Článek
Arch číslo 4636, pozice 1. Právě tam lze v petici podnikatele Karla Diviše pro prezidentskou kandidaturu najít podpis Kristýny Theuerové.
Ačkoliv jsou všechny kolonky vyplněny správně, Ministerstvo vnitra ji z petice vyřadilo s tím, že nebyla ztotožněna. Byla v druhém kontrolním vzorku.
Žena ale existuje. Je jí 25 let a pracuje jako servírka v restauraci v Píšti na česko-polských hranicích. Právě tam se s Karlem Divišem potkala a podepsala jeho petici za zvolení prezidentem.
„Přesné datum si nepamatuji. Měli jsme podpisové místo v práci, tak jsem to podepisovala v práci,“ líčí pro Seznam Zprávy podrobnosti, jak se k podpoře Divišovy kandidatury dostala.
„Je mi líto, že mu to neuznali. Je mi sympatický a už by to chtělo nějakou změnu,“ dokazuje, že to se svým podpisem myslela zcela vážně.
Seznam Zprávy měly – se svolením Kristýny i Karla Diviše – možnost do archu s jejím jménem nahlédnout a informace zkontrolovat.
Theuerová v tiskací podobě píše ve svém příjmení malé „u“ podobně jako malé „n“. Když ale víte, jak má jméno správně znít, je „u“ psané její rukou čitelné.
„Jsem zvyklá, že lidé komolí mé jméno, ale jsem tak podepsaná i na občanském průkazu. To by přece český stát mohl nějak dohledat,“ je přesvědčena Theuerová. Potíže s tím, že by někdo její přímení nepřečetl, prý v minulosti neměla.
Případ jejího neuznaného podpisu je podobný hůře čitelné číslici 2 na začátku čísla občanského průkazu prezidentského kandidáta Karla Janečka.
Systém Ministerstva vnitra totiž při kontrole petentů paradoxně vyřadil i údaje zájemce o Hrad.
Dohady, kdo může kandidovat na prezidenta
Samo ministerstvo přitom uchazečům o prezidentský post, kteří sbírali podpisy na ulici, napsalo, že během kontroly mohlo v případě nejednoznačnosti písma při dohledávání záznamů využít „zástupných znaků ve jméně, příjmení a čísle dokladu (zejména u špatně čitelných záznamů, kde přicházelo v úvahu více variant, jak je přečíst)“.
„Byla tak akceptována i jména uvedená zkratkou nebo iniciálou nebo přepsání se v čísle dokladu; stejná pravidla byla použita i v případě názvu obcí,“ stojí například v rozhodnutí o odmítnutí registrace Karla Diviše.
Tomu „utekla“ registrace o 116 petentů – odevzdal 61 600 podpisů, vnitro mu jich uznalo 49 884.
U Karla Janečka pak ministerstvo uvedlo, že ze 74 208 podpisů započetlo po kontrole vybraných vzorků 48 091 podpisů. K registraci jich potřebovali 50 000.
Oba se proti rozhodnutí vnitra odvolali k Nejvyššímu správnímu soudu. Karel Janeček se pak chce obrátit i na Ústavní soud.
Ministerstvo se k jednotlivým případům opakovaně odmítá vyjadřovat právě s tím, že čeká na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž bylo možno podat stížnost. Těch přišlo 13, soud se s nimi musí vypořádat nejpozději do 15. prosince.
Jak se kontrolovaly podpisy
Ministerstvo vnitra ověřuje správnost údajů na peticích namátkově na náhodném vzorku 8500 občanů na každé petici. Pokud je počet chybných podpisů pod tři procenta, odečte jen zjištěné chybné záznamy.
Pokud zjistí chybovost tří procent a více podpisů, provede kontrolu u dalšího, stejně velkého vzorku. Pokud má druhý kontrolní vzorek chybovost pod tři procenta, vnitro do celkového počtu podpisů opět nezapočítá pouze ty záznamy, u kterých zjistilo chyby.
Pokud ale chybovost přesáhne tříprocentní hranici včetně i u druhého vzorku, odečte ministerstvo od celkového počtu na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích. Postup vychází ze zákona o volbě prezidenta republiky. (Zdroj: ČTK)