Pavlovi hlas dám, ale jeho minulost nezmizí, říká historik

Historik Petr Blažek byl tím, kdo se v minulých měsících asi nejvíce zasloužil o to, že se na veřejnosti začalo diskutovat o předlistopadové minulosti armádního generála ve výslužbě a prezidentského kandidáta Petra Pavla. Zejména o období, kdy se Pavel jako někdejší příslušník elitní průzkumné jednotky z Prostějova přesunul do kurzu pro budoucí zpravodajce.

Před druhým kolem volby je Petr Blažek připraven dát Petru Pavlovi hlas, přestože v často ostrých debatách tvrdil, že prezidentský kandidát o své minulosti lže.

Nyní historik říká, že Petr Pavel v mezičase některé své počáteční výroky a stanoviska revidoval, avšak přesto si myslí, že úplnou pravdu stále neřekl a nezapsal ji do svého oficiálního životopisu na webu kandidáta. Kdyby se tak stalo, řadě lidí, kteří mají problém s komunistickým režimem, by to podle Blažka usnadnilo prezidentskou volbu.

„I když bude Petr Pavel zvolen - a já předpokládám, že zvolen bude - jeho minulost tím rozhodně nezmizí, ta tu s námi zůstane. A bude i nadále tématem nejen pro historiky,“ uvedl mimo jiné Petr Blažek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Když vidím, jaké emoce spor o předlistopadovou minulost Petra Pavla vyvolává, přemýšlím, jak dlouho se z prezidentské volby budou čeští historici vzpamatovávat…

Nevidím v historické obci žádný hluboký spor. Ke konkrétním biografiím se vyjadřovalo pouze několik historiků. Bylo nás velmi málo: Prokop Tomek, Adéla Gjuričová, Eduard Stehlík, Radek Schovánek, Jiří Fidler a já. Historická obec tedy spíše mlčela. Pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se.

Možná je to dáno tím, že to nejsou jednoduchá témata a že jsou pro většinu historiků nová. Týká se to zejména předlistopadové vojenské rozvědky – Zpravodajské správy Generálního štábu (ZS GŠ), k níž v roce 1988 Petr Pavel nastoupil. Dokumenty ke zpravodajské škole ZS GŠ byly odtajněny teprve nedávno. Některé jsem dostal v Archivu bezpečnostních složek ke studiu až v listopadu a v prosinci 2022. Věcná diskuze tím byla výrazně limitována.

Minimálně mezi vámi a Eduardem Stehlíkem to však docela jiskří. Podle něj nelze tvrdit, že Petr Pavel byl komunistickým rozvědčíkem, když zpravodajský kurz dokončil až po revoluci.

Eduard Stehlík podle mne nepopisuje předlistopadovou minulost Petra Pavla věcně. V případě vojenské rozvědky máme dokumenty, které dokládají, že se Petr Pavel 23. srpna 1988 stal jejím příslušníkem a o dva dny později požádal o vyslání do její zpravodajské školy. Po přijetí žádosti začal školu od září 1988 studovat. Není pravda, že by Pavel ke Zpravodajské správě Generálního štábu nastoupil až v roce 1991, jak to popsal opakovaně - poprvé už v roce 2014 v knize Srdce armády - kolega Stehlík s tím, že předtím Petr Pavel studoval na Vojenské akademii v Brně. To byla ve skutečnosti krycí legenda pro zpravodajskou školu zmíněné vojenské rozvědky.

A nemá každý z vás kousek pravdy? Petr Pavel sice od srpna 1988 skutečně formálně spadal pod Zpravodajskou správu Generálního štábu, cvičil se v kurzu na zpravodajce, ale pan Stehlík říká, že tím zpravodajcem se fakticky stal, až když ten kurz dokončil, tedy za nového režimu. Když se někdo učí v učilišti na zedníka, také se zedníkem stává až po dokončení školy. Nebo ne?

Petr Pavel byl už od srpna 1988 příslušníkem Zpravodajské správy Generálního štábu. Obdržel krycí jméno, což bylo zaneseno do centrální evidence správy. Byl k němu založen personální spis ZS GŠ pod zpravodajským číslem. Zpravodajská škola nebyla ani učilištěm pro zedníky, ani střední školou nebo běžnou vysokou školou. Jednalo se o utajovaný útvar vojenské rozvědky. Studium bylo konspirativní, zpočátku o tom dokonce nevěděla podle archivních dokumentů ani jeho manželka. Pavel zde začal studovat ve 27 letech. Jednalo se o tříletý denní kurz. Účastníci se tam učili nejen jazyky, ale měli také intenzivní ideologické školení a současně se učili zpravodajské předměty, částečně i v prvním ročníku.

Byl to kurz určený pro budoucí důstojníky agenturního průzkumu, takzvané pátrače. Absolventi poté měli nastoupit jako pracovníci úseku agenturního průzkumu ZS GŠ na rezidentury v zahraničí, jejichž součástí byly i pozice vojenských přidělenců, nebo na analytický útvar centrály. Do této školy se nedělaly běžné přijímací pohovory, na které se mohl přihlásit každý zájemce. Jednalo se o velmi prověřené příslušníky Československé lidové armády. Na webových stránkách Petra Pavla se přitom stále píše, že absolvoval „postgraduální studium zpravodajství na Vojenské akademii v Brně“. Jak jsem doložil na základě archivních pramenů, není to pravda.

Co by tedy podle vás do jeho životopisu mělo být dopsáno, aby odpovídal historickým pramenům?

Jak už jsem řekl, první ročník toho zpravodajského kurzu, do něhož nastoupil, se konal od září 1988 do července 1989 pod formálním krytím Vojenské akademie v Brně. Petr Pavel byl již v srpnu 1988 přemístěn ke Zpravodajské správě Generálního štábu. Druhý ročník již studoval od konce srpna 1989 v Praze. Zpravodajská škola měla sídlo v ulici Karolíny Světlé 4. Pavel sám opakovaně mluvil o tom, že v listopadu 1989 pracoval v Praze. Jak tedy mohl současně studovat v Brně, což uvádí v životopisu?

Nicméně platí, že Petr Pavel za minulého režimu nikdy žádnou rozvědnou činnost neprováděl.

Nikdy jsem neříkal nic jiného, než že byl před listopadem 1989 příslušníkem ZS GŠ a studoval na její zpravodajské škole. Nikdy jsem neuváděl jako nyní Andrej Babiš, že byl Petr Pavel cvičen někde v Rusku, a to dokonce KGB. V dokumentech nic takového není. Babiš nemluví pravdu. Mluvím věcně – Pavel byl do listopadu 1989 pouze frekventantem zpravodajské školy, který se intenzivně připravoval na zpravodajskou práci. Zároveň je potřeba dodat, že v roce 1983 požádal o vstup do KSČ a od února 1985 byl jejím členem. V roce 1989 zastával funkci předsedy základní organizace KSČ, což ve zmíněném textu Eduarda Stehlíka z roku 2014 rovněž není uvedeno.

Jak se díváte na to – co jste už naznačil – že se do kariéry Petra Pavla obouvá právě pan Babiš, registrovaný agent StB a též bývalý komunista? Srovnává Pavla v kampani dokonce s rozvědčíkem Putinem.

Žijeme v Praze, kde napsali své texty Franz Kafka, Jaroslav Hašek a Václav Havel. Je to naprosto absurdní a zároveň komický příběh. Komunistické minulosti Andreje Babiše se jako historik věnuji deset let. Na základě studia dokumentů a znalosti činnosti Státní bezpečnosti říkám stále totéž. Dochované prameny, spisy, registrační protokoly, kartotéky a evidence jasně dokládají, že Babišova spolupráce se Státní bezpečnosti byla aktivní. Babiš nemluví pravdu, když říká, že tajným spolupracovníkem StB nebyl. Byl agentem ekonomické kontrarozvědky, což byla část Státní bezpečnosti zabývající se vedle jiného podniky zahraničního obchodu.

Kdyby ale svou komunistickou minulost neměl Petr Pavel, nemohl by ani Andrej Babiš tohle téma zvednout.

Asi jste si teď vyslechl názory, že „jim“ - tedy podporovatelům pana Babiše - nahráváte na smeč, nebo ne?

To slýchám od počátku, kdy jsem o tomto tématu začal hovořit. Někteří kritici se mi po prvním kole prezidentské volby již omluvili s tím, že díky předchozí debatě mají dostatek věcných informací. Základním pravidlem historikovy práce je přístup padni komu padni. Kdo ho nectí, není historik, ale propagandista. Mám samozřejmě také svoji občanskou voličskou preferenci, ale snažím se to striktně oddělovat.

Říkáte, že navzdory tomu všemu budete Petra Pavla volit. Je pro vás menším zlem?

Voliči rozhodli a do druhého kola poslali dva kandidáty. Budu volit Petra Pavla jako přijatelnějšího kandidáta. Úsloví, že je nutné volit menší zlo, nemám moc rád. Jsem křesťan, zlo je v každém člověku. Snažím se v tomto případě používat jiná slova. Mluvím o tom, že mi u Andreje Babiše vadí nejen komunistická minulost, ale především politický styl, a to nepoměrně více než u Petra Pavla. Pamatuji si také, že to byl právě Andrej Babiš, který otevřel cestu k moci KSČM. Vybudoval politické hnutí, které má demokratický deficit. Je to politik, který používá velmi agresivní způsob komunikace.

Slýchali jsme často, že komunistická minulost vlastně už nikoho nezajímá, a rázem je to jedno z ústředních témat kampaně. O čem ta relativně bouřlivá diskuze svědčí?

Svědčí o tom, že vyrovnávání se s komunistickou minulostí nebylo důsledné. Je to dobře vidět právě u vojenské rozvědky. Doposud není její rozsáhlý fond v Archivu bezpečnostních složek uspořádán, existuje pouze prozatímní inventář. Nejsou napsané její dějiny. K dispozici máme pouze texty pamětníků nebo dílčí studie.

Zmíněnou diskuzi neberu jako bouřlivou nebo překvapivou. Věnuji se soudobým dějinám profesně přes dvacet let. Na to, že se tohoto tématu zmocňují různí lidé s různou motivací, jsem zvyklý. Zažil jsem to například při dlouholetém bádání o Janu Palachovi. Musel jsem poslouchat výroky někdejšího předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka, když lživě prohlásil, že Palach byl komunista.