísných podmínek, musí prokázat narušení soutěže v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení na trhu,“ vysvětluje. Nepostačuje tedy podle něho pouze fakt, že „spojením vzniklý celek bude na trhu největší“.

Navíc se podnik, který chce pohltit svou konkurenci, může zákazu vyhnout tím, že přijme tzv. dodatečné závazky. „Ostatně to je také jeden z důvodů, proč ÚOHS za více než 30 let své existence zakázal jen tři spojení, ačkoli jich posuzoval několik tisíc,“ dodává bývalý náměstek z antimonopolního úřadu

Do jaké míry byl ÚOHS efektivní, umožní připomínka dalších osudů firem, které musel Babiš po fúzích z let 2008 a 2009 prodat. Jejich seznam úřad nezveřejnil s odkazem na obchodní tajemství, část informací je však k dispozici v obchodním rejstříku.

Nejnápadnější je příběh odštěpení firmy Agro Teplice, do které Agrofert převedl čtyři sila v Žatci, Sedleci u Mostu, Zdicích a Hořovicích. Tento zemědělský podnik však sotva znamená konkurenci, protože ho vlastní makléřská firma Cyrrus, která podle svých stránek dodnes vyřizuje pro Agrofert akvizice. Šéfem představenstva Agro Teplice byl do roku 2013 Jan Procházka, který řídil v časech, kdy byl Babiš vicepremiérem a premiérem, státní pojišťovnu EGAP.

Cyrrus Agro převzal od Agrofertu také silo v Sušici. V roce 2012 ho ovšem prodal firmě ZZN Strakonice, kde měl Agrofert menšinový podíl. Později získal většinu a strakonickou ZZN uklidil do sesterského holdingu Synbiol. V některých případech, například v Radomyšli, vyřadil dotčený podnik z konsolidačního celku Agrofertu a spokojil se s tím, že podržel pár akcií.

Nerudův požadavek zbavit se podniků v regionech, kde bylo postavení Agrofertu nejsilnější, měl prokazatelný efekt pouze v případě 40 procent akcií východočeské firmy Zemědělské služby Běstovice, které koupil zahraniční koncern De Heus. Agrofert prodal také 16 procent jihočeské korporace Zemědělské služby Dynín jejímu většinovému majiteli, nadále mu však patří sklady v sousedství dynínské centrály.

Babiš zároveň nepřestal s dalšími nákupy těch firem, které dokument ÚOHS označil za konkurenty omezující Babišův vliv. V roce 2012 například Agrofert ovládl Agropodnik Domažlice, ve stejné době vyhrál tendr na Ministerstvu zemědělství, při kterém se prodával poslední státní podnik ZZN v Novém Jičíně. Jako jeden z věřitelů převzal část agendy podniku ZZN Děčín, který roku 2011 skončil v konkurzu.