Praha nad vsí a nenávistí? Absurdní a zlé heslo voleb, říká sociolog

Prezidentské volby znovu jitří atmosféru ve společnosti. Sociolog a publicista Stanislav Biler kritizuje výroky některých známých osobností, které po prvním kole voleb napsaly na sociálních sítích, že „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí“.

Karikovaly tak odlišné výsledky kandidátů ve velkých městech a na periferii. Zatímco třeba Praha a Brno byly spíš nakloněny generálu Petru Pavlovi, v menších obcích zvítězil předseda hnutí ANO Andrej Babiš.

Podle Bilera se v některých sloganech projevuje nálepkování na chytré měšťany a burany z venkova. „Je to absurdní,“ namítá v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Volební rozdíly v regionech podle něj nejde spojovat s inteligencí voličů. „Výsledky různých voleb se dlouhodobě kryjí s různými ekonomickými ukazateli, jako jsou mapa nezaměstnanosti, průměrné příjmy v oblastech, pracovní příležitosti, úroveň škol nebo míra exekucí. Tohle všechno vysvětluje rozložení hlasů mnohem lépe než to, že někdo podlehl propagandě,“ dodává.

Praha by si už v prvním kole zvolila prezidentem generála Petra Pavla. V hlavním městě získal 51 procent hlasů. Někteří lidé, včetně veřejně známých osobností, pak na sítích sdíleli výrok, že „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí.“ Jak to na vás působí?

Je to strašně nenávistný slogan. Nevím, jestli to jde nějak rozvést. Nechci výrok zveličovat, když napadl jednoho člověka, ale samozřejmě se z toho stalo určité heslo v kampani, která je jako před každými volbami extrémně přecitlivělá. A heslo už si žije svým životem.

Takže nálepky o hloupých venkovanech jsou pak pro lidi na periferiích jako hadr na býka a ještě víc apelují na jejich protestní hlasy?

Co tím sloganem lidé z hlavního města vzkazují třeba lidem na druhém konci republiky, kteří volí stejně, jen jsou třeba ve své obci v menšině? Ať udělají cokoli, pro autory sloganu budou mít nálepku buranů z venkova. Je to absurdní a zlé vůči nim. Nedává to smysl ani z pohledu Prahy.

Jak to myslíte?

Praha nejvíc nasává imigraci z celé republiky. Podstatnou část Pražanů tvoří lidé, kteří se z regionů do hlavního města přestěhovali. Praha není zas takové velkoměsto, což ukazují i výsledky regionálních či sněmovních voleb.

Nálepkování lidí podle toho, kdo volí v uvozovkách chytře nebo hloupě, přece záleží na tom, z jaké výšky se na to podíváme. Když porovnáme, jak teď volí lidé v západoevropských hlavních městech, může Praha působit jako Buranov. Pokud se podívám na výsledky voleb v dánské Kodani, nemůže se stát, aby tam zvítězila konzervativní pravice s 25 procenty a na druhém místě skončili oligarchové, což v případě Prahy bylo Babišovo hnutí ANO.

Je otázka, jestli by lidé z Kodaně a dalších měst měli sepsat nějaký manuál pro voliče z Prahy, protože si jako pan Šafr mohou myslet, že je za tím nedostatek nějakých informací. (Novinář Pavel Šafr avizoval, že pošle na venkov dva miliony tiskovin s apelem, ať místní volí Pavla – pozn. red.) Že by z Kodaně posílali tiskopisy, jak mají v Praze volit, aby nevypadali jako troubové?

Zároveň jste posměšky pojmenoval tak, že bohatí zaměňují peníze za morální nadřazenost.

Ano. Když se podíváme na výsledky detailně – soustředil jsem se hlavně na vnitřní a vnější periferie – dlouhodobě se v různých volbách kryjí s různými ekonomickými ukazateli, jako jsou mapa nezaměstnanosti, průměrné příjmy v oblastech, pracovní příležitosti, úroveň škol nebo míra exekucí. Tohle všechno vysvětluje rozložení hlasů mnohem lépe než to, že někdo podlehl propagandě. Jak jsem se snažil ukázat, mohli bychom to v jiné rovině říct o voličích v Praze.

V Praze jsou obecně nejvyšší příjmy, ale hlavně dostupnější služby, lékaři, nemocnice. Nemusíte napříč krajem hledat zubaře, což jsou věci, které na Jesenicku nebo Ústecku budete řešit mnohem více. A tohle vás třeba vede k volbě někoho, u nějž ať už správně nebo mylně doufáte, že by situaci mohl zlepšit. Očekávání voličů se mohou lišit.

Kritizujete výklad, že lidé na venkově volí jinak, protože jsou hloupí. Jaké je vaše vysvětlení těch rozdílů?

Na jednu stranu nás mate vybarvování výsledků. Když zabarvíte třeba celý kraj, vypadá, to že Praha a okolí volí Pavla a ti zbývající jiného kandidáta, v tomto případě Andreje Babiše. To samozřejmě není pravda. Rozložení procent a voličského chování v regionech je různorodé. Že vidíme jednu barvu, která značí definitivní výsledek, opomíjí jednotlivá dramata a velmi těsné výsledky, kdy jeden kandidát porazil toho druhého o desetiny nebo jednotky procent.

Druhá věc je, že se ten boj interpretuje právě otázkou volby. Nesleduje se celé pozadí vlivů, života jednotlivých voličů. Někdo vnímá jako hlavní určité téma voleb, a myslí si, že by to měli tak vnímat i lidé v jiných částech republiky. Jinde mají své vlastní motivy a témata, která jsou pro ně klíčová a podle nich se nejen v současné volbě rozhodují.

Projevuje se právě při volbách, že politici či média opomíjejí jakýsi dvourychlostní vývoj Česka?

Mám pocit, že si toho všímají jen u voleb. Neplatí to stoprocentně, ale volby zaměří pozornost na venkov a lidé se ptají: Pane bože, co se tam stalo? Proč tam lidé tak volí? Pár dní se to řeší, sklouzne to k Sudetům a nářkům, že tam to vždycky bylo špatné. Nic z toho není pravda. Jenže pak si situace v regionech až do dalších voleb skoro nikdo nevšimne. Upadající části naší země dál upadají a centrum s tím nic dalšího nedělá.

Vidíme to třeba na příkladu školství. Máme detailně zpracováno, jak si jednotlivé školy stojí, ale nemá to žádné reálné pokračování a politickou reakci, aby se situace v konkrétních místech zlepšila. A když zlepšení nepřichází, odrazí se to ve volbách.

Vnímají lidé na periferiích, že jim Babiš jako politik a expremiér pomohl?

To se hodnotí obtížně. Neudělal nic s podstatnými a strukturálními problémy, o nichž jsem mluvil. Týká se to školství, dopravní infrastruktury nebo nezaměstnanosti. Platí to o Babišově i libovolných vládách před ním.

Ale umím si představit, že si spousta voličů v těchto částech řekne: Udělal aspoň něco, třeba ohledně zvyšování důchodů nebo platů ve státní sféře. Části lidí z periferie se zvedly příjmy. Nemusí nutně milovat Andreje Babiše ani volit hnutí ANO, ale mohou si říct: Není to žádný ideál, ale proč ne?

Mluvili jsme o sloganu a nabubřelosti části lidí z měst. Je tohle něco, co může ve druhém kole ovlivnit a zburcovat voliče, kteří se mohou cítit uražení?

Těžko soudit, jestli jeden slogan bude mít takovou sílu. Ale stává se, že nějaká okrajová věc se stane hlavním motivem voleb. Netroufám si odhadnout, jestli je to ten případ. Ale Andrej Babiš už zkouší. Slogan už dávno poslal dál přes sociální sítě. Šíří se i v různých dezinformačních skupinách.

Jako téma to zvedla i Jana Bobošíková, která má značně sledovaný youtubový pořad, na který se běžně dívá i čtvrt milionu lidí. Troufám si tvrdit, že sledující jsou lidé, kteří budou spíš inklinovat k Babišovi, anebo jsou nerozhodní a tohle je může popohnat k volbě.

Napsal jste, že odlišnosti města a periferie se propisují do voleb dlouhodobě. Jak propojit tyto dva světy i hodně rozdělenou společnost?

Je to jednoduché. Cesta ven vede přes reálnou politiku, která se v době voleb nebude divit a pak na problémy periferie zapomene. Třeba skutečně masivně investuje do infrastruktury, školství a zdravotnictví.

Okamžitě se to neprojeví, ale ve střednědobém horizontu ano. Když se začne lidem dařit dobře a získají pocit, že na ně centrum nekašle a nehodilo je přes palubu. Když teď někdo v odlehlejších regionech získá lepší vzdělání, automaticky utíká do větších měst. Nevrací se domů a ani to není fyzicky možné. Nechcete řešit, kde pro děti seženete dobrou školu nebo lékaře. Je to spousta věcí, s nimiž by měl stát pomoci. Naše země je prťavá, žádný megakontinent. Je překvapivé, že na tak malé ploše máme tak rozlehlé oblasti, které za zbytkem země zaostávají, upadají a vylidňují se.

Nicméně rozdíly mezi městem a venkovem nejsou problém jen Česka, nebo myslíte, že je ve srovnání s jinými evropskými zeměmi něčím specifické?

Toto si netroufám nějak číselně srovnávat, ale Česko je specifické svým historickým vývojem. V Evropě nebylo standardní, že se z nějaké oblasti odsunuly tři miliony obyvatel a nastěhují se tam lidé odevšad. Ale v tuto chvíli uplynulo skoro osmdesát let a nelze se na to vymlouvat. Po takové době je divné, že s tím stát nebyl schopný nic udělat.

Naopak není nic mimořádného, když se nově osidlují oblasti a společnost se tam nově buduje. Ale musí se o to někdo snažit.

Překvapilo vás z pohledu sociologa něco na prvním kole voleb?

Přijde mi zajímavé, že ukázalo, jak se voliči rozhodují extrémně pragmaticky. Proto dopadl souboj Pavla a Babiše tak těsně. S tak vysokými čísly průzkumy nepočítaly. Voliči se evidentně do poslední chvíle rozhodovali tak, aby dali hlas kandidátovi s největší šancí na úspěch. Sedmdesát procent voličů se rozhodlo rovnou takto. Pro druhé kolo to znamená, že velká část voličů se nerozhoduje nepředvídatelně, nebo extrémně emociálně, jak si komentátoři někdy myslí.

O čem tedy bude druhé kolo?

O tom, kdo dokáže nejvíc zmobilizovat své voliče a naopak demobilizovat voliče protikandidáta. K tomu se použije absolutně cokoli. Tohle může být jedna z věcí.

Prezident v Česku má reálně málo pravomocí. Je to spíš reprezentativní figura. Politologové předpovídali, že současná forma přímé volby, kdy se do finále dostanou jen dva kandidáti, nepoměrně vyhrocuje náladu ve společnosti a neodpovídá to realitě. Souhlasíte?

Ano, realita možná není v té volbě prezidenta, ale v symbolickém boji, co si kdo do osoby prezidenta projektuje. Nakonec z každé kampaně vykrystalizují dvě tři témata, o která se svádí veřejná bitva. A bez ohledu na to, jestli s nimi prezident může něco dělat.

Minule se před druhým kolem vytáhlo téma imigrace. Bylo to absurdní, jak ukázaly týdny po volbě. U první volby rozhodlo finálový souboj téma sudetských Němců. Také absurdní. Po volbách už se to taky nikdy neřešilo.

Dneska se Babiš snaží nastolit téma války a toho, kdo do ní Českou republiku zatáhne. Víme, že čistě věcně je to úplná blbost. Přesto to volby může ovlivnit. Hned potom se o tématu mluvit přestane, protože je nesmyslné. Volby jsou taky emocionální záležitost a na něčem se emoce svezou.

Takže podle vás nakonec rozhodne nějaký motiv, heslo z kampaně?

Máme za sebou velmi málo prezidentských voleb, z nichž si můžeme vzít ponaučení. Museli bychom jich mít třicet čtyřicet, abychom si vývoj mohli trochu představit.

Současná volba je jiná v tom, že výsledek prvního kola vůbec není těsný, i když se tak může jevit. Dá se předpokládat – ale není to nutnost – že se za Pavlem seřadí víc voličů. Je to Andrej Babiš, kdo tady tahá za pomyslný kratší konec. Bude podstatné, jak Petr Pavel a jeho tým udrží nervy na uzdě a nenechají se strhnout šílenstvím v kampani.