Návrat Diviše do boje o Hrad? U Nerudů doma se zavírá šáňo, zní z poroty

Proud prezidentské kampaně v uplynulém týdnu rozčeřil verdikt Nejvyššího správního soudu, který do hry o Hrad vrátil podnikatele Karla Diviše a naopak z něj vyřadil prezidentku České asociace povinných Denisu Rohanovou. Zároveň zamítl stížnost matematika Karla Janečka. Prezidentskou porotu jsme tak protentokrát požádali o názor na vážnější téma, a to zda úterní verdikt soudu nějakým způsobem prezidentské volby ovlivní a zda může ovlivnit důvěru veřejnosti ve volební systém.

Pro rok 2022 jde o poslední prezidentskou porotu, šestice glosátorů se vrátí až v neděli 1. ledna.

A je to tu. Tomu se říká gamechanger. Od teď bude všechno jinak. Sázkové kanceláře narychlo mění kurzy a u Nerudů doma se zase zavírá již otevřené šáňo. Nejvyšší správní soud totiž poslal zpět do boje o Hrad Karla Diviše. Ano. TOHO Karla Diviše (chvíli pauza na to, abyste si vygooglovali, kdo to ten Diviš je).

To samozřejmě mění úplně všechno a pořadím na předních příčkách se bude míchat. Karel Diviš totiž dokáže oslovit masy a já bych se vůbec nedivil, kdyby nakonec získal klidně i přes jedno procento hlasů. Možná i 1,2 procenta by mohl urvat. To rozhodně za ten návrat do boje stálo.

Já osobně bych radši Diviše vyměnil za Karla Janečka, kterého Nejvyšší správní soud zpět do boje o Hrad neposlal. I když měli Janeček a Diviš podle mě úplně stejnou šanci dostat se do druhého kola (tedy žádnou), tak s Karlem byla aspoň sranda. Diviš je nudnej. Navíc ho skoro ani neznám. To Karel je moje guilty pleasure.

Podle hesla „něco za něco“ vrátil Nejvyšší správní soud do hry zpět Diviše, ale zase na oplátku stáhl z kandidatury Denisu Rohanovou (opět máte možnost si vygooglovat, kdo do v#@~ p#$^@}* je Denisa Rohanová), což je všem ale úplně jedno.

Okolnosti ohledně výměny kandidátů jsou samozřejmě veřejně známé a pro mě nezajímavé, takže se o nich rozepisovat nebudu. Kromě teda toho, že Janečkovi neuznali jeho vlastní podpis. To mi přišlo děsně moc super.

Nabízí se otázka, jestli podobné nejasnosti do budoucna ovlivní důvěru lidí ve volební systém. Já doufám, že ano. A že to povede k tomu, že se tahle šaškárna se jménem přímá volba prezidenta odpíská a vrátíme se k volbě nepřímé.

*Část textu jsme museli cenzurovat.

Vidím to jako dnes. Píše se rok 2017, na Václaváku začíná demonstrace a několik prezidentských kandidátů tam má svůj petiční stánek. S několika dalšími členy jednoho z týmů dohlížíme na to, aby každý náš petent vyplnil správně a čitelně všechny kolonky, kontrolujeme občanské průkazy (a vysvětlujeme proč) seniorům, kteří „už na to nevidí“, diktujeme jejich čísla, často i adresy trvalého bydliště. Práce to není snadná. Zanedlouho se navíc z fronty stává nekontrolovatelný dav, ve kterém archy živelně kolují a mizí. Téměř každý, který k nám vůbec doputuje zpět, obsahuje několik chyb, nečitelností nebo chybějících údajů. Rezignovaně škrtáme jeden záznam za druhým a říkáme si, jak asi dopadnou archy zaslané týmu poštou. A také si říkáme, že další kandidáti o pět let později už tyto trable jistě řešit nebudou. Když zákonodárci nevyřešili porodní bolesti v roce 2013, jistě vyřeší alespoň dětské nemoci o pět let později. Chyba lávky…

Píše se rok 2022. Z dítěte bude puberťák. A? Nezměnilo se vůbec nic. Tedy pardon, ministerští úředníci už si vyjasnili, že průměru dvou čísel nedosáhnou jejich sečtením. Předpotopní software ovšem zůstal a dál vesele zaměňuje ničím nepodobné číslice, háčky přiřazuje k nesprávným písmenkům… A zůstaly i sliby zákonodárců, že s problematickým systémem zatočí. Místo toho systém à la kolo osudí zamíchal složením kandidátů.

Po zásahu NSS šel jeden (jedna) z kola ven, jiný mohl zpět. Jestli to prezidentskou volbu ovlivní? Asi nijak zásadně. Pravdou je, že jde o kandidáty na chvostu, příliš vzdálené vůdčí trojici. Současně se mi ale nelíbí tvrzení, že právě proto jde o marginálii. Každý kandidát má právo na rovné podmínky, a ani peníze, které na kampaň vynaložil, pro něj jistě marginální nejsou; už vůbec pak ne finance, které mu v dobré víře zaslali dárci. Každý jeden z nich má právo na jistotu, že své peníze vložil do férového boje. Čímž se dostávám ke druhé otázce…

Mohou tyto nejasnosti ovlivnit důvěru lidí ve volební systém? Nejspíše ano. Koneckonců skepse už je vidět a slyšet. A je oprávněná. Přestože poměrně rychle a funkčně zasáhl nezávislý soud. A průser by to teprve byl, pokud by jeho rozhodnutí zrušil soud Ústavní a zneplatnil celé volby. To by teprve začal fičák. Naštěstí jde o variantu nepravděpodobnou. Čeho se bojím trochu víc, je to, že za pět let zase budeme slýchat, že by se s tím systémem mohlo už konečně něco udělat. A že tedy až bude odvoleno a budou na to milí zákonodárci mít klid, tak se tomu tedy pověnují.

Koneckonců když se tak těžko dělá krok vpřed, pořád zůstává varianta kroku vzad, zpět k nepřímé volbě. Když už se má zas přepisovat ta Ústava, že?

Úroveň jakékoli hry zásadně ovlivňují její pravidla.

Ta musí být jasná, přesná a vynutitelná.

V případě přímé prezidentské volby tomu tak v ČR dosud není. Nejvyšší správní soud má proto pravdu, žádá-li politiky o jejich precizaci, i když tak činí s desetiletým zpožděním.

Na „systému 50 000 podpisů“ není samo o sobě špatného nic. Mnohem podstatnější je naopak otázka, zda dále držet nominace kandidátů prostřednictvím zákonodárců. To duchu přímé volby nekonvenuje. Zisk podpisů spoluobčanů je nadto indikátorem schopností kandidáta zaujmout jednak dobrovolníky, kteří pro něho podpisy sbírají, jednak samotné občany. Získat nominaci od poslanců nebo senátorů poškozuje občanské kandidáty a upřednostňuje samotné zákonodárce. Ano, je to legální, ale podle mého názoru ne úplně legitimní. Být kandidátem díky hlasům zákonodárců mi připomíná knihu z mého dětství: Do zoo zadními vrátky.

Ovlivní úterní verdikt soudu prezidentskou volbu? Tuhle volbu už ne. Těch nesouladů je však na ose správního soudu a ministerstva celá řada. Souhlasím s Janem Kyselou (ústavní právník, pozn. red.) v tom, že volební zákon má velké rezervy. Aby ne - vznikal tehdy ve spěchu, což nyní opakovaně pociťujeme.

Vadí mi ten mnohdy až posvátný kanonický duch, vznášející se kolem Ústavy, který mi v kontextu doby nedává valný smysl. Když budu vývojář a udělám v programu chybu, také se pokusím o „debug“ a co nejrychleji vytvořím kvalitnější update, aby vše fungovalo, jak má. Proč bychom tak neměli postupovat i v procesech týkajících se řízení země?

Mně osobně ze stávající legislativy nejvíc trčí ten dvojí způsob přihlášení kandidáta - tedy přes podpisy lidí a politiků. A teď si to zopakujte znovu - „lidé a politici“. Není tam něco špatně? Zaprvé to uvrhá poslance a senátory do jakéhosi obskurního směnného kurzu s lidmi (jeden poslanec má v této hře „hodnotu“ 2500 lidí, senátor 5000), zadruhé to říká, že lidé a politici jsou jakési taxonomicky oddělené entity, což vyústí v odcizení politiky občanům.

Osobně bych kritéria pro přihlášení sjednotil a stanovil je na 5000 úředně ověřených podpisů (kohokoliv). Zbavíme se tak diskutabilních kontrol náhodných vzorků petičních archů i „nacheatovaných“ stranických kandidátů.

Výsledek volby rozhodnutí soudců, myslím, nijak neovlivní, při vší úctě kandidáti, které soud do volby vrátil nebo naopak vyřadil, nebyli od počátku považováni za příliš významné hráče.

Nicméně, tohle je třetí přímá prezidentská volba a stále dokola řešíme totéž, tedy platnost podpisů, občanů i členů Parlamentu. Což znamená, že by možná bylo fajn si ta pravidla do příští volby v roce 2028 konečně ujasnit, zpřesnit, změnit, ale zkrátka učinit jasnými a srozumitelnými. Ve dvacátých letech 21. století už bychom třeba mohli i uvažovat o zapojení poslední technické noviny, tedy takzvaného internetu. (Jakkoliv si nemyslím, že bychom přes něj měli rovnou i volit.)

Demokracie stojí na důvěře občanů v celý volební proces a v případě nominací na prezidentský úřad by vážně nedalo tolik práce evidentní chyby, o nichž už víme mnoho let, napravit.

Zatím to vypadá, že volby budou ovlivněny maximálně tak, že Karel Janeček hodlá toto rozhodnutí napadnout a hnát až k intergalaktickému soudu, krát odmocnina ze sedmi, to celé lomeno dvěma. Možná by nebylo od věci věnovat mu nějakou cenu útěchy, jako se to dělá s dětmi, když se účastní nějakého závodu pro dospělé. Medaili z fidorky a diplom se zvířátkem, pohladit po vlasech a pochválit před celým oddílem.

A teď vážně – včera jsem viděla reportáž o tom, že kandidátku Denisu Rohanovou si nepamatují ani lidé z fitka, kam denně chodí, takže její neúčast ve volbě je obrovskou tragédií asi jen pro její insolvenční řízení. Karla Diviše bohužel po jeho diskuzích s Janečkem a použití termínu „my dva matematici“ už nikdo nebude brát vážně, přitom má podle mě na leccos zajímavé a docela progresivní názory. Volby jako takové jeho účast nijak neovlivní, jestli sebere pět voličů Danuši Nerudové, asi to všichni nějak přežijeme.

Pokud jde o důvěru lidí v prezidentské volby, nemyslím si, že by se tím kromě konspirátorů někdo významněji zabýval. Já osobně bych byla ráda, kdyby se nějak rozšířily pravomoce Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (s působivou zkratkou ÚDHPSPH), který dohlíží na správné financování kampaní, protože tam se „závod“ stává velmi nespravedlivým. A nějaké vyjádření úřadu půlrok po volbách, že tohle a tohle asi nebylo fér, ale teď už s tím nic nenaděláme, je k smíchu. To pak taková instituce nemusí vůbec existovat.