„Pepa z Prajzska“. Odborářský boss Středula lovil hlasy ve svém rodišti

Je to poslední výjezd Josefa Středuly v prezidentské kampani. Další dny ho čekají jen debaty a za týden bude zřejmé, kdo postoupil do druhého kola.

Vrchní český odborář zamířil na Hlučínsko a do Ostravy, do míst, která před třiceti lety opustil jako mladý odborářský kádr. Nejprve tehdy do Prahy dojížděl, pak se tam odstěhoval zcela. Stopa po jeho hlučínské životní epizodě přesto dosud zcela nevychladla.

Podívejte se, jak vypadala návštěva Josefa Středuly na Ostravsku:

„Pamatuji si vás ze školy,“ spontánně ho vítá ve společnosti Lanex v Bolaticích dáma v červeném sáčku. Je ze sekretariátu firmy, Josef Středula hned reaguje - prý si ji také pamatuje. Zdraví se, líbají se na tváře. Setkání po letech se ale ten den odehraje více. Josef Středula totiž z Hlučína pochází a v nedalekých Bohuslavicích žil.

„Je to světová firma. A také řeší problémy s energiemi,“ uvádí mne do kontextu, když procházíme vrátnicí. Výrobce lan Lanex a jeho sesterské společnosti jsou totiž energeticky náročné - taví a zpracovávají plasty. Vysoké ceny energií je loni donutily o své situaci veřejně hovořit. Záměr upozornit na kritickou situaci dalekou Prahu se ale zvrtl a následná panika, že se propouští nebo že se přesouvá výroba do Polska, se nakonec řešila i na tripartitě. „Požár“ zde hasil právě Středula. „Za to zpětně díky,“ vyzdvihoval jeho zásluhy ředitel podniku Jiří Brož.

Návštěva továrny, kde se vyrábí lana od těch pro horolezce až po objemná lodní, dále probíhá podle obvyklých scénářů. Nejprve si šéf odborářů vypráví s místními řediteli divizí o tom, jak se firmě daří, co je trápí nebo o výzvách Green Dealu. Manažeři připouští, že hledají, jak zejména obsluhu firmy zezelenit. Za „živou vodu“ považují zastropování cen energií. Nejistota, jak a co bude dál, prý ale stále visí ve vzduchu.

Následuje tradiční prohlídka provozu.

V cvrčivém hluku není výklad slyšet a připomíná legendární scénu z filmu Na samotě u lesa. „Říkal, že se vlákno taví při 1200 stupních Celsia,“ převyprávěl mi později obsah jedné pasáže. Procházíme dalšími a dalšími provozy, hluk je všeobjímající, k základnímu vybavení místních zaměstnanců patří špunty do uší.

Zpoza strojů a cívek si prohlíží delegaci. „Ten výběr je tak veliký, nechám se překvapit,“ říká mi k prezidentské volbě jeden z místních dělníků, kterému delegace stojí v cestě a čeká, až se posune halou dál, aby mohl projet. Další tři, na které natrefím, jsou z Polska a v Česku nevolí.

Češky a navíc místní potkáváme v závěru exkurze po výrobě lan. „Já nechodím k volbám,“ kroutí hlavou jedna z nich. K hovoru se rychle přidává prezidentský kandidát. „Co nového v Bohuňovicích?“ obrací se k ní Středula. „Jak to víte?“ ptá se ona překvapeně.

Její spolupracovnice Marcela v prvním kole pravděpodobně Středulu volit bude. Je odborářka, má sedm let do důchodu, chce volit někoho, komu záleží na lidech. Ptám se, jestli zvažuje i Andreje Babiše. „Babiše moc ne,“ říká.

Na rozloučenou dostane Josef Středula od manažerů Lanexu provaz. Od dámy v červeném sáčku se snažím na poslední chvíli zjistit, jak se jmenuje. Ta se obrací na Středulu, jestli si pamatuje její jméno, ale spěchá se na další schůzku, na další povídání není čas.

Další zastávkou s puncem Středulovy osobní historie je zázemí ostravské pobočky KOVO. Právě zde totiž kariéru profesionálního odborářského bosse zahájil.

V kuchyňce místní centrály se vaří káva, ptám se hloučku, kdo si zde ještě pamatuje Středulovy odborářské začátky.

„Stál jsem s ním před Vítkovicemi v roce 2001,“ přiznává mladě vypadající muž. Jmenuje se Tomáš. Na rychlém kafi a cigaretě před začátkem odborářského jednání mi přiznává, že ani on sám zatím neví, koho bude volit. „Nechci, aby to vyznělo, že nechci volit Pepu, ale spíš si říkám, že kdyby to vyšlo, tak z vedení odborů odejde velice schopný člověk,“ vysvětluje své otálení. „Jsem odborář, tak budu volit odboráře,“ energicky do rozhovoru vstupuje jeho kolega. Je bývalý horník.

Zajímá mne, jak si podle nich vede v regionu Babiš. Odpovědí je, že má na Ostravsku příznivce nejen mezi seniory, ale i mladými. „Před Vánoci jsem byl na nějakých akcích s mladými a pro Babiše bylo tak osmdesát procent,“ líčí mi situaci bývalý horník. Místní ho prý berou jako toho, co se o lidi stará, Fialovu vládu jako tu, co se na lidi vykašlala, když je draho všude, zejména v energiích.

Začíná jednání místních odborářů sdružených pod značkou KOVO. V jednací místnosti sedí zhruba tři desítky odborářů, až na výjimky hřmotní chlapíci. Středula jim vysvětluje záludnosti vysoké inflace, řeší zákon o kurzarbeitu, řeč se stáčí k jeho prezidentské kandidatuře, obhajuje se, že v případě milosti pro Metrostav chtěl jen pomoci lidem, aby neztratili práci.

„Když slyšíte, že někdo chce odvolat vládu - prezident nemůže opravovat výsledky voleb,“ zdvihá téma, které v posledních dnech získává sympatie outsiderovi prezidentských voleb - poslanci SPD Jaroslavu Baštovi. „Bašta ale získal v diskuzi, kde jsi byl i ty, tolik procent. Lidé si informace neověří a půjdou ho volit, co s tím?”reaguje drobná dáma, kterou ostatní familiárně oslovují Alenko.

Středula odmítá, že by se uchýlil k populismu, i když to může být nevýhodné. „Ale jak tedy vyhrajeme?“ opakuje paní Alena.

Ozývají se hlasy, které potvrzují, že Středulu volit budou. „Pepik je náš kandidát, já za ním stojím. A když to nevyjde, tak bude mít dál svého předsedu,“ hlásí se k podpoře chlapík v červeném tričku. „Plus je i to, že o Středulovi teď ví každý v České republice,“ přidává další klady kandidatury odborář Emil, který rovněž tvrdí, že „Pepu“ a jeho prezidentské ambice podporuje.

„Ale! Pane prezidente!“ zdraví pak Středulu v dobrém rozmaru opozdivší se předseda základní organizace v Třineckých železárnách Marcel Pielesz.

Setkání končí, všichni se společně fotí a následně rozchází. „Teď se vracím do Prahy, chci podpořit v debatě svou manželku,“ líčí mi Středula další svůj program. Na Moravu se ale vrací hned další den ráno - je pozván na sjezd ČSSD, který se koná v Brně.

Ptám se, co bude dělat s lanem, které dopoledne dostal. „To nevím, asi ho dám někomu, kdo má zahradu, může si z toho udělat třeba houpačku,“ reaguje. Nedá mi to a znovu zkouším, jestli si opravdu pamatuje paní v červeném sáčku v Lanexu. Jméno si prý už nevzpomene, ale od vidění si ji pamatuje.

Podle internetových stránek firmy je její křestní jméno Blanka.