Prezidentská porota: Středula zbrkle odpálil největší zbraň moc brzy

Kolik by měly stát hodinky prezidentského kandidáta? Mohou hodinky rozhodnout prezidentské volby? Takové otázky jsme tento týden položili prezidentské porotě poté, co si Josef Středula na sociálních sítích postěžoval, že se ho lidé stále ptají na jeho hodinky.

Politický marketér, humorista, spisovatelka, bývalá novinářka či politický komentátor Seznam Zpráv hodnotí „kauzu hodinky“, se kterou se na facebooku pochlubil odborářský boss a prezidentský kandidát Josef Středula.

Josef Středula se na facebooku podivoval, že se ho lidé ptají na jeho hodinky. Tady úplně nevím, proč se tomu diví, když hodinky jsou na Středulovi to jediné zajímavé. Když se na ulici někoho zeptáte, co si vybaví pod jménem Středula, tak každý se na chvíli zamyslí a potom řekne, že hodinky.

Těžko říct, jestli Středula tu kampaň neodpálil moc brzy a nenasadil svou největší zbraň takhle zbrkle hned v úvodu. Podle mě si měl ty hodinky postupně dávkovat a těsně před volbami vyfotit celý ciferník. Takhle nezkušeně přepálil začátek. Možná, že s hodinkami plánuje ještě mnohem větší věci, ale tomu moc nevěřím.

Každopádně ať je to jak chce, tak Středula přinesl do předvolební kampaně téma hodinky a spoustu otázek souvisejících s hodinkami.

Jak drahé by měl mít správný prezidentský kandidát hodinky? Jaké by měly mít funkce? Na tohle neexistuje jedna odpověď, protože hodně záleží, na jaké voliče cílí.

Jestli chce oslovit například kandidáty Pirátů, tak tam určitě musí mít hodinky, které umí těžit bitcoiny.

Pokud chce oslovit voliče ANO, tak by ty hodinky měly být trestně stíhané a být v komunistické straně.

Jestliže chce oslovit voliče SPD, tak je to úplně jedno, protože voliči SPD hodiny neumí. Ti se orientují v čase podle slunce. Rozhodně ale neuškodí, když budou v azbuce. Tím nic nezkazí. Naopak tím jenom získá.

Středula zdůrazňuje, že hodinky stály jen pět tisíc korun, čímž v podstatě odhalil, na jaké voliče cílí. Nižší vrstva nemá ráda bohaté lidi, co si můžou koupit drahé hodinky. Naopak kvituje lidi v exekucích, co mají hodinky nakreslené, anebo na leasing.

Těch pět tisíc je takový strop, který jeho voliči ještě zkousnou. To je padesát otoček na hracím automatu.

A jestli můžou hodinky rozhodnout prezidentskou kampaň? Já doufám, že ne, protože jestliže ano, tak jsme dost v p****i a jako prezidenta si zasloužíme Zítka.

Podle současné estetiky jsou náramkové hodinky jediným přijatelným pánským šperkem. Proto, a ne kvůli tomu, že ukazují čas, je přijatelné vynaložit na ně třeba tolik, kolik stojí dámské náušnice. Tak, jako by se žena nerada prezentovala náušnicemi očividně bezcennými, muž by měl mít stejný vztah k hodinkám. Stavět jejich láci přímo na odiv je pak gesto, které je těžké ocenit; lepší by bylo hodinky nenosit a ohledně času se spolehnout na mobil.

S hodinkami příliš drahými je ovšem také potíž. Patriarcha vší Rusi Kirill měl chronometr v ceně milionů, což pověsti pravoslavné církve, bohdá spravované kněžími povznesenými nad světské marnosti, mnoho úcty nepřineslo.

Pan Středula se nejspíš domnívá, že i „táta pracujících“ by měl demonstrovat, že ani on, ani jeho paní, která mu hodinky měla darovat, si nežijí nad poměry. Doložit to nevysokou cenou hodinek je k tomu celkem vítaná příležitost. A tak se jí ve facebookovém statusu zlehka chopil. Nerozhodne to ovšem o ničem.

Upřímně řečeno, máloco mě u prezidentských kandidátů tak intenzivně nezajímá, jako debata na téma, jaké nosí hodinky. A i kdyby stály milion, bylo by mi to speciálně u Josefa Středuly jedno. Není placen z veřejných peněz, na jeho plat se skládají členové odborů, kteří o jeho mzdě taky rozhodují. Představa, že odborářský vůdce má být pokud možno chudý jak kostelní myš, je úplně mimo realitu a jak by asi řekl Václav Klaus, nevěřím, že to nějaký seriózní člověk může myslet na vteřinku vážně.

Vlastně moc nechápu, proč se do téhle absolutně nedůstojné debaty nechává dobrovolně vtáhnout sám Josef Středula. Možná v tom je pocit, že by se měl přiblížit svým potenciálním voličům, ukázat, že je jedním z nich, že jim rozumí a žije stejný život a nosí stejné hodinky jako oni. Jen upozorňuju, že právě tihle lidé dávají momentálně přednost kandidátovi, který by si mohl koupit celou firmu Patek Phillipe, kdyby chtěl.

Pak je tu ale ještě jedna možnost. Kandidatura Josefa Středuly, který se kdysi asi mohl považovat za jednoho z favoritů prezidentské volby, je dnes zjevně úplně v troskách a „kauza hodinky“ se stala dost zoufalým pokusem, jak k ní vůbec vrátit pozornost. Takže díky, všimli jsme si. Nestačí to.

Díky tomu, že můj přítel hodinkám hodně rozumí, se můj život poslední tři roky naprosto změnil. Je totiž docela legrační si číst něčí nářky o tom, že je draho či se podnikání komplikuje, a u toho vidět, že má na ruce hodinky v hodnotě půl milionu. I proto já sama, kdybych měla pět tisíc na jeho dárek, mu rozhodně hodinky nekoupím, protože je to vlastně v téhle „oblasti“ hrozně málo peněz.

Takže já bych se hodinkami za pětku nechlubila, ale pokud to mělo ukázat, že pan Středula nerozhazuje za blbosti a že je mužem z lidu, asi to svůj účel splnilo. Na druhou stranu, pak je tu Andrej Babiš, hrající si na lidového kandidáta, který má na sobě běžně hodinky za desítky tisíc a jeho voličům je to naprosto egal. Můžu dokonce citovat jeho tweet z 27. 2. 2013: „Známy sa mi vysmál, že mám hodinky za tři tisíce euro. Prý som socka.“

A když bych zůstala u hodinek jako symbolu, takový Petr Pavel nosí hodinky Prim Orlík Generál, speciální edice vznikla právě jen pro ty, kteří se pyšní touto hodností. V tu chvíli asi má cenu hodinky a jejich vzhled nebo vůbec existenci řešit. A já samozřejmě doufám, že v rámci poroty si tady střihneme i nějakou módní policii, na to se těším.

Podobné otázky bolestně reflektují naši dobu. Hodinky jsou čistě statusová věc, třeba jako kvalitní oblek nebo mobilní telefon. Jaký je mezi tím rozdíl? Musí mít úspěšný prezidentský kandidát vůz alespoň vyšší střední třídy a v kapse nabušený iphone? Musí být prsteny na jeho rukou ze zlata? Skutečně na základě takových věcí rozhodujeme o našich vrcholných reprezentantech?

Jakou značku kalhot nosil Václav Havel? Nevím. A popravdě – je mi to úplně šumák. Pokud má prezident reprezentovat v zahraničí, ať ho stát důstojně vybaví a ošatí, ať má klidně milionový plat a létá tryskáčem. Hlavně když bude co k čemu!

Důležité je pouze to, co se skrývá uvnitř pod vším tím pozlátkem. Jaký má daný člověk charakter, vizi a názory. Jak myslí. Charisma si v Pařížské nepořídíte. Sebedražší chanel nezakryje nasládlý odér intelektuální lepry. To nejdůležitější je člověk sám. Zbytek je pouhou erozí pozornosti.

Josef Středula má kauzu. Josef Středula, přáteli a kolegy lidově přezdívaný Pepa, má totiž hodinky. A ne ledajaké. „Ty ale jsou, že?“ pochlubil se (ironicky) fanouškům na sociálních sítích. Leckdo si asi vzpomněl na legendární výstup Jiřího Paroubka: „Dámy a pánové, kdo z vás to má?“ Ani kandidát „Pepa“ nechodí oblečený jako od táboráku, řečeno slovy Paroubka. Rád si obleče pěkný (český) oblek a už v roce 2014 se chlubil, že má luxusní primky, že „jsou skvělé, je z nich úplně nadšený a nikdo by se neměl stydět za to, když si něco koupí“. Nu, názory má konzistentní. Středulovy hodinky jsou opravdovou celebritou. Prý se ho na ně zase všetečkové ptají, tak pro jistotu zveřejnil i jejich cenu. 5000 korun českých, dárek od manželky. Prý. Zveřejnění ceny si mohl dovolit. Je to tak akorát, aby příliš nepobuřoval, na luxusní hodinky stále ještě uvěřitelná částka, a současně se zas něčím nablýskaným blýskl i u „lepší“ společnosti. Středula se totiž blýská rád. Koneckonců i on už se zaštítil mantrou každého, kdo kdy někam kandidoval, tedy že chce oslovit všechny lidi. Ty „táborákové“ už oslovuje coby odborářský boss a koho ještě neoslovil, může nahnat v tramvaji. Středula totiž chce být jako Alexander Van der Bellen, kterého lidé „znají i z běžného života, například z vlaku nebo metra“. Simvás, kdo s tím přišel, že běžný život odehrává se pouze v MHD? No jo, tam volič jen tak neuteče, co? Musí šéf odborářů chodit jako od táboráku? Jistě, že ne. Stejně jako zubař nemusí chodit s vybitými zuby, aby pacientům dokázal, že jim rozumí. Může mít šéf odborářů hodinky za 5000? Ano, proč by ne? Může je mít jako prezidentský kandidát? Jistě, že ano. Cena hodinek kampaň zřejmě nerozhodne, stejně jako o ní nejspíš nerozhodne ani výše příjmů.

Co ale voličovu důvěru nahlodat může, je kandidátské mlžení. A právě ohledně svého platu Středula tak sdílný nebyl. Už v roce 2014 sdělil, že tahle informace bude k dispozici pouze odborářskému svazu, protože ten výši jeho platu určuje. Odpověď věru šalamounská: „Řeknu to, ale jen těm, co už to stejně vědí.“ Teď, pod tlakem, musel s pravdou ven. Jako odborářský boss bere cirka 110 000 korun čistého. Zdůraznil, že fakt hodně maká. Mimochodem je to asi 145 000 hrubého. To je víc než základní plat předsedy poslaneckého klubu. Hodně? Nevím, muselo by se to vzít kolem a kolem… Ale je mi to fuk. Hlavně za mnou, milí kandidáti, nelezte do tramvaje, s hodinkami, nebo bez. Já totiž běžný život žiji, tramvají se přemisťuji pravidelně, aniž bych někam kandidovala, a chci si v ní v klidu číst.