Prezidentská porota: Babiš začne rozdmýchávat nenávist

V prvním kole je dobojováno, zvítězil v něm generál ve výslužbě Petr Pavel velmi těsně následován šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem. Otázka pro Prezidentskou porotu byla tentokrát jednoduchá – jaké máte z prvního kola dojmy a co se podle vás bude dít v následujících čtrnácti dnech?

Stejně jako v minulých týdnech odpovídali odborník na kampaně, bývalý prezidentský kandidát, spisovatelky, novináři, ale i bloger-humorista.

Nemile mě překvapila malá podpora Danuše Nerudové, mile mě překvapila malá podpora Jaroslava Bašty. Andrej Babiš svojí tiskovkou opět ukázal, že jeho prezidentství a vůbec působení v politice není Macron, ale Viktor Orbán z Wishe.

Teď budeme 14 dní svědky toho, jak se „elita“ snaží nacítit na ono „Česko B“, jak to pojmenoval Bohumil Pečinka, a bude se snažit vyzývat k pochopení oněch voličů a k tomu, abychom jim nenadávali, abychom jimi nepohrdali, protože se nemají dobře a tohle je přece demokratický projev jejich zoufalství. Jako kdyby to našlapování po špičkách snad mělo něčemu pomoci. Možná jen tomu, aby ze sebe „Česko A“ mělo lepší pocit.

A pak to 2 miliony lidí hodí Babišovi a veškerá sounáležitost bude v čudu, budeme opět o něco rozdělenější než dřív, nenávist vůči těm „z města“ bude Babiš teď mohutně rozdmýchávat a nenávist vůči těm „z vesnice“ se opět prohloubí.

Důležitá otázka pro 2.kolo nicméně zní: Má Petr Pavel přesah do „Česka B“?

Postup Andreje Babiše a Petra Pavla do druhého kola se očekával, poněkud překvapivá je jen výše náskoku před dalšími kandidáty.

Zaujaly spíš povolební činy: jednak jasná, obratem vyslovená podpora Petra Pavla Danuší Nerudovou, Pavlem Fischerem a Markem Hilšerem, jednak konfrontační prohlášení Andreje Babiše, který kromě jiného přirovnal Petra Pavla rovnou k Putinovi.

Ke svým 35 % z prvního kola bude však Andrej Babiš – ať se během dvou týdnů před druhým kolem dopustí jakkoli dramatických obvinění svého soupeře – jen obtížně přidávat další. Příštím prezidentem ČR bude Petr Pavel.

(Autor těsně před prvním kolem oficiálně vyjádřil podporu Petru Pavlovi, pozn. redakce)

Tak první kolo prezidentských voleb máme úspěšně za sebou a jak už to tak u voleb bývá, máme tu vítěze a máme tu samozřejmě poražené.

Největším překvapením pro všechny je určitě kandidát Tomáš Zima, který předčil všechna očekávání. Všemi opomíjený kandidát, který byl předem odepisován, za to očividně vzal v pravý čas, všechny tři svoje voliče zdravě namotivoval a mobilizoval a navzdory předpokladům urval půl procenta. Kde jsou teď všichni ti posměváčci, kteří mu v legraci prognózovali výsledek kolem 0,4 procenta? Ha?

Když už jsme u těch překvapení, tak za zmínku stojí určitě i kandidát Jaroslav Bašta, který trefil do svého volebního štábu. V to nedoufal snad ani Tomio Okamura.

Zklamání určitě zavládlo ve volebním štábu Danuše Nerudové, která ještě v prosinci aspirovala na vítězství v prvním kole. Z jejího pohledu ušmudlaných necelých čtrnáct procent je oproti prosinci dost sešup a tady asi není třeba zastírat, že Danuši se finiš tak úplně nepovedl.

Za mě, který ji chtěl původně volit, ale potom, co posledních pár týdnů předváděla, jsem to hodil generálovi, můžu ale říct, že její povolební projev byl více než sympatický a pokud by tuhle rétoriku a přirozený styl nastolila před volbami, a ne až po nich, tak všechno mohlo být jinak.

Pavel Fischer svými necelými osmi procenty ukázal, že na obhajobu Senátu mu to bude nejspíš stačit. U Marka Hilšera si zase tak jistý nejsem.

Záměrně vynechávám Karla Diviše, protože pořád nevím, kdo to je, a teď už je to vlastně jedno a přecházím k vítězům.

Jako vždycky zachraňuje tuhle republiku Praha, kde by generál Pavel byl dokonce zvolen v prvním kole. Co jsem se díval na výsledky v krajích a městech, tak mě snad poprvé v historii voleb mile překvapily moje Pardubice, kde generál vyhrál. Vzpomínám si, že u každých voleb nadávám, že žiju ve městě k***énů, ale tentokrát Pardubice v pořádku.

Vítězství Petra Pavla, byť opravdu jen o pár tisíc hlasů, je na jednu stranu milým příslibem do druhého kola, ale nemůžu se zbavit pachuti, že žiju v zemi, kde skoro dva miliony lidí volí za prezidenta Babiše. Proboha proč?

Dnes se ani nepokusím být vtipná. Naopak, na místě je říct si: Konec legrace! Od vyhlášení výsledků prvního kola slýchám a čtu, že překvapením je tak vysoký počet hlasů pro Andreje Babiše (dále jen AB). Nejsem politolog ani sociolog, ale žiji ve Slezsku. Proto se tolika hlasům pro AB nedivím.

AB totiž pronesl v zásadní televizní debatě stejně zásadní sdělení, bohužel dosud podceňované, a to už začalo bobtnat. Řekl, že by se na základě svých kontaktů snažil domluvit mír mezi Ruskem a Ukrajinou. Zásah. Babiš prostě zvedne telefon, zavolá všem důležitým prezidentům od A do Z, ti okamžitě sednou do tryskáčů a v Praze si, pod vedením mediátora Babiše, nad tácem s chlebíčky svorně plácnou; tudíž si plácne i Putin se Zelenským. Co bylo, to bylo. Co chcete víc? Co na tom, že ve skutečnosti plácá Babiš?

Lidé přece nejsou tak hloupí, aby si z toho sedli na zadek, čtu teď na sociálních sítích. Hned dva špatné předpoklady. Lidé (alespoň část) si z toho na zadek sedli. Přijeďte se podívat k nám, do Slezska. Dokonce i ti, kdo ještě před pár týdny brojili proti AB, na tom zadku sedí a opakují jeho mantru: Babiš má kontakty, Babiš zařídí mír. Za druhé, tito lidé nejsou hloupí. Oni jsou vystrašení! A s tím je potřeba pracovat. Mimochodem, oni žijí na hranici s Polskem, mají tam rodiny. Není to tak dlouho, co nedaleko této hranice dopadla raketa a dva Poláky zabila.

Petr Pavel oproti tomu říká: „Mír je jen iluze.“ Chyba. Byť je to v důsledku pravda, dá se jen stěží odkomunikovat a vždy bude vytržena z kontextu. Nebo: „Ani nebudu říkat, na koho všeho mám telefon.“ Opět chyba. Motorovou pilu nezastavíte nasazením sluchátek. Milý týme Petra Pavla, nechci vám radit, ale… Vaším soupeřem není Andrej Babiš, ale strach.

Výsledné pořadí jsem očekával. I tak mě překvapil strmý pád Danuše Nerudové, na který měly vliv především tři faktory: 1/ neuspokojivá krizová komunikace, 2/ skvělý finiš kampaně Petra Pavla, 3/ sázka na vrtkavé, mladé voliče, postrádající disciplínu svých rodičů a prarodičů (to není kritika, je to přirozený demografický jev).

Nyní se můžeme těšit na křížovou palbu hnojometů, avšak rád bych upozornil na to, že až „párty“ skončí, stále budeme obývat republiku bok po boku navzdory tomu, že jsme každý volili někoho jiného. Babišovu tiskovku jsem musel v půlce vypnout, ta negace z toho přímo sálala. Šéf ANO už mnoho nových voličů nezíská, a proto se rozhodl erodovat voličské kohorty soupeře dehonestací a znechucováním. Ale ty tábory si navzájem nemají co vytýkat – má sociální bublina také pálí ostrými, chrlí ze sebe jako na běžícím pásu slova jako „dezoláti“, otevřeně pohrdá voliči protistrany…

Můj názor je – pokud Generál a jeho tým projdou druhým kolem se stoicismem a úsporností, která je mu vlastní, zvítězí, o tom už teď není pochyb. Nic víc netřeba.

Když pomineme samotné výsledky, přišla mi nejzajímavější volební účast, nejvyšší od roku 1998, kdy ještě chodilo k volbám 75 procent lidí.

Což ale samozřejmě vede k otázce, zda Andrej Babiš dokáže zmobilizovat další voliče, jako se to povedlo v roce 2018 Miloši Zemanovi. Myslím, že už to nebude tak jednoduché a že se Babišova kampaň bude soustředit spíš na to, aby odradila především voliče Danuše Nerudové a Pavla Fischera. Jeho první povolební projev a billboardy pro druhé kolo to naznačují.

Tahle účast ale taky znamená, že některé úvahy a přání části veřejnosti, aby se země vrátila k parlamentní volbě, jsou odsouzeny k nezdaru. Přímá volba tady je a bude.