Převrat na politické scéně. Babiš se stává lídrem levice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O tom, kde Babiš hledá nové voliče, svědčí jeho povolební proslov na YouTube. Odsoudil v něm ty, kdo „za každým druhým slovem mluví o pravdě, lásce a demokracii“ a teď píší, že „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí“.

„Není možné takhle urážet venkov,“ prohlásil Babiš.

Výsledky prvního kola skutečně ukazují, že Petr Pavel vyhrál první kolo prezidentské volby ve městech, zatímco lídr hnutí ANO bodoval na venkově. „Boj města proti vesnici“ ovšem není úplně přesným popisem rozdělení hlasů, spíše šlo o „souboj centra a periferie“.

Babiš se svým potenciálním spojencem pro druhé kolo Jaroslavem Baštou dokázali na většině území republiky shromáždit víc hlasů než jejich strany ANO a SPD při sněmovních volbách v říjnu 2021. Minimální nárůst zaznamenali ve velkých městech, konkrétně v Praze o necelé procento, obdobně v Brně, Plzni, Liberci, ale také v Ústí nad Labem, které bývá tradičně označováno za pevnost levice. V některých satelitech na okraji velkých měst se podpora Babiše a jeho spojence proti roku 2021 dokonce o pár procent nebo desetin zhoršila.

To nejde označit za úspěch, protože vedle hlasů pro ANO a SPD nedokázali jejich kandidáti v těchto místech přibrat voliče, kteří před patnácti měsíci podporovali ČSSD, KSČM nebo Přísahu.

Se vzdáleností od krajských center se však bilance Babiše a Bašty zlepšovala. Nárůst o víc než čtyři procenta proti roku 2021 zaznamenali ve dvaceti okresech, s výjimkou Karviné šlo o zemědělské regiony od Tachova přes Pelhřimov až po Hodonín.

Zlepšení o 5 až 10 procent ohlásily mikroregiony, které leží ve větší vzdálenosti nejen od krajských, ale také okresních měst.

Neplatí přitom klišé, že Babiše volí Sudety.

Největší přesun voličů k Babišovi skutečně hlásí mikroregiony Nové Hrady, Slavonice, Vranov nad Dyjí a Hrušovany nad Jevišovkou, které leží vesměs na rakouské hranici, a vedle nich další pohraniční oblasti, odkud byli po válce vyhnáni Němci, třeba Planá, Volary nebo Město Albrechtice.

Zároveň ovšem pro ně platí, že od správních a hospodářských center leží nejdále, jak je to vůbec možné.

Jejich výsledkům také zdatně konkurují vnitrozemské oblasti, v mnoha případech s tradičně českým obyvatelstvem, které lze rovněž označit za epicentra odlehlosti. Mezi ně patří třeba region Bezdružice-Jesenice u Rakovníka, severní periferie Jihočeského kraje od Rožmitálu pod Třemšínem přes Mladou Vožici až do Pacova, širší okolí Moravské Třebové, případně Koryčan na jižním okraji Hané.

Právě v odlehlých oblastech žije nejvíc lidí, kteří podle Babiše „trpí“ probíhající energetickou krizí, která je zároveň krizí rodinných financí. Lidem ze vzdáleného venkova tradičně chybí infrastruktura včetně dobře placených pracovních míst, dostupných škol, zdravotnických služeb a veřejné dopravy. Teď ještě byli ponecháni osudu, aby vlastními silami čelili drahé elektřině, případně plynu.

O tom, jak byl venkov pro Babiše důležitý, svědčí i fakt, že mu podpora nevyrostla v jeho dosavadních hlavních pevnostech, tedy na panelových sídlištích velkých měst. Například v pražských sídlištích Jižní Město, Modřany nebo Černý Most, případně na českobudějovické Vltavě nebo na sídlišti Ostrava-Jih mu v tandemu s Baštou přibyl stejně nízký podíl hlasů jako v celém městě. Důvodem může být nejen lepší dostupnost služeb v metropolích, ale také fakt, že se právě jejich obyvatelé vyhnuli drastickému zdražení energií díky regulované ceně dálkového vytápění.

Výsledky venkova v prezidentských volbách ohlašují převrat v tuzemské politice, potvrzuje politolog Jan Bureš z Metropolitní univerzity, který se specializuje na evropskou levici. „Klíčovým tématem se stává otázka životní úrovně,“ shrnuje politolog.

Tuzemská politika se proto může vyvíjet podle francouzského vzoru. Přitom ovšem Babiš nebude hrát roli bývalého finančníka a prezidenta Emmanuela Macrona, kterého označuje za svého přítele, ale jeho vyzyvatelky Marine Le Penové. Její strana Národní sdružení sice tradičně patří k radikální pravici, v posledních letech však převzala obvyklou levicovou roli. Při loňských prezidentských volbách překročila hranici 40 procent hlasů díky tomu, že k tradiční podpoře regionů na severovýchodě a jihu země, které přišly o prosperitu úpadkem těžkého průmyslu, přidala hlasy z venkova na jih a jihozápad od Paříže, tedy z regionů, které už léta nejvíc trpí zdražováním energií, a zvláště pohonných hmot.

Na skutečnost, že Le Penová má potenciál získat většinu, upozornil světoznámý sociolog Emmanuel Todd v knize „Kdo je Charlie?“, podle jeho výzkumů tvoří francouzskou střední třídu 42 procent občanů, z toho tvoří 17 procent vedoucích pracovníků a dobře placených specialistů vyšší střední třídu, zbylých 25 procent jsou učitelé, inženýři a technici. „Příslušníků střední třídy je sice méně než obyčejné populace, ale pořád jde o srovnatelný počet,“ upozorňuje Todd. Pro řízení státu je přitom podstatné, že střední třída kromě vyšších příjmů také kontroluje ideologický systém. To umožňuje jejím kandidátům včetně Macrona vyhrávat volby. Přinejmenším do chvíle než rovnostářští vůdci typu Le Penové, kteří odmítají středostavovský režim výhodný pro příslušníky vzdělaných a úspěšných vrstev, dokážou zorganizovat dolních 57 procent.

Tuzemskou střední ani nižší třídu experti dosud tak přesně nepopsali, přesto není pochyb, že se na znevýhodněnou většinu může obrátit také Babiš. Na rozdíl od Le Penové sice nezíská živnostníky, kteří v Česku tvoří ještě víc než francouzských 5,5 procenta populace. Na druhé straně může spoléhat na důchodce, za jejichž patrona se prohlásil a kteří ve Francii Le Penovou nevolí.

Český a moravský venkov navíc nabízí vůdcům nižších vrstev o něco lepší prostředí než odlehlé regiony ve Francii. Středostavovské kandidáty typu Macrona podporují venkovské oblasti především na západě Francie a v Alpách, kde dosud přežívají společenské tradice založené v křesťanských dobách. Podobný efekt se projevil také v Česku, když Babiš při prezidentských volbách neuspěl na východočeském venkově, na Táborsku, Jihlavsku a Zlínsku. Tyto regiony s přežívající křesťanskou tradicí ovšem zasahují menší část země než ve Francii.

„Pokud bude hnutí ANO akcentovat problémy lidí, kteří na tom jsou objektivně hůř, a upozorňovat, že se jejich problémy neřeší, pak se stává levicí,“ dodává politolog Jan Bureš.