Článek
Základní pravidlo je jasné: kdokoli chce kandidovat v prezidentské volbě, musí předložit kandidátní listinu s podpisy alespoň 50 000 občanů (od 18 let), nebo 20 poslanců, nebo 10 senátorů.
Z devíti kandidátů, které potvrdilo Ministerstvo vnitra, jsou dva občanští: Danuše Nerudová (82 413 podpisů od občanů) a Petr Pavel (81 083).
Zbývajících sedm kandidátů jsou tzv. političtí nominanti; zajistili si totiž podporu u zákonodárců – jak ukazuje základní přehled níže. Ten zároveň naznačuje, jak velkou sílu má podpis poslance/poslankyně: 2500 občanů (50 000 : 20). Podpisy senátorů a senátorek mají ještě větší váhu: 5000 občanů (50 000 : 10).
Zatímco v první přímé volbě mělo podporu občanů šest z devíti kandidátů (Miloš Zeman, Jan Fischer, Zuzana Roithová, Jana Bobošíková, Taťana Fischerová a Vladimír Franz), ve druhé volbě už to byli tři z devíti (Miloš Zeman, Jiří Drahoš a Michal Horáček) a v nadcházející třetí volbě jsou to už jen dva z devíti kandidátů (Danuše Nerudová a Petr Pavel).
ANO podporuje kromě Babiše i další kandidáty
Na první pohled to vypadá, že ANO vysílá do prezidentské volby jenom svého předsedu Andreje Babiše. Ten ostatně cíleně vzbuzuje dojem, že on jde do prezidentské volby sám, zatímco jeho političtí konkurenti (zejména koalice SPOLU) pak podporují „ty druhé“ kandidáty. Jenže to není pravda.
Detailní pohled ukazuje, že ANO podpořilo i další kandidáty, a pro dva z nich byla tato podpora zásadní. Bez senátorů ANO by vůbec nemohl kandidovat Tomáš Zima (sehnal u nich 4 podpisy z 10). Kandidátka Denisa Rohanová by se zase neobešla bez poslanců a poslankyň ANO (sehnala u nich 6 podpisů z 20).
Senátoři z hnutí ANO pak podpořili ještě Josefa Středulu a Pavla Fischera, nicméně tito dva by se bez jejich podpisů obešli.
Následující grafy zachycují všechny zákonodárce dané strany, kteří svým podpisem podpořili kandidaturu kohokoli z uchazečů o post hlavy státu.
Celkem 56 poslanců a poslankyň ANO pak podpořilo kandidaturu Andreje Babiše.
Většina senátorů ODS svůj podpis dala Pavlu Fischerovi.
Středula prošel jen díky nerozhodnosti soudců
Současná kandidatura Josefa Středuly ukazuje na problematický dvojí výklad zákona o volbě prezidenta. Zatímco soudy se domnívají, že zákonodárci by měli svým podpisem podpořit vždy jen jednoho kandidáta, Ministerstvo vnitra se drží příznivějšího výkladu pro kandidáty a jejich kandidatury schvaluje, i když se na nich podpisy zákonodárců opakují.
Takových kandidátů, kteří díky tomuto výkladu zákona prošli, je více. Konkrétně jde o Tomáše Zimu, Pavla Fischera a Josefa Středulu. Zatímco ale první dva jmenovaní by měli podpisů dost, i kdyby se jména opakujících se zákonodárců škrtla, Josef Středula by neprošel.
Pozn.: Senátoři Jaromír Strnad (ČSSD) a Petr Fiala (KDU-ČSL) podpořili svými podpisy ještě kandidáta Josefa Roušala, ten ale nakonec nesehnal víc než šest podpisů, proto jeho kandidatura přijata nebyla. Stejně tak kvůli nedostatku podpisů neuspěli Libor Hrančík a Terezie Holovská, které oba podpořila novopečená senátorka Daniela Kovářová.
Rekordmani mezi podporujícími senátory jsou Jaromír Strnad z ČSSD a Jaroslav Doubrava z S.cz, jenž už svůj mandát nevykonává. Oba podpořili hned tři kandidáty najednou.
Josef Středula získal ke kandidatuře podpisy 11 senátorů. Pět z nich ovšem dalo své podpisy také na podporu dříve odevzdané kandidátní listiny Pavla Fischera (Bazala, Kantor a Kunčar, všichni z KDU-ČSL), Tomáše Zimy (Procházková z ANO) a Josefa Roušala (Fiala, KDU-ČSL).
Volba prezidenta/ky: skončí právní vakuum?
Ve středu 30. 11. 2022 končí možnost domáhat se ochrany u Nejvyššího správního soudu proti rozhodnutí MVČR o registraci kandidátů (§ 65 a § 68 zákona). Proč je to důležité? Protože se Česko nachází v „právním vakuu“ a zákon o volbě prezidenta nemá jednoznačný výklad. To může změnit Nejvyšší správní soud.
V roce 2018 řekl Nejvyšší správní soud, že každý zákonodárce může podpořit jen jednoho kandidáta. Problematická technikálie však byla v tom, že to nebyl formálně rozsudek.
U ústavních soudců, k nimž se případ dostal později, převládl názor, že toto Nejvyšší správní soud říkat mimo rozsudek nemůže. Výsledek „přestřelky“ mezi nejvyššími českými soudci je fakticky nijaký.
Většina zainteresovaných soudců si myslí, že každý zákonodárce by měl mít možnost podpořit jenom jednoho kandidáta, v tuto chvíli však není nikdo, kdo by je přinutil vydat rozsudek. A bez rozsudku jde Ministerstvo vnitra cestou menšího odporu, a tedy příznivějšího výkladu pro kandidáty. A Josef Středula může kandidovat.
Co přesně řekl Nejvyšší správní soud
[92] […] Podepsáním kandidátní listiny určitému kandidátovi se poslanec či senátor nestará o „větší pestrost soutěže“, neposuzuje vhodnost více možných kandidátů, ale provede svým návrhem výběr nejvhodnějšího z nich – reprezentanta svých voličů. […] poslanec či senátor by měl před podpisem vážit, koho ke kandidatuře navrhne.
[93] Poslanci a senátoři nemají být chladnokrevně kalkulujícími sázkaři, kteří své podpisy (aktiva) rozdělují (diverzifikují) mezi jednotlivé závodníky, aby si tak zvýšili možnost úspěchu (třeba i tím, že záměrně rozředí soutěž množstvím kandidátů za účelem jejich vzájemné eliminace s kalkulací na postupová místa ve druhém kole závodu), ale spíše „majiteli“ jednoho koně, kteří ve stejném závodu sází pouze na svého svěřence, protože věří v jeho vítězství.
[94] Výkladová alternativa zastávaná ministerstvem a některými dalšími odpůrci je v rozporu se smyslem a účelem omezení dle § 21 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky, kterým se v ústavní praxi zhmotnila dosud nepsaná ústavní zvyklost popsaná výše. Tím je Ústavou sledovaný cíl zabránit extrémně vysokému počtu prezidentských kandidátů.
Zima a Rohanová – kandidáti minulého Parlamentu
Dva kandidáti využili jisté mezery v zákoně a kandidují jen díky podpoře zákonodárců, kteří již ale dnes ve Sněmovně nebo Senátu nejsou. V době podání kandidátní listiny nicméně ještě zákonodárci byli.
Denisa Rohanová získala vloni podpisy 20 končících poslanců KSČM, ČSSD, ANO a SPD, její kandidátní listina byla podána dokonce ještě před tím, než byly prezidentské volby vůbec vyhlášeny. Tomáše Zimu zase podpořili rovněž senátoři, kteří letos v září neobhájili svůj mandát. Z 13 podporujících senátorů jich 6 už senátory není a jen 7 jich je dnes v Senátu. Těchto 7 by ale na Zimovu kandidaturu nestačilo.
Bašta kandiduje s podporou Bašty
Sám sebe v kandidatuře musel podpořit Jaroslav Bašta z SPD. Poslanců SPD je totiž přesně potřebných 20 – a to včetně jeho samotného.
Prezident/ka 2023: Uchazeči a uchazečky o kandidaturu
Špatné výpočty Ministerstva vnitra
Jedním z problémů podpisů pro Karla Diviše, Karla Janečka a Tomáše Březinu, kterým Ministerstvo vnitra uznalo vysoké počty podpisů blížící se hranici 50 tisíc (všem třem více než 45 tisíc), byla existence „duplicit“ v podpisových arších (stejní lidé byli podepsáni dvakrát nebo vícekrát). Kvůli duplicitám se jim nepočítalo zhruba 680 (Diviš), 880 (Janeček) a 3810 (Březina) z původně předložených podpisů.
Ve skutečnosti je těch duplicit v odevzdaných arších výrazně více, ale způsob výpočtu MVČR jejich počet podstatně podhodnocuje. Jak to?
U těchto tří kandidátů se kontrolovaly dva vzorky podpisů, oba čítající 8500 podpisů (celkem zhruba ¼ všech předložených podpisů). U prvního vzorku se ale hledaly duplicity jenom v rámci tohoto prvního vzorku. U druhého vzorku potom duplicity jak uvnitř druhého vzorku, tak vůči prvnímu vzorku (tomu odpovídá to, že u druhého vzorku se našlo zhruba třikrát tolik duplicit, např. 236 vs. 764 u Březiny).
Realistický odhad duplicit je potom zhruba 2450 (Diviš), 3750 (Janeček) a 14 500 (Březina). Skutečných podpisů mají tedy nejspíše ještě méně, než jim Ministerstvo vnitra započetlo. Je však jen velmi málo pravděpodobné, že by soud k tomuto realistickému odhadu přihlédl. Tito tři potenciální kandidáti mají v tomhle ohledu „štěstí“, že soudci ani základním statistickým metodám obvykle moc nerozumějí.
Unikátní model
Nerudová a Pavel sbírali podpisy jinak
Na číslech z provedených kontrol podpisových archů je jasně vidět, že Nerudová a Pavel sbírali podpisy jinak než zbylé trio kandidátů, kteří také předložili ke kandidatuře archy s více než 50 000 podpisy. Počet chyb v podpisech lidí je u Nerudové a Pavla výrazně nižší než u Diviše, Janečka a Březiny.
U první dvojice se např. nenašly u kontroly žádné podpisy lidí, kteří zemřeli již v době před sběrem podpisů. U Tomáše Březiny takových ministerstvo našlo 20. Největší část neuznaných podpisů potom byly nedohledané (nejspíše vymyšlené) údaje – u Nerudové a Pavla jich v kontrolovaném vzorku 8500 podpisů bylo jen kolem 100, u zbylého tria však více než 1000.
Nabízí se vysvětlení, že trio podnikatelů si minimálně část podpisů nechalo sesbírat komerčně a nedokázali přitom uhlídat kvalitu a poctivost takového sběru.
Počítáme šance podle sázek
Zajímá vás, jak vidí prezidentskou volbu sázkaři? Seznam Zprávy podle sázkových kurzů přepočítávají šance na zvolení jednotlivých kandidátů na post prezidenta či prezidentky republiky.
Data ze sázkových kurzů ukazují šanci – pravděpodobnost – toho, že kandidát/ka vyhraje volby a stane se příštím prezidentem nebo prezidentkou.
Šance podle sázek nejsou totéž co předvolební průzkumy. Přestože se obojí vyjadřuje v procentech, šance na vítězství vypočítané podle sázkových kurzů se principiálně liší od toho, co měří průzkumy. Ty většinou odhadují procentní zisk hlasů ve volbách a pracují s reprezentativními vzorky populace.
Data ze sázkových kurzů na rozdíl od průzkumů výrazně častěji odrážejí názory informovaných lidí, kteří politiku sledují nadprůměrně a kteří jsou ochotni do svého názoru investovat vlastní peníze. Kurz sázkových kanceláří potom reflektuje názory těchto sázejících. Prvním a zásadním předpokladem pro kanceláře i samotné sázející je zájem o politiku a výborná orientace v ní.
