Komentář: Volný pád Karla Janečka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Málokdo toho pro zisk vysněného prezidentského mandátu udělal tolik jako matematik a podnikatel Karel Janeček. Nejdřív se několik let v kuse snažil zaujmout coby bojovník proti korupci, který do veřejného prostoru načas vnesl až mystické slovo „zlojed“ a pomocí matematiky a cizích slov prostému lidu vysvětloval, že psychopaty z politiky nám pomůže vymést jakási Pozitivní evoluce, kterou musíme sice nastartovat my všichni společně, ale bez něj coby vedoucí osobnosti by se neobešla.

Těžko říct, jestli by s odstupem dekády byl kdokoliv, kromě Karla Janečka, schopný pravidla a zákonitosti této revoluce vůbec rekapitulovat. Po čase z nich zůstal jen Nadační fond proti korupci, nesoucí Janečkovo jméno, patrně jediná úspěšná věc na společensko-politickém poli, kterou se tento aktuální kandidát na prezidenta může pyšnit.

O jeho možné kandidatuře se přitom spekulovalo dlouhodobě. A nutno říct, že Janeček sám se záři reflektorů nikdy nebránil. K přiblížení volebního systému D21, tedy Demokracie 2.1, založeného na hlasech plusových a minusových, dokonce neváhal a koupil si populární soutěž Český slavík. Tu okamžitě přejmenoval na Český slavík 21, a hlasující si tak mohli jeho metodu (z nějakého důvodu bez možnosti udělovat negativní hlasy) vyzkoušet během přímé volby o nejlepšího zpěváka, zpěvačku, kapelu nebo objev roku.

Svých  pět minut slávy Janeček na pódiu využil hlavně ke „strašení proti strašení“ v období koronavirové pandemie. V reakci na jeho slova, která před zraky více než milionu diváků a divaček zlehčovala průběh nemoci covid-19 u dětí, se od něj distancoval i Nadační fond Neuron, který přitom miliardář sám založil na podporu vědy. (Druhou šanci na Slavíkovi už Karel Janeček nedostal – výhradní pořadatelská práva získala televize Nova.)

Rozpaky, kritika ani pohoršení, které Janečkovy stále častější veřejné aktivity začaly vzbuzovat, ale miliardáře nezabrzdily. Spíše naopak. S vervou se vrhl do prezidentské kampaně s cílem nasbírat mezi lidmi padesát tisíc podpisů na podporu své kandidatury. Jeho prezidentská cesta měla několik zastavení: od masivní outdoorové kampaně Tohle jsme my, která ze všeho nejvíc připomínala reklamu na oblečení pro vyšší střední třídu, přes prezentaci Kdo je Karel, kde se matematik a podnikatel představoval občanům republiky, až k ostrému startu kampaně s originálním názvem Tohle je Karel, v níž sám sebe prezentoval coby renesančního člověka – sportovce připraveného vést zemi.

V tomhle cirkusu skutečně nechybělo nic: jízda na jednokolce, skoky padákem, chození po laně, stojky i rány do cviky zpevněného břicha. A samozřejmě sebevědomá prohlášení tu o svobodě, tu o systémové nespravedlnosti a jindy zase o restartu z „doby morálně bahenní“, jak dnešní situaci Janeček pojmenoval. A objevily se i apely na zdravý životní styl a důraz na boj s nadváhou.

Fotky, kterak podnikatel v rámci své předvolební roadshow objíždí republiku, aby se setkával s lidmi, se brzy staly folklorem sociálních sítí. Nezřídka kdy totiž na setkání s ním přišlo pouze pár lidí. S hrstkou věrných tak Janeček zdolával hory (za každého počasí), konzumoval nápoje v restauracích a zapáleně diskutoval o problémech současnosti.

Neotřelé pak bylo i samotné zahájení kampaně. A to hlavně proto, že se odehrávalo v metaverzu, internetu budoucnosti, v němž (krom jiného) Karel Janeček ukázal, že umí i létat. „Karel bude v metaverzu pravidelně přítomen v naplánovaných časech a bude k dispozici všem, kteří za ním chtějí přijít a na cokoliv se ho zeptat. Ti, kdo ho navštíví, budou mít možnost spoluprožít významné milníky Karlova dosavadního života,“ lákala potenciální voličstvo jeho mluvčí. Jak to dopadlo, jsme si mohli ověřit před časem.

Ukázalo se, že kombinace Janečkovy digitální ezoteriky a nijak neskrývaného opojení svým vlastním géniem české publikum naprosto míjí. Všichni jsme se jen stali součástí absurdního divadla, v němž ti z nás, kteří mají o politiku ještě nějaký ten zájem, s otevřenými ústy zíráme, kterak v přímém přenosu kdysi veřejně známá a nějak respektovaná osobnost ztrácí zbytky svého společenského kapitálu a ještě k tomu utrácí neskutečné peníze za jednu z nejtrapnějších kampaní novodobé politické historie. Karel Janeček mimoto nemá navzdory dlouhodobé masivní kampani nasbírat dostatečný počet podpisů. Zatím mu jich chybí nejméně dvacet tisíc.

Někdo by si i řekl, že vyslovená nepodpora by mohla Janečka varovat. Možná snad i navést k tomu, aby svou kandidaturu vzdal a přiznal si, že na to, aby se mohl vůbec ucházet o místo v prezidentské kampani, jednoduše nemá. To se nestalo. Rozhodl se, že se odradit nenechá, a když to nevyšlo s figurou občanského kandidáta, zkusí na svou stranu dostat alespoň tu desítku senátorů, nutných ke kandidatuře samotné. Jako první potenciální podpůrkyni si nevybral nikoho menšího než nově zvolenou senátorku, dezinformátorku a obskurní postavu covidového a bohužel i válečného dění Janu Zwyrtek Hamplovou. Tu sám označuje za „statečnou bojovnici“.

Kdo ví, jak se nyní situace vyvine. Je možné, že těch deset potřebných podpisů Karel Janeček nakonec nějak urve. Nebo je také možné, že statečná bojovnice Zwyrtek Hamplová nakonec zůstane v kauze Janečkova prezidentského závodu i bojovnicí osamocenou. Tak jako tak to vypadá, že si ke svému pomyslnému skoku z politického letadla, na jehož konci měl stát pokus nasměrovat Česko „k humanitě 21. století, kde lidé žijí podle nejvyšších lidských hodnot“, zapomněl Karel Janeček přibalit tolik potřebný padák.