Článek
Měsíc před prezidentskými volbami změnil Nejvyšší správní soud složení devítky kandidátů, kteří se v půlce ledna utkají v boji o Hrad.
V úterý přednesl stanovisko ohledně tří námitek týkajících se kandidátů Denisy Rohanové, Karla Janečka a Karla Diviše. Posledně jmenovaného vrátil do hry, protože mu Ministerstvo vnitra i kvůli chybách v softwaru vadně škrtlo některé podpisy lidí.
Naopak dva zbývající z boje o Hrad vypadli.
Soudci přitom podrobili kritice úředníky Ministerstva vnitra, kteří mají ohlídat, jestli kandidát splnil všechny náležitosti. Podle soudu je „svátek demokracie“ poznamenaný chybnými postupy a snižuje u občanů důvěru ve stát.
„Pořád si neseme překvapivost zavedení přímé volby. Málokdo s tím před deseti lety počítal. Zákon byl dopisován ve chvatu a pořád platí bez velkých změn,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy soudce Tomáš Langášek.
Vycházejí nejasnosti ohledně voleb z chybného jednání úředníků Ministerstva vnitra, nebo je potřeba zpřesnit zákony?
Nepochybně oboje. Zákony jsou nedokonalé a celou řadu věcí lze vyřešit následnou soudní praxí, výkladovou praxí, zpřesněním. Ne vždy je nutné měnit zákon. Někdy je však vada příliš velká a ani interpretace soudu nemusí mezery či rozpory v zákoně vyplnit. Pak by samozřejmě bylo na místě ten zákon upravit.
Měli jsme příležitost řadu nejasností už dřív zpřesnit naším výkladem. Volební soud v registrační fázi kontroluje Ministerstvo vnitra. Předpokladem pro to, aby nevznikaly takové nejasné situace, je, že ministerstsvo následně pozorně vyslechne právní názor a bude se jím řídit. Bohužel třeba v otázce vícenásobných nominací ze strany poslanců a senátorů Ministerstvo vnitra názor volebního senátu nerespektuje. Doslova ho ignoruje.
Můžete ho připomenout?
Před pěti lety jsme konstatovali, že každý poslanec a senátor má právo navrhnout jednoho kandidáta. Ministerstvo vnitra stále na svých webových stránkách tvrdí, že mohou navrhovat kandidátů více, aniž by vůbec zmínilo názor Nejvyššího správního soudu, který je opačný. Vede to k větší právní nejistotě a riziku dalších právních sporů.
Takže narážíte na to, že úředníci Ministerstva vnitra nerespektují vaše dřívější rozhodnutí?
Minimálně v tomto ohledu je nerespektují, dokonce je ignorují. Ano, mohou mít svůj právní názor, ale Ministerstvo vnitra je jedním z klíčových navrhovatelů nové právní úpravy. Pokud na svém názoru trvají, mají legitimní a velmi jednoduchou možnost iniciovat změnu zákona o volbě prezidenta republiky. Za pět let nic takového neudělali. Pak není správné, že si trvají na svém a nerespektují názor volebního senátu.
Pokud by Česko zůstalo u nynějšího systému voleb, co je potřeba v zákoně zpřesnit?
Nabízí se zavedení e-governmentu, ověřování podpisu bankovních či jiných elektronických identit, datových schránek. To vše za předpokladu, že zůstane zachovaná 50tisícová hranice. V jiných zemích je hranice mnohem nižší, třeba pět šest tisíc. Ale vyžaduje se, aby byl podpis ověřený u notáře.
Mluvil jste o kandidátech, pod jejichž nominaci se podepsali stejní poslanci či senátoři. Nad nimi tedy stále visí otazník?
V těchto volbách jsme neměli možnost tuto otázku znovu otevřít. Kde není žalobce, není soudce. Na všechny kandidáty, kteří jsou po dnešku platně zaregistrovaní, je nutno pohlížet jako na řádně zaregistrované kandidáty na prezidenta. Tato otázka už nemůže být vznesena, ale problém přetrvává.
Jak osobně vnímáte, že je „svátek demokracie“ takto poznamenaný?
Pořád si neseme překvapivost zavedení přímé volby. Málokdo s tím před deseti lety počítal. Zákon byl dopisován ve chvatu. Pořád platí bez nějakých velkých změn. Když se ptáte na můj osobní názor, všechny možnosti jsou otevřené. Snížení hranice nutného počtu 50 tisíc podpisů pro občanské kandidáty. Ověřování jejich podpisu. Nelze vyloučit ani návrat k nepřímé volbě hlavy státu. Když si vezmete, kolik práce, peněz je s tou přímou volbou spojeno. A ještě s takovými problémy a ostudami. Je otázka, jestli to má takto smysl.
Soud musel na čtrnáct dní odložit veškerou jinou agendu a věnovat se této problematice. Mám za to, že to je zbytečné. Buď je třeba zákon podrobit revizi, zjednodušit postupy, anebo se vrátit k nějakým jiným řešením.
Omlouvá to nějak liknavost úředníků ministerstva?
Letos se u Ministerstva vnitra sešlo pět kandidátů s občanskou podporou. Vůbec nezpochybňuju, že jen revize kontrolních vzorků představuje pro úředníky nutnost projít desítky tisíc podpisů. To je nesmírně náročné. Je jasné, že to ministerstvo musí dělat za pomoci výpočetní techniky. Je ale vidět, že ta robotika generuje velké množství chyb. Chyby jsou i na straně petentů a těch, co vyplňují petice. Musí psát čitelně, aby to stroj mohl přečíst. V tomto směru ministerstvu nezávidím. Bylo to náročné, ale ministerstvo si na to zvolilo nějakou svou metodiku a zdá se, že v tom ručním překontrolování údajů ne zcela důsledně postupovalo.
Co říkáte na to, že se výběr kandidátů opírá o tak chybovou záležitost?
Nejsem technik. Zdůrazněme, že v případě kandidáta, který dnes neuspěl (Karla Janečka), chybovost byla i tak vysoká (víc než 30 procent – pozn. red.) na rozdíl od jiných kandidátů, u nichž byla mnohem nižší, tak to nesvádějme všechno na ministerstvo. Jde taky o to, jak kandidáti ke sběru a organizaci petic přistoupí. Zda si najmou agenturu, nebo podpisy sbírají jeho podporovatelé, to všechno má vliv.
Třeba Karel Diviš mohl nejasnostmi ztratit několik týdnů kampaně. Otevírá se teď prostor pro kandidáty pro nějaké další námitky?
To je život. Pan Diviš v registračním řízení uspěl. Lhůty pro rozhodnutí jsou velmi krátké. Hovoříme o dvou týdnech. Myslím, že z hlediska relevance jeho kampaně to nehraje roli. Ale námitku už nikdo vznést nemůže, ani při povolebním přezkumu. Registrační fáze je uzavřená. Je přirozené, že soud kontroluje rozhodnutí Ministerstva vnitra po registraci kandidátů.
